Jak jste se dostali k Broukům či Busíkům??

Víno, ženy, muži a zpěv. Pojďme si konečně odpočinout od vzduchem chlazených.
Odpovědět
Uživatelský avatar
lišák
stálý inventář fóra flat4
Příspěvky: 5286
Registrován: 08 bře 2003
Bydliště: ResselStadt
Kontaktovat uživatele:

Re: Jak jste se dostali k Broukům či Busíkům??

Příspěvek od lišák »

udeeska píše:
06 led 2021
Na fotce vidím, že jsi někoho srazil.
Volali jste záchranku,nebo ho zakopali do příkopu? :shock:
Sam rozchodí i mrtvýho :D .
Každý celek se skládá z detailů.

Uživatelský avatar
Sam
vintage patolog
Příspěvky: 15178
Registrován: 24 říj 2003
Bydliště: nowhere
Kontaktovat uživatele:

Re: Jak jste se dostali k Broukům či Busíkům??

Příspěvek od Sam »

Padl vysílením, ale jen chvilkově.Není jednoduché se mnou cestovat. Normálně žije a dělá business někde za Prahou.
Jelo se ve čtyřech, k tomu batohy, stany. Bylo vysvobozením si lehnout na zem mimo auto. Takže myslím že se na této fotce tetelil blahem :D
May/1955 Ovali (typ 1/13)
Aug/1950 Brezel (typ 11c)
Jan/1950 Brezel (typ 11a)
Jul/1948 Brezel (typ 11)
Jul/1965 P912

Jezevec
Příspěvky: 235
Registrován: 25 srp 2018
Bydliště: Beroun

Re: Jak jste se dostali k Broukům či Busíkům??

Příspěvek od Jezevec »

Ahoj, taky se přidám s příběhem. Vždycky jsem chtel veterana, ale nějakou Ameriku jako mustang atd. Jenže v roce 2017 jsem byl s manželkou na Sicílii kde jsme si půjčili MiniMoke :lol: a uz to v ty makovici jelo naplno :lol: hele na Ameriku nejsou prachy koupim tohle to je zábava. Jenže jsem objevil kouzelníka ze Sezimovo Ústí kterej prodava VW buggy noo hoši to je ještě hezčí než MiniMoke a je to veterán, hele muj sen je uz kousek a krasne se vybarvuje. Vzal jsem vlek zajel tam ale v hlavě mi běhalo že o autech obecně nic nevím, neumím a co budu dělat až to rozeberu kdo to da dohromady? No nic prijel jsem tam frajer ukazal 4 buggy a ja odjel domu, ale nevezl jsem ani jednu. Proste jsem si to rozmyslel. Jenže pak jsem nešel flat4.org!!!!!!!!!!! Tvl tady je všechno!!!!! Vzal jsem vlek a supky dupky koupit buggy. 2018 byla buggy doma a zbytek jste viděli zde. Ale vole tim to nekončí, protože jsem poznal super lidi, jezdil za nima na srazy osobakem a jednu sezonu s buggy, ale kdyz je hnusně tak nemůžu jezdit buggy takže NAKAŽENÝ od VÁS jsem zde na flatu koupil 29.prosince 2020 brouka #-o A tim děkuji flatu a super lidem kteří ho tvoří DĚKUJI
Přílohy
images.jpeg
images.jpeg (10.51 KiB) Zobrazeno 2551 x

Uživatelský avatar
mhepp
zasloužilý harcovník fóra flat4.org
Příspěvky: 291
Registrován: 25 zář 2007
Bydliště: Předklášteří / Brno

Re: Jak jste se dostali k Broukům či Busíkům??

Příspěvek od mhepp »

Tak to na sebe taky prásknu...

V roce 2006 na jaře jsem v Brně potkal nádhernou Sambu, červeno-bílou, leskla se jako psí kule, provrčela kolem a byla fuč... Ale v hlavě zůstala. Tak jsem začal koukat po tom, co to vlastně bylo za auto (to jsem věděl, že VW bus, ponorka), ale začal jsem hledat podrobninformace, zjistil jsem, že existuje nějaká T2a, T2b, T3 a nezajímavé T4. Pak jsem si uvědomil, že se mi ty auta vlastně líbí a že to chci, začalo procházení inz procházení inzerátů a kontakt s realitou - T1 zcela mimo mé možnosti a navíc příšerně drahá, T2 sice jen drahá, ale stále na hranici mých možností, T3 bylerátů a kontakt s realitou - T1 zcela mimo mé možnosti a navíc příšerně drahá, T2 sice jen drahá, ale stále na hranici mých možností, T3 byl procházení inzerátů a kontakt s realitou - T1 zcela mimo mé možnosti a navíc příšerně drahá, T2 sice jen drahá, ale stále na hranici mých možností, T3 byly na cenovém minimu a daly se sehnat jezdivé (měl jsem pár šupů v práci, bydlel v podnájmu v jedné místnosti a chtěl se ženit). Tak jsem se začal dívat po T3. Dodám, že se daly pořídit jezdivé a za levno. Nakonec jsem v inzerci jednu našel, byla hnědá, ex-vojanda, WBX, papíry ze vzducháče (to jsem tehdy netušil) a tak jsem pro ni vyrazil. Se svou nastávající, nastávajícím švagrem a jeho kamarádem, který byl nastávající automechanik. Jeli jsme kamsi k Třebíči a Tatrou 613 onoho kamaráda.

