CESTOPIS: Besarábie 2018 aneb cestou/necestou do Moldávie a zpět
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: Besarábie 2018 aneb cestou/necestou do Moldávie a zpět
Jedna zajímavá fotka
- Sam
- vintage patolog
- Příspěvky: 15179
- Registrován: 24 říj 2003
- Bydliště: nowhere
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: Besarábie 2018 aneb cestou/necestou do Moldávie a zpět
Země neomezených možností
May/1955 Ovali (typ 1/13)
Aug/1950 Brezel (typ 11c)
Jan/1950 Brezel (typ 11a)
Jul/1948 Brezel (typ 11)
Jul/1965 P912
Aug/1950 Brezel (typ 11c)
Jan/1950 Brezel (typ 11a)
Jul/1948 Brezel (typ 11)
Jul/1965 P912
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: Besarábie 2018 aneb cestou/necestou do Moldávie a zpět
přesně tak....to byl nejdelší toaleťák, co jsem v životě viděl
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: Besarábie 2018 aneb cestou/necestou do Moldávie a zpět
Pro Vendelína přestávka
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: Besarábie 2018 aneb cestou/necestou do Moldávie a zpět
4. den – 150 km (Verchovyna – Kosiv – Berehomet – Storozynec – Černovice)
Ráno nemůžu dospat, dělám si čaj, kafe, něco k tomu a pomalu balím. Cítím, že dneska bude zase dlouhý náročný den. Kolem deváté potkávám rozespalé majitele hostelu a zjišťuji, jaká je dál silnice. Odpověď mě uklidňuje, prý lepší než kudy jsem přijel. Naložím všechny věci, rozloučím se s hlídačem a vyrážim zpět na hlavní tah. Po cestě si vyfotím hlavní autobusové nádraží, u kterého je tržiště. Bohužel nemám moc času a raději pomalu pokračuji dál. Ještě si vyfotím kostel a opouštím město Verchovyna. Pak začíná opět kličkovaná s občasným vyskočením. Občas se pokochám krajinou a náhle – na jedné ze zahrad se ukrývalo malé automobilové muzeum. Opět se vydávám na děravou silnic…a k překvapení silnice najednou zmizí úplně. Rychlost se opět citelně zpomaluje. Po cca kilometru se opět objevuje občas asfalt a nakonec od odbočky na Kosiv začíná krásná asfaltová silnice. Ted se můžu pořádně kochat nedotčenou přírodou Karpat. Jedna fotka z občerstvovací stanice se značkou pro Yahoďáka. Po pár kilometrech zastavuji na kraji silnice, kde paní nabízí výrobky z vlny a nějaké další drobnosti. Hned vybíhají děti a další paní, kouknout se, co to přijelo za podivný vehikl. Holky posadím na kufr, ať si je maminky zvěční. Pak se jdu kouknout na stoletý stav, na kterém vyrábí vlněné produkty. Za vše poděkuji, nakoupím čaj (to asi vzali kosou na louce a narvali do pytliku) a nějaké další suvenýry. Opět si s Griotkou bzučíme po silnici…fotíme kostely a zastavujeme, aby si Griotku mohli lidi vyfotit. Je to vždy příjemné setkání…hlavně ta domluva je zábavná. Silnice je stále perfektní… až najednou končí a musím opět 3 kilometry trpět. Na hlavní silnici se opět vynoří asfaltka..bezva. Ted bude chvilku pauza, jelikož si musím něco zařídit…vyměním auto, dojedu na pilu…. pak musíme nějak do hor a pak zpět ke Griotce. Odjíždím kolem šestý večer za průtrže mračen. Musím 70kilomterů dát co nejrychleji. Bohužel déšť a nekvalitní asfalt s občasnými dírami mě hodně zpomaluje. Po cestě natankuju, vyfotim kostel a frčim co to dá. Ve městě Storozynec potkávám v protisměru policajty – snad mě nezastaví a nebudou zdržovat. Přemýšlím jak si rychle pojistit, aby mě nestopli. A hele stopařky, a rovnou tři. Když mě zastaví, tak budeme v přesile, takže se musejí vejít. Zastavuju, holky se smějou a nevěří, že se vejdou. Vychází lidi z obchodu a koukají na ten cirkus. Nakonec se po 5 minutách rozjíždím i se svou novou posádkou. Teď si mě policajti stopněte. Cedule hlásí 20 kilometrů Černovice. Zábava je v plném proudu. Příjezd do města je masakr, silnice se tváří rovná, ale občas jáma až do středu země a v naloženém broukovi to bolí dvojnásob, ne-li čtyřnásob. Holky vyhazuju u jedné z hospod, kde na ně čekají kamarádi. Jeden z nich, že Griotku koupí. Říkám důrazně „ňet“ a jedu hledat ubytování. Mapu nemám a tak se začínám dotazovat kolemjdoucích. V centru natrefím na skupinku mladých lidí a přes internet mi ukazují kudy se dát. Pro jistotu si mapu z mobilu vyfotim foťákem a jedu po směru intuice. K hotelu dojíždím kousek po osmé hodině opět vykoukanej. Majitelka mi připraví výbornou večeři, při které se štípu do ruky, že to není sen, že jsem ve městě Josefa Hlávky, který zde mimo jiné postavil Rezidenci bukovinských metropolitů (dnešní Univerzitu). Zítra jí snad uvidím.
