Včera jsem do republiky přivezl po vlastní ose VW Brouka 1303, rok výroby duben 1974, s poloautomatickou převodovkou a motorem 1300ccm 44PS.
Před týdnem jsem na internetu našel inzerát na toto vozidlo. Podle fotografií se mi vůz velmi líbil, tak jsem zavolal na uveřejněné telefonní číslo a domluvil si rezervaci vozu.
Podle fotek vždy vozidlo vypadá lépe než ve skutečnosti. A na fotografiích vypadal vůz velmi dobře. Co ještě svědčilo pro dobrý stav bylo, že vozidlo prošlo úspěšně na konci srpna technickou kontrolou.
Z úterý na středu v noci jsme se vydali s M.K. tedy Mílou Kvasničkou a mým dobrým kamarádem do Německa. Místo prodeje bylo až na německo-francouzských hranicích, tedy dobrých 600Km. Přesto jsem oba kluky varoval, že pokud Brouk nebude stejně tak hezký zespoda jako je zezhora, tak to rozhodně nekoupím a pojedeme 1200Km zbytečně.
Po 6 hodinách jízdy jsme dorazili na místo určení. Přivítal nás příjemný manželský pár, tak okolo 60-65 let. A že jako Brouk je po manželčině mamince, která to koupila již z druhé ruky. Pak jsem se dozvěděl, že byla druhý majitel vozu.
Vyrazili jsme se podívat na Brouka, protože stál v babiččině garáži nějakých 10Km od místa setkání.
Pán otevřel garáž a tam stál skutečně ON. Pán nastartoval a vyjel pomalu z garáže. Jediného čeho jsem si při nastartování všiml, bylo, že z výfuku nevyletěl žádný bílý oblak. Říkal jsem si, že je to náhoda.
Jakmile bylo auto venku vrhli jsme se do obhlídky vozu. Stav byl naprosto úchvatný, jak zezhora tak i ze spoda. No prostě naprosto původní vůz se vším všudy (například originální nářadí, hever, návod k obsluze a podobně). Co ale bohužel nebylo původní, tak byly 3 kulové čepy na spojovačkách. Ty nechal tento manželský pár vyměnit. Ale k tomu byl doložen Arbeitslist, katalogový list těchto kuláků a fotografie výměny. No opět pro mě neuvěřitelné.
Krátká projížďka s vozem jen potvrdila stav. S manželi jsem si plácl, že Brouka beru všemi deseti. Pak klasika, podepsat smlouvu, zkontrolovat čísla, zaplatit a potom všem vyrazit na úřad vyřídit převozní značky. Paní s námi jela, aby nám ukázala, kde se úřad nachází a aby pomohla při prvotním jednání.
Co se dále seběhlo a jak rychle je pro mne naprosto něco zdrcujícího. Tedy ve smyslu, kde žiji a jak se tyto věci řeší u nás. Většina z Vás asi ví o čem mluvím, šílené fronty, hodiny a hodiny promarněného času.
V německu je tomu jinak. Přišli jsme společně na recepci, otázka co potřebujeme. A my potřebujeme převozní čísla do České republiky. Á tak to Vás poprosím dojděte si o patro níž, tam si zaplaťte povinné ručení. Až to budete mít tak se stavte u mne a já Vám poradím kam dál. OK už teď jsem naštvanej, že musím o patro níž odkud jsem přišel. Dojdu o patro níž, a tam taková velmi příjemná paní, asi tak v důchodovém věku a co jako, že si přeji. Já na to, posílá mě chlápek zezhora, že si musím zaplatit povinné ručení na převozní značky. Paní na to dejte mi prosím kupní smlouvu, techničáky od vozidla a Váš doklad, pas nebo občanku. Občanka byla lepší, je na ní moje adresa, tu paní potřebuje. Paní povídá, než to udělám, nedáte si kávu nebo minerálku a posaďte se. Moje dolní čelist padá téměř až na zem a jako správný čecháček si nedávám ani jedno, protože to jasně musí být otrávené nebo je v tom uspávací prostředek. To přeci z domova neznám. Během chvilky měla paní vše hotovo a já svištěl o patro výš. Zde pán na recepci vyjel pořadové číslo, tak jak to známe zde u nás. Usadili jsme se do příjemných lenošek, prolistovali nějaké ty automagazíny. Během chviličky svítilo moje číslo. Jako drak jsem vyrazil, ale proboha co to je, tady nemají přepážky??? Ty přepážky, aby žadatel a daňový poplatník náhodou nenapadl úředníka za jeho zabedněnost? Ne nemají, mají milé protstředí jako v bance, kde právě přišel velmi vážený klient. Slečna si od nás vzala všechny dokumenty, které potřebovala (moji občanku, zaplacené povinné ručení, kupní smlouvu, velký a malý technický průkaz německý a doklad od platné technické prohlídky) a začala něco dělat. Tu něco napsala, tu něco strčila do tiskárny, tu něco orazítkovala. Během chvilinky jsem byl venku a mazal jsem zase dolů o patro níž.
