fotogalerii k mému brouku naleznete v sekci GALERIE
 

NOVINKY

video 1, 3.5MB, motor ve volnoběhu                  video 2, 6MB, tahání za uši (mírné)

Černé značky na trubičkách zdvihacích tyček značí opačnou stranu od místa, kde je šev trubky. Právě šev je místo, kde trubičky mohou sáknout, případně kde mohou prorezavět-proto trubičky instaluji vždy švem nahoru.

To jsem ale odbočil. Přestože se již setmělo, namontoval jsem v euforii z toho, že mám ve již "v kupě" na holý blok plechová prsa co jsou za řemenicí, řemenici samotnou, deflektory (ten můj domácí pasoval jak ulitý, jen ten vyražený znak VW tam chybí), trubičky zdvihacích tyček a hlavy. Pohrával jsem si ještě s komaxitem zalepenou mechanikou termostatického ovládání chladících klapek (zkrátka "kamen"). Všechny otvory se závitem, které se na plechařině kolem motoru nalézají, jsem ještě před pískováním vykryl starými šrouby a ty jsem tam nechal i na komaxit. Tam, kde však závit koukal na opačné straně od hlavy šroubu ven ze závitu, byl šroub okamžitě zalepen houževnatou vrstvou vytvrzené práškové barvy. Přeberte si to jak chcete, ven se tyhle šrouby dostávají dost ztuha...

Jak se to rýsuje, bude motor ohromný fešák s kombinací co nejvíce černé a pár blýskavými tretkami pro oči:). Pokračování zítra, možná i s obrázkem. Snad to v práci nějak překlepu...

Spojovací materiál jsem z důvodu lenosti objednal on-line od firmy Barton.

Z firmy Adip jsem jako záchranu objednal on-line svorky na výfuk (katalogové číslo 1000, nesplést s celým montážním kitem pod č. 2001).

Gumové profily a hadice i trubky, které použiji při sestavování motoru jsem koupil v pražské firmě Guma, s.r.o. v Ječné ulici. Obchod už něco pamatuje ale jsem rád že existuje.

Máme tu tradiční jarní chřipku, tak bůh ví, kdy se k motoru zase vrátím.

9.4.2003: Vedle spousty jiných věcí jsem konečně vypucoval rozdělovač. Při tom jsem zjistil, že se jedná o typ Bosch 015 s podtlakovou a zároveň odstředivou regulací předstihu. Po umytí se rozdělovač, stejně jako motor obecně, ukázal ve velmi dobrém stavu, stačilo jen zalapovat vačku jemným brusným papírem, pořádně umýt benzínem, vyfoukat stlačeným vzduchem a namazat. Pro klid duše jsem vyměnil kontakty odtrhu (kladívko) za nové Bosche. Původní odtrh půjde mezi součástky, které vozím sebou jako rezervu. Rozdělovač má pro mě nezvyklý palec s odstředivým omezovačem otáček závaží na pružince automaticky vyzkratuje zapalování, jakmile otáčky motoru přesáhnou 4500/min. Dle mého názoru levná ochrana před zohýbanými ventily

6.4.2003: Oprava motoru pomalu postupuje kupředu. Válce nalakovány teplotně odolnou barvou, hlavy mají přefrézovaná sedla ventilů a ventily zas přetočené dosedací plochy - zábrus půjde jedna radost. Věnuji se samozřejmě i ostatním dílům, jako například karburaci. Plechy jsem vylovil z louhu a půjdou po drobné opravě do jemného pískování před komaxitem. Výměníky topení se musí zavařit a budou spolu s kompletním výfukem našopovány hliníkem. Dnes jsem natahoval krycí trubičky zdvihátek ventilů na předepsaných 190-191 mm. Pro tyto trubičky jsem zakoupil nová těsnění brazilské produkce (červená), ale po jejich rozbalení si moc dobře rozmyslím, jestli je namontuji. Jsou to mizerné nezačištěné výlisky, velikostí neodpovídají původním světlým gumičkám (které jsou i po x letech služby na motoru měkčí nežli ta nová těsnění, a proto se na motor asi vrátí). Volného času není nazbyt, ale "nemusí pršet, stačí když kape":)

22.3.2003: Dnes proběhla exhumace mého brouka!!! Trochu brzy na můj vkus, doufám, že mě počasí nepodtrhne. Brouk přečkal zimu v suché garáži nedaleko Prahy, po zimě nastartoval na první škrtnutí. Po zahřátí motoru, kontrole tlaku vzduchu a funkčnosti brzd jakožto i elektriky (světla svítí, stěrače stírají, klaxon jest v garáži pod topením...), jsem ho převezl do Prahy.

