Tomkovo knírač a prašivka

renovace, generální opravy, stavby i přestavby krok za krokem
Uživatelský avatar
martin_100
stálý inventář fóra flat4
Příspěvky: 2560
Registrován: 01 srp 2007
Bydliště: Rybnice
Kontaktovat uživatele:

Re: Tomkovo knírač

Příspěvek od martin_100 »

Tak to je pecka...to si zas dělal tim sovětskym foťákem z parku? =D>

Uživatelský avatar
zeleny
Příspěvky: 198
Registrován: 13 led 2008
Bydliště: bratislava ,prieVWoz
Kontaktovat uživatele:

Re: Tomkovo knírač

Příspěvek od zeleny »

mas to pekne suputniku acetonovych dejchankov :D
som rad ze konecne aj zumpy si razia vlastnu cestu to uz by chcelo mozno aj zraz schnilotin zbuchat
vela chuti zelam :)
ratlook rider

Uživatelský avatar
thomek
zasloužilý harcovník fóra flat4.org
Příspěvky: 478
Registrován: 23 úno 2009
Bydliště: Rudná
Kontaktovat uživatele:

Re: Tomkovo knírač

Příspěvek od thomek »

Před Vánocema jsem se rozhodnul, že po několika letech napíšu dopis Ježíškovi. Vedla mne k tomu spousta důvodů a ten nejhlavnější z nich jsem osvětlil i samotnému Českému Ježíškovi ... Proto Vám sem dávám kopii onoho dokumentu :yawinkle:

Český Ježíšek
Boží Dar 1
362 62

Milý Ježíšku,

..... Já vím, už je to pěkně dlouho, co jsem ti naposledy psal. Tehdy jsem byl ještě malý prcek a moje potřeby byly většinou materiálního charakteru. Zároveň se ale musím trochu obhájit. Toho medvídka pandu, kterého jsem od tebe dostal k mým desátým narozeninám, jsem nutně potřeboval. Tomáš Hortík měl hned dva a já žádnýho. To stejný platí i pro tu autodráhu. Už mi bylo strašně trapný chodit každý den za Tomášem. Chudák, celou dobu si myslel, že jsme opravdu nejlepší kamarádi. Možná to byla i pravda, ale teprve jeho autodráha zpečetila naše přátelství stejnou měrou, jako se zálesák Old Shatterhand stal pokrevním bratrem indiána Vinetoua.
..... Ale proč vlastně píšu ...
..... Je tomu pár let, co jsem potkal Tomáše s jeho slečnou na Zličíně. Pověděl mi, že je tady autem a že mě do Rudný sveze. Auto nic moc. Byl to brouk. Po letmém zrekognoskování jeho slečny, která seděla na zadním sedadle, se ve mne po několika letech probudila dlouho zakořeněná nevraživost. Já jako nezadaný jedinec jsem si uvědomil, že takovou úspěšnost u holek přece nemůže mít Tomáš jen tak, příčinou byl určitě onen vůz. Po pětiminutové jízdě s hlavou plnou myšlenek jsem se ukvapeně rozloučil a spěchal domu zasednout k počítači, kde jsem v lehce podnapilém stavu začal hledat různá vozidla podobého charakteru. Po shlédnutí všech tuzemských automobilových nabídek na mne vykouknul velký bráška malýho brouka. Malý prdítko šlo stranou a já jsem si začal představovat, jak s ním budu jezdit a holky se za mnou budou otáčet. A ta cena? No nekupte to ...
..... Už je tomu pár let, co jsem vystřízlivěl. Dobu, kdy jsem vypadal jak Al Pacino za mlada, jsem propracoval na autě kvůli jeho zprovoznění. Holky se za mnou přestaly otáčet a nepomůže, ani když okolo nich projedu Volkswagenem. Tomáš ten má stále svýho brouka a honí po okolí všechny holky. No a co já? Honim taky, ale jinak ...
..... Já chci taky brouka !!!


V Rudné, 20. prosince 2010


Obrázek

Ráno na Štědrý den jsem za oknem nalezl červenou obálku s červenou pečetí. Ježíšek mi odpověděl. Huráááá. Otevřel jsem ji a očima jsem hltal každičké slovo napsané tou mytickou osobou. Nezaváhal jsem ani na vteřinku. Běžel jsem do sklepa a začal hned pracovat na dlouho odkládané činnosti - broušení předních dveří. Týdny však ubíhaly a já se pomalu pustil do jiné práce. A pak zase do jiné. A zase a zase. Přestal jsem doufat. Nakonec tady máme půlku dubna a já nestačím zírat, co mi to stojí před barákem. Brouk.
(Příběh je smyšlený, pravdivá fakta, která se tam vyskytují, jsou řádně stylizovaná, podobnost s některými osobami je čistě náhodná, protože jsou smyšlené, kromě Ježíška ... :yawinkle: )
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Naposledy upravil(a) thomek dne 17 dub 2011, celkem upraveno 1 x.
My bus doesn't leaks an oil it just marks its territory ...

Uživatelský avatar
pulenejksicht
ex beetleboy
Příspěvky: 5886
Registrován: 19 kvě 2004
Bydliště: vwšudezdejší

Re: Tomkovo knírač

Příspěvek od pulenejksicht »

pěkně ta původní barva vystrkuje růžky když jí člověk pomůže :wink:
jdeme frflat na flat ...

