CESTOPIS: S Vendelínem k moři
CESTOPIS: S Vendelínem k moři
Pěknou vánoční pohodu.
Konečně jsem se dokopal a budu vám na pár pokračování sypat zápisky a fotky (bez fotek je...) z červencové cesty s Vendelínem a spolujezdcem Kamilem k moři do Polska. Jasně, proti Islandu, Finsku a Maroku jiných hrdinů je to odvar, ale pro mě to byl splněný sen.
2016 – S Vendelínem až na kraj světa (k moři)
Několik let jsem spřádal plány dojet s Vendelínem k moři. Ne, že bych to moře tak potřeboval, ale ten pocit, že stará pekařská dodávka z Poysdorfu, která si cest moc neužila, spatří ten nekonečný obzor. No a roky utíkaly, objevovaly se různé vady, zejména pomalá rychlost do kopce, občas chyběl čas, občas peníze, občas auto zdechalo, řvalo atd. (však to všichni znáte).
No a letos se podařilo díky Mirkovi Bergrovi dát motor do kupy a tak jsem začal výlet na sever – do Polska maličko organizovat a plánovat. Z původně přihlášených 4 osádek jsme se sešli sami – Já, Vendelín a parťák a spoluřidič Kamil, jeden z mála lidí, kterým jsem Vendelína občas svěřil.
1.7. – start z Brna – 492 km. Brno – Czenstochowa – Lodž-pátek
Den předtím jsem Vendelína značně odlehčil, udělal jsem takzvaný letecký den a zjistil, že vozím asi tak 50-60 kilo zbytečných peetchowin, naložil jen podstatné věci, které budeme potřebovat (m.j. fernet, rum atd.). Ráno jsem si odskočil do špitálu na další kontrolu.
Po desáté hodině jsem naložil Kamila a s poměrně velkými bolestmi po překonané ledvinové kolice jsem za volantem začal naši první etapu. Zácpa na 220 km D1 byla jen na 20 minut, hustější to bylo před Olomoucí. S mým motem, že raději pojedu dál a dýl, jsem se demokraticky vrhnul do ulic Olomouce a ani ne po 50 minutách jsme ji projeli
Nic na jídlo jsme neměli sebou s tím, že nakoupíme po cestě, ať už v Česku či Polsku. Minuli jsme ale olomouckou Olympii a do hranic s Polskem jsme žádný Hyper-Super nepotkali. Spravila to držkovka v motorestu za Olomoucí. Tam jsem už škubání v ledvinách řešil čípky a prášky, po kterých jsem byl lehce jetý, takže jsem dal volant Kamilovi.
Výhoda jízdy z Brna do Gdaňsku je ta, že na naši D1 v Bohumíně navazuje polská A1, která jede až nahoru. Nejsme ale jen hltači kilometrů, jsme kulturní lidé, tak jsme měli v plánu po cestě navštívit Czenstochowou, katolické centrum Polska. Tam zrovna chystali tribuny na návštěvu Papeže Františka, hlavní chrám na Jasnej Gorze byl tak narván katolíky, že si nás dvou zpocených a smradlavých neznabohů ani nikdo nevšimnul. Ale zahlédli jsme jejich černou Matku boží a hlad nás vyhnal do jednoho z mnoha bufetů a ochutnali jsme první z fast-foodových jídel po cestě – burger. Přiznám se, že to byl můj druhý v životě a chutnal. Ani jsem se z něj neposral. A svému katolickému kamarádovi jsem poslal z pošty pohled.
Konečně jsem se dokopal a budu vám na pár pokračování sypat zápisky a fotky (bez fotek je...) z červencové cesty s Vendelínem a spolujezdcem Kamilem k moři do Polska. Jasně, proti Islandu, Finsku a Maroku jiných hrdinů je to odvar, ale pro mě to byl splněný sen.
2016 – S Vendelínem až na kraj světa (k moři)
Několik let jsem spřádal plány dojet s Vendelínem k moři. Ne, že bych to moře tak potřeboval, ale ten pocit, že stará pekařská dodávka z Poysdorfu, která si cest moc neužila, spatří ten nekonečný obzor. No a roky utíkaly, objevovaly se různé vady, zejména pomalá rychlost do kopce, občas chyběl čas, občas peníze, občas auto zdechalo, řvalo atd. (však to všichni znáte).
No a letos se podařilo díky Mirkovi Bergrovi dát motor do kupy a tak jsem začal výlet na sever – do Polska maličko organizovat a plánovat. Z původně přihlášených 4 osádek jsme se sešli sami – Já, Vendelín a parťák a spoluřidič Kamil, jeden z mála lidí, kterým jsem Vendelína občas svěřil.
1.7. – start z Brna – 492 km. Brno – Czenstochowa – Lodž-pátek
Den předtím jsem Vendelína značně odlehčil, udělal jsem takzvaný letecký den a zjistil, že vozím asi tak 50-60 kilo zbytečných peetchowin, naložil jen podstatné věci, které budeme potřebovat (m.j. fernet, rum atd.). Ráno jsem si odskočil do špitálu na další kontrolu.
