CESTOPIS: Busíkem do Alp

spolujízdy, afterpokecy, fotky a vše okolo
Zamčeno
Uživatelský avatar
pedrosow
Příspěvky: 71
Registrován: 26 čer 2012
Bydliště: úvaly

CESTOPIS: Busíkem do Alp

Příspěvek od pedrosow »

Nevím, jestli cestopis je správný název, zas tolik jsme nenajeli, ale rád bych se s vámi o náš výlet podělil.

Vše začalo plánováním návštěvy kamarádů ve Švýcarsku. Původně nás mělo jet pět, měli jsme jet normálním (rychlým) autem, v Curychu mít základnu a jezdit na krátké výlety po okolních kopcích. Postupně nám ale všichni účast odřekli a zůstali jsme jen já a Kačka. A tak jsme náš plán malinko poupravili. Pojedeme busíkem a bude to roadtrip po Alpách.

Čím víc jsme se na cestu těšili, tím častěji k nám přicházely věštby typu: “To jako myslíte vážně? V tomhle chcete jet? No já pro vás nikam nepojedu.” Nebo jedna obzvláště krutá: “To jste se úplně zbláznili. Na dálnici v Německu se vám to rozpadne, budete tam 3 dny stát, dáte hromadu peněz za odtah, pohádáte se a úplně si zkazíte dovolenou.” V menšině pak byla přání: “Jé, to bych jel hned s vámi, to bude super, užijte si to.”

Týden před odjezdem začaly přípravy. Objednal jsem náhradní díly, umyl a vyluxoval auto, vyměnil olej, koupil novou baterku. Kačenka ušila nové záclonky a připravila nádobí a zásoby jídla.
Na mapě jsme si vytipovali místa, která určitě chceme navštívit, která možná navštívíme, a o kterých jsme slyšeli, ale asi na ně nebude čas. Míst jsme vybrali tolik, že by to vystačilo na měsíc, ale volno jsme měli jen týden.

1. den
V pátek 18. 7. hned po práci vyrážíme. Tedy... hned... nejdřív zásek v práci, nakládka věcí, vyrážíme v 9 večer. Aspoň nejsou žádný zácpy.
“Vzal jsi papíry od auta?” “Ne, já myslel, že je bereš ty.” Takže zpět. Naštěstí jsme ještě v Praze.
Je 21:20. Startujeme podruhé :)
Obrázek
Okolo půlnoci přijíždíme do Krumlova, u rodičů vykládáme kocoura, pijeme kafe a vyrážíme dál. Jede to krásně, silnice jsou prázdný, zpíváme si. Parkujeme až kolem páté hodiny ranní na odpočívadle někde mezi Salzburgem a Mnichovem.

2. den
Obrázek
V 9:00 budíček, rychlá snídaně a honem vyrazit. Vtom jsem s hrůzou zjistil, že pod autem je olejový flek velký jako koláč pizzy. Naštěstí jsem jen, po výměně oleje, blbě utáhl šroub, takže dotáhnout, dolít olej a jedeme. Za sebou jsme nechali menší ekologickou katastrofu.

Dneska chceme dojet do Curychu, ale předtím ještě krátce zastavujeme v parku Partnachklamm. Je strašný vedro a procházka roklí, kde na vás všude cáká voda, je velmi osvěžující.
Obrázek
Dál pokračujeme na Innsbruck. Čeká nás první přejezd Alp. Do kopce se busík hrabe jako ďas. Horší je to z kopce. V tom největším klesání dojíždíme autobus a brzdíme na 20 km/h. Začínají smrdět brzdy. A až dolů takhle pomalu. Snažím se brzdit motorem, aspoň na chvíli pouštím brzdu, ať se trochu ochladí. Je to tak prudký, že už zase musím brzdit. Konečně jsme dole.
Z Innsbrucku už zase po dálnici až do městečka Horgen u Curychu, kde nás už čekají kamarádi se slovy: “My to s Mazdou dáváme za šest hodin!” Nám to i s pauzami trvalo přesně čtyřiadvacet. No a co.