Uživatelský avatar
Knofel
zasloužilý harcovník fóra flat4.org
Příspěvky: 263
Registrován: 13 bře 2011
Bydliště: Co by kamenem dohodil od Ostravy
Kontaktovat uživatele:

Re: Tomkovo knírač

Příspěvek od Knofel »

Brouk? Brouk? Brouk?... Snad brzo přibudou fotky onoho nového čtyřkolového člena rodiny :) Jinak moc pěkný přízpěvky, dobře se čtou ;-). Jinak přeju hodně zdaru na T2, zatím ti to jde krásně :)

Uživatelský avatar
thomek
zasloužilý harcovník fóra flat4.org
Příspěvky: 478
Registrován: 23 úno 2009
Bydliště: Rudná
Kontaktovat uživatele:

Re: Tomkovo knírač

Příspěvek od thomek »

... Já jen, že na motorovém oři se usilovně pracuje ... z fotek zatim jenom tak náladově ... :yawinkle:
... Tentokráte prakticky beze slov ...

Obrázek
Obrázek
My bus doesn't leaks an oil it just marks its territory ...

Uživatelský avatar
Kůča
stálý inventář fóra flat4
Příspěvky: 2660
Registrován: 05 úno 2010
Bydliště: Teplice

Re: Tomkovo knírač

Příspěvek od Kůča »

Více fotek, více fotek :D
Až mě za to doma vyhoděj,tak budu kempovat celoročně.

Uživatelský avatar
Pětišroub
stálý inventář fóra flat4
Příspěvky: 19861
Registrován: 02 led 2003

Re: Tomkovo knírač

Příspěvek od Pětišroub »

více slov:-)
"Mně se nesmí nikdo divit." (Pětišroub, 2016)

Uživatelský avatar
Mr.Vaahaa
Der Scheibenwischermeister
Příspěvky: 4768
Registrován: 08 bře 2004
Bydliště: v busíku
Kontaktovat uživatele:

Re: Tomkovo knírač

Příspěvek od Mr.Vaahaa »

více práce :-)
Vše má svůj čas...
http://www.T2b.cz" onclick="window.open(this.href);return false;

Uživatelský avatar
yahoďák
atrakce fóra flat4.org
Příspěvky: 8945
Registrován: 03 zář 2003
Bydliště: východně od stověžaté

Re: Tomkovo knírač

Příspěvek od yahoďák »

více píce pro dojnice
Obrázek

Uživatelský avatar
Herbie
zlej moderátor
Příspěvky: 13943
Registrován: 18 led 2003
Bydliště: Praha

Re: Tomkovo knírač

Příspěvek od Herbie »

..... s fortelem na silážní jámy
... a vůbec !

Uživatelský avatar
udeeska
stálý inventář fóra flat4
Příspěvky: 7223
Registrován: 31 led 2009
Bydliště: Usti n.L.-Seattle WA

Re: Tomkovo knírač

Příspěvek od udeeska »

Trava pokosena...takze....kazdy obcan metrak sena!!
Vwase nocni sichta...

Uživatelský avatar
thomek
zasloužilý harcovník fóra flat4.org
Příspěvky: 478
Registrován: 23 úno 2009
Bydliště: Rudná
Kontaktovat uživatele:

Re: Tomkovo knírač

Příspěvek od thomek »

Léty ověřený fakt je, že Volkswagen a výlety patří neodmyslitelně k sobě. Trochu si v nitru duše pohrávám s myšlenkou, že vlastně i já bych měl teoreticky po třech nekonečných letech renovace vozidla do tohoto stádia dospět. Navíc když si uvědomíme, že můj stroj je potencionálním adeptem na stání se vozem obytným. S těma všema skříňkama, postelema, kuchyňkou. Prostě vším, co známe z propagačních materiálů doby dávno minulé a obrázků ze zahraničních internetových stránek.

Rok se s rokem sešel a já zjistil, že dostat se do tohoto stádia v průběhu sezony je věc prakticky nemyslitelná a že je třeba alespoň částečně improvizovat. Cílem nebylo nic jiného, než auto dát do natolik ucházejícího stavu, aby nedocházelo k tomu, že projíždějící policajti na nejbližší křižovatce nepoužijou v zápalu věci ruční brzdu jenom kvůli tomu, aby se mohla strhnout dlouhotrvající honička, jako když Pavla Nového ve filmu Řetěz honí nadržený fotograf.

Píše se začátek roku 2011. nad večerním pivečkem jsme se s Luckou dohodli, že by nebylo úplně špatné v létě vyrazit na nějaký větší výlet. Pod lehkým vlivem alkoholu jsme prodiskutovali veškerá pro a proti a já jsem matně doufal, že Lucka je už natolik opilá, že druhý den si nebude nic pamatovat a já budu mít v duši klid. Jenže chyba lávky. Lucka si druhý den dopoledne na všechno vzpomněla a já s kocovinou musel naslouchat tomu, že na léto už máme teda plány zařízeny. Já si ovšem nic nepamatoval. Každopádně Lucčinou interpretací jsem pochopil,na co jsem si zadělal, a nezbylo nic jiného, než se pomalu a jistě pustit do práce. Pro tenhle rok prý žádné velké plány. Bohatě postačí, když pojedeme na Vysočinu za babičkou, pak druhou babičkou do Vsetína, tetička v Ostravě, Šuhaj v Kopřivnici, kamarád ve Vysokých Tatrách, a protože budeme mít určitě času dost, tak ještě by bylo vhodné na zpáteční cestě propojit výlet s kamarádem v Nízkých Tatrách, příbuzným na jihu Moravy a známými kamarády kousek do Písku. Hlava mi jak jinak než třeštila a já si snažil matně znovu vybavit náš itinerář. Marně.