Po desáté hodině jsem naložil Kamila a s poměrně velkými bolestmi po překonané ledvinové kolice jsem za volantem začal naši první etapu. Zácpa na 220 km D1 byla jen na 20 minut, hustější to bylo před Olomoucí. S mým motem, že raději pojedu dál a dýl, jsem se demokraticky vrhnul do ulic Olomouce a ani ne po 50 minutách jsme ji projeli
Nic na jídlo jsme neměli sebou s tím, že nakoupíme po cestě, ať už v Česku či Polsku. Minuli jsme ale olomouckou Olympii a do hranic s Polskem jsme žádný Hyper-Super nepotkali. Spravila to držkovka v motorestu za Olomoucí. Tam jsem už škubání v ledvinách řešil čípky a prášky, po kterých jsem byl lehce jetý, takže jsem dal volant Kamilovi.
Výhoda jízdy z Brna do Gdaňsku je ta, že na naši D1 v Bohumíně navazuje polská A1, která jede až nahoru. Nejsme ale jen hltači kilometrů, jsme kulturní lidé, tak jsme měli v plánu po cestě navštívit Czenstochowou, katolické centrum Polska. Tam zrovna chystali tribuny na návštěvu Papeže Františka, hlavní chrám na Jasnej Gorze byl tak narván katolíky, že si nás dvou zpocených a smradlavých neznabohů ani nikdo nevšimnul. Ale zahlédli jsme jejich černou Matku boží a hlad nás vyhnal do jednoho z mnoha bufetů a ochutnali jsme první z fast-foodových jídel po cestě – burger. Přiznám se, že to byl můj druhý v životě a chutnal. Ani jsem se z něj neposral. A svému katolickému kamarádovi jsem poslal z pošty pohled.
2016 S Vendelínem k moři
Páč jsme neměli žádné jídlo a pivo, zastavilijsme u místního Carrefouru a zatím, co Kamil plnil vozík předepsaným nákupem, já se vydal hledat jazyka, který by nám ukázal cestu ke kempu. Nikdo nevěděl, až jeden mladík v elektroshopu, který neměl zákazníky, sedl na Gůgl a sdělil mi, že jsme asi 600 m od něj. Akorát se to nejmenovalo kemp (plac namiotowy), ale „Domki calorozne“. Taková chatková osada skoro v centru města, kde spali různí lidé a dokonce tam v noci dorazila jedna T3. Ale to už jsme měli hlad a šli do místní kebabárny na úžasný kebab. No, další setkání s dalším náboženstvím. Kebab měli, pivo ale ne. Ale měli cedulku, že si pivo můžeme donést svoje. Tak jsem vyslal Kamila do blízkého malého Tesca a za chvíli jsme si pochutnávali, popíjeli, podle mapy plánovali další cestu. Kolem 23. hodiny (kebabárna měla nonstop) jsme se přesunuli k busovi, dali si ještě šláftruňk a šli spát. Kamil si dokonce čistil zuby. To ho cestou přešlo.
Naposledy upravil(a) Vendelin dne 26 pro 2016, celkem upraveno 4 x.
Re: 2016 S Vendelínem k moři
2. den – 2.7. – Lodž – Toruń – Nowy Horyzont (Balt)- sobota
Jako rozený demokrat postižený stařeckou nespavostí jsem nařídil budíček na šestou, v 6:40 jsme skutečně po nezbytných ranních úkonech (stolice atd.) vyráželi, naším cílem bylo židovské ghetto a výjezd zpět na A1. Ghetto je tam pouze jako určité území, vyznačuje se hlavně šíleně rozbitými cestami a baráky. Ale našli jsme pekárnu s dobrými buchtami a pak úžasné sobotní tržiště, kde měli snad kromě lyží úplně všechno, především ale ovoce a zeleninu. Kysané zelí a rajčata z Lodže jsme konzumovali skoro až do Brna. A všude (stejně jako včera v Carrefouru) plno krásnejch bab. Požehnaná země.
Výjezd z Lodže byl trochu komplikovaný. Navigace měla trochu jiný názor, jak mapa a úplně jiný, než já. A nad tím ještě bylo slyšet nesmělé Kamilovo „…kdyby se…“. No, maličko jsme si zajeli, ale pak jsme A1 našli a po krásné nové dálnici jsme švištěli (někdy skoro 100 km/hod) k Toruni. Toto město je rodištěm Mikuláše Koperníka a je to krásné historické město plné starých cihlových baráků a samozřejmě turistů (a krásných turistek) a různých atrakcí (takový malý pražský Staromák). Byli tam Mickey Mousové, v jedné ulici byla retro akce s veterány…
Po malé bitvě s parkovacím automatem (chtělo to značku auta, málem i číslo vakcíny očkování na tetanus), pak to chvíli chtělo bankovky, pak zas mince a nakonec se spokojil s kartou) jsme se vydali na cca dvouhodinovou prohlídku města na břehu Wisly (ona skoro celá naše cesta vedla kolem Wisly – když se podíváte na mapu, tak ta řeka je dost poblblá – stejně jako Odra. Motá se jak špína v kýblu). Vzpomněl jsem si na návštěvu tohoto města na harcerském táboře v sedmdesátých letech minulého století. Měli jsme hlad, docházel benzín a tak jsme se vydali (řízení převzal Kamil – měl jsem absťák) hledat jídlo a benzín, což se nám kousek za městem, na druhý pokus, podařilo.
