CESTOPIS: Besarábie 2018 aneb cestou/necestou do Moldávie a zpět
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
CESTOPIS: Besarábie 2018 aneb cestou/necestou do Moldávie a zpět
Již brzy na Vašich přijímačích
Re: CESTOPIS: Besarábie 2018 aneb cestou/necestou do Moldávie a zpět
Už se těšíme... Zejména na komerční přestávky
- SO 545
- vw pozitiv
- Příspěvky: 4893
- Registrován: 27 říj 2004
- Bydliště: vych.slovensko-Sobrance
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: Besarábie 2018 aneb cestou/necestou do Moldávie a zpět
Uz sedim...
SYSTEM CONTROL
http://www.vwolkers.com" onclick="window.open(this.href);return false; Mrtvy muž
http://www.vwolkers.com" onclick="window.open(this.href);return false; Mrtvy muž
- Jan
- stálý inventář fóra flat4
- Příspěvky: 2227
- Registrován: 11 úno 2008
- Bydliště: Červené Pečky
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: Besarábie 2018 aneb cestou/necestou do Moldávie a zpět
Už jsem si otevřel pifko a čekám ...
Nejkrásnější pohled na svět je od volantu VW ...
VW Brouk Kolín www.vwbroukkolin.cz
Beskydsport Kempík (1981)
VW Brouk 1303 "Čert" (1975)
VW Brouk Kolín www.vwbroukkolin.cz
Beskydsport Kempík (1981)
VW Brouk 1303 "Čert" (1975)
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: Besarábie 2018 aneb cestou/necestou do Moldávie a zpět
To je dobře Tak pomalu začneme
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: Besarábie 2018 aneb cestou/necestou do Moldávie a zpět
První impulz této cesty jsem dostal na srazu ve VWodokrtech v roce 2015, kdy jsme díky Rendovi alias Brzimu navštívili rodný dům stavitele Josefa Hlávky v Lužanech. Byl to neskutečný zážitek a začal jsem tajně snít, že jednou Rezidenci bukovinských metropolitů (dnešní Univerzitu ve městě Černovice) navštívím. Moldávie byla kousek, tak proč nezajet i tam ochutnat místní vína. Plán tedy byl, jen se musí naskytnout příležitost tam vyrazit.
Až tento rok konstelace hvězd se zdála být nakloněna k vytoužené cestě. Tři dny před odjezdem jsem narychlo naplánoval etapy a šel do garáže popovídat si s Griotkou, co ona na to říká. Prý nic moc, ale pojedeme. Další den jsem zabalil potřebný náhradní díly a nářadí a začal hledat ubytování, aby byl brouk po všechny noci v bezpečí. Ještě doma pobalit oblečení a nějaký jídlo a může se vyrazit.
1. den – 671 km (Praha – Pardubice – Olomouc – Žilina – Košice – Trebišov) Před odjezdem dávám panáka nejlepší limonády na kuráž a vyrážím směr Pardubice, Olomouc, Valašské Meziřící, kde naposledy nakoupím na našem území a letím vstříc Slovensku. U bývalého přechodu jdu koupit dálníční známku na 10dní. Pán mi jí nabízí za 13 €, ikdyž normálně stojí 10 €. Ŕíkám mu to a on mi hrdě tvrdí, že je v tom i pojištění. S přátelským úsměvem mu řeknu, že si jí pojedu koupit jinam. Počasí je super a tak je cestování