Den č. 21 – 25. 7. 2014
Dneska jsme už chtěli jet na trajekt, nicméně Almu nás přemluvila, ať ještě jeden den zůstaneme. Dali jsme koupačku na městské pláži a pak šli na oběd do pizzerie, kde nabízejí za 10 eur na jednoho neomezené množství pizzy. A tak celá naše posádka hodovala za mého smutného přihlížení, neboť se mé trávicí problémy pořád zhoršovaly a nebyl jsem schopen nic pozřít. Hoši se opravdu snažili a asi po hodině a půl nám bylo oznámeno, že jsme jim kompletně vyjedli kuchyni. Po obědě nás Almu opět ubytovala u nich doma a večer byla v plánu párty s jejími kamarády. Tři jsme kvůli únavě zůstali doma a zbytek vyrazil s Almu pařit do víru velkoměsta. Dohodli jsme se, že na trajekt pojedeme zítra po obědě.
Den č. 22 – 26. 7. 2014
Dnes jsme se tedy přesunuli trajektem zpátky ne evropský kontinent. Před vyplutím jsme byli znovu podrobeni kontrole, tentokrát nám v autě čmuchal i pes, ale nic krom našeho odéru nevypátral a záhy jsme pokrčovali. Odpoledne jsme se jeli podívat do Gibraltaru.
Zajímalo nás, co je pravdy na tom, že zde volně běhají makakové. Po pár minutách chůze jsme je našli. Jsou zvyklí na lidi, vůbec se nebojí, ale nesmí se krmit. Na to jsou tady speciální čety. Stačí jim zatelefonovat, že se vám zdá nějaký makak hladový a vyrážejí do terénu napravit situaci. Proč ta péče o vopičáky? Legenda praví, že dokud budou na Gibraltaru makakové, do té doby zde bude i britská nadvláda.
Město je bývalá pevnost, jde to poznat na každém kroku – hradby, děla, a skály prošpikované tunely. I přesto, že je Gibraltar jeden z nejmenších států světa, tak má svoje letiště, jehož přistávací dráhy protíná hlavní silnici.
Dostali jsme tip na pěkné pláže a nocleh u města Tarifa, je to sice na druhou stranu, než bychom potřebovali, ale minule jsme nemohli poblíž Gibraltaru najít žádné místo na kempování, a tak jedeme za jistotou.
V Tarifě to docela žilo, tak jsme dojeli až okraj, kde byla prostorná pláž. Ceduli se zákazem vjezdu a stanování ignorujeme a jdeme spát.
Ve Španělsku jsme natankovali do plna nádrž na LPG a já jsem se konečně mohl přestat bát, kdy zase odejde palivová pumpa...
Den č. 23 – 27. 7. 2014
Dnes míříme do Granady, kde máme v plánu navštívit palácový komplex Alhambra, který byl vystavěn maurskými panovníky. Na místo však přijíždíme pozdě, dnešní prohlídku nestihneme, a tak jedeme hledat místo na nocleh někde poblíž, abychom mohli ráno co nejdříve vyrazit. Pár minut jízdy od paláce jsme skutečně našli hezké místo na kopci s výhledem na město. Rychňákovi se podařilo převrhnout hrnec se třemi domácími masovými konzervami, v záchvatu zoufalosti bagroval jídlo přímo z prašné země, což byl pravděpodobně důvod jeho pozdějších střevních potíží. Stejně jako včera i zde byla cedule se zákazem táboření, kterou jsme neřešili. Bohužel tuto noc se nám to trochu vymstilo, asi v jednu ráno nás načapal hlídač na motorce a řekl, že se musíme okamžitě sbalit a odjet. Při pohledu na naše rozespalé tváře se však slitoval a poradil nám, ať jedeme ještě asi kilometr na kopec, kde můžeme přespat, ale hned ráno musíme vypadnout. Přejeli jsme tedy na druhé místo a mohli dál spát.
Den č. 24. – 28. 7. 2014
Hned ráno jsme se přesunuli k paláci, kde se již zformovala dlouhá fronta. Kromě mnoha paláců jsou zde nádherně udržované zahrady, fontány a nejrůznější malebná zákoutí.
Malá odbočka z trasy se určitě vyplatila, návštěva Alhambry stojí za to. Dnes náš čeká ještě asi 900km přesun do Barcelony, pojedeme přes noc. Nakonec se kvůli únavě zastavujeme v noci kousek před Barcelonou a spíme někde v poli obklopeni kanály zavlažovacího systému.
