CESTOPIS Balkán 2019

spolujízdy, afterpokecy, fotky a vše okolo
Uživatelský avatar
Anthony225
Příspěvky: 72
Registrován: 03 kvě 2018
Bydliště: Telnice u Brna

CESTOPIS Balkán 2019

Příspěvekod Anthony225 » 07 říj 2019

Balkán 2019

Expedice Balkán se jela devět dní s vozidly Wartburg 353W, VW Brouk 1200J, VW T2B Westfalia. Cesta podle map měří přibližně 3500km v závislosti odkud auta jela a jak se vracela ( o tom později níže). V každém autě byla posádka o dvou lidech a po cestě jsme se střídali v autech i řízení. Trasa vede přes devět států a to Česko, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Srbsko, Bosnu a Hercegovinu, Chorvatsko, Slovisnko, Rakousko. Před cestou jsme se dohodli na hrubé trase, která je na obrázku a do ní vyznačili několik zajímavých míst, která chceme vidět. První dvě byly hned v Maďarsku a to vrakoviště letadel MIG21 u města Pápa a druhé chátrající vlakové depo v Budapešti. Třetí krásné místo je zvětralá skála u Rumunského města Sebes jménem Rapa Rosie. Čtvrtá zajímavost jako taková je silnice DN67C začínající městem Sebes a končícím ve městě Novaci přes Fagarašské hory nazývané TransAlpina. Další pátou zastávkou bylo navštívení oblasti rumunského Banátu, konkrétně vesničky Eibenthal/Tisové údolí v níž žijí převážně češi. Poté jsme jeli do bývalé továrny TAS v Srbském Sarajevu, kde v roce 1975 smontovali našeho brouka. Odtamtud pomalu míříme k obci Željava v Chorvatsku, respektive na chorvatsko-bosenské hranici, kde se nachází vojenské letiště s impozantním podzemním komplexem. V tomto místě začíná návrat domů do Brna a Prahy.

IMG_6610.JPEG

A teď o tom, jak to bylo doopravdy. Po práci jsme se sešli na benzínce za Prahou s Honzou a jeho zeleným busem. Doplnili jsme palivo v obou autech a vyrazili do Telnice u Brna pro zbytek party s Broukem. Přespali jsme a ráno mohli startovat na cestu v plné sestavě. Na Slovensku jsme se snažili vyhnout dálnici a jeli tedy po staré, ale hned při nájezdu v Maďarsku jsme díky zmatenému dopravnímu značení najeli na opačný směr a mířili na tu slovenskou dálnici, naštěstí se dalo vymotat přes hraniční přechod a pokračovat do Maďarska. Míříme k letišti u města Pápa, kde jsou odstavené stíhačky Mig21 a nějaké Suchoje, my tak maximálně rozeznáme, že Suchoj je ten větší. Samotné hledání, kde letadla stojí nebylo vůbec jednoduché, jelikož většina zpráv hovoří jen o tom, že je to v Maďarsku. My jsme si je po nějaké době našli. Jsou na obyčejné louce a oploceny elektrickým ohradníkem a cedulemi s výstrahou vstup zakázán a prostor monitorován. Kamery jsme nikde neviděli a ohradník nezkoušeli, ten se nechá celkem jednoduše překročit. Letadla jako taková jsou zrezivělé vraky, ale kompletní. Udělali jsme pár fotek s autama i bez aut a také jeden malý sprint, totiž je důležité zjistit, které auto je nejrychlejší.
IMG_6617.JPEG

Po tomto zjištění, které je tajné jsme pokračovali na Budapešť k depu s parními lokomotivami. Cestou jsme ještě narazili na veteránský sraz pořádaný k výročí fungování benzinky, tam jsme okoukli, co leští Maďaři. Byly tam dvě škodovky, jeden tunning brouk, Jawa 250, Barkas a pár youngtimerů, naše auta byla zkrátka to nejlepší, co přijelo. Nad večerem jsme dorazili k vlakovým depům v Budapešti. Po průlezu dírou v plotě jsme prošli vlakovým areálem až k depům, bohužel už byla docela tma a nepodařilo se najít dveře kterýma by se tam dalo prolézt, udělali jsme tedy jen pár fotek oknem. V depu je hodně rezivějících lokomotiv, na které bohužel prší. Střechy depa jsou totiž v hodně mizerném stavu a řekl bych, že hrozí zřícením, je tedy otázkou, jestli by bylo rozumné tam jakkoliv vlézt. Z Budapešti jsme ještě ten večer dojeli do kempu ve městě Makó kde jsme přespali.