o to příjemnější. U pumpy kousek od dálnice kupuju dálniční známku bez pojištění a najíždím na fofr silnici. U vodní nádrže Liptovská Mara si jdu na chvilku odpočinout a zahledět se na tu nádheru. Skočit do vody a válet se – hmm, jenže to už bych nikam nedojel. Jdu si raději udělat ke Griotce kafíčko. A jede se dál…na řadě jsou Vysoké Tatry. Krásné pohoří mě provází dlouhé kilometry. K tomu se přidají kostelíky a hlavně Spišský hrad. S foťákem blikám, co se dá. Cesta příjemně pokračuje, už jen Prešov, Košice a Trebišov. Konečně cílové město. Pomalu si začínám vzpomínat na rok 2010, kdy jsem byl u Čvira naposledy (viewtopic.php?f=12&t=13252). Nakonec jsem správnou ulici našel a ocitl se na hlavní silnici s mnoha krámy a snědými spoluobčany. Začal jsem zavírat okýnka a vypnul jsem rádio. A hle, zastavárna, tam by mohlo být něco zajímavého. Zaparkoval jsem Griotku, vše pozamykal a šel se tam kouknout. Bylo tam toho hodně, ale po 10minutách jsem odcházel s prázdnou. Nastupuju do brouka, startuju a holčička hnědé barvy na chodníku se mě ptá, jestli nemám 10 centů. Špatná odpověď – mám. Přišla k autu a hned tam bylo dalších 10 dětí s nataženýma rukama…já taky, nemáš pro mě taky, prosím….vzal jsem, co jsem měl drobný rozdal a děti zmizely….až na jednoho. Ten se stále držel, a to jsem se už rozjížděl…co s Tebou…no nic, vzal jsem ho za ruce a hup s nim na trávník. Přidal jsem a těšil jsem se ke Čvirovi. Ten už mě očekával, hned jsme dali pivko a pokec o všem možným. Večer jsme zagrilovali s Čvirovou rodinou. Ale ještě před tím jsme jeli nakoupit do obchodu. A světe div se, malý hnědý děti tam byly a hned se se mnou šly přivítat. Čviro koukal, já koukal…všichni koukali…no nic Grilování parádní, pifko jakbysmet, prostě příjemný večer. Další den Ukrajina, uff….
Až tento rok konstelace hvězd se zdála být nakloněna k vytoužené cestě. Tři dny před odjezdem jsem narychlo naplánoval etapy a šel do garáže popovídat si s Griotkou, co ona na to říká. Prý nic moc, ale pojedeme. Další den jsem zabalil potřebný náhradní díly a nářadí a začal hledat ubytování, aby byl brouk po všechny noci v bezpečí. Ještě doma pobalit oblečení a nějaký jídlo a může se vyrazit.
1. den – 671 km (Praha – Pardubice – Olomouc – Žilina – Košice – Trebišov) Před odjezdem dávám panáka nejlepší limonády na kuráž a vyrážím směr Pardubice, Olomouc, Valašské Meziřící, kde naposledy nakoupím na našem území a letím vstříc Slovensku. U bývalého přechodu jdu koupit dálníční známku na 10dní. Pán mi jí nabízí za 13 €, ikdyž normálně stojí 10 €. Ŕíkám mu to a on mi hrdě tvrdí, že je v tom i pojištění. S přátelským úsměvem mu řeknu, že si jí pojedu koupit jinam. Počasí je super a tak je cestování o to příjemnější. U pumpy kousek od dálnice kupuju dálniční známku bez pojištění a najíždím na fofr silnici. U vodní