Jedinou škodou, kterou auto přes zimu utrpělo, jsou naprosto zteřelá, rozpraskaná a rozpadlá těsnění pod předními světly. Tato jsem já bláhovec před rokem zakoupil v Adipu a nainstaloval jako náhradu za mírně popraskaná původní těsnění, která však na autě vydržela mnohokrát déle a v konzistentním stavu. Foto: 24.3. bude...

21.3.2003: Dnešní novinky: startér a alternátor v konečné úpravě. Byl jsem u firmy Riegger na Proseku. Koupil jsem benzínovou hadičku 1.5m a pár objímek za 140,-Kč, když jsem chtěl hadičku na podtlak, nevěděli o čem mluvím. Zato tam měli krásné K&N filtry na Webery IDF40.

20.3.2003: Jiná práce se nahrnula, tak šel motor trochu stranou. Je již však dočištěný, odstrojený, omytý dočista dočista. Plechařina se louhuje a půjde na pískování aby byla připravena pod komaxit. Také se věnuji čištění ostatních dílů - alternátoru, rozdělovače...Nový výfuk bude rovněž jemně opískován a našopován hliníkem aby vydržel navěky. Některé drobné díly, které mají být černé ale komaxit by byl zbytečný, byly nastříkány základem a černým lakem.

V nejbližších dnech mě čeká zabroušení ventilů a zakoupení přítlačného spojkového talíře 200mm pro starý typ vypínacího ložiska (při jehož shánění jsem rovněž rodil ježky). Ač mi to někteří renomovaní prodejci náhradních dílů v ČR tvrdili, tyto talíře NEJSOU záměnné a pokud si nechcete zničit spojku, neexperimentujte.

Takhle nějak vypadal kulaťák, z něhož jsem motor demontoval (přidejte korozi spodku panelů a obouchance ze všech stran, na střeše lavor 20 cm hluboký):

19.2.2003: Dnes jsem opět strávil téměř tři hodiny horničinou (termín horničina-viz. včerejší příspěvek). Své důlní nářadí jsem rozšířil o ZUBNÍ KARTÁČEK. Doma mě nepochválili, ale stejně potřebuji nový. S kartáčkem (je potřeba ten nejtvrdší) jsem lépe vysmýčil prostory kolem krycích trubek ventilových zdvihátek a vůbec všechna hůře přístupná místa. Bude to chtít ještě menší dočištění, ale už to nevypadá tak hrozivě.

I když nejsem zrovna zářný příklad čistotného automobilisty, v tomto případě projevuji čistotnost až úzkostlivou. Nerad bych totiž, aby mi po sejmutí válců, stojanu alternátoru a rozdělovače napadaly do bloku nečistoty. Proto čištěním trávím již třetí den.

Konečně jsem našel startér. Byla to ta černá beztvará hmota, která ležela v rohu místnosti. Pán ve Stochovském bazaru mi tvrdil, že busa každý rok stříkali, a já mu to věřím. Startér je skryt pod mnoha vrstvami Tlumexu či jiného nástřiku a bude celkem dobrodružné ho očistit. Mám radost.

18.2.2003: Nastoupil jsem na čištění odstrojeného motoru. Nákup v podobě štětec, Arva a petrolej mě stál dohromady 200,-Kč. Ten petrolej jsem spotřeboval skoro celý. Motor jsem nejdříve nahrubo otesal šroubovákem a poté napatinoval petrolejem, který se vsákl do zaschlin a začal je rozpouštět. Po hrubém oškrábání se celá ta věc zmenšila na polovinu své původní velikosti a konečně vypadá jako MOTOR. Krásný plochý motor, který zejména bez všeho toho příslušenství vypadá jako solidní umělecký kousek. Celé to trvalo další tři hodiny a ještě není hotovo.

Indulona!!! Mazat ruce před prácí i po práci. Pokud se namažete před montováním, jdou ruce pak lépe umýt. Ošetření rukou po práci s rozpouštědly je nezbytné.