Den č. 25 – 29. 7. 2014
Ráno se Kit trošku vzpouzel, párkrát jsme ho museli na silnici roztlačit, nakonec proběhlo krátké odstavení, Rychňák dal ruku k dílu, pár minut něco opravoval a za chvíli jsme jeli dál. Kolem poledne jsme dorazili do Barcelony. Chceme se podívat na slavnou Gaudího katedrálu Sagrada Família. Na místě však zjišťujeme, že není úplně reálné někde poblíž zaparkovat, všechna místa jsou beznadějně plná a tak stále kroužíme jako supi kolem katedrály, až nakonec Rychňák vyrukuje s nápadem, že zaparkujme na hulváta přímo před hlavním vchodem a počká na nás u auta. Finta zafungovala, nikdo asi nečekal, že by nějaký ignorant zastavil přímo před vchodem a při pohledu na Kita si nejspíš mysleli, že se jedná o nějakou reklamní akci.
Když jsme se vrátili k autu, tak už bylo v obležení turistů, kteří se tu zajímavou kompozici snažili vyfotit. Raději jsme ale neprovokovali příliš dlouho a přesunuli se na místní pláž. Zde jsme také nepobyli věčnost, po chvíli přišla silná bouře, nad mořem se rozzářily blesky a vichřice vytvořila mohutné vlny. Španělé se ve vteřině sbalili a běželi pryč, naše posádka však ještě několik minut hrdinně vzdorovala nepřízni počasí. Pak už jsme naskákali do auta a mířili dál.
Cesta proběhla v poklidu, v noci jsme již spali ve Francii.
(Tentokrát byla závada způsobena nefunkčním kondenzátorem rozdělovače, následně vyměněno)
Den č. 26 – 30. 7. 2014
Směřujeme nejkratší cestou domů, dneska si dáme jen malou odbočku, abychom se podívali na nejvyšší most světa u městečka Millau. Parkujeme přímo vedle mohutného, více jak 300 metrového pilíře.
Není ovšem času nazbyt a po krátkém obdivování majestátního díla pokračujeme dále směrem k domovu. Jedeme až do noci, tentokrát spíme někde na poli kousek za Lyonem. Ve Francii se vyhýbáme dálnicím - astronomické částky za dálnice se nám nechcou platit a jedeme po okreskách. Bloumání po všudypřitomných kruháčích je docela děsběs.
Den č. 27 – 31. 7. 2014
Ráno kolem nás jel místní zemědělec v traktoru. Trochu jsme se obávali, jestli mu nebude banda kempujících prazvláštních nemytých individuí vadit, ale již zdálky nám mával a zdravil. Pak kolem nás ještě prošla parta postarších turistů, ale ani těm jsme naštěstí nepřekáželi. Za chvíli jsme již uháněli k Německu. Po dálnici probíhala cesta naprosto pohodově. K večeru jsme zastavili na odpočívadle a ohřáli si poslední večeři naši výpravy. Celou dobu jsme šetřili zavařená hovězí líčka a nyní přišla jejich chvíle. Po tomto gurmánském zážitku nasedáme zpátky do auta a míříme k českým hranicím.
Den č. 28 – 1. 8. 2014
Nad ránem jsme dorazili do Česka, kolem oběda jsme byli v Praze a pak už nás čekal jen tankodrom do Brna. I přes značnou únavu panovala skvělá nálada.
Expedice je u konce, nikomu se nic vážného nepřihodilo a Kit také vše zvládnul, i když občas zaklopýtal. Těsně před Brnem se nám pak podařilo zlomit rychlostní rekord, využili jsme mírné klesání u Kývalky, rozpálili to na takřka světelnou rychlost 140 km/h a s bojovým pokřikem a pádlováním suverénně vjeli do levého pruhu a předjížděli nechápající řidiče. Rychňácká rodinná tradice velí ponechat po celou dobu výletu jedno nedotknutelné pivo, které nosí štěstí, a vypít jej až na D1 u Brna.
A tak se také stalo, pivo nám celou dobu přinášelo štěstěnu a možná i díky němu jsme všechny nenadálé trable elegantně zvládli a dorazili bezpečně domů. Výletu nazdar! Zdar!
Takže shrnuto podtrženo, na najetých 9800km se auto drželo velice pěkně. Nebýt nekvalitních druhovýrobových palivových pump a podobně kvalitního druhovýrobového stabilizátoru, tak to auto zvládlo téměr bez ztráty kytičky. Všeobecně to byla povedená akce - vše vyšlo výborně. Doufám, že se Vám cestopis líbil, čekám na dotazy, komenty, připomínky atd.