nádrže Liptovská Mara si jdu na chvilku odpočinout a zahledět se na tu nádheru. Skočit do vody a válet se – hmm, jenže to už bych nikam nedojel. Jdu si raději udělat ke Griotce kafíčko. A jede se dál…na řadě jsou Vysoké Tatry. Krásné pohoří mě provází dlouhé kilometry. K tomu se přidají kostelíky a hlavně Spišský hrad. S foťákem blikám, co se dá. Cesta příjemně pokračuje, už jen Prešov, Košice a Trebišov. Konečně cílové město. Pomalu si začínám vzpomínat na rok 2010, kdy jsem byl u Čvira naposledy (viewtopic.php?f=12&t=13252). Nakonec jsem správnou ulici našel a ocitl se na hlavní silnici s mnoha krámy a snědými spoluobčany. Začal jsem zavírat okýnka a vypnul jsem rádio. A hle, zastavárna, tam by mohlo být něco zajímavého. Zaparkoval jsem Griotku, vše pozamykal a šel se tam kouknout. Bylo tam toho hodně, ale po 10minutách jsem odcházel s prázdnou. Nastupuju do brouka, startuju a holčička hnědé barvy na chodníku se mě ptá, jestli nemám 10 centů. Špatná odpověď – mám. Přišla k autu a hned tam bylo dalších 10 dětí s nataženýma rukama…já taky, nemáš pro mě taky, prosím….vzal jsem, co jsem měl drobný rozdal a děti zmizely….až na jednoho. Ten se stále držel, a to jsem se už rozjížděl…co s Tebou…no nic, vzal jsem ho za ruce a hup s nim na trávník. Přidal jsem a těšil jsem se ke Čvirovi. Ten už mě očekával, hned jsme dali pivko a pokec o všem možným. Večer jsme zagrilovali s Čvirovou rodinou. Ale ještě před tím jsme jeli nakoupit do obchodu. A světe div se, malý hnědý děti tam byly a hned se se mnou šly přivítat. Čviro koukal, já koukal…všichni koukali…no nic Grilování parádní, pifko jakbysmet, prostě příjemný večer. Další den Ukrajina, uff….
Naposledy upravil(a) Michal dne 28 kvě 2018, celkem upraveno 1 x.
- Sam
- vintage patolog
- Příspěvky: 15201
- Registrován: 24 říj 2003
- Bydliště: nowhere
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: Besarábie 2018 aneb cestou/necestou do Moldávie a zpět
Dálniční známka s pojištěním je dobrá sranda
May/1955 Ovali (typ 1/13)
Aug/1950 Brezel (typ 11c)
Jan/1950 Brezel (typ 11a)
Jul/1948 Brezel (typ 11)
Jul/1965 P912
Aug/1950 Brezel (typ 11c)
Jan/1950 Brezel (typ 11a)
Jul/1948 Brezel (typ 11)
Jul/1965 P912
- liba
- stálý inventář fóra flat4
- Příspěvky: 1028
- Registrován: 08 srp 2010
- Bydliště: Black Village u Vodňan
Re: CESTOPIS: Besarábie 2018 aneb cestou/necestou do Moldávie a zpět
Další✓ještě prosím
- martin_100
- stálý inventář fóra flat4
- Příspěvky: 2566
- Registrován: 01 srp 2007
- Bydliště: Rybnice
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: Besarábie 2018 aneb cestou/necestou do Moldávie a zpět
Už i na slovensku mají africký obchodníky koukam
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: Besarábie 2018 aneb cestou/necestou do Moldávie a zpět
Ty taky všechno vykecáškrizmen píše:fotíš i z wc?
