1945 Brezel
Napsal: 09 úno 2013
Tak pevně doufám, že ne všichni viděli za mým inzerátem na KDF60 zkouřené moderátory a brali vše jako obyčejnou zábavu nebo možná úvodník k nějakému zajímavému tématu, kterým může být produkce brezelů těsně po válce.
Již tu bylo psáno, tak jen zopakujeme:
Britská nucená správa
1945
11.duben Americké jednotky obsadily "město vozů KdF", osvobodily nasazené dělníky a v podniku Volkswagen zřídily opravárenský závod pro svá vojenská vozidla. Ve dvou následujících měsících byly z komponentů, které byly ještě k dispozici, smontovány vozy pro americkou armádu, která jmenovala někdejšího vedoucího inspekčního servisu Rudolfa Brörmanna ředitelem podniku.
Pol.června Závod Volkswagen se dostal do kompetence britské vojenské vlády, která podnik podle zákona Spojenecké kontrolní rady č.52 zkonfiskovala a až do předání zpět do německých rukou zde vykonávala nucenou správu.
Srpen Britská vojenská vláda pověřila závod Volkswagen výrobou 20 000 vozů Volkswagen, které měly pokrýt rostoucí dopravní potřeby. Podnik Volkswagen se stal britským režijním závodem, major Ivan Hirst pak velícím důstojníkem podniku.
Dle mé literatury se tedy v roce 1945 vyrobilo 55 kusů civilního brezela a já mám tu čest vás nyní s jedním z těchto vozů, původem z Čech, blíže seznámit. Podíváme se mu doslova pod krovky.
Jeden zajímavý detail, který dává za pravdu výše uvedenému a to, že každý z vozů byl doslova originál. Levý čtvrtpanel se zámkem dveří na tři šrouby a pravý, starší dvoušroubový. To vše na jednom voze.
Oproti pozdějším brezelům měla 45ka odkládací kaslíčky kovové, později se přešlo na klasické papírové.
a velice zajímavý pohled na kaslíky krz přední čtvrtpanel.
Kufr za zadní sedačkou je shodný s mojí padesátkou, tedy dekl pro snadný přístup k převodovce a již bez děr na odtok přebytečné barvy při máčení.
Tento detail si nyní nevybavuji, ale mělo by jít o držák pojistkové skříňky v motorovém prostoru
Až do roku 1949 se o přívod teplého vzduchu do kabiny staraly tyto trubky pod zadní sedačkou. Následně se nahradili tlumičem, který alespoň trochu tlumil hluk motoru.
Tento detail není ničím zajímavý, jde ale o mé oblíbené "varhánky" při lisování zadních čtvrtpanelů. Na mém brezelovi je mám také a dával jsem si záležet, aby při opravách byly zachovány.
Pohled na držák nádrže. Oproti KDF již není osazený soudek ale hranatá nádrž které byla v roce 49 modifikována.
Pohled do interiéru. Ve střeše průsek pro osazení antény. Na mém voze je již jen prolis.
Přepínač tlumených/dálkových světel byl montován na vnější příčce a uchycen byl pomocí tohoto plechového držáčku. 1950 má již uchycení na vnitřní příčce.
A pohled z druhé strany. Ve vnitřní příčce výřez pro osazení přepínače. Dalším detailem je náznak původního laku.
Karoserie je s podvozkem spojena v zadním podběhu shodným držákem jako na mém brezelovi. Až v pozdějších letech došlo k modifikaci a zesílení celé konstrukce.
A na závěr pohled na celý vůz. Podvozku si nevšímejte, je z jiného vozu a slouží jen jako podpora.
Již tu bylo psáno, tak jen zopakujeme:
Britská nucená správa
1945
11.duben Americké jednotky obsadily "město vozů KdF", osvobodily nasazené dělníky a v podniku Volkswagen zřídily opravárenský závod pro svá vojenská vozidla. Ve dvou následujících měsících byly z komponentů, které byly ještě k dispozici, smontovány vozy pro americkou armádu, která jmenovala někdejšího vedoucího inspekčního servisu Rudolfa Brörmanna ředitelem podniku.
Pol.června Závod Volkswagen se dostal do kompetence britské vojenské vlády, která podnik podle zákona Spojenecké kontrolní rady č.52 zkonfiskovala a až do předání zpět do německých rukou zde vykonávala nucenou správu.
Srpen Britská vojenská vláda pověřila závod Volkswagen výrobou 20 000 vozů Volkswagen, které měly pokrýt rostoucí dopravní potřeby. Podnik Volkswagen se stal britským režijním závodem, major Ivan Hirst pak velícím důstojníkem podniku.
Dle mé literatury se tedy v roce 1945 vyrobilo 55 kusů civilního brezela a já mám tu čest vás nyní s jedním z těchto vozů, původem z Čech, blíže seznámit. Podíváme se mu doslova pod krovky.
Jeden zajímavý detail, který dává za pravdu výše uvedenému a to, že každý z vozů byl doslova originál. Levý čtvrtpanel se zámkem dveří na tři šrouby a pravý, starší dvoušroubový. To vše na jednom voze.
Oproti pozdějším brezelům měla 45ka odkládací kaslíčky kovové, později se přešlo na klasické papírové.
a velice zajímavý pohled na kaslíky krz přední čtvrtpanel.
Kufr za zadní sedačkou je shodný s mojí padesátkou, tedy dekl pro snadný přístup k převodovce a již bez děr na odtok přebytečné barvy při máčení.
Tento detail si nyní nevybavuji, ale mělo by jít o držák pojistkové skříňky v motorovém prostoru
Až do roku 1949 se o přívod teplého vzduchu do kabiny staraly tyto trubky pod zadní sedačkou. Následně se nahradili tlumičem, který alespoň trochu tlumil hluk motoru.
Tento detail není ničím zajímavý, jde ale o mé oblíbené "varhánky" při lisování zadních čtvrtpanelů. Na mém brezelovi je mám také a dával jsem si záležet, aby při opravách byly zachovány.
Pohled na držák nádrže. Oproti KDF již není osazený soudek ale hranatá nádrž které byla v roce 49 modifikována.
Pohled do interiéru. Ve střeše průsek pro osazení antény. Na mém voze je již jen prolis.
Přepínač tlumených/dálkových světel byl montován na vnější příčce a uchycen byl pomocí tohoto plechového držáčku. 1950 má již uchycení na vnitřní příčce.
A pohled z druhé strany. Ve vnitřní příčce výřez pro osazení přepínače. Dalším detailem je náznak původního laku.
Karoserie je s podvozkem spojena v zadním podběhu shodným držákem jako na mém brezelovi. Až v pozdějších letech došlo k modifikaci a zesílení celé konstrukce.
A na závěr pohled na celý vůz. Podvozku si nevšímejte, je z jiného vozu a slouží jen jako podpora.