Ráno nemůžu dospat, dělám si čaj, kafe, něco k tomu a pomalu balím. Cítím, že dneska bude zase dlouhý náročný den. Kolem deváté potkávám rozespalé majitele hostelu a zjišťuji, jaká je dál silnice. Odpověď mě uklidňuje, prý lepší než kudy jsem přijel. Naložím všechny věci, rozloučím se s hlídačem a vyrážim zpět na hlavní tah. Po cestě si vyfotím hlavní autobusové nádraží, u kterého je tržiště. Bohužel nemám moc času a raději pomalu pokračuji dál. Ještě si vyfotím kostel a opouštím město Verchovyna. Pak začíná opět kličkovaná s občasným vyskočením. Občas se pokochám krajinou a náhle – na jedné ze zahrad se ukrývalo malé automobilové muzeum. Opět se vydávám na děravou silnic…a k překvapení silnice najednou zmizí úplně. Rychlost se opět citelně zpomaluje. Po cca kilometru se opět objevuje občas asfalt a nakonec od odbočky na Kosiv začíná krásná asfaltová silnice. Ted se můžu pořádně kochat nedotčenou přírodou Karpat. Jedna fotka z občerstvovací stanice se značkou pro Yahoďáka. Po pár kilometrech zastavuji na kraji silnice, kde paní nabízí výrobky z vlny a nějaké další drobnosti. Hned vybíhají děti a další paní, kouknout se, co to přijelo za podivný vehikl. Holky posadím na kufr, ať si je maminky zvěční. Pak se jdu kouknout na stoletý stav, na kterém vyrábí vlněné produkty. Za vše poděkuji, nakoupím čaj (to asi vzali kosou na louce a narvali do pytliku) a nějaké další suvenýry. Opět si s Griotkou bzučíme po silnici…fotíme kostely a zastavujeme, aby si Griotku mohli lidi vyfotit. Je to vždy příjemné setkání…hlavně ta domluva je zábavná. Silnice je stále perfektní… až najednou končí a musím opět 3 kilometry trpět. Na hlavní silnici se opět vynoří asfaltka..bezva. Ted bude chvilku pauza, jelikož si musím něco zařídit…vyměním auto, dojedu na pilu…. pak musíme nějak do hor a pak zpět ke Griotce. Odjíždím kolem šestý večer za průtrže mračen. Musím 70kilomterů dát co nejrychleji. Bohužel déšť a nekvalitní asfalt s občasnými dírami mě hodně zpomaluje. Po cestě natankuju, vyfotim kostel a frčim co to dá. Ve městě Storozynec potkávám v protisměru policajty – snad mě nezastaví a nebudou zdržovat. Přemýšlím jak si rychle pojistit, aby mě nestopli. A hele stopařky, a rovnou tři. Když mě zastaví, tak budeme v přesile, takže se musejí vejít. Zastavuju, holky se smějou a nevěří, že se vejdou. Vychází lidi z obchodu a koukají na ten cirkus. Nakonec se po 5 minutách rozjíždím i se svou novou posádkou. Teď si mě policajti stopněte. Cedule hlásí 20 kilometrů Černovice. Zábava je v plném proudu. Příjezd do města je masakr, silnice se tváří rovná, ale občas jáma až do středu země a v naloženém broukovi to bolí dvojnásob, ne-li čtyřnásob. Holky vyhazuju u jedné z hospod, kde na ně čekají kamarádi. Jeden z nich, že Griotku koupí. Říkám důrazně „ňet“ a jedu hledat ubytování. Mapu nemám a tak se začínám dotazovat kolemjdoucích. V centru natrefím na skupinku mladých lidí a přes internet mi ukazují kudy se dát. Pro jistotu si mapu z mobilu vyfotim foťákem a jedu po směru intuice. K hotelu dojíždím kousek po osmé hodině opět vykoukanej. Majitelka mi připraví výbornou večeři, při které se štípu do ruky, že to není sen, že jsem ve městě Josefa Hlávky, který zde mimo jiné postavil Rezidenci bukovinských metropolitů (dnešní Univerzitu). Zítra jí snad uvidím.