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: Besarábie 2018 aneb cestou/necestou do Moldávie a zpět
2. den – 170 km (Trebišov – Sobrance – Užhorod – Mukačevo – Chust)
Ráno je připravena lahůdková snídaně. Pak se ještě pokochám množstvím náhradních dílů ve všech částech zahrady a místností, ke kterým mi Čviro průvodce řekne i pár zajímavostí. Ještě než vyrazím, zajedeme za Čvirovým známým, co jezdí hodně na Ukrajinu a zpět a zjišťujeme úplatkářský stav. Dohodneme se, že je tedy úplatek 50 hřiven (cca 40 Kč) dostatečnej a uvidí se na místě, co se bude dít. Vyrážím. Ještě se povinně zastavím u Maroše, kterého jsem dlouho neviděl a každá návštěva u něj je pro mě svátek. Nakonec se z pozvání na kafe stane obědový dýchánek zakončený výbornou bábovkou, po kterém se sotva doplazím ke Griotce. Ještě přijímám dary v podobě dvou Kofol a krabičky s luxusní bábovkou. Po cestě si vyfotím kostely a kochám se přírodou. Jakmile uvidím hranici, začíná stoupat nervozita, která bude pokračovat dalších 10 dní. U slovenské hranice čekalo pár aut, tudíž to snad půjde rychle. Po 20 minutách ke mně přichází paní celnice, bere do ruky pas, řidičák a techničák. Pak povinně obejdeme kolečko ke kufru (omylem šla k motoru, tak jsem jí řekl, jak motor funguje) a kouknout se pod sedačky na VINko. Pak zmizela do budky zjišťovat, zda nejsem hledanej a zda vše souhlasí s evidencemi. Když pak přišla, zeptal jsem se jí, jak to probíhá na ukrajinské straně. Vřele a klidně mi odpověděla: “Záleží na Vás, jakou máte kuráž a trpělivost.“ Tím bylo řečeno vše. Rozjel jsem se vstříc ukrajinské kontrole. Na prvním stanovišti mě zastavil voják s Kalašnikovem – napsal na lístek SPZku a počet lidí v autě a dal mi to. POZOR: tento lístek nesmíte ztratit. Další zastávkou byla celnice. Když jsem přijel…chvilku jsem koukal, jak to tam funguje. Lidi vystupovali a dávali pasy do okýnka. Tak jsem dal 50 hřiven do pasu, vystoupil z brouka a šel k okýnku. Milá maní si vzala pas, chvilku něco ťukala a za 5 min mi ho vrátila s tím, ať popojedu, že musím na celní prohlídku do další budky. Po popojetí k další budce na mě už čekali dva celníci. Dal jsem jednomu z nich pas, a druhý už koukal do brouka. Následovala kontrola VIN, kufru, vnitřního prostoru….jeli důkladně. A aby mohli pokračovat, dali mě bokem a jeli v prohledávání dál. Stále otázky: Cigarety máš? Prášky vezeš? Amfetamin, víš co to je? Začalo mě to bavit…koukám, že přihlížejících stále přibývá. Posunky se jich ptám, zda chtějí úplatek...všichni odpovídají kýváním hlavy. Hážu 5€ do batohu, kde je jeden z celníků ponořen. Jen na mě hodí významný pohled a jede dál. Přemýšlím co s tím…Nakonec se to vyřešilo samo. Jeden celník povídá, že tu ztratil se mnou 20 min a že mohl být na pivku…druhý si mě bere do celnice. Tam jsou další dva a jeden z nich se mě ptá na Island. Tak mu vyprávím celý příběh s tím, že ostatní se zaposlouchají taky a všichni usnou. Bohužel za 2 minuty z ničeho nic jeden řekne 10 € vstupní poplatek. Dávám jim po 5 € a jdu naházet věci do Griotky. Už chci odjíždět, když mi jeden z celníků říká: „Hodíš taky Olega do Užhorodu?“ Kouknu na něj, pak na Olega a říkám: „Ale já ho neznám“ „To nevadí, vezneš ho tam?“, a tváří se jako že chce prohlídku auta zopakovat. Nakládám tedy, ne z donucení, ale s tím, že chci v nouzi pomoci neznámému, dvě velký tašky do brouka a Oleg si sedá do auta s baťohem. Hlavně nezapomenout na vojáka se samopalem, který od převezme lísteček a konečně můžu vjet na ukrajinské území. Oleg mi popisuje, kde by bylo pro něj nejlepší vyskočit. Jsou to jen tři kilometry, takže než se něco dovím od Olega, tak už brzdím na pumpě za první křižovatkou. Moc mi děkuje a přeje šťastnou cestu. No nebylo to až tak zlý. Cesta pokračuje kolem Užhorodu, kde vede docela na Ukrajinu dobrá asfaltka. A hurá na Mukačevo – potkávám Tatru (omluva za špatnou fotku), Volhu 24 a v Mukačevu zastavím na semaforech za autobusem, který se asi brzo rozpadne. Silnice se stále zhoršuje, hlavně ve vesnicích to stojí za to. Těsně před cílovým městem jsou serpentýny, které ukrývají opravdu veliké díry. S ostatními auty na silnici kličkujeme a snažíme se netrefit protijedoucí auta. Pod kopcem potkávám první policajty, kteří naštěstí řídí dopravu, občas někoho zastaví. Posledních 5 km je položen nový asfalt, paráda. Ve městě se po pár kolečkách dostávám konečně na místo, kde Griotka se mnou přespí. Po ubytování se jdu projít po městě. Nejkrásnější dominantou je Pravoslavný kostel svatého Cyrila a Metoděje. Potom se zastavím před prodejnou plavek SPARTA a nakouknu do jednoho ze zavřených obchodů – víte co tam prodávají? Pak malými uličkami do hospody, kde si dávám jídlo a ukrajinské pivo… Jaká bude zítřejší cesta? Kdo ví…..