Busík vypadal hůř než na fotkách (jak jinak), spousta věcí chyběla a nefungovala - prostřední řada sedaček nebyla, posilovač řízení nefungoval, dolní pojezd šoupaček byl zlomený a nahrazený kolejnicí a gumovým kolečkem, takže šoupačky vypadávaly, nešlo zavřít topení, nebyl klíč k zadním vratům - vzadu bylo navařené oko a díra v podlaze, takže se zamykalo šroubem zevnitř, motor byl vylítaný jak sviňa a převodovka nedržela jedničku, koroze nebyla vidět pro strategicky použitou hnědou barvu. No tak jsme ho koupili. Důlezitá věta pro rozhodování byla „No já bych ho vzal...“ z úst nastávajícího automechanika. Pokud vám tuto větu řekne odborník při koupi staré věci v jeho oboru (automechanik u auta, stavař u domu a podobně), tak vám dobře radím - utíkejte pryč, je to past! Jako bonus jsme dostali slevu 2000 za příjezd Tatrou, dobrou radu kde je nejbližší benzínka a nezměrné množství písku, které se z něho sypalo po celou dobu, co jsme je měli... Tak na cestu domů. Já jsem řídit nemohl, neměl jsem ještě papíry - takže za volant má nastávající a hurá ku Brnu. Pardon, benzince. Cestou jsme blbě odbočili, takže jsme nedojeli. Zůstali jsme trčet v kopci v zatáčce, vypadly nám šoupačky a kamarád mé nastávající přibouchl prsty do dveří... S blížícím se večerem se nám povedlo zapnout dálky, ale už ne je vypnout a parkovali jsme zadkem k vratům od garáže, protože jsme zatím nevěděli o výše uvedeném zamykání... A nastávající tchýně tehdy s hlubokou zbožností pronesla co jste to proboha koupili! Tato akce proběhla v půli června...

První cestu, kterou jsme s autem podnikli byla do Horšovského Týna za kamarádem. Opět má nastávající, její bratr a já. Já stále ještě bez papírů. Hrdinně jsme koupili dalniční známku a hurá na cestu. Do Prahy cesta ubíhala dobře, jen jsme trochu zakufrovali v Praze a na Barrandovském mostě ve špičce jsme zjistili, jak moc je důležité, aby auto stratovalo i za tepla. Ještěže to bylo brzy z kopce... Jenže jsem byl jediný, kdo uměl auto nastartovat při roztláčení. Takže má nastávající a její bratr mne tlačili, já startoval a když to chytlo, tak pod kopcem se honem přehodit a hurá dál (ten řidíčák se teprve chystal...). Po návrtatu z Horšovského Týna jsme přišli na příčinu problémů se startem - startér shořel. To bylo v sobotu na začátku prázdnin a druhý den jsme měli jet na tábor, kde s naším autem počítali. Takže telefon a obvolávání kdekoho, až jsem dostal kontakt na Mirka Bergera: „No startér mám, si přijeďte... To přece dáte na jeden zátah!" Takže v neděli jsme sedli s obavami do auta směr Ostrava pro startér...

Cesta ubíhala hezky, až na palivoměr. Ten klesal nehezky rychle. Nu což, budeme muset zastavit. Hledali jsme benzínku, která by byla z kopce, ale žádná nebyla. Takže jsme vzali zavděk benzínkou, která by byla alespoň do kopce. U stojanu jsme, my řádně poučení čerství absolventi autoškoly, zdechli motor s velmi těžkým srdcem, natankovali, zaplatili a odtlačili auto od stojanu k velikému pobavení ostatních. Pokusy o roztlačení auta všemi směry byly marné. U vedlejšího stojanu stál nějaký namachrovaný boreček v drahém obleku s drahým kabriem v drahé kůži - jeho úškleb byl
k nezaplacení... U druhého stojanu zase zastavila banda ukrajinců ve Felicii. Jejich pomoc byla k nezaplacení... Ale bus ne a ne nastartovat. Tak jsme kroužili kolem benzínky s bandou ukrajinců v těsném závěsu, provoz na benzínce ustával a všichni sledovali jak to dopadne... I ten namachrovaný boreček s drahým kabriem. Jenže si u toho jaksi nevšiml (narozdíl ode mne), že drží tankovací pistoli naplno, avšak ne zasunutou do hrdla nádrže, nýbrž jen tak volně nad svojí drahou sedačkou v drahé kůži v drahém kabriu... Občas si říkám, co tehdy pronesl na naší adresu, když zjistil, jak moc plnou tehdy vzal.