3. a 4. den
V neděli busík odpočíval a my jsme měli program v Horgenu. Procházka k vodopádu, pak koupaní v Curyšském jezeře a večer společenské hry a popíjení s kamarády.
Pondělí nás čekal oběd a prohlídka v Google, pak procházka po Curychu. Zajímavé je, že všude ve Švýcarsku visí ve městech skoro na každém domě švýcarské vlajky. Prohlídku jsme zakončili nákupem čokolády :)

V pondělí večer jsme poděkovali za pohoštění, rozloučili se a pokračovali na jih Švýcarska. Prší. A prší hodně. A podle předpovědi má pršet celé úterý :( No nic. Parkujeme u jezera kousek od Interlakenu. Stále prší. Vaříme večeři. Sakra. Když jsme se chtěli uložit, zjistili jsme, že máme vzadu všechno mokrý. Zadním okýnkem nám u strany pod těsněním protéká voda do auta, takže máme celý molitan promáčený. No nic, mokré věci jsme přeházeli dopředu, vzali druhý molitan z podstřechy, kapající gumu jsme přelepili gafou a přeparkovali jsme, aby voda stékala na druhou stranu. Je jedna hodina. Jdeme spát. Prší.

5. den
Ještě před osmou nás budí bušení na okno. Káťa rozhrne závěs, venku stojí hasič a okýnkem nám lámanou angličtinou povídá. “Déšť v horách. Dolů. Tady nemůžete stát.” Máme se přesunout jinam. Pořád prší. Musíme přehodnotit naše plány, jet do hor nemá smysl.

Kousek od nás jsou jeskyně Saint Beatus. V nich určitě pršet nebude. Hurá, jedeme tam.
Jsme tu jako první, jeskyně otevírají až za hodinu, tak vaříme snídani.

Stoupáme po chodníčku k jeskyním. Přecházíme rozvodněný, burácející potok a postupně nám dochází, že z prohlídky asi nic nebude.
Obrázek
Když jsme přišli nahoru, pochopili jsme. Jeskyně jsou zavřené, po chodníku se z nich valí voda. Prohlížíme si alespoň pohledy, uvnitř to musí být pěkné. Stejně je tu ale hezky, vypadá to tu jako v Roklince.
Obrázek
Místo do hor vyrážíme do Gruyères. Jsou to asi dvě hodiny pohodové cesty horským údolím. Pěkné zatáčky, chvíli stoupání, pak zase klesání, motor si pěkně bublá. Na tohle řízení jsem se těšil, to si člověk užívá každý kilometr jízdy. Jen je škoda, že prší. Ale už přestává…

Do Gruyères jsme dorazili někdy kolem poledne. Je to malé středověké městečko známé především výrobou stejnojmenného sýra. Ihned po příjezdu jsme se vydali na prohlídku hradu a také navštívili muzeum H. R. Gigera (kdo neví, tak to je ten, kdo nakreslil Vetřelce).
Obrázek
Hrad byl prostě tuctový hrad, jakých máme v Čechách spoustu. No a to muzeum? Ale jo, svým způsobem to bylo zajímavý, ale Giger musel být pěkný úchyl. Myslím, že jednou vidět to stačilo.

Když už jsme ve městě sýra, nemůžeme vynechat návštěvu sýrárny. Musím říct, že tahle exkurze (s ochutnávkou) byla z celého Gruyères asi nejlepší. Ale nevím, jestli to nebylo tím, že už jsme byli oba hladoví. Příjemně nás překvapilo, že na hradě i v sýrárně jsou průvodci v češtině.