Jako rozený demokrat postižený stařeckou nespavostí jsem nařídil budíček na šestou, v 6:40 jsme skutečně po nezbytných ranních úkonech (stolice atd.) vyráželi, naším cílem bylo židovské ghetto a výjezd zpět na A1. Ghetto je tam pouze jako určité území, vyznačuje se hlavně šíleně rozbitými cestami a baráky. Ale našli jsme pekárnu s dobrými buchtami a pak úžasné sobotní tržiště, kde měli snad kromě lyží úplně všechno, především ale ovoce a zeleninu. Kysané zelí a rajčata z Lodže jsme konzumovali skoro až do Brna. A všude (stejně jako včera v Carrefouru) plno krásnejch bab. Požehnaná země.
Výjezd z Lodže byl trochu komplikovaný. Navigace měla trochu jiný názor, jak mapa a úplně jiný, než já. A nad tím ještě bylo slyšet nesmělé Kamilovo „…kdyby se…“. No, maličko jsme si zajeli, ale pak jsme A1 našli a po krásné nové dálnici jsme švištěli (někdy skoro 100 km/hod) k Toruni. Toto město je rodištěm Mikuláše Koperníka a je to krásné historické město plné starých cihlových baráků a samozřejmě turistů (a krásných turistek) a různých atrakcí (takový malý pražský Staromák). Byli tam Mickey Mousové, v jedné ulici byla retro akce s veterány…
Po malé bitvě s parkovacím automatem (chtělo to značku auta, málem i číslo vakcíny očkování na tetanus), pak to chvíli chtělo bankovky, pak zas mince a nakonec se spokojil s kartou) jsme se vydali na cca dvouhodinovou prohlídku města na břehu Wisly (ona skoro celá naše cesta vedla kolem Wisly – když se podíváte na mapu, tak ta řeka je dost poblblá – stejně jako Odra. Motá se jak špína v kýblu). Vzpomněl jsem si na návštěvu tohoto města na harcerském táboře v sedmdesátých letech minulého století. Měli jsme hlad, docházel benzín a tak jsme se vydali (řízení převzal Kamil – měl jsem absťák) hledat jídlo a benzín, což se nám kousek za městem, na druhý pokus, podařilo.
Naposledy upravil(a) Vendelin dne 26 pro 2016, celkem upraveno 1 x.
další díl 2016 S Vendelínem k moři
Další cesta vedla jakousi pustinou, kde se občas mihnul nějaký malý statek, ale žádná klasická polská vesnice, dokonce nebylo vidět na žádné straně ani kostel. A to je co říct. V Polsku. Navigace z toho byla také trochu zmatená, protože dálnice byla nová a poslední aktualizaci mé navigace asi dělal prodejce TOM TOM (cca 2008). Začalo být poměrně horko (moře už je nablízku ). Na jednom chcacím odpočívadle Kamil zahlédnul reklamu na soukromé VW muzeum. Máme ho v plánu cestou zpět. A už to začínalo být nadějné – Gdaňsk 20 – 10 - 5 km. My jsme ale mířili nahoru nad Sopot, tak jsme zatím moře neviděli. Kousek před odbočkou na Sopot jsem stáli a popojížděli asi hodinu u celkem kuriozní nehody, kdy se kloubový autobus asi kousnul a vzal to do protisměru. Tam zabral celou dálnici. Nám naštěstí nechal jeden pruh a my jsme se jím za hasiči prohrabali. Ti v protivce na tom byli podstatně hůř.
A pak už jsme jenom šupajdili po různých vesnicích a městečkách, na zahradách se objevovaly lodě, u cesty bylo bludiště v kukuřičném poli a další ptákoviny. A pak jsme uviděli moře!!!!!!!!! Za dalších cca 20 km jsme dorazili do vytipovaného kempu. Poslední úsek cesty jsme sledovali klasické podvečerní korzo v ulicích… Tady se nám bude líbit.
Naposledy upravil(a) Vendelin dne 26 pro 2016, celkem upraveno 1 x.
Pokračování 2016 S Vendelínem k moři
Kemp Nowy Horyzont byl první, tak jsme tam vpluli. Ceny mírné, obsluha v recepci milá a hezká… Zůstáváme. Je to jiný model, než u nás, kde jsou všichni na jedné louce, dostali jsme kóji mezi živým plotem, zabydleli jsme se a pak samozřejmě mezitím začalo pršet. Vítr, ten foukal pořád.
Zašli jsme na čepované pivo A tam byla Angelika…Úžasná kobieta (polsky slečna), která čepovala pivo. A večer v rámci Eura fotbal Itálie – Německo. Rezervovali jsme si místo a vyrazili „k moři“. Byli jsme trochu překvapení, že z kempu je cca dvacetimetrový sráz, který se musel složitě obcházet. Tak jsme tam šli. Heslo akce: „Jdeme se koupat, vem si mikinu“. Kamil tam vlezl, já jsem měl trošku bobky z recidivy ledvin (voda měla asi 15 stupňů), tak jsem to vzdal.
