Konstruktérem Zephyru byl Jan Tjaarda ("charda") holandského původu. Původem z prominentní rodiny v oblasti Sterkenbergu, vystudoval leteckou konstrukci, praocval pro Fokker, v průběhu 1. sv. války byl pilotem, následně komerčním pilotem a ve dvacátých létech se vrátil ke konstrukční práci. V roce 1923 emigroval do USA, od roku 1926 se intenzivně zabýval aerodynamickými konstrukcemi - například pod křídly Duesenberga - které průběžně vylepšoval. Od roku 1932 coby vedoucí vývoje v karosárně Briggs Manufacturing Company, nezávislé společnosti, která byla subdodavatelem různých automobilek, vytvářel karoserie pro Ford, Packard a Chrysler. Střihnul si i patent na stejnoběžné klouby a pokud se nepletu tak i na samonosnou karoserii. Takže to byl machr a určitě nevylezl zpod kamene.
Jan Tjaarda se pro své rané práce inspiroval tvorbou rakousko-uherského konstruktéra Járaye Pála, ten má velmi zájímavá spojení s proudnicovou konstrukcí Tatra a doporučuji k samostudiu. První konstrukcí Tjaardy byl vůz s motorem vzadu, který kdybyste zkrátili o zadní dveře, máte brouka. Samotný Zephyr, vůz, který měl automobilce Ford otevřít dveře do segmentu vyšší třídy, byl myšlenkovým dítětem Edsela Forda (Ford junior). Henry Ford těmto výstřelkům moc nefandil, byl konzervativní a chtěl se držet při zemi.
Prototyp Zephyru měl motor V8 umístěný vzadu, což umožnilo zakulatit přední kapotu do aerodynamického tvaru. Motor byl standardní V8 kapalinou chlazený flathead, přístup vzduchu byl žábrami v zadních čtvrtpanelech a po zužitkování odcházel žebrovaným víkem motoru. Tento prototyp byl prezentován na výstavě "Století pokroku" v roce 1933 v Chicagu - viz obrázek níže.
Pro tehdejší klientelu byl však vůz shledán příliš revoluční a pro sériovou výrobu byl výrazně přepracován, do tehdy běžné koncepce s motorem vpředu a pohonem zadních kol. Využity byly principy samonosné karoserie, ale prostorový skelet stále spočívá na podélném rámu. Jako pohonná jednotka byl vyvinut motor V12, vycházející z již vyzkoušené V8, se spodovými ventily.
Zephyr se stal komerčně nejúspěšnějším aerodynamickým vozem své doby. Překonal konkurenční Chrysler Airstream, vzniklo několik karosářských variant (dvou- a čtyřdvéřový sedan, kupé, kabrio..). Zephyr také dal základ první generaci legendárního modelu Lincoln Continental. S obměnou karoserie a průběžnými facelifty vydržel ve výrobě až do roku 1948.
