v tomhle je výhoda malých úřadů. Nejprve zajdu za ředitelem odboru, poptám se ve stylu "pročítal jsem zákon číslo x z roku xy, paragraf xy, podle mě by to tak mělo jít ... ale raději se jdu zeptat", a protože přesně neví, tak mi to odkejve. Hned po té jdu na přepážku, předhodím doklady, vyplněná lejstra, tvářím se tak, jako kdybych to dělal denně. A když začne úřednice "no, ale ..." tak jí skočím do řeči s tím, že jsem se ptal pana xxxxxxx, tedy jejího ředitele a ten mi potvrdil, že to tak jde. Zatelefonuje mu, zmateně obouchá lejstra razítky a je to.
Takto jsem vyřazoval auto bez ekolikvidace, přepis tažného mezi auty (bez dokladů ze servisu, STK, jen vyškrtnout z jednoho, zapsat do druhého)
Hlavně mít pozitivní myšlení a věřit, že to projde.
Každopádně vyhodit mě někdo z úřadu s tím, že to nejde a nemá čas se se mnou o tom bavit, tak se ptám na jeho jméno s dovětkem, že "abych věděl, na koho si stěžovat na magistrátu".