Večer na fotbale byla celkem družná atmosféra. Němcům jsem fandil já a dva Němci. Shodou okolností v T4. Sonka a Helmut. Helmutovi se na závěr večera příliš nelíbila moje přilnavost k Sonce (šel spát se synem a já nepočítal s jeho návratem), ale vítězství Německa a pár panáků mezinárodní komflikt upravilo. Na závěr večera jsme udělali sázku na zápas Island – Anglie. Vsadil jsem 100 Zlotych na Island proti jednomu Polákovi. Angelika dělala bookmakera se slíbenou odměnou 20 % a převzala úpis. Peníze, že dáme zítra. Poláci v závěru samozřejmě začali fandit Němcům (vyhráli v prodloužení 2:1), tak to skončilo všeobecným veselím. Poláci mají pro fanouška krásný výraz: „kibic“. Tak jsme kibicovali všichni.
A pak jsme teda už šli (po půlnoci za velkého deště) spát. Zítra zůstáváme a budeme si užívat jako beach boys.
Zašli jsme na čepované pivo A tam byla Angelika…Úžasná kobieta (polsky slečna), která čepovala pivo. A večer v rámci Eura fotbal Itálie – Německo. Rezervovali jsme si místo a vyrazili „k moři“. Byli jsme trochu překvapení, že z kempu je cca dvacetimetrový sráz, který se musel složitě obcházet. Tak jsme tam šli. Heslo akce: „Jdeme se koupat, vem si mikinu“. Kamil tam vlezl, já jsem měl trošku bobky z recidivy ledvin (voda měla asi 15 stupňů), tak jsem to vzdal.
Večer na fotbale byla celkem družná atmosféra. Němcům jsem fandil já a dva Němci. Shodou okolností v T4. Sonka a Helmut. Helmutovi se na závěr večera příliš nelíbila moje přilnavost k Sonce (šel spát se synem a já nepočítal s jeho návratem), ale vítězství Německa a pár panáků mezinárodní komflikt upravilo. Na závěr večera jsme udělali sázku na zápas Island – Anglie. Vsadil jsem 100 Zlotych na Island proti jednomu Polákovi. Angelika dělala bookmakera se slíbenou odměnou 20 % a převzala úpis. Peníze, že dáme zítra. Poláci v závěru samozřejmě začali fandit Němcům (vyhráli v prodloužení 2:1), tak to skončilo všeobecným veselím. Poláci mají pro fanouška krásný výraz: „kibic“. Tak jsme kibicovali všichni.
A pak jsme teda už šli (po půlnoci za velkého deště) spát. Zítra zůstáváme a budeme si užívat jako beach boys.
- udeeska
- stálý inventář fóra flat4
- Příspěvky: 7226
- Registrován: 31 led 2009
- Bydliště: Usti n.L.-Seattle WA
Re: 2016 S Vendelínem k moři
...vydrz...taky se ted zotavuji z ledvinove vanocni koliky ...mahoni píše:"Este" , "este"
Vwase nocni sichta...
Re: 2016 S Vendelínem k moři
Odpoledne přidám další dva dny
Re: 2016 S Vendelínem k moři
dělám do půl čtvrté a materyjály mám doma
A jedeme dál! 2016 S Vendelínem k moři
3. den – 3.7. (to se dobře počítá, když člověk začne prvního) – zevlujeme u moře- neděle
Spali jsme až do 9 hodin. Jako správní busaři vydatně posnídáme – vajíčka na špeku. Kamil jako meteo hlídka střídavě hlásí výskyt Slunce na obloze. Samozřejmě svým způsobem: „Vidím stín!“ Němci odjeli bez rozloučení. Asi to Helmut ještě nerozchodil… V 11 hodin bereme mikiny a jdeme se koupat. Tentokrát jsem tam pro změnu vlezl já. Kosa jak sviňa, ale nevlez tam, když jedeš přes tisíc kilometrů. Úžasné byly na břehu děti, které se v mikinách a teplákách koupaly a hloubily různé jámy v písku. Občas do nich někdo šlápnul, v jedné skončil jezevčík. Což bylo dost vtipné vidět, jak pes mizí ve vodě. Ostatní chodili po břehu v zimních bundách a bosky. V trenýrkách jsem já.
Spali jsme až do 9 hodin. Jako správní busaři vydatně posnídáme – vajíčka na špeku. Kamil jako meteo hlídka střídavě hlásí výskyt Slunce na obloze. Samozřejmě svým způsobem: „Vidím stín!“ Němci odjeli bez rozloučení. Asi to Helmut ještě nerozchodil… V 11 hodin bereme mikiny a jdeme se koupat. Tentokrát jsem tam pro změnu vlezl já. Kosa jak sviňa, ale nevlez tam, když jedeš přes tisíc kilometrů. Úžasné byly na břehu děti, které se v mikinách a teplákách koupaly a hloubily různé jámy v písku. Občas do nich někdo šlápnul, v jedné skončil jezevčík. Což bylo dost vtipné vidět, jak pes mizí ve vodě. Ostatní chodili po břehu v zimních bundách a bosky. V trenýrkách jsem já.