Práce na knírači naštěstí nebyla v Lucčině režii a já byl konečně zase svým pánem. Jako první se musel dát do kupy motor, který celou zimu stál a na jaře vůbec netušil, co má dělat. Byli jsme dva. Po povolení a následném utažení několika šroubků tyčících z karburátoru se mi povedlo nastavit ucházející zvuk šlapajícho motoru a já se mohl pomalu pustit do okrášlovacích prací. Odstraňování pravěkkých nánosů laku jsem odložil na dobu neurčitou a rozhodl jsem se, že klempířské práce na autě se mi nelíbí natolik, že by bylo vhodné je odstranit a nahradit něčím lepším. Jako první přišel na řadu pravý předek. Ukotvení trojbodových pásů bylo k pláči. Při každém lehkém přibrždění se vzdouvala celá plocha dělící sedačku řidiče od venkovního prostoru a zvuky pocházející z těchto útrob se daly srovnat leda s kvílením kosatky dravé. Různé druhy cvakání a hvízdání byly naštěstí úspěšně eliminovány a teď už se začaly ozývat jen náhodilá volání kosatky jednotlivce. Nadšenost na mé straně neměla mezí a já byl jak jinak než se svou prací spokojen. Pravý předek následoval. Rozsáhlé destrukční práce tehdy lišákem prolezlých částí karoserie pomalu začaly napovídat, že mnou navržený termín odjezdu na letní výlet po vlastech českých, se nedá stihnout. První odsunutí termínu bylo nasnadě, a proto jsem se pokusil na vyšších místech zapůsobit mým charakterem a snažit se vysvětlit Lucce, že mnou navržený termín se v žádném případě nedá sloučit s množstvím navržených prací. Dostal jsem maximálně netušený pohled a v tu chvíli mi bylo jasné, že příští pondělí musíme vyrazit. Samozřejmě jsem tušil, co mě všechno čeká. Týden beze spánku jenom kvůli ukojení ženské něžné duše. Challenge accepted.

Jak už to tak bývá v den odjezdu chybělo poměrně dost věcí na seznamu, které nebyly prakticky vůbec hotovy a já musel potupně sednout na skládačku značky Eska a vyrazit s prosíkem na druhý konec vesnice. Opětovný nechápavý pohled se nakonec nade mnou slitoval a povolil odložení odjezdu o den a navíc Lucka přislíbila psychickou i fyzickou pomoc. Jupí. V pondělí večer již bylo vše zkompletováno natolik, že druhý den by bylo do nebe volající, kdybychom nevyrazili. Bohužel jsme asi volali málo a ráno jsem při vyjíždění z podpergoly zjistil, že auto je sice kompletní a relativně zabydlené, ale motor nešlape podle taktovky mistra dirigenta. Vlastní iniciativa v opětovném kroucení dvou šroubků na karburátoru sice trochu vylepšila blafání z dýmky Sherlocka Holmese, ale při zkušební projížďce se objevilo ve vyšších rychlostech škubání celého auta. Obvolal jsem několik svých dvorních opravářů a povedlo se mi jednoho ukecat k tomu, aby dorazil a pokusil se mi se zprovozněním alespoň trochu pomoct. Marné bloudění v systému jednosměrek na pražském Břevnově nebralo mezí a já pořád nemohl najít kýžený dům. Nakonec se však zadařilo a já s broukem a opravářem odjel směr Rudná s cílem reinkarnace motoru. Reinkarnování se však nezdařilo a v deset večer jsem Tomáše odvážel zpět do velkoměsta. Problém byl vyřešen. Knírač zůstává doma. Ráno vyrážíme směr Morava se zatím fungujícím broukem.

Ranní sluníčko se brzo ráno prokousávalo hustou mlhou a my začali pomalu odkrajovat první kilometry z daleké cesty. Vesnice za vesnicí nám dávala sbohem. Cesta po benešovské silnici ubíhala poměrně rychle, dokud jsme nedojeli za Kamenici. Píchnutí obou pneumatik jsem viděl akorát v amerických akčních filmech. Teď jsem měl konečně možnost ji vidět naživo. Přesně dle veškerých silničních předpisů jsme začali vyheverovávat auto do výšky, abych mohli vyměnit alespoň jednu pneumatiku. Najednou se ozvala rána jako z děla a já zjistil, že ztržený závit na nůžkovém heveru není asi výrobního charakteru. Stopnout nějaké auto, vypůjčit si jejich hever, sundat kolo, nandat rezervu, nic složitého. Ouha. Brouk je poměrně nízké vozidlo a většina výrobců moderních dvoustopých vozidel projektuje většinu heverů pouze na daný typ vozidla. Po několikaterém stopování a zapůjčování různých typů heverů jsme už dokázali rozpoznat, která auta má cenu stopovat a která ne. Nakonec se opět zadařilo a nám se povedlo stopnout jednoho milého pána. Oprava proběhla v pořádku a my jsme se po několika hodinách dřiny objevili opět na silnici s cílem zajet do pneuservisu, kde jsem si předtím nechal spravit kolo a dát do pořádku poslední ze zbývajících pneumatik. Brouka jsem s důvěrou ponechal v servisu a s penězma v kapse jsme odešli do nejbližší hospůdky na jídlo. Gulášek se šesti a cibulkou navrch byl správnou volbou. S plným žaludkem jsme valivým pohybem došli do servisu a po zjištění, že jedna pneumatika nepůjde spravit jsem osazenstvu dal z kapsy dvě kila na pivko a odjel směrem Benešov. V okresním městě nás přivítali s láskou a po úspěšném několikaminutovém spravení zbývající pneumatiky jsem odešel na pokladnu. Tři pade je dobrá cena. Jen skočit do auta pro peněženku, zaplatit a vyrazit do Humpolce, víc po mne už prosím nechtějte. Nechápavý pohled do prázdného kastlíku mě však utužil v tom, že zde něco nehraje. Peněženka nikde. Lucka platí a my si to zpět valíme do nedaleké vesnice. O peněžence samozřejmě v servisu nic nevěděli a já jsem vyrazil podstoupit byrokracii při blokování všech typů dokladů, které se v peněžence nacházely. Na polici neměli čas, protože řešili nějaký velezáhadný případ krádeže kropenatých slepic. Dobrá, rezignoval jsem, dnes už mne opravdu nic nepřekvapí. Z mapy jsem se dozvěděl, že nejbližší další policejní stanice je necelých pět kilometrů od nás. Naštěstí tamější osazenstvo bylo mnohem příjemější a vše bylo vyřešeno během několika desítek miut. Nahlášení krádeže peněženky bylo absoluvováno s grácií hodnou Mirka Dušína. Policie se prý bude pokoušet případ vyřešit do tří týdnů. Dobrá. S náhradním dokladem a kupou papírů jsem nakonec kolem sedmé večer dorazili do Humpolce. 14 hodin na cestě, 150 Km se proměnilo v necelých 300, psychicky nic moc, fyzicky ještě hůř a navíc s pocitem, že mě někdo okradl. Co víc si přát.