Počasí se navečer umoudřilo, přesouváme se do Grindelwaldu. Kousek před ním jsme našli klidný plácek stranou od hlavní silnice, takže vyndáváme gril, otvíráme lahev švýcarského vína a oslavujeme, že konečně neprší.
Obrázek
6. den
Ráno nás vzbudilo sluníčko. Posnídali jsme a vyrážíme do Grindelwaldu a odtud zubačkou rovnou na Kleine Scheidegg. Výhled máme nádherný.
Obrázek
Z Kleine Scheideggu jsme pokračovali pěšky po stezce Eiger Trail a po chvíli odbočili na ferratu Rotstock Klettersteig. Bohužel se malinko zkazilo počasí, takže jsme ferratu lezli trochu v mlze.
Obrázek
Nejprve se leze jen po skále. Následuje několik kolmých žebříků. Zrovna tady potkáváme dvojici, která jde proti nám. Naštěstí tu je místo, kde se můžeme bez problému vyhnout. Pokračujeme dál, stoupání již není tak kolmé. Míjíme okno, kterým je možno vidět vlak jedoucí na nejvyšší stanici Evropy, Jungfraujoch. Koukáme do tmy asi pět minut, ale žádný vlak nejede. Lezeme dál kolem vodopádu, který pod námi mizí v hromadě sněhu.
Po dvou hodinách jsme se vydrápali na vrchol. Rotstock, 2699 metrů n. m. A jak tam svačíme a čteme si vrcholovou knihu, mraky se na chvilinku rozestoupí a vidíme Eiger v celé jeho kráse (hrůze).
Obrázek
7. den
Dnešní den bude cestovní. Čas se nám krátí, potřebujeme se dostat do Rakouska. Máme dvě možnosti. Rychle po dálnici (tzv. nudná varianta), nebo pomalu přes hory (tzv. vyhlídková cesta). Určitě je vám hned jasný, jakou možnost jsme si vybrali.
Začínáme se hrabat do kopce. Busík táhne jak drak. Většinu stoupání dává za 3, občas je potřeba podřadit. Jak se blížíme ke dvěma tisícům, trochu se zadýchává a podřazování je častější.
Obrázek
Krásnou cestou jsme se vyhrabali až na vrchol sedla Sustenpass do 2224 m n. m. A byl to vlastně nejvyšší bod naší cesty. Pořídili jsme vrcholovou fotku, snědli tabulku čokolády a hurá dolů.
Obrázek
Klesli jsme o 1300 m do Wassenu. Odtud vyrážíme opět do kopce. Okolo Andermattu. Opravují tu silnici, stojíme v koloně, tak aspoň máme možnost vystoupit a udělat pár fotek okolí.
Obrázek
A už zase jedeme. Stoupáme, tentokrát na Oberalppass. Počasí se jasní. Jedeme pomalu, takže i já, za volantem, mám čas kochat se okolím. Cesta se pěkně točí, jízda plyne lahodně.
Obrázek
Vystoupali jsme až do 2044 m n. m., kde se silnice opět láme a my klesáme dolů. Před námi se otevírá rýnské údolí. Postupně klesáme až ke břehům Rýna a pak podél něj pokračujeme přes Trun a Flims až do Churu. Stáčíme se na sever a jedeme do Lichtenštejnska. Ani jeden jsme tam ještě nebyli. Hranici se Švýcarskem ani nepoznáte. Prostě přejedete most a za ním je malinká cedulka Liechtenstein. Jediný rozdíl je ve větším výskytu černých espézetek.
Lichtenštejnsko je vlastně jen několik vesnic, které propojuje jediná silnice. Celkový počet obyvatel je 36 tisíc. Největší vesnice Vaduz (hlavní město) má obyvatel 5 tisíc. Do Vaduzu nás ona jediná cesta zavedla, tedy stavíme a jdeme na prohlídku. Nad městem se tyčí na vaduzský hrad. Vylezli jsme až k němu, bohužel je sídlem Lichtenštejnů a veřejnosti je nepřístupný.
Obrázek
Na zítra máme naplánováno zdolání nějaké třítisícovky, takže už zase nasedáme do busa a pokračujeme dál.
Dojeli jsme do Tyrolska, skoro až k italským hranicím, jižně od Söldenu. Našli jsme prázdné parkoviště, “utábořili se” a opět vytáhli gril. K večeři jsou švýcarské klobásky se švýcarskou hořčicí a českýma bramborama. Jo, a podává se švýcarské pivo.
Obrázek
8. den
Vstáváme brzy. Vaříme vydatnou snídani, čeká nás náročný výstup.
Obrázek
Snažíme se dostat co nejvýš autem. O co víc vyjedeme, tím míň pošlapeme. Dojeli jsme až do Ventu - 1895 m n. m.
Nechápu, proč ve všech průvodcích píšou, že je lepší nechat se do kopce vyvézt lanovkou, a pak šlapat dolů. Kde je nějaký vrcholový uspokojení? Co má člověk z toho, že je za půl hodiny na vrcholu a pak se čtyři hodiny trmácí jen z kopce? Nene. My jsme se rozhodli, že to půjdeme správně. Po svých nahoru a dolů se svezeme.
A tak vyrážíme, nejprve jdeme údolím téměř po rovince. Přecházíme lanový most. Pod námi hučí potok.
Obrázek
Hned za mostem začíná cesta prudce stoupat. Jsme zhruba ve dvou tisících. Šlapme do kopce. Už jen 800 výškových metrů a čeká horská chata Breslauer Hütte. Žízeň nás žene nahoru. Sluníčko svítí, pofukuje větřík. Kolem nás kvetou alpské květiny a bylinky. Je tu nádherně. Cestou potkáváme krávy. Každá má na krku pověšený zvonec a jak se pasou, hrají nám do kroku. Šlapeme ještě dlouho, než se před námi objeví chata. Na posilněnou si dáváme polívku a na žízeň pivo. Jsme ve 2844 m n. m.
Jdeme dál. Trochu demotivační je, že zase klesáme. Sestupujeme do údolí, přecházíme po provizorní lávce potok. Nad námi hrozivě ční bledě modrý ledovec. Od potoka je to už jen do kopce. Cesta se změnila, už jsou tu jen velký kameny. Po nich doskáčeme až na vrchol Wildes Mannle. Jsme v 3023 m n. m. Je tu nádherný výhled.
Obrázek
Sestup byl, hlavně díky lanovce, podstatně rychlejší než výstup.
Je pátek večer, dovolená se nám nezadržitelně krátí. Musíme pokračovat. Kousek za Söldenem visí obrovský poutač na termální lázně. Neváháme. Několik venkovních bazénů s výhledem do hor a se slanou a nebo sírovou vodou. K tomu vířivé koupele, infra sauna. Je to neskutečně uvolňující, očišťující, božské. Nádherné završení náročného dne.