Plechařinu jsem naházel do roztoku louhu sodného, se kterým mám dobré zkušenosti při odstraňování nátěrů viz příklad dole (při manipulaci pozor na oči, kůži a oděv, pozor na díly z lehkých kovů-rozpouští se-nefunguje na rez a práškovou barvu).

sahara před úkonem

sahara ve vaničce (2 týdny)

sahara po omytí vodou

17.2.2003: Dnes jsem se pustil do odstrojování níže zmíněné šestnáctistovky. Pomalé odstrojení kompletního motoru zabralo 3 hodinky. Motor nebyl nikdy rozebrán, dokonce ani demontován z vozu. Je to náhradní (austausch) motor, pocházející z vojenského busa, dovezeného z Rakouska. Je na něm znát, že mnoho služby v busu neudělal, vše zachovalé, spojovací materiál netknutý a mechanicky se zatím jeví dobře.  Za celých 9 let, po které bus potichu korodoval ve Stochově a dostal nejvíce "na prdel", nebyl motor nikdy umyt, takže se rýsuje příjemná prácička. K manipulaci s motorem jsem použil...

sousedovic kočárek

pracoviště - jedu na WD40 a Cherry Coke

5.2.2003: Dnes jsem opět udělal krůček kupředu. Ve Stochově jsem za nehorázně zdrcující peníze zakoupil motor 1600, dvoukanál, pocházející z dvoukabiny kulaťáka. Tento motor bude opraven a nainstalován do mého 61´(čímž se zavazuji podat report). A protože jsem motor vyndaval od 11.00 do 16.00, zcela sám, venku a na štěrku/ledových kalužích, jsem řádně promrzlý.

Začínáte chápat?

23.1.2003: Hanba mě fackuje, že nic na brouku nedělám. Faktem je, že na jaro připravuju trošku náročnější akci, proto jsem dnes zakoupil další kryt motoru na rok 61´. Tento se stane součástí mého jarního běsnění. Další kostička do skládačky je nyní na cestě z Kalifornie:) Při podrobném zkoumání původního techničáku jsem objevil razítko prodejce Mahag, začal jsem také intenzivně shánět plaketu, kterou bych mohl dát na přední čtvrtpanel. Scan techničáku a obrázek plakety je zde.

7.12.2002: Za zmrzlého sobotního rána proběhla částečná mumifikace mého auta. Závěrečná jízda vedla směrem z Prahy na Štěchovice, přes povodní zničená území a pak dále na Benešov. Po celých 50 km brouk statečně držel a temperoval tak, že se okna nezamlžovala. Opětovné oživení nastane cca. v dubnu, dle počasí.

1.12.2002: Dnes jsem se zabýval náhle nesvítící hlavní žárovkou pravého předního světla. Obě vlákna mrtvá. Prošel jsem žárovku, pak dráty, pojistky, spínač. Spolu s novou žárovkou a pojistkou se mi podařilo rozeběhnout dlouhé vlákno. Zkrátka to budu muset letos doklepat a podívat se na to na jaře. slavnostní mumifikaci plánuji na víkend 7.12.-8.12.

21.11.2002: ...což byla osudná chyba. Dnes po návratu z práce nalézám raménko levého stěrače brutálně ohnuté o 180°. Myslel jsem si dodnes, že doba obcházení aut korunou atd. již skončila, bohužel jsem se mýlil. Nechápu, čím auto komu vadilo a nechápu, jak si někdo dovolil na něj vztáhnout ruku. Raménko, které je mimochodem dost tuhé, jsem narovnal a od dnešního dne již své auto před domem NEPARKUJI.

20.11.2002: výměna všech tlumičů za nové plynové. Výroba brazilská, tak doufám, že něco vydrží. Autíčko se po cca 2 měsících vrátilo před dům...

listopad 2002: konečně dokončeno vaření zadních podběhů a zadní pravé podlahy. byly to jediné kusy, které na autě nebyly OK. Zavařená místa ošetřena barvou a Tlumexem "štětkotěr".