Veškeré výlety se nám prostě daří na sto procent. Dodnes nikdo nezjistil, u koho se peněženka nachází a jak to s ní vypadá. Nové doklady jsou už dávno vyřízeny a těm starým můžu maximálně zamávat.

A co z toho plyne za poučení? Žádné. Kromě toho, že se vůbec nevyplatí plánovat a když už, tak ne s kníračem. Příští rok s ním chceme vyrazit do Bretaně, pěkně podél pobřeží. Tak uvidíme, jak to dopadne. Držte palce. Holt jsem neponaučitelný.

Obrázek
Obrázek
Obrázek
Naposledy upravil(a) thomek dne 01 lis 2011, celkem upraveno 1 x.
My bus doesn't leaks an oil it just marks its territory ...

Uživatelský avatar
pulenejksicht
ex beetleboy
Příspěvky: 5886
Registrován: 19 kvě 2004
Bydliště: vwšudezdejší

Re: Tomkovo knírač a prašivka

Příspěvek od pulenejksicht »

čeče ty jsi měl být spisovatel..

tož ať se vám to časem podaří pofackovat do stavu kdy si to budete užívat naplno bez karambolů :wink:
jdeme frflat na flat ...

Uživatelský avatar
Pětišroub
stálý inventář fóra flat4
Příspěvky: 19861
Registrován: 02 led 2003

Re: Tomkovo knírač a prašivka

Příspěvek od Pětišroub »

je to luxusní :) i když je v tom mnoho muk a bolesti...
"Mně se nesmí nikdo divit." (Pětišroub, 2016)

Uživatelský avatar
thomek
zasloužilý harcovník fóra flat4.org
Příspěvky: 478
Registrován: 23 úno 2009
Bydliště: Rudná
Kontaktovat uživatele:

Re: Tomkovo knírač a prašivka

Příspěvek od thomek »

SWITZERLAND?

Nevím, jak už je to dlouho, co jsme se neviděli, ale jestli mi paměť pořád stejně dobře slouží, tak už to bude pomalu rok. Možná dva. Každopádně se toho za tu dobu stalo víc než dost. Pamatuješ na moji sestru? Takovou tu malou blondýnu. Tak ta už má dítě. Karolína se jmenuje. Normálně to bys nevěřil, ono je jí už skoro rok a půl a ona se mě pořád bojí. Kolikrát jsem si říkal, že jádro problému bude v tom, že není schopná pochopit můj plnovous. U nich v rodině ho totiž nikdo nemá a teď se snaž tomu spratkovi vysvětlit, když ani neumí mluvit, že to, co mi roste na puse, nejsou vlasy, ale vousy a rozdíl mezi mnou a jejím tatínkem je pouze v tom, že mám víc testosteronu. Ale mě to může být úplně jedno. Já jsem se vlastně taky bál. Nejvíc toho chlupatýho králíčka Azurita. Takže až k nim půjdu příště, koupím někde zajíce a pak si doufám uvědomí, že strýček zas tak špatný není.

Povídal jsem ti už o tom, jak jsme byli v létě s Luckou na dovolený? Když jsme se viděli naposled, tak jsem ti říkal, že chceme vyrazit do Francie poznávat krásy Bretaně. Nakonec ale z toho sešlo, protože jsem nechtěl jet tak daleko. Ono se to nezdá, ale opravdu je to pořádný kus cesty. Jendoduše řečeno jsem se bál, že s neozkoušeným autem tam nemáme šanci dojet. Tak jsem přišel za ženou a říkal jí, že s tou Bretaní to vůbec nevidím dobře a jestli by to nešlo odložit na jindy. Je to k nevíře, jak takhle malá změna plánu může mít téměř na krku konec vztahu. Začala vyšilovat, že skoro nic nedodržím a že moje schopnost zorganizovat něco kloudného se rovná nule. To víš, že mě to rozčílilo. Samozřejmě jsem si v hlavě promítal potencionální lokality. Šumava, Český les, Bílé karpaty. Nevím proč, ale v tu chvíli jsem ze sebe vrhknul akorát slovo Švýcarsko. Pravděpodobně ze strachu, že kdybych zvolil nějakou blížší destinaci, moje šance by se rovnaly nule. No jo, ale co tam?