Ráno je připravena lahůdková snídaně. Pak se ještě pokochám množstvím náhradních dílů ve všech částech zahrady a místností, ke kterým mi Čviro průvodce řekne i pár zajímavostí. Ještě než vyrazím, zajedeme za Čvirovým známým, co jezdí hodně na Ukrajinu a zpět a zjišťujeme úplatkářský stav. Dohodneme se, že je tedy úplatek 50 hřiven (cca 40 Kč) dostatečnej a uvidí se na místě, co se bude dít. Vyrážím. Ještě se povinně zastavím u Maroše, kterého jsem dlouho neviděl a každá návštěva u něj je pro mě svátek. Nakonec se z pozvání na kafe stane obědový dýchánek zakončený výbornou bábovkou, po kterém se sotva doplazím ke Griotce. Ještě přijímám dary v podobě dvou Kofol a krabičky s luxusní bábovkou. Po cestě si vyfotím kostely a kochám se přírodou. Jakmile uvidím hranici, začíná stoupat nervozita, která bude pokračovat dalších 10 dní. U slovenské hranice čekalo pár aut, tudíž to snad půjde rychle. Po 20 minutách ke mně přichází paní celnice, bere do ruky pas, řidičák a techničák. Pak povinně obejdeme kolečko ke kufru (omylem šla k motoru, tak jsem jí řekl, jak motor funguje) a kouknout se pod sedačky na VINko. Pak zmizela do budky zjišťovat, zda nejsem hledanej a zda vše souhlasí s evidencemi. Když pak přišla, zeptal jsem se jí, jak to probíhá na ukrajinské straně. Vřele a klidně mi odpověděla: “Záleží na Vás, jakou máte kuráž a trpělivost.“ Tím bylo řečeno vše. Rozjel jsem se vstříc ukrajinské kontrole. Na prvním stanovišti mě zastavil voják s Kalašnikovem – napsal na lístek SPZku a počet lidí v autě a dal mi to. POZOR: tento lístek nesmíte ztratit. Další zastávkou byla celnice. Když jsem přijel…chvilku jsem koukal, jak to tam funguje. Lidi vystupovali a dávali pasy do okýnka. Tak jsem dal 50 hřiven do pasu, vystoupil z brouka a šel k okýnku. Milá maní si vzala pas, chvilku něco ťukala a za 5 min mi ho vrátila s tím, ať popojedu, že musím na celní prohlídku do další budky. Po popojetí k další budce na mě už čekali dva celníci. Dal jsem jednomu z nich pas, a druhý už koukal do brouka. Následovala kontrola VIN, kufru, vnitřního prostoru….jeli důkladně. A aby mohli pokračovat, dali mě bokem a jeli v prohledávání dál. Stále otázky: Cigarety máš? Prášky vezeš? Amfetamin, víš co to je? Začalo mě to bavit…koukám, že přihlížejících stále přibývá. Posunky se jich ptám, zda chtějí úplatek...všichni odpovídají kýváním hlavy. Hážu 5€ do batohu, kde je jeden z celníků ponořen. Jen na mě hodí významný pohled a jede dál. Přemýšlím co s tím…Nakonec se to vyřešilo samo. Jeden celník povídá, že tu ztratil se mnou 20 min a že mohl být na pivku…druhý si mě bere do celnice. Tam jsou další dva a jeden z nich se mě ptá na Island. Tak mu vyprávím celý příběh s tím, že ostatní se zaposlouchají taky a všichni usnou. Bohužel za 2 minuty z ničeho nic jeden řekne 10 € vstupní poplatek. Dávám jim po 5 € a jdu naházet věci do Griotky. Už chci odjíždět, když mi jeden z celníků říká: „Hodíš taky Olega do Užhorodu?