Navím, jak to skládat dohromady, tak kouskuji
Po velmi krátkém koupání jdeme na nákup a vaříme si oběd. Jako vzpomínku na Podmitrov si děláme bramborový guláš. Kamil slouží jako velmi platná pomocná síla. Krájí, loupe, večer dělá těsto na palačinky. Po obědě malé poo. Mezitím se střídá sluníčko s deštěm, mám palačinkový absťák, tak jsem začal dělat na večerní fotbal palačinky. Samozřejmě měly úspěch a krásná Angelika mi za ně kromě úsměvu věnovala i jedno pivo. Asi bych se bez něj obešel, kdyby……
Večerní fotbal skončil vítětzstvím Islandu nad Anglií 2:1. Celý večer jsem Poláka, který se se mnou vsadil, neviděl. O to víc mě překvapilo, když po zápasu přišel jeho syn, že platí sázku. Poláci jsou hrdý a čestný národ. A mají krásné baby.
Černou kaňkou na krásném dnu bylo to, že nás po třech dnech opustil přítel nejvěrnější - Fernet Stock. Podcenil jsem zásobování… V noci se vyjasnilo, což nám opět připomnělo Podmitrov – krásné hvězdy a kosa, jak sviňa. Tak uvidíme, jak bude zítra.
Večerní fotbal skončil vítětzstvím Islandu nad Anglií 2:1. Celý večer jsem Poláka, který se se mnou vsadil, neviděl. O to víc mě překvapilo, když po zápasu přišel jeho syn, že platí sázku. Poláci jsou hrdý a čestný národ. A mají krásné baby.
Černou kaňkou na krásném dnu bylo to, že nás po třech dnech opustil přítel nejvěrnější - Fernet Stock. Podcenil jsem zásobování… V noci se vyjasnilo, což nám opět připomnělo Podmitrov – krásné hvězdy a kosa, jak sviňa. Tak uvidíme, jak bude zítra.
Re: 2016 S Vendelínem k moři
4. den – 4. 7. - pondělí
Po náročném fotbalovém večeru spojeném s konzumací piva, dyňových semen a kořalky vstáváme brzo, protože nás budí bušení děště do předsíňky-prouhy. Snídaně bohatýrská – kaiserky s filadelfií (pomazánkové máslo), krůtí šunkou, chleba se sádlem a paprikou, pivo, rum.
Vydáváme se cestou po promenádě do města, všude plno stánků a lidí a začíná chcát. Ve stánku kupujeme igelitová ponča (mám ho dodnes schované ve Vendelínovi). Pak si postojíme pod střechou kebabového stánku a dáme si další polskou fastfoodovou pochoutku. Za stálého deště procházíme městem, čumíme po stánkách a babách. Po pláži zpět do kempu, polední siesta u busu. Po pauze vyrážíme z kempu na druhou stranu, nakupujeme pár suvenýrů a jdeme na břeh. Ten je ještě výš nad mořem, než u kempu. Scházíme 125 schodů na břeh. Je zde poměrně hodně lidí, někteří se i koupou. Špacírem po pláži jdeme do kempu, pozorujeme lodě na moři, racky… Romantika jak sviňa. Asi oba litujeme, že ten druhý není baba.
Vyšplháme do kopce, vysílení si dáváme zmrzlinu. Kyselé zelí z Lodže nám posloužilo k přípravě zelňačky na brzkou večeři. Počasí se umoudřilo, tak jdeme zase mezi lidi. Konečně nezapomínáme na foťák. Potkáváme dalšího oranžovou T2b. Konečně jsme pochopili, že to je upoutávka a zázemí „tetovacího“ stánku. Přes šablonky dělají pěkná děvčata různé obrázky (25 Zlotych). Jelikož měla v nabídce i logo VW, tak jsme se nechali řádně vyzdobit. Už byl pomalu večer, tak začaly vyhrávat v barech kapely a lidi korzovali čím dál tím ve větším počtu. Jako u moře. K podmitrovským tričkům si kupujeme slušivé sluneční brýle a ucaprtaní se dostáváme do kempu. U Angeliky si dáváme každý dva radlery a jdeme pomalu spát. Je celkem pěkně, nefouká vítr, je jasno a do usínání nám zdáli tlučou truhláři, kteří dělají stříšku ke stánku se zeleninou. Večer se rozhodujeme, že moře dost a ráno vyrazíme na jih s cílem dostat se ve čtvrtek nebo v pátek na Garbojamu. Kamil pronáší podivnou větu, že má pocit, že usíná střízlivý.
Po náročném fotbalovém večeru spojeném s konzumací piva, dyňových semen a kořalky vstáváme brzo, protože nás budí bušení děště do předsíňky-prouhy. Snídaně bohatýrská – kaiserky s filadelfií (pomazánkové máslo), krůtí šunkou, chleba se sádlem a paprikou, pivo, rum.