Nic naplat. Musel jsem ve volných chvílích pomalu a jistě dávat knírače do takového stavu, aby nedošlo při nejbližší možné příležitosti setkání s policií k odstavení vozidla ke krajnici. Práce na tom bylo dost, to si ani neumíš představit, ale o tom snad později. Po několikerém odsunutí termínu odjezdu jsme se nakonec dohodli, že vyrazíme první pondělí v září. Určitě pamtuješ, jak jsem ti tehdy říkal, že s kníračem mám každý rok koncem prázdnin smůlu na neřešitelné technické problémy. Ani si neumíš představit, jak jsem byl tenhle rok šťastný, když jsme s autem dopoledne vyrazili bez větších problémů. Jednička, dvojka, trojka, čtyřka, nájezd na dálnici, přidat plyn a jedem. To ti snad ani nemusím říkat. Já si nemůžu pomoct, ale nejhorší je, že to auto jede tak maximálně stovkou, někdy sto deset, ale to už musí být něco. Takže jsme se pro jistotu zařadili za kamion, pustili si muziku a pomalu ukrajovali kilometry. Jsem byl docela překvapen, když jsme přejížděli hranice, uniknout už totiž nebylo kam a já se staženou prdelí pomalu přidával plyn, abychom tam dorazili ještě za světla. Asi tušíš, že jsme to nestihli. Nějak prostě přes všechny ty kafíčka a cigaretky nebyla síla dojet až do cíle naší cesty. Tak jsme nakonec skončili v Lindau, campu u Bodensee, a užívali si alespoň výhled na Švýcarsko přes to velký jezero.

Obrázek
Obrázek
... musel jsem ve volných chvílích pomalu a jistě dávat knírače do ucházejícího stavu ...

Obrázek
... byl jsem šťastný, když jsme s autem dopoledne vyrazili ...

Obrázek
... pustili si muziku ...

Pokud si dobře pamatuju, tak druhý den ráno jsme vyrazili na cestu kolem osmé. Kamarád mi tehdy povídal, jak měli jednou problémy s celníkama na hranicích. Švýcarští celníci prolézali každou škvírku v autě a všechny věci dvakrát otočili v ruce. Samozřejmě nic nenašli a pustili je, ale toho času, co tam strávili! Ani nevíš, jak jsem byl rád, když se nás akorát zeptali, co hodláme ve Švýcarsku dělat. Říkal jsem ti, že jsme se tam jeli podívat hlavně kvůli jejich architektuře? No tak to jsem jim taky odpověděl a pln radosti, že nemusím vystupovat z auta ven a svlíkat se donaha, jsem přeslechnul troubící kamion, který stál za mnou, a povídal si s ním dál. Evidentně ho to moc nebavilo a zoufale akorát přikyvoval hlavou. Po chvíli mi to samozřejmě došlo a se zdvořilým popřáním pěkného dne jsme upalovali po dálnici do St. Gallenu. Ani už nevím, proč jsme tam vlastně jeli. Město se mi vůbec nelíbilo. Člověk z východní Evropy je přece jenom zvyklý na úplně jiný standart. Všechno strašně čistý, žádný pochcaný rohy, rozumíš? Každopádně jsem měl oči nastražený a doufal jsem, že tam objevím nějaký zajímavý architektonický kousek. Pokud nepočítám ty všechny historický objekty, který mě svou upraveností a čistotou vůbec nepřesvědčily o jejich pravosti a připadal jsem si spíš jak v tom čínským Hallstattu, našli jsme pouze docela zajímavě ztvárněný náměstí u Raiffeisen banky. Nic víc , nic míň. Člověk se z toho potřeboval nadýchat čerstvýho vzduchu. Knírač začal pomalu ukrajovat svoje první výškový metry ve Švýcarsku. Kopce jsou tam pořádný, o tom žádná. O to víc jsem byl překvapený, když jsme bez jakéhokoli problému zaparkovali v Appenzellu u jedné základní školy. Kousek odtud totiž bylo muzeum Liner, do který jsme se chtěli podívat. Musím ti říct, že na to, jak se mi to muzeum docela líbilo na internetu, tak ve výsledku nic moc. O to víc se mi ale líbil nenásilně vsazený bytový dům opodál. Jednoduchost, tradiční materiály, nadčasovost. Udělali jsme pár fotek a vyrazili do centra. Člověk už se těšil, až si zajde do kavárny, dá si tam kávičku, cigaretku a bude si užívat tu pěknou atmosféru.
Vzhledem k tomu, že už bylo odpoledne, rozhodli jsme se, že se pomalu dáme na cestu do Churu, kde se nám snad podaří najít nějaký camp. Určitě si totiž pamatuješ, jak jsme byli před pár lety v Holandsku, kde jsme každý večer absoluvovali noční bojovku při hledání campů. Většinou neúspěšně. Prostě jsem nechtěl, aby se to opakovalo. Člověk už je přece jenom o pár let starší. Naštěstí se všechno zadařilo, byť o chlup. O to víc jsme si pak večer pochutnali na jejich pivu. No, pochutnali …

Obrázek
Obrázek
... zajímavě ztvárněný náměstí u Raiffeisen banky ...