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: Besarábie 2018 aneb cestou/necestou do Moldávie a zpět
a ještě pár vwéček z UA
Re: CESTOPIS: Besarábie 2018 aneb cestou/necestou do Moldávie a zpět
nechybí ty VWčka tady někomu? Hezkej cestopis Michale, díky za čtení.
"Mně se nesmí nikdo divit." (Pětišroub, 2016)
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: Besarábie 2018 aneb cestou/necestou do Moldávie a zpět
Neboj, nechybí...bylo vidět, že je užívají dlouho
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: Besarábie 2018 aneb cestou/necestou do Moldávie a zpět
5. den - 198 km (Černovice – Novoselytsia – Lipcani – Briceni – Edinet – Riscani)
Ráno se probouzím opět o něco dříve. Vykouknu z okna a cíl je jasný.
Najít cestu k univerzitě. Rychle se nasnídám, zabalím věci a nanosím je do auta, abych pak se nemusel zdržovat. Pana recepčního se zeptám, kudy se vydat a už vyrážim vstříc neznámému městu. Ani ne za 30 minut jsem před vchodem, kochám se tou krásou a vzpomínám na Lužany, kde jsem viděl výkresy této monumentální stavby narýsované panem Josefem Hlávkou.
Když už jsem tu, tak si udělám fotky i uvnitř areálu. Zastavuje mě pán ve vrátnici, že vstup pro turisty je až od 10 hodin (a ukazuje významně na ceduli). V pohodě, jdu si dát kafe a koblihu do nedalekého parku. V 10:01 jsem zase zastaven u vrátnice, tentokrát i s dalším kolegou (tváří se jak ředitel zeměkoule) a prý musim přijít ve 14 hodin, to jsou hromadné prohlídky. Slušně poděkuji a jdu pryč. Po cestě ještě vyfotím trolejbus Škoda a nasávám atmosféru tohoto krásného města.
Teprve až v hostelu mi majitel řekne, že vrátný chtěl úplatek. Kdo to má vědět, ale dává to logiku – v 9 hodin tam byl sám, v 10 hodin dva…kolik by jich tam bylo ve 14 hodin? Kolem poledne se rozloučím a malými uličkami se blížím na hlavní silnici.
Navigaci nemám, a tak podle intuice a poradních hlasů místních se dostávám na silnici, která mě dovede na dvouproudovku směřujíc k Moldávii. Ze začátku je to pěkná skákačka po kostkách, pak už jen pomalu v kolonách vpřed.
Nakonec úspěšně najíždím na kvalitnější silnici – Kyšiněv je to 314 kilometrů.
Stále sleduju jedním okem mapu, druhým silnici. Bohužel i při tomto kontrolním mechanismu špatně odbočuji směr na Chotyň. Uvědomím si to až po 15 kilometrech. Nezbývá než to otočit a najít správnou cestu. Nakonec vysněný směr nacházim a s pocitem zvýšené nervozity zkracuji kilometry k hranici. Posledních 10 kilometrů jsou jen vesnice a udržovat 50 kilometrovou rychlost je povinnost.
Toto je poslední fotka před hranicemi, za zatáčkou jsou už vojáci.