V neděli ráno jsme sbalili stany a vyrazili k očekávané TransAplině, cestou ještě Martin našel zajímavý geologický úkaz u Rumunského města Sebes, který se jmenuje Râpa Roșie a v podstatě jde o stráň zasaženou erozí, voda tam vymlela zajímavé brázdy do červeného jílu, takže to rozhodně stálo za to. Přímo k přírodnímu úkazu se dá dojet po štěrkové cestě. Nahoře jsme nedávali pozor a s Broukem nacouvali do nějakého kráteru, svojí vlastní silou už nevyjel, tak jsme zapojili ruce a vytlačili ho z díry zpět na cestu a autíčko to přežilo bez úhony. Při cestě zpět do Sebesu jsme si všimli dvou brodů,které bylo nutné projet, a tak se všechna tři auta vykoupala.
70512580_957403227929131_6256722281649668096_n.jpg

IMG_6655.JPEG

70409948_384351718926037_5456810143465340928_n.jpg


Potom už jsme vyrazili k ubytování na Transalpině, kde proběhla menší párty.

Po snídani jsme nastartovali auta a vyrazili do kopce Alpinou, začátek byl takový obyčejný, ale druhá část, která vystoupala na hřebeny Fagarašského pohoří byla úžasná. Hory se nedají úplně srovnat s ničím na co jsme zvyklý. Jsou porostlé trávou a celé jakoby do rezava. Na silnici je docela dobrý asfalt a serpentiny jsou v Busíku zábava. Horší už to bylo po cestě z kopce, kdy na Busu nebylo moc vyzkoušené manuální podřazení na dvojku a jedničku. Totiž auto má tří rychlostní automat a v režimu “D” to z kopce motorem moc nebrzdí, a tak se stalo, že po relativně krátkém sjezdu nám začali smrdět brzdy. Původně jsme to tedy sváděli na Wartburga před námi, protože ten ani pořádně brzdit motorem nemůže, takže jen otázkou času, kdy se brzdy uvaří. Tentokrát to, ale vyšlo na busa, tak jsme zastavili, dali kafe a počkali, než to vychladne. Pod transalpinou jsme si našli ubytování a řešili do jaké české vesnice v oblasti Rumunského Banátu se pojedeme podívat následující den.

IMG_6669.JPEG

IMG_6681.JPEG

IMG_6675.JPEG


Ono to tedy bylo v podstatě jedno, ale nejvíce se nám hodila vesnička Eibenthal/Tisové údolí, takže jsme zamířili tam. Cestou jsme ještě viděli obří továrnu a elektrárnu, nedalo nám to a začali jsme na internetu hledat co to má být. Původně to vypadalo jako nějaká rafinerie, ještě ke všemu nefunkční a rozpadající se, ale ve skutečnosti je komplex funkční a vyrábí se tam “težká voda” deuterium pro jadernou energetiku. Po nějaké době jsme dojeli k silnici DN57, která vedla nádherným údolím Dunaje mnoho kilometrů. Samotný Dunaj v těchto místech v podstatě odděloval Srbsko a Rumunsko přirozenou hranicí. Silnička k české vesničce vypadala celkem nedávno vyasfaltovaná, ale její šíře byla na jeden autobus, takže do zatáček je nutné troubit, aby se zabránilo střetu s protijedoucím vozidlem. Eibenthal jako takový vypadal jako klasická česká vesnice, stavili jsme se v místní hospodě na jídlo a pivo, obešli pahorek nad vesnicí, kde se nacházely dva chromové doly což tedy byly takové menší chodbičky, cca 25m dlouhé. Vzhledem k tomu, že ve vesničce už nic dalšího zajímavého nebylo a místní se tvářili, že je spíš otravujeme, tak jsme se sbalili a vyrazili k Dunaji a do Srbska. Na hranicích na nás koukali nevěřící celníci a mumlali něco Wartburg. No asi také vědí jak “spolehlivý” je to stroj a že s ním musí jezdit jenom šílenec. Kousek za hranicemi nás čekalo ubytování.