Vydáváme se cestou po promenádě do města, všude plno stánků a lidí a začíná chcát. Ve stánku kupujeme igelitová ponča (mám ho dodnes schované ve Vendelínovi). Pak si postojíme pod střechou kebabového stánku a dáme si další polskou fastfoodovou pochoutku. Za stálého deště procházíme městem, čumíme po stánkách a babách. Po pláži zpět do kempu, polední siesta u busu. Po pauze vyrážíme z kempu na druhou stranu, nakupujeme pár suvenýrů a jdeme na břeh. Ten je ještě výš nad mořem, než u kempu. Scházíme 125 schodů na břeh. Je zde poměrně hodně lidí, někteří se i koupou. Špacírem po pláži jdeme do kempu, pozorujeme lodě na moři, racky… Romantika jak sviňa. Asi oba litujeme, že ten druhý není baba.
Vyšplháme do kopce, vysílení si dáváme zmrzlinu. Kyselé zelí z Lodže nám posloužilo k přípravě zelňačky na brzkou večeři. Počasí se umoudřilo, tak jdeme zase mezi lidi. Konečně nezapomínáme na foťák. Potkáváme dalšího oranžovou T2b. Konečně jsme pochopili, že to je upoutávka a zázemí „tetovacího“ stánku. Přes šablonky dělají pěkná děvčata různé obrázky (25 Zlotych). Jelikož měla v nabídce i logo VW, tak jsme se nechali řádně vyzdobit. Už byl pomalu večer, tak začaly vyhrávat v barech kapely a lidi korzovali čím dál tím ve větším počtu. Jako u moře. K podmitrovským tričkům si kupujeme slušivé sluneční brýle a ucaprtaní se dostáváme do kempu. U Angeliky si dáváme každý dva radlery a jdeme pomalu spát. Je celkem pěkně, nefouká vítr, je jasno a do usínání nám zdáli tlučou truhláři, kteří dělají stříšku ke stánku se zeleninou. Večer se rozhodujeme, že moře dost a ráno vyrazíme na jih s cílem dostat se ve čtvrtek nebo v pátek na Garbojamu. Kamil pronáší podivnou větu, že má pocit, že usíná střízlivý.
Byli jste hodné, milé děti, přidám ještě jeden den
5. den – 5.7. - úterý
Ráno vyrážíme poměrně brzo s cílem projet si poloostrov (tady se tomu říká kosa – velmi úzký) Hel. Za války to sloužilo jako pevnost a dodnes jsou tam vojenské objekty. Cesta pěkná, nalevo les a železnice, napravo víceméně nekonečný kemp plný přívěsů. Na konci Helu parkujeme a jdeme se podívat na molo, kde vyjíždějí vyhlídkové lodi. Koukneme i do objektu, kde jsou v nádržích baltští tuleni. Celkem sympatická zvířata. Cestou zpět se stavujeme v bývalé dělostřelecké tvrze, kde udělali pěkné (ne příliš moderní) muzeum – etnografické, přírodní , řemeslné.
Vracíme se na pevninu, do navigace dáváme adresu soukromého muzea VW, na které jsme našli reklamu. Jedeme na jih a přijíždíme do muzea. Majitel, když vidí vjíždět Vendelína, tak vyskakuje ze židle a vítá nás. Dostáváme slevu na vstupném a jsme postupně prováděni expozicí. Padáme na prdel skoro u každého auta. Vidíte na fotkách… Ale jen pár, nafotili jsme tam asi 100 ks každý.
Na závěr prohlídka dílny, kde rekonstruují T2b původem z Holandska. Pěkná práce.
Ráno vyrážíme poměrně brzo s cílem projet si poloostrov (tady se tomu říká kosa – velmi úzký) Hel. Za války to sloužilo jako pevnost a dodnes jsou tam vojenské objekty. Cesta pěkná, nalevo les a železnice, napravo víceméně nekonečný kemp plný přívěsů. Na konci Helu parkujeme a jdeme se podívat na molo, kde vyjíždějí vyhlídkové lodi. Koukneme i do objektu, kde jsou v nádržích baltští tuleni. Celkem sympatická zvířata. Cestou zpět se stavujeme v bývalé dělostřelecké tvrze, kde udělali pěkné (ne příliš moderní) muzeum – etnografické, přírodní , řemeslné.
Vracíme se na pevninu, do navigace dáváme adresu soukromého muzea VW, na které jsme našli reklamu. Jedeme na jih a přijíždíme do muzea. Majitel, když vidí vjíždět Vendelína, tak vyskakuje ze židle a vítá nás. Dostáváme slevu na vstupném a jsme postupně prováděni expozicí. Padáme na prdel skoro u každého auta. Vidíte na fotkách… Ale jen pár, nafotili jsme tam asi 100 ks každý.
Na závěr prohlídka dílny, kde rekonstruují T2b původem z Holandska. Pěkná práce.
a teď ty fotky z muzea
Už jsem to pochopil, jak dát ty obrázky chronologicky, musí se dávat odzadu! Je to prefíkané.
Tak a zítra pokračujeme na Malbork. Muzeum v Pepowě vřele doporučujeme. Je tam ještě spousta dalších klenotů... A když jsme se pána ptali, jak ta auta shání, tak prohásil: "Něco jsem koupil, něco našel, teď už mi to sem lidi vozí sami".
To by se člověk pos..l.
Tak a zítra pokračujeme na Malbork. Muzeum v Pepowě vřele doporučujeme. Je tam ještě spousta dalších klenotů... A když jsme se pána ptali, jak ta auta shání, tak prohásil: "Něco jsem koupil, něco našel, teď už mi to sem lidi vozí sami".