Stoupnu si do fronty a čekám…předemnou je tak 20 aut, je čas začít zjišťovat informace co a jak. Za mnou je Volvo XCněco a v něm dva pánové s plnovousy. Vystoupím a jdu se jich zeptat, jak je to s úplatky a celkově jak to tam probíhá. Po 5 minutách konečně pochopili, co chci vědět a jednotně řekli, že žádné úplatky zde nejsou potřeba. Poděkuji, sednu do Griotky a nevěřícně koukám před sebe. Kolona se dává do pohybu a do 30 minut jdu pomalu na řadu. Každý vystupuje z auta a debatují, občerstvují se atd. Vystupuju taky a hned se semnou dává do hovoru muž z nedaleké dodávky. Chce vědět kam jedu a další podrobnosti cesty a i co je to za auto….rozbaluju mapu na přední kapotu a ukazuju trasu. Navádí mě na jinou sice delší, ale je tam prý nový asfalt. Do toho náhle příjde ukrajinský celník a ptá se, co tu děláme. Vysvětlujeme mu události posledních minut a koukne se do mapy, sleduje silnici, co mu ukazujeme a vřele souhlasí. Pak napíše na papírek SPZku a počet lidí, dá mi ho a odejde. Za chvíli je tam další celník, ten se taky koukne do mapy a pak chce papírek, pas, techničák a pojištění auta. V zevrubně prohlídne auto v kufru, VINko, motor a vnitřek brouka a za balení mapy mi pokyne, ať popojedu směrem k celní budce. Po pár minutách příjde, dá mi všechny doklady a ukáže na zavřené okýnko, že tam musím ještě dostat razítko. Popostávám u okýnka a všichni chodí jinam. Najednou na mě zavolá pán z dodávky, co mi radil u mapy, dojdu k němu, na jeho pokyn mu dávám doklady, háže je do okýnka (něco u toho povídá) a za pár minut mi je vrací zpátky. Moc mu děkuji a jdu ke Griotce. Teď je na řadě moldavská hranice, která se nachází v rámci areálu s ukrajinskými celníky. Zastavuji před značkou STOP a přichází paní moldavská celnice. Nahazuji úsměv z módních časopisů, vlasy mi vlají i bez větráků, oblečení je už jemně jetý, no prostě paní úsměv neopětuje. Chce vidět kufr a hrne se k motoru. Když otevřu kapotu, sama se překvapením začne smát – dobře Griotko. Pak už jen kufr a VINko, poděkuje a jde s doklady zpět do budky. Za chvilku mi salutuje, tak vřele poděkuji a přeparkuji Griotku dále od celnice a jdu si zaplatit moldavský poplatek za používání jejich silnic, který je v přepočtu 170,-Kč. Ještě vyměním peníze pro případný úplatky policajtům a vyrážim. Jako poslední mě zastavuje v rámci hranice poslední celní kontrola – odevzdání papírku s SPZkou a počtem osob. Zatroubím a zamávám a vjíždím na moldavské území. Rychlostní limity jsou podobné jako u nás.
Hned v první vesnici Criva schovávám část peněz, zbytek budu mít u sebe. Najednou u mě projíždí další veterán (z našeho pohledu).
Opět mávačka a jede se dál. Silnice je v relativně dobrém stavu, o hodně lepší než ty ukrajinský.
Občas po cestě potkám lidi s kravkou nebo jiným zvířetem. Je to jistota než peníze, který se nedají jíst.
Před městem Briceni mě najednou předjíždí Jeep s anglickou SPZkou a donutí mě zastavit. Opět beru obušek do ruky a koukám, co se bude dít. Vystupuje pán a vypadá, že se mu líbí auto. V klidu vystupuji a snažím se komunikovat…sice to moc nejde, ale náhle v protisměru zastavuje dodávka a z ní vyskakují dva chlápci. Dávají se do hovoru s pánem, já se jen usmívám, abych nedostal na budku. Po pár minutách mi podávají ruku a odjíždím (ještě si je stačim vyblejsknout).
Frčim směle dál, je minimální provoz – občas nějaký auto, občas traktor.
U silnice jsou v cca 10 kilometrových intervalech studny. Stačí zastavit a zaposilovat si.
Ještě se mi líbí na parkovišti udělaná rampa (snad tam nebudu muset někdy zajet jako tenhle folcik).
Ve městě Riscani se ubytovávám a dám si večeři.
Večer se jdu projít po okolí, další den se snad dostanu do hlavního města Moldávie.Re: CESTOPIS: Besarábie 2018 aneb cestou/necestou do Moldávie a zpět
To jako vážně?? Ukrajina je teda země netušených možností. Nedokážu si představit, že jedu na výlet třeba na Karlštejn a paní v pokladně po mně bude chtít úplatek za to, že mně prodá lístekMichal píše: ...Teprve až v hostelu mi majitel řekne, že vrátný chtěl úplatek...
Tento cestopis je napínavej jak trenky, kam se hrabe kriminálka Anděl. Jak tohle dopadne...