“ Kouknu na něj, pak na Olega a říkám: „Ale já ho neznám“ „To nevadí, vezneš ho tam?“, a tváří se jako že chce prohlídku auta zopakovat. Nakládám tedy, ne z donucení, ale s tím, že chci v nouzi pomoci neznámému, dvě velký tašky do brouka a Oleg si sedá do auta s baťohem. Hlavně nezapomenout na vojáka se samopalem, který od převezme lísteček a konečně můžu vjet na ukrajinské území. Oleg mi popisuje, kde by bylo pro něj nejlepší vyskočit. Jsou to jen tři kilometry, takže než se něco dovím od Olega, tak už brzdím na pumpě za první křižovatkou. Moc mi děkuje a přeje šťastnou cestu. No nebylo to až tak zlý. Cesta pokračuje kolem Užhorodu, kde vede docela na Ukrajinu dobrá asfaltka. A hurá na Mukačevo – potkávám Tatru (omluva za špatnou fotku), Volhu 24 a v Mukačevu zastavím na semaforech za autobusem, který se asi brzo rozpadne. Silnice se stále zhoršuje, hlavně ve vesnicích to stojí za to. Těsně před cílovým městem jsou serpentýny, které ukrývají opravdu veliké díry. S ostatními auty na silnici kličkujeme a snažíme se netrefit protijedoucí auta. Pod kopcem potkávám první policajty, kteří naštěstí řídí dopravu, občas někoho zastaví. Posledních 5 km je položen nový asfalt, paráda. Ve městě se po pár kolečkách dostávám konečně na místo, kde Griotka se mnou přespí. Po ubytování se jdu projít po městě. Nejkrásnější dominantou je Pravoslavný kostel svatého Cyrila a Metoděje. Potom se zastavím před prodejnou plavek SPARTA a nakouknu do jednoho ze zavřených obchodů – víte co tam prodávají? Pak malými uličkami do hospody, kde si dávám jídlo a ukrajinské pivo… Jaká bude zítřejší cesta? Kdo ví…..
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: Besarábie 2018 aneb cestou/necestou do Moldávie a zpět
Odpověď z předešlého příspěvku: zde se rozlévají voňavky
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: Besarábie 2018 aneb cestou/necestou do Moldávie a zpět
3. den – 185 km (Chust – Rachiv – Vorochta – Verchovyna)
Probouzím se do dalšího pěkného dne. Ještě dám procházku po centru, koupím si snídani a v hračkářství hračku vw brouka alá telefon a jdu balit. Griotka noc přežila bez újmy ukrajinských šelem, a tak po naložení všech zavazadel vyrážíme na další etapu.
Po nájezdu na hlavní tah začíná opět skákačka…víc jak 60km/hod z tachometru nevyloudim. Bohužel musím očima bloudit po silnici a vyhýbat se dírám, které jsou někdy rafinovaně skryty a nemůžu koukat na krásnou Ukrajinu. Ale občas vzhlídnu a pokochám se krajinou nebo zamávám dalším vzduchem chlazeným vozidlům s posádkami.
Pokud se objeví značka železničního přejezdu, jsem hned na pozoru. Většinou chybí asfalt úplně, koleje čouhají ze země a musím je přejíždět opravdu opatrně.