Obrázek
... zaparkovali jsme v Appenzellu u jedné základní školy ...

Obrázek
... muzeum Liner ...

Obrázek
Obrázek
... nenásilně vsazený bytový dům opodál ...

Obrázek
... tradiční materiály ...

Obrázek
... o to víc jsme si pak večer pochutnali na jejich pivu ...




Nechtěl bych tě zatěžovat kravinama, už i tak dost dlouho mluvím, ale nedá mi to. V Churu jsem se totiž chtěl zastavit hlavně kvůli římským vykopávkám. Nejspíš si říkáš, že jsem se zbláznil, historie mě přece nikdy nebavila, to moc dobře víš. Zas tak horký to ale nebylo. Zastřešení těch vykopávek totiž udělal Peter Zumthor, modla mezi architekty, alespoň u mne. Ani bys nevěřil, jak fotky na internetu zkreslují. Celou dobu jsem měl představu, že se jedná o velký dům, ze kterého mě bude přecházet zrak. O to víc jsem byl překvapený realitou, když se před tebou objevil dům víc jak poloviční. Chuť podívat se dovnitř byla obrovská. K našemu zklamání jsme zjistili, že je otevřeno pouze čtyři dny v roce. Co se dalo dělat. Tak jsme alespoň prošli nevelký centrum města a sedli si na chvilku v jedné kavárně. Nebudeš mi to věřit, ale teprve tam jsem viděl jednoho pána s vousama. Výborně, první vlaštovka v tom davu lidí. Stejně jsem ale byl v tu chvíli myšlenkama úplně jinde. Jen si to představ, natěšený přiběhneš k autu, nastartuješ, zařadíš jedna, dva a jedeš. Jedeš do hor. Ten den jsme si totiž dali za cíl město Flims.
Jak asi tušíš, město jsem nevybral úplně náhodou. Ať chceš nebo ne, budu tě ještě chvilku zatěžovat s architekturou. Flims je totiž strašně zajímvý tím, že je to rodiště známého architekta Rudolfa Olgiatiho, potažmo jeho syna Valeria. Das Gelbe Haus, neskutečně zajímavá rekonstrukce, jen se podívej. Tady nám to nedalo a museli jsme vyrazit na prohlídku. Zbývalo jenom zaplatit parkovný. Otázka ale byla, jak ty jejich stroje na parkování fungujou. Pustupovat intuitivně se mi nevyplatilo. Zmáčknou počet hodin a vhodit peníze se ukázalo jako špatná varianta z důvodu, že počet hodin nebyl počtem hodin, ale číslo parkovacího stání. Problém byl v tom, že na onom místě už jedno auto stálo. Zahrál jsem si na Sherlocka a během chvíle se mi podařilo zistit, že auto patří paní pokladní v muzeu. Kupodivu mi paní ještě poděkovala za zaplacení parkovného, protože by jinak musela jít ven a naházet peníze do automatu sama. Obdarován pěti franky vhazuji peníze sám a tentokrát na správné místo. Problém vyřešen. Ale zpět k muzeu. Uvnitř byla přehledně uspořádána hromada starýho harampádí a motorek vesměs v původním stavu. Jednoduše prastva pro naše oči. Navíc kombinace pragmatického ztvárnění vnitřních povrchů s omšelostí exponátů výrazně podtrhovalo význam a subjektivní pocit z výstavy. Bohužel už bylo dost hodin na to, abychom se pokusili najít nějaké ubytování. Navečer Lucka rozhodla, že vyrazíme na pivečko do města a cestou se podíváme po okolí. Paní na recepci nám pověděla o úchvatných scenériích a krásné přírodě, tak proč toho nevyužít. Panorámata šly stranou ve chvíli, když jsem si všimnul uměle vytvořeného potoku, který se prokousává traverzem po stráni. Neubránil jsem se smíchu. Čirou náhodou se nám cestou podařilo nalézt dům Valeria Olgiatiho, zrovna zatahoval žaluzie. Sympaťák. No a celý večer jsme završili posedáváním na baru. Závidíš, viď?

Obrázek
... zastřešení vykopávek totiž dělal Peter Zumthor ...

Obrázek
Obrázek
... prošli jsme nevelké centrum města ...

Obrázek
Obrázek
... natěšený přiběhneš k autu, nastartuješ, zařadíš jedna, dva a jedeš ...

Obrázek
Obrázek
Obrázek
... Das Gelbe Haus, neskutečně zajímavá rekonstrukce ...

Obrázek
... zbývalo jenom zaplatit parkovný ...

Obrázek
Obrázek
Obrázek
... kombinace pragmatického ztvárnění vnitřních povrchů s omšelostí exponátů výrazně podtrhovalo význam a subjektivní pocit z výstavy ...


Obrázek
... uměle vytvořeného potoku, který se prokousává traverzem po stráni ...