MŮJ 1961 aneb 1961bluebug

To je on! Brouk, kolem kterého se již 2 roky točím! Asi Vás překvapí, že jsem mu nedal žádné jméno, ačkoliv jsme mu v našich dětských letech se sestrou říkali "puadědeček". Dávat broukům jméno...záleží na tom jak slouží, někdy je "borec" a někdy "děvka".

přesné datum neznám (pracuji na tom); původní TP obsahuje záznam o shodě a razítko z továrny s datem 18.I.1961

SLOHOVÁ PRÁCE NA TÉMA "MŮJ DOMÁCÍ MILÁČEK"

Můj brouk byl tedy vyroben na začátku roku 1961 v německém Wolfsburgu. Ihned po svém narození zřejmě z továrny putoval k prodejci Mahag v Mnichově (který byl snad největším prodejcem VW v SRN, a vozy jím prodané byly označovány krásnou plaketou na předním čtvrtpanelu), kde byl 20. února 1961 předán prvnímu majiteli. další cesta byla asi strastiplná, neboť šel z ruky do ruky jako horký brambor. Posuďte sami:

datum registrace                 majitel                          místo                                  SPZ

20.2.1961                      fa. Erich Männicke         Mnichov                       M-RD 817

22.8.1963                      fa. Gold Start               Mnichov                       M-D 917

12.7.1966                      Adolf Pilwousek            Mnichov                       M-UJ 870

29.5.1967                      Karl Beyer                    Mnichov                      M-UJ 870

10.4.1968                      Gottfried Trauner          Mnichov                       M-UJ 870

v této době byl vůz zakoupen za cca. 700 DM rodinou Schandry, díky níž se vůz dostal do ČSSR

27.12.1968                    Alexandra Žižlavská       Praha                          ABC-71-15

30.10.2000                    Jan Peštál nejml.           Praha                          ABC-71-15

Pokud se ptáte, jak se VW dostal do bývalé ČSSR, tak vězte, že byl oficiálně věnován mé tetě jako svatební dar. Ani tato cesta však nebyla jednoduchá a díky pečlivosti mého otce mohu přiložit pár zajímavých a dnes snad trochu úsměvných dokumentů z celého procesu. Vůbec by mě zajímalo, jaká byla možnost dovozu VW. podle dotazu, který jsem kdysi vznesl na fóru pražského broukklubu , se sem pár brouků dostalo např. díky oficiálnímu dovozu ostravských dolů.

Od roku 1968 byl brouk střídavě používán mým dědou a tátou jako čistě rodinný automobil a nebylo toho zrovna málo, kolik toho musel najezdit a uvézt. V druhé polovině 80. let již byl stav vozu takový, že se muselo přikročit k celkové opravě karoserie a GO motoru. Na karoserii byla opravena tradiční místa, která všichni dobře známe. Podběhy, spodky dveří, prahy, přední sloupky, čtvrtpanely za předními dveřmi, podlaha...Motor měl v té době najeto zhruba 250 000 km. Protože za minulého režimu byla situace s náhradními díly ještě horší než dnes (Tuzex), nedovedu si vůbec představit, jak je možné, že se vůz opět podařilo zprovoznit. Při této opravě byl také vůz přelakován nitrolakem odstínu ČSN 4466, který nejlépe odpovídal původnímu odstínu L390 "golfblau".

V roce 1987 jsme s broukem byli na rodinné dovolené v Popradu. Žádná fotka brouka, obsazeného čtyřmi lidmi a bagáží na 14 dnů, se bohužel nezachovala. Cestu jsme absolvovali bez problémů, jen si vzpomínám, že jsme v Popradu museli přetěsnit tlumič výfuku, abychom nebudili pozornost. Vůbec je zajímavé, že za celou tu dobu od roku 68, co jsme vůz aktivně používali, nedošlo na cestách k takové závadě, aby se cesta nedala dokončit. Toto štěstí potkalo až mě v srpnu 2001, kdy se mi při návratu z Jihlavy utrhl výfukový ventil a spadl do válce. Humorné historky z dob minulých najdete ZDE.

V roce 1989 brouk s přívěsem a motocyklem Indian 350 šťastně absolvoval výlet do Maďarska na  rallye historických motocyklů. Cestovní rychlost celé soupravy byla v kopcích na D1 asi 60km/h. Ještě těžšího Indiana Scouta (190 kg) odtáhl na rallye do Domažlic.

V roce 1991 byl brouk v souvislosti se zakoupením nového vozu Škoda Favorit mumifikován ve stodole na chalupě mé babičky u Jihlavy. Právě díky němu se ze stodoly vyklidilo stoleté seno a brouk šel na špalky. Zde měl zůstat do roku 2001, kdy jsem konečně načerpal dost peněz a energie na to, abych se ho pokusil oživit.