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: Besarábie 2018 aneb cestou/necestou do Moldávie a zpět
jojo, taky jsem se divil...ale co, jiný kraj, jiný mrav
přestávka
přestávka
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: Besarábie 2018 aneb cestou/necestou do Moldávie a zpět
6. den – 180 km (Riscani – Balti – Kišiněv)
Otevírám oči a běžím se chodbou kouknout, zda je Griotka v pořádku. Teprve pak se jdu připravit na snídani. V jídelně je už vše připraveno, parádní servis. Raději si všechnu dobrotu přenesu před hotel na zahrádku a kochám se projíždějícími auty, sluníčko svítí, větší pohodu si neumím představit. Dnes to snad nebude nic náročnýho, a tak moc nepospíchám. Balení moc nemám, hlavně nepřepálit začátek dne. Až kolem 10. hodiny se vřele (potřesením rukou) loučím a vyrážím zpět na hlavní tah směrem na Kišiněv.
Cesta ubíhá výletním tempem. Přijíždím k městu Balti, kde mi pán na hranicích radil odbočit na Singerei, že je tam lepší asfalt.
Raději volím klasickou cestu, kudy jezdí většina aut. Po pár metrech se chci otočit, klasická panelka a skákání ze strany na stranu. Vzpomenu si na Ukrajinu a jsem rád, že tu nějaká silnice je. Je ftipný, jak se najednou změní žebříček vnímání kvality silnic Opět jsou tu tradiční studny.
První zastávku na kafčo si udělám u jezera...to je dobrota.
Cesta pokračuje bez problémů, pouštím si moldavský rádia, ale ničemu nerozumím, nevadí. V dálce najednou uvidím lidi, jak se vynoří z pole a přeběhnou silnici. Když se k nim přiblížím, zjišťuji, že se jedná o dvě ženy a malého chlapečka. Ten hned jak spatří brouka, začne mámu tahat za sukni a ukazuje směrem, odkud se line cvrlikání motoru Griotky. Nahodí úsměv, který mě donutí zatroubit a zamávat. Po pár vteřinách mě napadá, že jsem v Chustu koupil hračku brouka – co mu ho věnovat? Otáčím Griotku a jedu zpět. Skupinka už je ze silnice pryč na prašné cestě, která vede do vesnice. Zastavuju Griotku, beru hračku a jdu směrem k nim. Klučina už zase kouká a čeká, co se bude dít. Dávám mu brouka a připojuji, zda se mu líbí (řekl jsem mu to česky, stejně moldavsky nevládnu). Sice neodpovídá, ale z rozradostněné tváře jde vyčíst vše. Na ten pohled nikdy nezapomenu. Ptám se asi maminky na jeho jméno – Saša a dodává, že on tu hračku určitě nechce, a vzápětí druhá paní moc děkuje. Zasměju se, plácku kluka po kšiltovce, rozloučím se a jdu ke Griotce. Ještě si je zdálky zkusím vyfotit a je hotovo – jeden dobrý skutek denně se povedl.
Griotka si to bručí po silnici, která vede překrásnou krajinou, kde je aut pomálu.
Po hodině jízdy opět zastavuji u odbočky na silnici II. třídy. Jak si takhle jim koláč, vidím, že se blíží vozidlo, a tak raději popojedu, aby mě v tom fofru neodřel. Pánové byli super, prý že to vymění. Ukazuju jim, že v tom mám padesát koní a oni jenom jednoho. Usmějou se, zamávají, přejedou hlavní silnici a pokračují další silnicí II. třídy.
Už jen kousek a jsem v hlavním městě Moldávie. Nasedám a ukrajuju poslední kilometry.
A hle, už je v oparu vidět Kišiněv.
Zhruba 5 kilometrů před hlavním městem najíždím na tříproudovou dálnici s luxusním asfaltem. A začíná hledání. Je to paráda, furt se něco děje, najíždění aut z vedlejších, přebíhání lidí, troubení a neustálé mávání lidí…sice se blížím k vysněnému cíli, ale nedaří se najít poslední odbočku.
Ptám se lidí - hned ukazují směr kudy se vydat, další vezme tužku a papír a kreslí…paráda. Za pár minut parkuju před hotelem Kišiněv. Ubytovávám se, a pak přeparkuju Griotku na hlídané parkoviště ve vnitrobloku. Z pokoje koukám na ten cvrkot venku a hned zvědavě vyrážím na prohlídku blízkého okolí. Podchody neoplývají bezpečnostní, ale co se dá dělat.