Ráno bylo trošičku těžší, jelikož předchozí den padlo hodně piv a kořalka, takže jsme z nějakého záhadného důvodu místo na zaplacených pokojích spali před autama na karimatkách. Po nějakém tom vydýchání jsme vyrazili k přívozu přes Dunaj, ale ten bohužel jel až za dvě hodiny, tak jsme museli trošku změnit trasu vyrazit jinudy. Cesta přes Srbsko byla taková jednotvárná, užili jsme si nějaké dopravní zácpy při průjezdu Bělehradem, potom jsme se v Busu trošku poztráceli kuli zastávce na kafe. Zastavili jsme na benzínce, ale Brouk a Wartburg pokračovali dále a napsali nám smsku, že na výjezdu číslo 2 z dálnice čekají, problém byl v tom, že označení výjezdů na cedulích a v mapách se jaksi lišilo, takže jsme o jeden výjezd přejeli. Po dálnici zpět se nám nechtělo, protože mýto pro BUS stálo více než dvě auta dohromady, tak jsme se vraceli po okreskách. Kluci na nás museli asi hodinu a půl čekat a potom nás chvíli neměli rádi. Z místa setkání už to bylo jen pár kilometrů do Bosny na ubytování, což také nemohlo proběhnout úplně normálně. Navigace nás dovedla někam namísto vybydlených domů, tak jsme ten náš museli nějakou chvíli hledat. Nakonec jsme našli, ale jaksi tam netekla voda a majitelé důchodci byly zezačátku dost otravní. Po nějaké době otravovat přestali, tak jsme na terase opekli klobásky, mrkli jsme na nový díl Trabanťáckého seriálu a šli spát.

Při snídani jsme řešili plán na následující den a Tonda dostal nápad, pojedeme se podívat do Sarajeva, je tam totiž továrna TAS, kde před 44lety smontovali jeho VW Brouk 1200J, takže proč ne, plán byl jasný. Cesta do Sarajeva probíhala celkem normálně až na dopolední déšť, cesty docela klouzaly a díky jednomu neoznačenému retardéru jsme se málem nabourali. Honza nicméně ve Wartburgu zvládl úhybný manévr a vše dopadlo dobře. Po příjezdu do Sarajeva jsme skutečně našli
IMG_6757.JPEG


továrnu TAS, tu jsme projeli, udělali pár fotek Brouka před branou a vyrazili na další cestu. Dojeli jsme asi tak padesát metrů od fabriky, protože Wartburg se rozhodl, že dál nikam nepojede. Odtlačili jsme ho za roh na parkoviště a zjišťovali co se stalo. Naštěstí se jen rozpojila palivová hadice od pumpovacího balónku, takže vyteklo trochu benzínu, ale stačilo nasadit, utáhnout a pokračovat k bosenským pyramidám. Ta největší byla docela dobře vidět z dálnice. Ve skutečnosti to byl jen kopec jehlanovitého tvaru, ale o pyramidu určitě nešlo, takže jsme poblíž poobědvali a pokračovali směrem na Bosenksé Jajce, čekalo nás přejet jednu vrchovinu po štěrkových cestách, což bylo moc pěkné a za stmívání jsme dojeli do cíle.
IMG_6785.JPEG


Tohle ráno bylo takové smutné protože jsme se museli rozloučit s Honzou a jeho zeleným Busem. Honza měl v plánu jet na víkendový sraz Busíků do Podmitrova v ČR, tak ho čekal 800km dlouhý návrat. Wartburg a Brouk v pěti lidech pokračovali směrem k městu Bihac a to protože kousíček odtamtud je vesnička Željava (Chorvatsko) u níž leží stejnojmenné vojenské letiště. Právě to byl náš další cíl. Letiště leží vedle hory Kuriča do níž jsou vykopány hangáry pro letadla a v podstatě celé zázemí letiště, které je volně přístupné. Docela často tam jezdí policisté jelikož je na hraniční čáře Bosna/Chorvatsko, ale nikomu nevadí, když si to člověk projde. Stavba je to opravdu impozantní, chce to silné baterky, chodby jsou široké kolem 20m a vysoké kolem 8m. Pokud by to někdo chtěl prolézt celé, tak je to minimálně na půl dne. Po prozkoumání letiště jsme chtěli stihnout Plitvická jezera, ale bohužel už tradičně nám to časově nevyšlo. Vyrazili jsme tedy přes zaminované oblasti Chorvatska na riviéru. Po nějakých třech hodinách se povedlo a dojeli jsme do kempu. Vzhledem k tomu, že tam bylo relativně teplo, tak jsme otevřeli nějaké to pivko a šli na útes k moři.
IMG_6827.JPEG