Obrázek


Vstávali jsme pozdě. S paní na recepci jsme si při předávání ranního pečiva popovídali o trendech současné architektury. Evidentně jí to téma moc nevadilo. Zeptala se, zda se hodláme podívat i do nedalekého Valsu, slavných to lázní od Petera Zumthora. Osobně jsem si myslel, že se ty lázně nacházejí na opačné straně Švýcarska. Byl by hřích nevyužít tu příležitost a tak se ptám na podrobnosti a jak se tam dostaneme. Změnu plánu uvítala i Lucka. Během několika hodin jsme se už prokousávali serpentýnama do vyšších a vyšších nadmořských výšek. Kdybys viděl tu dechberoucí přírodu, strmé skály padající do horské řeky. Prostě paráda. Během necelé hodiny jízdy bezmála 1000 metrů převýšení. Po zaparkování jsme hned běželi do hotelu Therme Vals, kde nás čekalo skvělé odreagování ve formě thermálních lázní. Škoda, že se uvnitř nemůže fotit, takhle ti nemám co ukázat. Skvěle řešené vnitřní prostory nabízejí spoustu alternativních koupelí o různých teplotách a vůních. Nejhezčí je podle mě venkovní bazén s nádhernými výhledy do krajiny. Neříkej, že nám nezávidíš. Ale omrzí to. Těch pět hodin bylo až až. Tak i tak jsem vypadal stejně zvrásněně jako ty důchodkyně ve vedlejším bazénu. Paní recepční se ptám na možnosti ubytování ve Valsu formou kempu, ale pouze kýve hlavou ze strany na stranu a dodává, že nic takového tady není, ale že je možné přespat na parkovišti u lanovky za předpokladu, že se nahlásíme na stanici lanovky. Proč ne. Tankujeme za dvacet franků a vyrážíme vstříc dalšímu stoupání. U lanovky platíme dva franky za osobu a frank za auto. Nic lepšího se nám nemohlo poštěstit. Potom jsme se vyrazili ještě podívat po městě, nafotit Zumthora, nový most přes řeku a dát si kávičku. Večer jsme si s Lucíkem zahráli pár her mého oblíbeného Scrabble. Jsem zvědav, kdy mě konečně porazíte. Už bys měl taky pomalu začít trénovat.

Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
... lázně od Petera Zumthora ...

Obrázek
... je možné přespat na parkovišti u lanovky ...

Obrázek
Obrázek
... panorámata ...

Obrázek
... Scrabble ...

Nebudeš tomu věřit, ale rozhodli jsme se ve Valsu zůstat ještě alespoň jeden den. Ty hory nás prostě okouzlily a nevyužít toho potenciálu vysoké nadmořské výšky by byl hřích. Vzali jsme batohy, pohorky a vyrazili do hor. Hned od parkoviště nám vedla turistická stezka. Ty panorámata byly úžasný a to jsme nevěděli, co nás teprve čeká. U přehrady Zervreila jsme si udělali krátkou přestávku a doplnili energii lokálním pivem. Cesta do kopců se neskutečně táhla. Prudké polední slunce udělalo dost, ale touha po pokoření jednoho z vrcholů byla neskutečná. Ani si nedokážeš představit, jak mě potom mrzelo, že jsme se to rozhodli to zabalit pod vrcholem. Ale teď s odstupem času si říkám, že to zas tak špatný nápad nebyl. To vedro bylo ubíjející a pití už nám pomalu ubývalo. Tak i tak byl ten výstup nezapomenutelný. Alternativní cesta nám dala víc zabrat, než jsem si mohl v tu danou chvíli představit. Mohlo mě napadnout, že to zase odnesou moje kolena, ale co, nějak jsem to musel překousnout. Nejvtipnější ale bylo, když jsem se zabejčil před ohradníkem s krávama. Lucka se pro jistotu při kličkování mezi krávama vyhýbala očnímu kontaktu a slalom absoluvovala na jedničku. Nevšimla si ale, že jsem se při očním kontaktu s jednou nad míru rohatou krávou (myslejíc si o ní, že je býk) dal zbaběle na úprk. Chudákovi trvalo poměrně dlouho, než mě přesvědčila, že i krávy mají rohy. Stejně jsem měl při těsném míjení onoho konkrétního zvířete staženou prdel a pro dodání sebedůvěry jsem jí nazval krávou, ale evidentně jí to neurazilo, pravděpodobně si byla vědoma onoho faktu. Ale dost bylo legrace. Na parkoviště jsme to už nějak došli. Byť to trvalo pekelně dlouho. Sám přece víš, že mě ty kolena zloběj už poměrně dlouho. Valsu už jsme měli nad hlavu a byl čas se pomalu přemístit do jiné destinace. Takže jsme to všechno rychle zabalili a vyrazili opět s kníračem zdolávat ty výškové metry, které se nám podařilo nastoupat. Cestou se nám podařilo najít jedno takové hezké místečko u jednoho z přítoků Rýna, kde jsme si dovolili připravit pozdní oběd. Dalším cílem byl Sumvitg, asi dvě a půl hodiny jízdy. Lucka tam našla jeden pěkný a levný camp u nádraží. Dobrá architektura v blízkosti, co víc si přát. Při večerním posedávání v hospůdce jsme se tam seznámili s jedním pánem a jeho rodinou. Pověděl nám o zvláštnostech tohohle kraje. Nejenom že v lese můžeš zastřelit prakticky všechno, co se hýbe, že můžeš sníst volně se potulujícího psa, ale dokonce má zde souzený muž právo, odvolat ze soudní síně jeho tchýni. Našěstí, zde byli pouze na návštěvě a tak se nám podařilo hovor ještě o chvíli prodloužit. Následoval pak rychlý úprk do oploceného areálu campu, co nejdál od lesa.

Obrázek
Obrázek
Obrázek
... přehrada Zervreila ...

Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
... panorámata ...

Obrázek
... místečko u jednoho z přítoků Rýna, kde jsme si dovolili připravit pozdní oběd ...