Auto nakonec nastartovalo, v nastalém zmatku při přehazování se zase zdechlo a pak opět nastartovalo, k Mirkovi dojelo, startér jsme rovnou nainstalovali a bylo... Hlavně jsem se tehdy u Mirka dozvěděl, co že jsem to vlastně koupil. Hezky po Ostravsku. Další zážitky byly, ale už to bylo takové poklidnější... Roztržený ořech při první výměně oleje, výfuk co nešel vyměnit, utržené gufero na vodní pumpě na technické (voda z toho stříkala jako dost), přivařená baterka k sedačče (ta se tam přivařila sama, prosím), kámen v čelním skle hozený z mostu na dálnici, alespoň dva měněné motory a spousta dalšího...

Auto mělo nomen omen - říkali jsme mu od první chvíle Rakev. Poznali jsme díky němu spoustu přátel, zvláště bych jmenoval hlavně Kamila, který mi hodně pomohl, Mirka Bergera a Jirku Nešpora, Libora... Taky původní busfórum a hlavně zde Flat... Busíci jsou s naší rodinou stále pevně spjati, nyní již nejezdíme sami (pět dětí a pes), je to všechno méně punkové, na druhou stranu, děti nám zakázaly pořizovat jiné auto než busík (teda, ne že bychom chtěli...), takže je to dobré...
----~~~~====>>>> Jsem jen motolama <<<<====~~~~----
Myslíte si, že jste chytřejší než předchozí generace? Před padesáti lety uváděla příručka k automobilu návod na seřízení ventilů. Ta současná varuje majitele vozu, aby nevypili obsah autobaterie...

Jezevec
Příspěvky: 235
Registrován: 25 srp 2018
Bydliště: Beroun

Re: Jak jste se dostali k Broukům či Busíkům??

Příspěvek od Jezevec »

Tak to je taky krasna historka :lol: :lol: =D> :lol:

Uživatelský avatar
roman.sbroukem
zasloužilý harcovník fóra flat4.org
Příspěvky: 252
Registrován: 20 říj 2003
Bydliště: Praha10
Kontaktovat uživatele:

Re: Jak jste se dostali k Broukům či Busíkům??

Příspěvek od roman.sbroukem »

Nejsem zrovna spisovatel, ale vzpomínky na začátky jsou pěkné:
Od raného dětství v ulici za naším domem táta spolužáka ze školky měl brouky, které svépomocí udržoval a ve směs používal na běžné ježdění, ale byl to pro něj i koníček. Chodil jsem kolem nich a tiše i nahlas obdivoval. Jako student na hranici dospělosti jsem si postavil RC model brouka a při testování na ulici mě onen spolužák oslovil s dotazem, kolik model stál a jaké jsou náklady na údržbu závodního modelu. Po výpočtu ceny vyvalil oči a nabídl mi za poloviční cenu brouka opravdového. Aniž bych tehdy v roce 1995 něco o problematice věděl, neváhal jsem ani chvilku. Absenci značek a dokladů jsme vyřešili zápůjčkou tabulek z KDF (jeho táty) a slibem, že nebudu jezdit po hlavních silnicích.:-)
Následovalo období Jízdy, kdy nejprve bylo nutné vyměnit celý motor a následně vyztužit celý spodek auta jekly, aby nedošlo k destrukci podvozku kvůli korozi. Bylo to nejlevnější možné řešení a já chtěl hlavně jezdit. Brouk dostal podle důmyslné konstrukce z Ferony přezdívku Golem. S autem jsem najezdil spoustu kilometrů a zažil mraky báječných příhod. Po třech letech ježdění se brouk vrátil k původnímu majiteli, který s ním havaroval a auto odepsal. Já jsem následně postupně pořídil VW stroje již v rozumnějším stavu a letos oslavím 26. vzduchem chlazených let.
golem.jpg
golem.jpg (92.76 KiB) Zobrazeno 2358 x

Odpovědět