Na jaře 2001 jsme vyklidili desetiletý nános krámů ze stodoly a vytáhli brouka na světlo boží. Bylo jasné, že odtah na laně nepřipadá v úvahu, takže následoval potupný odvoz. Zde děkuji panu Horskému za přátelskou cenu, za kterou jsem brouka do Prahy přivezl. Už si přesně nevzpomínám, ale mám pocit, že to byla cena víceméně režijní. Když se zpětně dívám na videozáznam z celé akce, tak se divím, že mě tehdy nesklátil infarkt. Deset let se na autíčku usazoval prach a vypadalo to tedy celé děsivě. Uvnitř auta byla uskladněna další kompletní souprava sedaček z roku 1966, tak jsem se do něj skoro ani nenasoukal. Jediné, co mi tehdy lepšilo náladu byl fakt, že se dalo za řemenici otočit motorem.

Autíčko za těch 10 let neutrpělo, suchá stodola mu dělala dobře. Veškeré chromované části a celá podvozek byl při mumifikaci natřeny Resistinem Car, ten uchránil, co se dalo. Snad jen brzdové bubny chytly lehkou rez ze vzdušné vlhkosti a čalounění stropu, které je ještě z dyftýnu, vypadalo ještě o kapinku hůř než když jsme brouka odstavili.

V Praze následovalo kompletní umytí, a to hned několikrát za sebou, abychom nešetřili, vyluxování interiéru, kufru a všech ostatních záhybů, kam se jen dalo dosáhnout. Obzvláště jsem dával pozor na myší hnízda, ale k mému překvapení jsem žádné nenašel. Snad tomu pomohlo otrávené zrní, které bylo po autě nasypáno.  Po této proceduře to již vypadalo trochu lépe. Jedinou zjevnou závadou byla nefunkčnost brzd, která byla způsobena "zalepením" brzdových prasátek. Jako první skromný cíl jsem si stanovil za úkol roztočit motor. Zkoušet to s x let starým olejem by byla sebevražda, takže jsem sejmul kompletní víčko se sítkem a nechal pod motorem sálat horkovzdušnou pistoli. Olej byl tak usazený, že začal vytékat až po několika minutách usilovného zahřívání. Je zajímavé, že továrna později upustila od vypouštěcích šroubů na víčku, údajně proto, že řidiči zanedbávali čištění sítka oleje, které vlastně slouží jako jediný mechanický filtr v motoru brouka. Tutéž proceduru jsem absolvoval i u převodovky.

Poté jsem vizuálně zkontroloval, zda je vše na svých místech, jak je na tom řemen dynama, rozdělovač, svíčky, vyčistil jsem vzduchový filtr a nainstaloval zbrusu nový akumulátor Akuma 6V, zakoupený v ulici Na Valentince za 1315,-Kč. Poté jsem dost pečlivě zkontroloval palivovou soustavu, včetně rozebrání palivového kohoutu pod nádrží, výplachu nádrže a výměny gumových hadiček (pod nádrží i u motoru). Určitě jsem  hadičky pojistil kovovými svorkami. Poslední, co bych potřeboval, je požár. Proto také od začátku vozím před přední sedačkou přišroubovaný hasící přístroj.

Nebudu popisovat, co vše jsme zkoušeli. Dokonce jsem při zjišťování příčiny provedl částečnou repasi startéru. Metodickým postupem jsem se dopracoval až ke spínací skříňce. Mám typ se zamykáním volantu. Tipoval jsem na zoxidované kontakty, ale po demontáži, která mimochodem obnášela odvrtání dlouhých nýtů, které to celé drží pohromadě, a následné soustružení svorníků dle mé obrazotvornosti, jsem zjistil, že to byla zatuhlá vazelína, či jiné mazivo, které vytvořilo dokonalou izolační vrstvu na kontaktech spínací skříňky. 

Po této mezihře jsem se uklidnil a věřil, že VŠE BUDE O.K. Nebylo. Motor se nyní úžasně točil naprázdno a ačkoliv jsme zkoušeli zaplavení palivové pumpy i karburátoru, nástřik paliva do válců a podobné kejkle, motor ne a ne naskočit. Podotýkám, že zapalování bylo funkční, svíčky nové a jiskru házely. Až po chvilce ze sebe vydal slibné "škyt". Rozhodli jsme se netrápit baterku ani startér a brouka jsme pustili z kopce. Zabralo to! Po deseti letech motor naskočil a spustil svou hudbu, kterou soused idylicky nazval "šepot lučních květin".