To by se člověk pos..l.
Den pátý - uháníme zase na jih
Dalším našim cílem je Malbork – křižácký hrad původem ze středověku. Byl ale za války (jako skoro celé Polsko) velmi poničen a vlastně téměř celý postaven znovu. Typická cihlová stavba německého typu. Vyjebáváme s chlapci z“parkoviště“, kteří chtějí 50 Zlotých, stavíme o kus dál. Po houpavém mostu přecházíme řeku a jdeme do areálu. Čteme si vývěsky a když vidíme velkou frontu, tak se spokojíme s okružní procházkou objektem. Dost velká stavba.
Cestou od Malborku stojíme asi hodinu v koloně a vyrážíme podle mapy nějak na jihovýchod s cílem najít dnes hospodu na jídlo a kemp a směřovat směrem na Varšavu. Hospodu jsme našli, dobře pojedli, hledání kempu bylo trochu složitější. Já byl paličatý, Kamil pomalu ztrácel trpělivost, ale asi po 30 km od první cedule jsme kemp našli. Byl to zajímavý areál plný chatiček, přívěsů a mobilheimů s různými předsíňkami, přístavbami a šopami. Ale areál je plný TOI TOI budek ve velmi slušném stavu. Podle nástěnek to tam žije i společenkým životem. Zjistili jsme, že je to bývalý rekreační areál energetických závodů. V objektu byla i příjemná hospůdka, dali jsme si každý 4 lahváče (kořalku neměli) a skoro za tmy šli spát na břeh krásného jezera. Koupat se budeme až ráno.
Cestou od Malborku stojíme asi hodinu v koloně a vyrážíme podle mapy nějak na jihovýchod s cílem najít dnes hospodu na jídlo a kemp a směřovat směrem na Varšavu. Hospodu jsme našli, dobře pojedli, hledání kempu bylo trochu složitější. Já byl paličatý, Kamil pomalu ztrácel trpělivost, ale asi po 30 km od první cedule jsme kemp našli. Byl to zajímavý areál plný chatiček, přívěsů a mobilheimů s různými předsíňkami, přístavbami a šopami. Ale areál je plný TOI TOI budek ve velmi slušném stavu. Podle nástěnek to tam žije i společenkým životem. Zjistili jsme, že je to bývalý rekreační areál energetických závodů. V objektu byla i příjemná hospůdka, dali jsme si každý 4 lahváče (kořalku neměli) a skoro za tmy šli spát na břeh krásného jezera. Koupat se budeme až ráno.
6. den - Hurá na Varšavu
6. den – 6.7. - středa
V noci byla bouřka, ale ráno celkem hezky, díky stařecké nespavosti jsem vyfotil východ Slunce, tak jsme dali koupačku a vzhůru do Varšavy.
Tady bych zmínil jednu zajímavou věc z Polska. Je zde velké množství rozestavěných dálnic. Ty hotové jsou krásné, široké, s velkými středovými pruhy. Ty rozestavěné se různě klikatě objíždějí a je to dost divočina. A všude jezdí kvanta návěsů s pískem, kamením a hlínou. Ale za pár let budeme muset Polákům jen závidět. Kamil jako stavební inženýr se specializací na dopravní stavby se nemohl soustředit na jízdu. Chvílemi žasnul, chvílemi měl připomínky, chvílemi se pasoval do funkce centrálního poradce ministra dopravy.
Jak jsme najížděli na S7, tak si nás stoply dvě pěkné Polky, Ania a Kinga, mířící do Krakowa. Měli jsme v plánu se stavit ve Varšavě, ale přes naše přemlouvání, aby to s námi vzaly přes Varšavu na Garbojamu, nakonec na začátku hlavního města vystoupily. Při zastávce na parkovišti Kamil jako milovník vojenské techniky obdivoval torza T34 a OT64. Stavovali jsme se i v restauraci na polívku. Víte, že flaki volowe je v polštině dršťková polévka?
Jelikož jsme původně Varšavu neměli v plánu a byli jsme oba ofline, psali jsme SMS Šimimu, aby nám zjistil adresu kempu ve Varšavě. Čírovi jsme si psát už netroufali. Obratem jsme dostali tři adresy a vydali se je hledat. Ale taky to nebylo snadné. První adresa byla u hřbitova. Druhá na dvoře recyklace stavebních hmot. Třetí už byla BINGO. Krásný malý kemp skoro ve středu města. Po ubytování jsme se díky panáčkovi na recepci a mapě vydali směrem na autobus na hlavní nádraží. Kolem Paláce kultury a věd, pak pěšky špacír kolem univerzity a prezidentského paláce (tam velký pomník obětem leteckého neštěstí ve Smolensku) do Starého města. To, co jsem psal o Malborku, platí ještě ve větší míře pro Staré město. Za války bylo srovnáno se zemí a ve své podstatě se buduje dodnes. Ale je tam spousta krásných, slovy FLAT4 replik. Nakoupili jsme pohledy a Šimimu magnetku. Prošli jsme to skoro celé, viděli jsme hodně památníků a desek týkajících se Varšavského povstání. Z těchto i jiných monumentů je patrné, jak jsou Poláci na svoji válečnou historii hrdí. Svezli jsme se i místním metrem a na závěr výletu jsme si dali řízek v nádražní restauraci. Cestou do kempu jsme dokoupili vodku, začalo hodně pršet, prouha se nám nechtěla stavět, tak jsme šli spát. Hodně nachození jsme usnuli jak zabití.