9. den
Zase jedeme po dálnici. I když dnes jen kousek. Jedeme z Innsbrucku a už u Wörglu sjíždíme na Brixen, město, kde ve vyhnanství pobýval Karel Havlíček Borovský. Je to malé město s pěkným kostelem. Ale o Havlíčkovi jsme nenašli ani zmínku. Později jsme se dozvěděli, že jsme byli úplně jinde. Správný Brixen leží v Itálii. Nevadí.
Jedeme z Sankt Johann v Tyrolsku do Sankt Johann v Pongau.
Přiznám se, že jsem si jich ani nevšiml, ale najednou Kačenka povídá: “To byl busík, ne?” Letmo jsem ve zpětném zrcátku zahlídl ponorku. Otáčíme se. Stavíme u servisu. Stojí tu dvě torza ponorek a uvnitř krásní busíci. Bohužel bylo zavřeno, takže fotky jsou jen přes sklo.
Obrázek
Pokračujeme dál, jedeme na východ až na placenou silnici Postalmstrasse, kde se nachází cíl dnešní cesty. Po třetí hodině odpolední parkujeme a vydáváme se na Postalmklamm Klettersteig, ferratu vedoucí po stěnách rokle s několika provazovými žebříky a lany přes potok.
Obrázek
Večer parkujeme pod Dachsteinem, hrajeme deskové hry, popíjíme víno, užíváme si poslední večer.

10. den
Na skále nad jezerem Gosausee je malá ferrata. Řekli jsme si, že to bude pěkné zakončení našeho výletu. Nejprve se leze po skále přímo nad jezerem, pak po provazovém žebříku vzhůru a následuje přeručkování po laně přes rokli. A potom už jen závěrečný výstup k vrcholové knize. Celá ferrata má jen 600 metrů a stejně nám zabrala hodinu a půl. Podle vrcholové knihy je navštěvovaná hlavně českými turisty. Vůbec tu českých turistů přibývalo. Začínali jsme se těšit domů.
Před odjezdem jsme si ještě zaplavali v úžasně čistém jezeře a pak už se jelo.
Obrázek
Do Prahy jsme přijeli v devět večer. Celou cestu jsme projeli “offline” - bez použití navigací, telefonů, internetů. Pouze s papírovým autoatlasem a s několika průvodci po Alpách. A jde to :)
Obrázek
Celkem jsme tedy na cestách strávili přesně 216 h, najeli 2573 km, spálili 314 l benzínu. Průměrná spotřeba 12,2 l, přičemž na dálnicích to bylo něco málo přes 10 l, v horách 14 l. V řeči peněz: benzín 13370 Kč, poplatky za dálnice, cesty, tunely a parkoviště: 2650 Kč.