Držím se na hlavní třídě, občas zlehka odbočím, ale zpáteční cestu si musím zapamatovat.
U parku si dám gyros, při čekání koukám do lednice a nestačím se divit. Kouká na mě jeden kozel vedle druhýho
Aspoň si trochu připadám jako doma. Sednu si v parku a relaxuju.
Cestou zpět si všimnu zajímavé restaurace…ještě Pražský Hrad nebo Petrov a už to bude dokonalý.
Kousek od hotelu si ještě zavzpomínám, kdy u nás ještě jezdil Ikarus
a jdu se připravit na další den.- SO 545
- vw pozitiv
- Příspěvky: 4893
- Registrován: 27 říj 2004
- Bydliště: vych.slovensko-Sobrance
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: Besarábie 2018 aneb cestou/necestou do Moldávie a zpět
Michale si PAN.
SYSTEM CONTROL
http://www.vwolkers.com" onclick="window.open(this.href);return false; Mrtvy muž
http://www.vwolkers.com" onclick="window.open(this.href);return false; Mrtvy muž
Re: CESTOPIS: Besarábie 2018 aneb cestou/necestou do Moldávie a zpět
Michal píše:...Po pár vteřinách mě napadá, že jsem v Chustu koupil hračku brouka – co mu ho věnovat? Otáčím...
Správně! VW agitace v Moldávii
Za 20 let třeba bude v moldavských televizních novinách rozhovor s mužem co bude třeba pořádat největší VW sraz v Moldávii a bude znít nějak takto:
Redaktorka: "Co Vás přivedlo k broukům?"
Saša: " Asi před 20 léty Moldávií projížděl nějakej blázen v brouku a věnoval mně hračku tohoto vozu. Dodnes tu hračku mám vystavenou v sekretáři vedle sklenic na víno"
Kdo ví, že?
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: Besarábie 2018 aneb cestou/necestou do Moldávie a zpět
díky, ale spíš dostanu BAN, za to jak jsem ukecanejSO 545 píše:Michale si PAN.
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: Besarábie 2018 aneb cestou/necestou do Moldávie a zpět
venca101 píše:Michal píše:...Po pár vteřinách mě napadá, že jsem v Chustu koupil hračku brouka – co mu ho věnovat? Otáčím...
Správně! VW agitace v Moldávii
Za 20 let třeba bude v moldavských televizních novinách rozhovor s mužem co bude třeba pořádat největší VW sraz v Moldávii a bude znít nějak takto:
Redaktorka: "Co Vás přivedlo k broukům?"
Saša: " Asi před 20 léty Moldávií projížděl nějakej blázen v brouku a věnoval mně hračku tohoto vozu. Dodnes tu hračku mám vystavenou v sekretáři vedle sklenic na víno"
Kdo ví, že?
Taky jsem nad tím přemýšlel, jestli ho to nějak ovlivní...snad si neřekne, že je to nějakej prototyp Moskviče
- SO 545
- vw pozitiv
- Příspěvky: 4893
- Registrován: 27 říj 2004
- Bydliště: vych.slovensko-Sobrance
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: Besarábie 2018 aneb cestou/necestou do Moldávie a zpět
venca101 píše:Michal píše:...Po pár vteřinách mě napadá, že jsem v Chustu koupil hračku brouka – co mu ho věnovat? Otáčím...
Správně! VW agitace v Moldávii
Za 20 let třeba bude v moldavských televizních novinách rozhovor s mužem co bude třeba pořádat největší VW sraz v Moldávii a bude znít nějak takto:
Redaktorka: "Co Vás přivedlo k broukům?"
Saša: " Asi před 20 léty Moldávií projížděl nějakej blázen v brouku a věnoval mně hračku tohoto vozu. Dodnes tu hračku mám vystavenou v sekretáři vedle sklenic na víno"
Kdo ví, že?
. dospeli zabudli ze boli deti ...ale nie vsetci. a presne pre toto je u mna PAN
SYSTEM CONTROL
http://www.vwolkers.com" onclick="window.open(this.href);return false; Mrtvy muž
http://www.vwolkers.com" onclick="window.open(this.href);return false; Mrtvy muž
- udeeska
- stálý inventář fóra flat4
- Příspěvky: 7223
- Registrován: 31 led 2009
- Bydliště: Usti n.L.-Seattle WA
Re: CESTOPIS: Besarábie 2018 aneb cestou/necestou do Moldávie a zpět
...super ...
Vwase nocni sichta...