IMG_6837.JPEG

IMG_6844.JPEG

71184750_546243126124289_6896156566001549312_n.jpg

Sobota byla sychravá a lehce poprchávalo, tak jsme rychle sbalili spacáky a karimatky. V tom fofru jsme jaksi ani nestihli zaplatit za kemp, naštěstí Wartburg bývá po ránu maskovací stroj, takže to celé vypadalo, že se kolem brány prohnal modrý mráček za zvuku pam pam pidam pam pe he he hehe. Pomalu, ale jistě bylo na čase se otočit a začít se také vracet zpátky domů. Původně bylo v plánu někde v Rakousku přespat a ještě něco omrknout, ale vzhledem k počasí a cenám ubytování jsme se dohodli, že to natáhneme a překvapíme Honzu v Podmitrově, protože tohle sakra čekat nebude. Po cestě nás ještě potrápilo několik poruch, v podstatě ta první byla, že na Brouku vlivem jízdy v terénu začali na předku odpadávat atlasy (to je ta bílá frajeřinka na pneumatikách, aby to vypadalo stylově dobově), Tonda je tedy na jedné benzínce utrhnul, ale nikomu nedošlo, že když se to nepodaří utrhnout rovnoměrně, tak to rozhází vyvážení kol. To se také stalo a dalších 100km jel s klepajícím se volantem, potom jsme vzali nůžky a vydolovali i zbytky, aby to přestalo vibrovat. Po nějaké době, ale obě auta přestávala táhnout a když Wartburg v kopcích začal cukat, tak jsme museli zastavit a začít řešit čím to je. Prvně jsme vytáhli na odpočívadle svíčky a vzhledem k tomu, že na prvním válci byla ohnutá elektroda a všechny tři měli bílí povlak, tak bylo potřeba je vyměnit. Po pár kilometrech cukání a ještě chod na dva válce pokračoval tak se začalo řešit rozštelované zapalování, což se po nahlédnutí ke kladívkům potvrdilo (jiskřili dvě ze tří), no nic, seřídit kladívka nikdo z nás neumí, ale měli jsme sebou jedno elektronické zapalování, které jsme tam dali místo kladívek a Wartburg začal fungovat. Mezi tím se začalo řešit proč se Brouk neustále dusí při prudkém sešlápnutí plynu a také proč nechce držet volnoběh. Opět jsme začali zapalováním, Tonda zjistil, že tam téměř není odtrh na kladívku, takže problém je asi v tom. Po chvilce štelování se, ale ukázalo, že šroub držící kladívko se protáčí v závitu rozdělovače, takže to ani nikdy seřídit nepůjde. Naštěstí sebou vozí i druhý rozdělovač, vyměnili jsme ho, nastavili odtrh, následně předstih a najednou autu přestali téměř všechny neduhy. Mohl se tedy vyrazit dál, po nějakých padesáti kilometrech těsně za Vídní šel Wartburg zase na dva válce, co s tím? Jediná možnost byla, špatná cívka a skutečně, z jedné cívky nějak vylezl jeden kabel a kus uhořel, stejně tak trn cívky, po její výměně jsme zase mohli frčet dál.
70887575_529427724486265_2635578991536242688_n.jpg

70894515_2450629141887629_8180044254962253824_n.jpg

Pak už to bylo jen o čase, někdy ve 23:30 jsme překvapili Honzu s Busíkem v kempu Podmitrov. Ještě hodinku jsme poseděli u táboráku a šli spát, přece jenom 750km ve starém autě je makačka.
IMG_6869.JPEG

Ráno jsme prošli kemp, okoukli auta, teda Busy a nezbývalo než vyrazit domů. Brouk si to namířil k Brnu a do Telnice a Wartburg s Busem do Prahy po D1. Rozloučili jsme se u stejné benzínky jako jsme se sešli a tím je cesty konec.

Účinkovali:

Wartburg 353W

· Tři válce

· Motor řadový

· Objem 997 cm³

· Dvoutakt

· Výkon 37kw

· Vodou chlazený

· Příprava směsi karburátor

· Převodovka 4 stupně manuál

VW Brouk 1200J

· Čtyři válce

· Motor plochý boxer

· Objem 1600 cm³

· Čtyřtakt

· Výkon 36kw

· Vzduchem chlazený

· Příprava směsi karburátor

· Převodovka 4 stupně manuál

VW Transporter T2B Berlin

· Čtyři válce

· Motor plochý boxer

· Objem 2000 cm³

· Čtyřtakt

· Výkon 51kw

· Vzduchem chlazený

· Příprava směsi vstřikování

· Převodovka 3 stupně automat

Uživatelský avatar
Vendelin
mořský stařec flat4.org
Příspěvky: 877
Registrován: 08 led 2010
Bydliště: Brno