Cesta pokračuje pomalu, ruce mi brní od volantu, a k tomu mám 100 chutí odbočit do Rumunska. Nakonec mě Griotka překecá a jede se do Karpat. Cesta se stále zhoršuje, ale je to stále silnice. Průměrná rychlost se rapidně snižuje a začínám mít obavy, zda dojedu do cílového města včas.
Náhle se snižuje rychlost a musí se zastavit. Koukám, voják u zvednuté závory si hraje na mobilu. Čekám minutu…nic se neděje. Tak se rozjedu a mizim (toto jsou kontrolní body mezi ukrajinskými oblastmi). Když mě neviděl, tak pokuta nebude. Opět kličkuju mezi dírami a modlim se, ať už to skončí. Najednou se stává zázrak – u města Rachiv se objevuje úplně nová asfaltka.
To je jízda. Hned jsem vděčný za každý neskákací kilometr. Využívám toho a k pumpě přijíždím v rekordním čase.
Po natankování si dávám kafčo a zjišťuji informace ohledně stavu silnic na dalších úsecích. Moc toho ukrajinsky neumím, ale po odpovědi „Da, Da, charašó“ (snad myslela stav silnic) jedu v klidu dál. V centru města vyfotím kostel
a pak se už zase kochám údolím řeky Tisy.
Silnice se krásně kroutí, občas zmizí asfalt, ale za pár set metrů se znovu objeví, takže dobrý. V jedné z vesnic u silnice rychle vyfotím VW T3
a za pár metrů mě předjíždí Peugeot 406 a donutí mě zastavit. Co se zase děje…držim v ruce obušek a čekám, co se bude dít. Vystupuje chlápek, směje se od ucha k uchu a ukazuje palec nahoru (naštěstí). Nakonec je sranda, vyfotíme se navzájem a pak už zase jede každý svou cestou.
Po pár kilometrech se opět snižuje rychlost zakončená cedulí STOP. Bohužel mezitím koukám do mapy, a tak STOPku přejedu o 2 metry. Vyběhne policajt a začne něco hulákat. Když doběhne, už chce pas, techničák a řidičák. A prý ať si vystoupím – motor nechám běžet, že tam dlouho nepobudu. Začínám si myslet pravý opak. Policajt koukne do pasu a říká: “Míšo, viděls tu stopku? Nezastavil jsi před ní, máš problém“ já mu na to kejvu a koukám na Griotku, aby mi s ní někdo něco neudělal. Pak furt něco brblá a začíná vyndávat přístroj..hle bude se dýchat. Rozbalim si v klidu náhubek, jelikož jsem nic alkoholickýho nepil, a pojicajt furt, že to je moooc přesnej přístroj a že výsledky budou v mžiku. Čichám ukrajinskou fintu. A je to – moooc přesnej přístroj vytisknul papírek a na něm je 0,34 promile. A najednou je tu velký problém. Zase začíná policajt něco pronášet a já už se dívám na hodinky, zda vše stihnu...a taky kolik bude chtít. Pokračuje otázkama, co jsem pil, zda neberu prášky na žaludek a nebo nekouřim trávu. Prý budu muset zpátky do Užhorodu k soudu a tam můžu dostat pokutu až 12 500,- Kč. Na vše říkám NE a už mě to nebaví. Začíná hra na uplácení. Nabízím mu 50€..on na to: „Zamysli se líp…máš čas, přemýšlej“. Za chvilku nabízím 80€ a nějaký rumunský peníze. To už je lepší. Řekne mi, ať si pro ně zajdu a dám mu je veku do tašky, tam nejsou kamery. Konečně dostávám doklady a mizim. Čas mě dost tlačí, nechce se mi jet za tmy. Úspěšně vyjedu Jablunitský průsmyk, který je už v Ivano-Frankivský oblasti.
Teď už jen trefit odbočku směrem na Verchovyna. A začíná posledních 39 kilometrů.