Brouka jsem nechal brumlat na volnoběh, který byl úplně báječný, opájel se nenapodobitelným zvukem vzduchem chlazeného boxeru a čekal, než se motor ohřeje. Poté jsem opět vypustil olej, který byl víceméně čerstvý, ale sloužil jen pro výplach, a znovu motor naplnil. Zde zdůrazňuji, že vypuštěný olej jsem víceméně ekologicky zlikvidoval.

Další etapou byly tedy brzdy. Jak jsem zmínil, byly nefunkční - prasátka byla doslova zalepena brzdovou kapalinou, která za ta léta prošla pozoruhodnou chemickou přeměnou. Stačilo tedy brzdy kompletně rozebrat, zalapovat bubny, vyčistit mechanismy uvnitř brzd, nanýtovat nové brzdové obložení (měl jsem NOS, tedy "nové staré zásoby"), vyčistit prasátka, namontovat nové gumičky atd. atd. Celý brzdový systém jsme při plnění důkladně propláchli, až z odvzdušňovacích ventilů tekla úplně čistá brzdová kapalina. Brouk se seřízenými a opravenými brzdami brzdí překvapivě dobře.

Další kontrolu auta, mazání a seřízení jsem prováděl podle kultovní knihy pana Dietera Korpa "Jetzt helfe ich mir selbst", mohu ji jen doporučit.

Protože jsem šťoura, sehnal jsem pro změnu pravou mřížku s otvorem pro mechanický palivoměr, a také samotný mechanický palivoměr v krásném stavu, kterýžto jsem do auta poté zamontoval. Můj brouk ze začátku roku 1961 totiž palivoměr neměl, ačkoliv již byl vybaven nádrží s plovákem. Zřejmě se jedná o přechodový typ.

A aby toho na palubní desce nebylo málo, zakoupil jsem původní 6V rádio Sapphire III, určené pro palubní desku typu 1. Do připraveného otvoru na palubní desce se moderní rádio nevejde a zvětšovat původní otvor je řezničina (a že jich tu je...). Co na tom, že rádio zvládá jen AM, 6 předvoleb a výstup pro jeden reproduktor o výkonu cca. 5W. Je to krásný dobový doplněk a jsem z něj na větvi. Stav je použitý, rádio sloužilo po dlouhá léta v kabrioletu z roku 1960.

Kokpit brouka by nebyl kompletní, kdyby pod palubní deskou nebyla BAMBUSOVÁ POLIČKA! Jednu jsme náhodou měli doma. Celá léta jsem si myslel, že to je sněžnice, a teprve když jsem se začal zajímat mi zapálilo. Jedná se o zachovalý kousek z 50. let, kterou kdysi tátovi věnoval jeho kolega. V brouku evidentně polička kdysi jezdila, soudě podle otěru na podbězích a držáku na spodku palubní desky. Je to velice praktické příslušenství, vejde se na ni spousta věcí, na které nezbylo místo v přihrádce.

Z dalších úprav bych mohl jmenovat nátěr vany podvozku zevnitř základovkou (prozatím) a zvenku Tlumexem, konzervaci zašlého laku voskem TurtleWax (provádím pravidelně), nalakování kol a zakoupení nových poklic. Původní sedačky, potažené hnědým manšestrem jsem nahradil sadou bílých sedaček z roku 1966. Na čalounění stropu jsem zatím nesáhl, jen jsem ho zalepil, aby na mě za jízdy nevypadávala výplň. Bohužel jsem se musel zbavit původní gumové podlážky a koberců, obojí bylo po 40 letech napadrť. Až se k tomu dostanu, určitě interiér zvelebím.

V červenci 2002 se mi podařilo z Německa dovézt nové plynové tlumiče, těsnění pod přední haubnu a osvětlení SPZ, která byly popraskaná a také vytoužený nosič nad kryt motoru. Mám samozřejmě dobovou "zahrádku", ale při jízdě hodně zpívá. Děda tvrdil, že podle intenzity a tónu poznal, jak rychle jede, aniž by se podíval na tachometr (To bylo v době, kdy měl brouk kompletní odhlučnění).

Pro zamontování mám připravený karburátor Solex 30PICT-3, který jsem koupil spolu s brazilským motorem. Jedinou větší akcí bylo objednání 6V topného tělíska automatického sytiče,namísto původního 12V. Větší a modernější by prý mohl při dobrém seřízení malinko zlepšit chod motoru oproti původnímu Solexu 28 PIC(T). Uvidíme, pokud nepomůže, mám se kam vrátit.