Ta milá paní nám opět nabídla kávu nebo minerálku, a myslím si, že kdyby to stihla tak i čerstvou bábovku. V lise už měla připravené raznice, jenom doplnila poslední dvě číslice a vylisovala dvě značky. Načernila písmena a nanýtovala takovou mističku. OK, tak to bychom měli a zase nahoru o patro výš. Zde již bez čekání, taková docela pěkná slečna si od nás značky vzala do mističky lupla takové modré kolečko, že jako vozidlo prošlo technickou prohlídkou a nějaké potvrzení o tom, že ty značky nejsou kradené či co a to bylo všechno.
Největší sranda na tom ovšem je, že celá mnou popsaná procedura trvala 25 minut, ano čtete dobře trvala necelou půlhodinu. U nás naprosto nemožné!!!!!!!!
Potom již jen zpátky k autu, namastit značky na auto, dolít benzín a vyrazit. Cesta byla celkem nudná protože auto jelo skvěle a s 1300 motorem jsme po dálnici mazali 130km/h bez problémů.
Jediný problém nastal, když se začala vařit baterka. Nevěda co máme dělat, jsme zavolali někomu chytřejšímu a ten doporučil dát novou baterku. Ok na prvním sjezdu z dálnice sjet zajet do malé vesničky, tam najít VW servis, koupit novou baterku, namontovat do Brouka a během 15 minut opět najet na dálnici a pokračovat domů. Domů jsme dorazili někdy okolo 21 hodiny, bez dalších větších problémů.
Pocity z jízdy? Jak to popsat. Zatím jsem neměl možnost řídit Brouka, který by se choval na silnici lépe než tento. A mám oprávněný pocit, že se takto Brouci chovali, když jste odjížděli s právě zakoupeným Broukem ze servisu.
Na závěr pár informací, které jsem dal dohromady s původními majiteli.
Brouk byl vyroben v dubnu 1974. Vůz byl prodán někomu, a ten s ním jezdil do roku 1985. Tedy celých 11 let. Za tu dobu najel něco okolo 65.000Km. To znamená tedy ročně nějakých 6.000Km. Poté to koupila Babička Hildegarda naší prodávající. Ta s Broukem jezdila do roku 1990 a každoročně najela nějakých 10.000Km. Potom byl Brouk postaven do čisté teplé garáže a vyjel až teprve před tím, než byl prodán. Suma sumárum Brouk má najeto nějakých poctivých 130.000Km a ve skutečné provozu byl tedy zřejmě jen 16 let z 36 let, které má za sebou.
Náklady na pořízení převozních značek, které Vám udělají za půl hodiny:
1) Povinné ručení na 5 dní 83 Euro
2) Vystavení dokumentů 10,20 Euro
2) Výroba krátkodobé registrační značky 29 Euro
Tedy dohromady 122,20 Euro
Pokud se něco nepřihodí, můžete se na vůz podívat na Milošovém Uzavírání silnic tento víkend.
- Moje maličkost a Milda Kvasnička
- P1010195up.JPG (34.2 KiB) Zobrazeno 10181 x
- A opět někde v Německu Milda a Jirka
- P1010196up.JPG (37.96 KiB) Zobrazeno 10178 x
- Brouk i s originální příručkou k užívání
- P1010198up.JPG (38.77 KiB) Zobrazeno 10180 x
- Štítek odstínu barvy
- P1010203up.JPG (34.42 KiB) Zobrazeno 10179 x
- Prostor kufru i s původními papíry
- P1010204up.JPG (37.55 KiB) Zobrazeno 10182 x
. Třeba i hláškou že "Cena přiměřená a že mi do toho není".