Silnice stále v pohodě, tak se kochám krásami Karpat.
Za železničím přejezdem se silnice začíná zhoršovat.
Za městem silnice pomalu mizí, až zmizí úplně.
Čas neúprosně letí, víc jak 10 kilometrů za hodinu nedávám…po cestě nevydrží jedna zástěrka – nevadí, pak jí přidělám. Do města Verchovyna přijíždím v půl osmé, úplně vyčerpanej.
Nacházím ubytování a parkuju Griotku na bezpečném místě – za plotem s hlídačem. To zase budou sny s příchutí asfaltu. Zítra se nechám překvapit.
Naposledy upravil(a) Michal dne 12 čer 2018, celkem upraveno 1 x.
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: Besarábie 2018 aneb cestou/necestou do Moldávie a zpět
Jelikož se do příspěvku vejde max 20 fotek, přidávám sem toho hlídače
Re: CESTOPIS: Besarábie 2018 aneb cestou/necestou do Moldávie a zpět
Jak to tak čtu, Michale, tak ukrajinští policajti začínají chtít evropské úplatky... kde jsou ty doby že 100 hřiven a 2 plechovky českýho piva
Cestopis parádní, vždycky mě zarazí tvůj výběr destinace. To jsou místa, kam standartní uživatel aircooled VW fakt nejezdí
Cestopis parádní, vždycky mě zarazí tvůj výběr destinace. To jsou místa, kam standartní uživatel aircooled VW fakt nejezdí
- pulenejksicht
- ex beetleboy
- Příspěvky: 5895
- Registrován: 19 kvě 2004
- Bydliště: vwšudezdejší
Re: CESTOPIS: Besarábie 2018 aneb cestou/necestou do Moldávie a zpět
přesně kvůli takovým zlodějským úplatkům mě to na východ neláká .. bohužel
jdeme frflat na flat ...
- martin_100
- stálý inventář fóra flat4
- Příspěvky: 2566
- Registrován: 01 srp 2007
- Bydliště: Rybnice
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: Besarábie 2018 aneb cestou/necestou do Moldávie a zpět
No a proto kamarád ukrajinec vozí v kufru ukrajinský značky přesto že má auto hlášený u nás. Jak přejede čáru nasadí ty jejich a jezdí bez problémů.
- SO 545
- vw pozitiv
- Příspěvky: 4893
- Registrován: 27 říj 2004
- Bydliště: vych.slovensko-Sobrance
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: Besarábie 2018 aneb cestou/necestou do Moldávie a zpět
tolko ceskych SPZ co denne stretam som nezazil ani za sociku na Sirave... vsetko obcania UA ... ale ani nejde o spz ale kto si .martin_100 píše:No a proto kamarád ukrajinec vozí v kufru ukrajinský značky přesto že má auto hlášený u nás. Jak přejede čáru nasadí ty jejich a jezdí bez problémů.
Michal ako vzdy za 1.
SYSTEM CONTROL
http://www.vwolkers.com" onclick="window.open(this.href);return false; Mrtvy muž
http://www.vwolkers.com" onclick="window.open(this.href);return false; Mrtvy muž
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: Besarábie 2018 aneb cestou/necestou do Moldávie a zpět
Venco a Miloši - úplatky se stále zvyšují, záleží kolik chce za den jejich kápo vybrat. Je to sranda, na kterou se nezapomíná
Martine, co se týče českých SPZtek....v chustu a okolí je na nich každý druhý auto...v Chustu i taxíci. A prý je to kvůli penězům...akorát musí (teď přesně nevim) jedenkrát za dva měsíce (asi) přes čáru na Slovensko a pak zase zpět....
Martine, co se týče českých SPZtek....v chustu a okolí je na nich každý druhý auto...v Chustu i taxíci. A prý je to kvůli penězům...akorát musí (teď přesně nevim) jedenkrát za dva měsíce (asi) přes čáru na Slovensko a pak zase zpět....