Podařilo se mě náhodou za přijatelný obolus zachránit ze šroťáku výfuk, který na první pohled nevypadal až tak vábně, ale přeci jsem ho tam jako správný sysel nemohl nechat.
Doma jsem na druhý pohled zjistil, že není až tak špatný, protože je našopovaný hliníkem a to rezatý není do hloubky, ale pouze okyslé v místech kde se hliník loupe.
A pak přišlo zjištění, že jedna z koncovek dostala přímý zásah a nejen že zalezla dovnitř, ale vzala sebou i nátrubek a v jeho okolí je provalený obal.
Nejprve jsem se pokusil vytáhnout koncovku. Skončil jsem na tom, že šla pootočit, popotáhnout, zase zastrčit a to bylo vše. Pak si povídám, že pokud by se měl ten obal vytáhnout nebo vyklepat do původního tvaru tak jedině z druhé strany. Miluju práci s flexou, to člověk hned ví co se uvnitř skrývá za tajemství.
No bodejť by šla koncovka vytáhnout. O hranu přepážky se takhle pěkně roztemovala.
Po oškrábání sazí jsem zjistil, že uvnitř je krásný čistý plech a jedinou vadou na kráse je pouze tato prasklina na příčce. Ta podle mě není od nárazu, ale od tepelného namáhání.
Protože by hliník nedělal při zpětném vaření dobrotu a stejně pořádně na některých místech nedržel, byl výfuk ve firmě která se tím zabývá naložen pár dní do louhu.