Re: CESTOPIS Balkán 2019

Příspěvekod Vendelin » 07 říj 2019

Hezký, i váš příjezd na PODMITROV!
Jirka

Uživatelský avatar
pulenejksicht
ex beetleboy
Příspěvky: 4334
Registrován: 19 kvě 2004
Bydliště: vwšudezdejší

Re: CESTOPIS Balkán 2019

Příspěvekod pulenejksicht » 07 říj 2019

konečně po dlouhý době nějaký Punkový výlet :D
jdeme frflat na flat ...

Uživatelský avatar
Michal
pečené kolínko fóra flat4.org
Příspěvky: 2645
Registrován: 17 říj 2003
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: CESTOPIS Balkán 2019

Příspěvekod Michal » 08 říj 2019

Krásný cestopis, moc pěkně sepsaný. Měl jsem možnost vás potkat na Podmitrově, jste prima parta. :wink: :mrgreen:
Hodně šťastných a bezpečných kilometrů. =D> =D> =D>

Uživatelský avatar
pavel cz
Příspěvky: 164
Registrován: 20 črc 2017
Bydliště: Holomóc

Re: CESTOPIS Balkán 2019

Příspěvekod pavel cz » 08 říj 2019

Parádní počtení parádních zážitků. Transalpinu jsem letos jel a je to paráda
prozradíš kdo vyhrál sprint? Hádám že Warťas :)

Uživatelský avatar
Anthony225
Příspěvky: 72
Registrován: 03 kvě 2018
Bydliště: Telnice u Brna

Re: CESTOPIS Balkán 2019

Příspěvekod Anthony225 » 09 říj 2019

pavel cz píše:Parádní počtení parádních zážitků. Transalpinu jsem letos jel a je to paráda
prozradíš kdo vyhrál sprint? Hádám že Warťas :)

Bohužel ano :D celou výpravu nám wartas dával jasně najevo, že dvoutaktní tři válec jede jako ďábel :twisted: :twisted: :D

Uživatelský avatar
Merlin
Příspěvky: 133
Registrován: 10 dub 2013
Bydliště: Janske Lazne, Trutnov

Re: CESTOPIS Balkán 2019

Příspěvekod Merlin » 09 říj 2019

Ahoj!
Připojuju se do zástupu gratulantů k hezkýmu vejletu a s takovou parádní tečkou...

Díky za moc hezky napsanej cestopis a ať to vrčí, Merlin.
"Modrej" VW Transporter T3 1,9 TD AAZ
"Zarivka" SKODA Rapid 130
----------------------------------------------
http://www.coffee-garage.blogspot.com

Uživatelský avatar
Milosak_1
stálý inventář fóra flat4
Příspěvky: 3551
Registrován: 15 říj 2007
Bydliště: Eribov 412
Kontaktovat uživatele:

Re: CESTOPIS Balkán 2019

Příspěvekod Milosak_1 » 10 říj 2019

Gratuluji k úžasnému tripu, paráda velká =D> =D> =D>

Anthony225 píše:Balkán 2019
Wartburg a Brouk v pěti lidech pokračovali směrem k městu Bihac a to protože kousíček odtamtud je vesnička Željava (Chorvatsko) u níž leží stejnojmenné vojenské letiště. Právě to byl náš další cíl. Letiště leží vedle hory Kuriča do níž jsou vykopány hangáry pro letadla a v podstatě celé zázemí letiště, které je volně přístupné. Docela často tam jezdí policisté jelikož je na hraniční čáře Bosna/Chorvatsko, ale nikomu nevadí, když si to člověk projde. Stavba je to opravdu impozantní, chce to silné baterky, chodby jsou široké kolem 20m a vysoké kolem 8m. Pokud by to někdo chtěl prolézt celé, tak je to minimálně na půl dne.

Jen jsem chtěl k tomuto impozantnímu objektu (který znám jako plně funkční, byl jsem tam na vojně na jeden den na otočku, vezl jsem nějakého pilota ze Zagrebu, kde jsem sloužil na letišti) dodat, že tato stavba v té době stála 8,5 miliard USD. I dnes je to obrovská částka, natož v té době.

Komu se nechce, hledá důvod.
Kdo chce, hledá způsob.


Zpět na “VW akce, srazy, výlety, cestopisy..”

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: MSN [Bot] a 2 hosti