7. den – 90 km (okolo Kišiněva)
Ráno otevřu okno v pokoji a koukám….prší. Hned se dívám na předpověď a kolem 10. hodiny by mělo už být líp s občasnou bouřkou. Jdu se tedy v klidu nasnídat a naplánovat dnešní okružní cestu, jelikož v Kišiněvu zůstávám do zítřka. Čaj, marmeláda, jogurty a další pochutiny mizí v žaludku a se zajdu kouknout na parkoviště na Griotku. A sakra, přední kolo je prázdný.
Rychle do pokoje, vzít klíčky a zeptat se na recepci, kde je nejbližší autoservis. Paní na mě kouká a po 10 minutách debatování s kolegy navrhuje nejlepší servis Peugeot. Panenky se mi 10x protočily (Peugeot? To je podobný VW, ale úplně jiný), a mátožným krokem jsem se vydal měnit kolo. A nastal další problém…rezervní kolo bylo připraveno na Island, takže zimní vzorek a tlak taky zimní. No nic, zkusím dojet na pumpu, a pak se uvidí. Naštěstí byla benzínová pumpa nedaleko, a tak jsem se zeptal na servis tam. Zase tápali, že je neděle a neví, zda bude otevřeno…nakonec jsem intuitivně vyrazil nějakou silnicí vstříc opravářům. Jak jsem tak kroužil, uviděl jsem nápis „Vulcanizare“ a před budkou pneumatiky. Zajel jsem tam a zabouchal na vrata. Vyšlo ven postupně tak 10 lidí a koukalo. Ukázal jsem jim v kufru rozpuštěný vypuštěný kolo, a že by chtělo opravit. Hlavní manager oprav začal úřadovat a za 5 minut byl namontován nový ventilek. Paráda.
Ještě chtěl na Griotce vyměnit opravené kolo za rezervní, ale to jsem ho zarazil a za 5min už byla kola vyměněna. Zaplatil jsem mu i s dýškem a na závěr si ho i vyfotil (v druhých dveřích se krčí dalších 9 lidí, jelikož se báli foťáku).
Vrátil jsem se na hotel a mohl konečně vyrazit na výlet. Na řadě byl jeskynní klášter Orhei Vecchi. První úkol je vymotat se z hlavního města, poté dálnicí k odbočce a nechat se unášet až do cílového místa.
(čůrací pauza u odbočky silnice II. třídy)
Vše šlo jak po másle a jakmile jsem před sebou v dálce uviděl klášter, vyskočil jsem z auta a šel vše zdokumentovat.
Za pár minut za Griotkou přijelo auto, všichni vystoupili a ukazovali, že je auto fajné a že by se chtěli u něj vyfotit. Proč ne, každý ať fotí, co se mu líbí
Pak poděkovali, podali ruce a odfrčeli na parkoviště u této pamětihodnosti. Na fotce je vidět pán policajt v Ladě Samaře – toho jsem ukecal, že jsem mohl zajet až skoro do vesničky, která je nedaleko.
Hodil jsem na sebe baťoh a pomalu se šplhal nahoru. Ještě, že tam bylo po cestě vrakoviště – odpočinková zastávka.
Další na řadě byl podzemní klášter. Určitě stojí za prohlídku, i další části, kde mniši spali, ale nejkrásnější je výhled do údolí řeky Raut.
Je tu zvyk dávat peníze do pískovcových prohlubní. Taky jsem jeden dal, a doufal, že spadne deset. Bohužel.
Ve skále je mnoho náboženských artefaktů, takže když jsem si je chtěl vyfotit, raději jsem zašel za místním knězem a požádal ho. Ještě jsem si u té příležitosti u něj koupil svíčku.
Pár cvaknutí, u východu nezakopnout
- 14.JPG (254.76 KiB) Zobrazeno 6292 x
a utíkám dál, ke kostelu.
- 15.JPG (284.47 KiB) Zobrazeno 6292 x
Začíná se zvedat vítr a bouřka už o sobě dává vědět. Seběhnu z kopce dolů a sedám ještě suchou nohou do Griotky. Nastartuju a nechávám zahřívat motor. V tu chvíli u mě zastavuje Škoda Kodiaq. Stahuju okýnko, pán taky a česky říká: „koukám, že jste z České republiky, ale ta samolepka IS nás zprvu zmátla.“ Po pár minutách přesedám z VW do Škodovky - rozhovor se protáhl na skoro hodinu. Pomalu zjišťuji, že se jedná o velvyslance v Moldávii, kteří tam žijí už 5 let…..na konec mi na sebe dávají kontakty, kdybych měl jakékoli problémy. S díky se loučím a pomalu se vracím ke Kišiněvu. Tam je na řadě návštěva firmy Cricova – výrobce světoznámého moldavského vína.
Projíždím obrovskými vinicemi, až se přes město dostávám k areálu firmy. Všude je zavřeno, asi polední pauza. Na parkovišti jsou Poláci, kteří vesele popíjejí vínko.
Tak se jich ptám a oni, že všichni jsou vevnitř, jelikož tam odvezli turisty a ukazují jim fabriku uvnitř. Oni to už prý viděli a za 30€ nic moc. Souhlasím a zapřádám rozhovor. Po hodině odjíždím zpět do Kišiněva, tentokrát už nebloudím.
Večer se ještě projdu centrem,
nakoupím dárky, 20 flašek vín a pivek a navečeřím se ve výborné restauraci. A jdu šláfn.