S busíkem už máme naježděno poměrně hodně, ale tohle byl náš první dlouhý výlet a moc jsme si ho užili. Ještě teď jsme plni zážitků. Taky jsme rádi, že to busík celý zvládl, a že se nenaplnily věštby našich škodolibějších kamarádů. Už se těšíme na další cesty.

A pokud jste to docetli az sem, tak tady malý bonus:
/____\
|° O °| bus driver

Andy
aircooled cheerleader
Příspěvky: 3583
Registrován: 12 kvě 2004

Re: CESTOPIS: Busíkem do Alp

Příspěvek od Andy »

Hezky cestopisek, diky ze jste se podelili, a to videjko nakonci je pekne udelany, az podezrele profi, teda ja bych treba nevedel jak to udelat aby ta cervena cara po ty mape ubyhala :D

Uživatelský avatar
LEONY
Příspěvky: 63
Registrován: 04 pro 2008
Bydliště: Heřmanův Městec

Re: CESTOPIS: Busíkem do Alp

Příspěvek od LEONY »

Hezky napsané ,super cesta ,pěknej busík =D>

Uživatelský avatar
lišák
stálý inventář fóra flat4
Příspěvky: 5286
Registrován: 08 bře 2003
Bydliště: ResselStadt
Kontaktovat uživatele:

Re: CESTOPIS: Busíkem do Alp

Příspěvek od lišák »

Super =D> . Dík za report.
Každý celek se skládá z detailů.

Uživatelský avatar
libooor
Příspěvky: 93
Registrován: 07 srp 2009
Bydliště: Ostrava Třebovice

Re: CESTOPIS: Busíkem do Alp

Příspěvek od libooor »

http://www.mobile.de/cz/zna%C4%8Dka/vw/ ... 37198.html" onclick="window.open(this.href);return false;
Že by to byl ten hlavní cíl cesty :D

Uživatelský avatar
pulenejksicht
ex beetleboy
Příspěvky: 5886
Registrován: 19 kvě 2004
Bydliště: vwšudezdejší

Re: CESTOPIS: Busíkem do Alp

Příspěvek od pulenejksicht »

super trip , pěkný video a důkaz že je potřeba se nebát a vyrazit .. od toho ten bus je že :wink:
jdeme frflat na flat ...

Uživatelský avatar
Mr.Vaahaa
Der Scheibenwischermeister
Příspěvky: 4768
Registrován: 08 bře 2004
Bydliště: v busíku
Kontaktovat uživatele:

Re: CESTOPIS: Busíkem do Alp

Příspěvek od Mr.Vaahaa »

Pedrorodinka se nebojí a to je moc fajn :-)
Chce to jen jezdit...ono okolo komína se ročně najezdí spousty km...
Kolikrát i víc, než za celou dovolenou...
Díky za příjemné ráno u kávy a croasantu...a jdu něco dělat :-)
Vše má svůj čas...
http://www.T2b.cz" onclick="window.open(this.href);return false;

Uživatelský avatar
Jan
stálý inventář fóra flat4
Příspěvky: 2224
Registrován: 11 úno 2008
Bydliště: Červené Pečky
Kontaktovat uživatele:

Re: CESTOPIS: Busíkem do Alp

Příspěvek od Jan »

Moc pěkné. Nebát se vyrazit někam dál a jet. Hlavně že busík jel parádně a Vy si to pořádně užili :D
Nejkrásnější pohled na svět je od volantu VW ...

VW Brouk Kolín www.vwbroukkolin.cz
Beskydsport Kempík (1981)
VW Brouk 1303 "Čert" (1975)

Uživatelský avatar
Vlastiiik
Příspěvky: 78
Registrován: 01 říj 2012
Bydliště: Záboří, Dvůr Králové nad Labem

Re: CESTOPIS: Busíkem do Alp

Příspěvek od Vlastiiik »

Super Pedro =D> ! Hlavně jestli jsi rozdal dost žvejkaček :)

Uživatelský avatar
pedrosow
Příspěvky: 71
Registrován: 26 čer 2012
Bydliště: úvaly

Re: CESTOPIS: Busíkem do Alp

Příspěvek od pedrosow »

Máte pravdu, hlavně se nebát a vyrazit. Je jedno kam.
Žvejkačky s tetováním jsem rozdával, ale ještě jich dost zbylo, takže v rozdávání budeme pokračovat na PUS...
/____\
|° O °| bus driver

Zamčeno