flat4.org

Při příležitosti fotografování mého vozu do časopisu VW CLASSIC jsem měl příležitost se osobně setkat s paní Gunhildou Liljequist. Narodila se v Německu ale jak příjmení napovídá, za muže si vzala Švéda žijícího v Německu.
Že Vám to jméno nic neříká? Byl jsem na tom stejně. S touto dámou jsem se poprvé setkal na letošním srazu v Bad Camberg. V sobotu podvečer vyprávěla účastníkům tohoto srazu vzpomínky na svoji práci ve VW. Dozvěděli jsme se, že 30 let pracovala ve Wolfsburgu v designovém oddělení. V 70. letech měla na starosti všechny zvláštní modely Brouků, které továrna vyráběla. Jmenujme asi nejznámější vůz, kterým je Jeans Bug nebo například Jubilejní Brouk. Při mém druhém setkání, při příležitosti fotografování mého vozu v Mariánských Lázních jsem se však dozvěděl daleko více informací. Paní Gunhilda nastoupila do designérského studia VW na konci 60. let. Její nadřízený jí však zadal pracovat jen na technických výkresech bočního čalounění zvláštních modelů Brouků. Dle slov paní Gunhildy, jí však tato práce příliš nebavila. Zanedlouho však její nadřízený odešel pracovat do BMW a paní Gunhilda po něm přebrala místa vedoucího tohoto oddělení. Od té chvíle se mohla paní Gunhilda plně realizovat.
Dle jejích slov se v průběhu 70. let začal snižovat zájem kupujících o vozy VW Brouk. Proto vedení VW rozhodlo, že se budou vyrábět limitované edice Brouků, které by měli podpořit prodejnost Brouka. A to byla právě parketa oddělení paní Gunhildy.
Na obrázku vidíte znak Jubilejního Brouka, který paní Gunhilda navrhla pro jednu limitovanou edici. Těchto limitovaných edic byla celá řada. Pokud budete mít zájem, najdete všechny limitované edice velmi dobře popsané v časopisu Käfer Revue 1/15, z nichž jsem si pirátsky dovolil ukrást tři fotografie.
Při mém osobním povídání s paní Gunhildou jsem se dozvěděl, že paní Gunhilda navrhovala v 70. letech také barvy karoserií a vnitřního čalounění pro vozy KarmannGhia. Ptal jsem se jí jaké to je dnes vidět tyto vozy rekonstruované. Odpověděla mi, že se vždy na tyto vozy dívá a vidí i drobné rozdíly, které nejsou správně.
Pozval jsem paní Gunhildu na projížďku po Mariánských Lázních mým Brezelem. Nejdříve se vyděsila a sdělila mi, že toto auto neřídila řadu let. Teprve po té co jsem jí vysvětlil, že řídit budu já a ona bude jako spolujezdec, nadšeně souhlasila. Při jízdě jsme si povídali. Říkala, že své první auto si koupila v roce 1953 a byl jím Brezel. V té době ještě neměla řidičský průkaz. Když chodila do autoškoly, tak se učila řídit vůz, který měl synchronizovanou převodovku. Když však chtěla vyjet se svým Broukem, tak zjistila, že to neumí, protože její Brezel měl nesynchronizovanou převodovku. Co naplat, musela si ještě doplatit kurzy v autoškole, aby jí naučili řídit vůz s nesynchronní převodovkou.
Současně mi také vyprávěla, že její první designérský počin související z vozy VW byl, že tohoto svého Brezela nechala přelakovat na bílo. V té době, kdy se ještě žádný bílý brouk nedělal, to bylo dle paní Gunhildy, jako zjevení.
Když jsme se vrátili, tak vyprávěla mojí ženě, že při jízdě velmi dávala pozor na to, zda dvakrát vyšlapávám spojku, když řadím vyšší převodové stupně a zda dávám dostatečné meziplyny při řazení dolů.
Ptal jsem se paní Gunhildy, proč své vzpomínky nezveřejnila. Odpověděla mi, že její oddělení bylo velmi utajené kvůli konkurenci a že ji žádné artefakty po její práci nezůstaly. Dodnes si není jistá, zda o své práci může hovořit.
Setkání s touto velmi elegantní dámou, které již táhne na 8 křížek, bylo velmi zajímavé a podnětné.

Ondro, musí to byť bohovský pocit a zároveň zážitok, mať možnosť pokecať s niekým, kto stál pri zrode týchto našich hračiek. Pekné čítanie k rannej káve... Ďík

Neni zač, rád jsem se podělil.

Vzal jsi mi to z huby Firestorme. Tim ze to pro mnohe z nas je vic nez konicek vlastnit a jezdit automobilovou legendou nebo sympatickym vozidlem ale neoddelitelnou soucast naseho zivota, takovyto prilezitosti setkat se s lidmi kteri meli co k docineni se zrodem urcite serie nebo s vyvojem znacky, je rozhodne fantastickej zazitek. Navic je na pani videt ze kdyz tyhle auta mas rad tak zustanes porad mladej

Velmi poutavé čtení o neuvěřitelně inspirativním setkání...i já děkuji a paní Gunhildě ořeji pevné zdraví

To musel být parádní zážitek .

Tedy...tomu říkám krásné setkání...díky za příjemný report, hned mám hezčí den...

Ahoj V.

Ondro, ... nemám slov tíško závidím a šúcham nohami.

Ten Tvoj Brezl Ťa posúva do iných sfér.

Prajem Ti veľa podobných zážitkov, aby si sa mal s nami o čo deliť.

Čirá radost z takovýho setkání. Člověk tomu musí jít svoji pílí naproti a ono to přijde.

...a ja tu nepotkam ani Pamelu Anderson

udeeska píše: ...a ja tu nepotkam ani Pamelu Anderson

Jses na spravny strane ale musis vic na jih....... jenze to jsi mel tak pred 15 lety, ted si do nich kope kolenama....

Ježkovyvoči! Takové setkání!

Zajímalo by mě, na jakou životnost tenkrát ty auta dělali? Tapecírung v karmannovi vypadá na věčnost a poškozený je jen díky mizerným opravám.
Až na háček zadního opěráku, který drží na dvou vrutech ve dřevě a to teda nevydrželo.