Jsem rád, že tě pořád baví mě poslouchat. Ale víš, že ti toho mám ještě spoustu co říct. Jeden den v horách nám poněkud změnil plány, a tak jsme se toho pokusili stihnout tenhle den co nejvíc. Naštěstí všechno bylo při cestě, a tak jsme nemuseli najíždět spousty zbytečných kilometrů. Hned kousek od campu nás čekal nevelký dům z modřínových šindelů. Ano, přesně těch, jak jsem ti ukazoval na fotce z Appenzellu. Schválně si všimni toho zaoblení u oken. Já si nemůžu pomoct, ale tohle je krásnou ukázkou převzetí tradičních forem do současné architektury. Mnohem hezčí ukázka se ale nacházela o několik stovek výškových metrů nad námi. Kaple sv. Benedikta od Petera Zumthora je jedním slovem úchvatná a když si k tomu člověk přidá, že se jedná o stavbu víc jak dvacet let starou, tak nelze jinak, než před Zumthorem sklonit klobouk. Co na to říkáš? Ale ať tě moc nezdružuju. Po projetí několika horských pasáží jsme se dostali poblíž města Thusis, kde se nám po necelé půl hodině podařilo doatnkovat potřebné množství bezínu na docela zajímavě architektonicky ztvárněné benzínové stanici, abychom mohli dojet k domu, na který jsme se nejvíce těšili. Dům hudebníka Linarda Bardilla.Nevím proč, ale nejspíš mi dáš za pravdu, že tenhle dům má v sobě něco, co člověk může jen velmi složitě popsat. Můžeš tady vidět nádhernou precizní práci s betonem a jeho strukturou. Dokonce jsme měli štěstí, že se nám podařilo dorazit zrovna ve chvíli, kdy na vystouplé části objektu začalo postupně dopadat slunce a fasáda se rázem stávala mnohem plastičtější, než se na první pohled mohlo zdát. Potom následoval už jenom rychlý přesun po dálnici do Landquartu, kde jsme našli ubytování pro jednu z posledních nocí ve Švýcarsku. V campu nám paní recepční řekla, že máme neskutečně velké štěstí, protože zrovna dneska zde mají seasoners velkou párty a pokud budeme chtít, můžeme se prý přidat. Nevím proč, ale trsající důchodkyně mě moc nepřitahovaly. Možná tomu dodala pomyslnou třešničku na dortu i ejchuchu muzika. Každopádně v našem vlatním zájmu jsme si raději prošoupávali podrážky při neustálém pendlování mezi autem, záchodem a prodejnou s pivem.

Obrázek
Obrázek
... nevelký dům z modřínových šindelů ...

Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
... kaple sv. Benedikta od Petera Zumthora je jedním slovem úchvatná ...

Obrázek
Obrázek
Obrázek
... projetí několika horských pasáží ...

Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
... dům hudebníka Linarda Bardilla ...

Obrázek
Obrázek
... v našem vlatním zájmu jsme si raději prošoupávali podrážky při neustálém pendlování mezi autem, záchodem a prodejnou s pivem ...


Poslední den jen ve zkratce, vidím, že se ti už zavírají oči. A mě už to taky nebaví. Výlet k proslulému Peteru Zumthorovi do Haldensteinu, ve kterém mimochodem postavil jeden bytový dům i ve Švýcarsku oblíbený český architekt Miroslav Šik. A několik na obrázku pěkných, ve skutečnosti pak nezajímavých a fádních domů v blízkosti města Fläsch. Následoval tradiční přesun k bodamskému jezeru a čekání v campu na ranní vstávání a zpáteční nekonečnou cestu domů.
Ty už spíš? Vzbuď se!

Obrázek
Obrázek
Obrázek
... Peter Zumthor ...

Obrázek
... Zumthorova kočka ...

Obrázek
Obrázek
... domy v blízkosti města Fläsch ...

Obrázek
... chlupatá kráva ...

Obrázek
... my ...

Obrázek
... Bodamské jezero ...
Naposledy upravil(a) thomek dne 18 lis 2012, celkem upraveno 4 x.
My bus doesn't leaks an oil it just marks its territory ...

Uživatelský avatar
TomB
mořský stařec flat4.org
Příspěvky: 630
Registrován: 26 dub 2010
Bydliště: Jílové

Re: Tomkovo knírač a prašivka

Příspěvek od TomB »

thomek píše:....Závidíš, viď?.....
Sakra závidím!
Kdo umí ten umí,kdo neumí...ten platí.

Uživatelský avatar
Kůča
stálý inventář fóra flat4
Příspěvky: 2660
Registrován: 05 úno 2010
Bydliště: Teplice

Re: Tomkovo knírač a prašivka

Příspěvek od Kůča »

Tý jo . Parádní počteníčko. :D
Až mě za to doma vyhoděj,tak budu kempovat celoročně.

Uživatelský avatar
thomek
zasloužilý harcovník fóra flat4.org
Příspěvky: 478
Registrován: 23 úno 2009
Bydliště: Rudná
Kontaktovat uživatele:

Re: Tomkovo knírač a prašivka

Příspěvek od thomek »

Díky, pánové :yawinkle:
My bus doesn't leaks an oil it just marks its territory ...

Uživatelský avatar
šuhaj
zasloužilý harcovník fóra flat4.org
Příspěvky: 259
Registrován: 03 úno 2011

Re: Tomkovo knírač a prašivka

Příspěvek od šuhaj »

No to je dost dědku, žes nás taky jednou vyvez :wink: a teď už jenom dál a hloubš...

Odpovědět