V noci byla bouřka, ale ráno celkem hezky, díky stařecké nespavosti jsem vyfotil východ Slunce, tak jsme dali koupačku a vzhůru do Varšavy.
Tady bych zmínil jednu zajímavou věc z Polska. Je zde velké množství rozestavěných dálnic. Ty hotové jsou krásné, široké, s velkými středovými pruhy. Ty rozestavěné se různě klikatě objíždějí a je to dost divočina. A všude jezdí kvanta návěsů s pískem, kamením a hlínou. Ale za pár let budeme muset Polákům jen závidět. Kamil jako stavební inženýr se specializací na dopravní stavby se nemohl soustředit na jízdu. Chvílemi žasnul, chvílemi měl připomínky, chvílemi se pasoval do funkce centrálního poradce ministra dopravy.
Jak jsme najížděli na S7, tak si nás stoply dvě pěkné Polky, Ania a Kinga, mířící do Krakowa. Měli jsme v plánu se stavit ve Varšavě, ale přes naše přemlouvání, aby to s námi vzaly přes Varšavu na Garbojamu, nakonec na začátku hlavního města vystoupily. Při zastávce na parkovišti Kamil jako milovník vojenské techniky obdivoval torza T34 a OT64. Stavovali jsme se i v restauraci na polívku. Víte, že flaki volowe je v polštině dršťková polévka?
Jelikož jsme původně Varšavu neměli v plánu a byli jsme oba ofline, psali jsme SMS Šimimu, aby nám zjistil adresu kempu ve Varšavě. Čírovi jsme si psát už netroufali. Obratem jsme dostali tři adresy a vydali se je hledat. Ale taky to nebylo snadné. První adresa byla u hřbitova. Druhá na dvoře recyklace stavebních hmot. Třetí už byla BINGO. Krásný malý kemp skoro ve středu města. Po ubytování jsme se díky panáčkovi na recepci a mapě vydali směrem na autobus na hlavní nádraží. Kolem Paláce kultury a věd, pak pěšky špacír kolem univerzity a prezidentského paláce (tam velký pomník obětem leteckého neštěstí ve Smolensku) do Starého města. To, co jsem psal o Malborku, platí ještě ve větší míře pro Staré město. Za války bylo srovnáno se zemí a ve své podstatě se buduje dodnes. Ale je tam spousta krásných, slovy FLAT4 replik. Nakoupili jsme pohledy a Šimimu magnetku. Prošli jsme to skoro celé, viděli jsme hodně památníků a desek týkajících se Varšavského povstání. Z těchto i jiných monumentů je patrné, jak jsou Poláci na svoji válečnou historii hrdí. Svezli jsme se i místním metrem a na závěr výletu jsme si dali řízek v nádražní restauraci. Cestou do kempu jsme dokoupili vodku, začalo hodně pršet, prouha se nám nechtěla stavět, tak jsme šli spát. Hodně nachození jsme usnuli jak zabití.
Závěr expedice na Garbojamě
7. den – 7.7. čtvrtek
Noc propršela, ráno se ale vyčasilo. Našli jsme další letáček – Muzeum Židovské kultury. Hodili jsme to do navigace a vyrazili. Úžasná stavba, úžasná expozice, excelentní exponáty. Vřele doporučuji k návštěvě. Pak hurá směr Krakow. U pumpy jsme si dali výborné grilované kuřátko. Našli jsme S7 a jeli po ní. Cestou opět spousta rozestavěných úseků dálnic. Při příjezdu do Krakowa velká kolona, tak jsme odbočili po místních cestách směrem na letiště Jana Pavla II., v jehož blízkosti se Garbojama koná. Plánovali jsme přijet na místo v 18, nebýt kolony kvůli opravě, tak jsme to stihli, přijeli jsme ale o 10 minut později. Měli jsme startovní číslo 143. Krásným bonbónkem posledního dne naší výpravy po Polsku (Garbojama je samostaná akce bylo pozvání od Arteka na večeři do místní koliby, jejíž součástí bylo také krásné vystoupení krásných krojovaných děvčat.
Garbojama proběhla klasicky, zajeli jsme si autobusem na výlet do Krakowa, prožili sraz a v neděli dojeli šťastně domů. Po cestě zpět jsme ještě navštívili Mirka Bergera, velkého VW Guru a učinili tam velkou poklonu nad tím, do jaké kondice se mu podařilo Vendelína dostat.
Z Krakowa jsem myslel, že mám nějaké fotky, ale někde se ztratily v Matrixu... Najdu-li, doplním.
Na závěr:
- Cestou jsme se s Kamilem ani jednou neporvali.
- Neměli jsme ani jednu poruchu na Vendelínovi.
- Průměrná spotřeba za 2400 km byla těsně nad 10 litrů/100 km.
- Naše spotřeba alkoholu byla těsně pod tuto hranici.
- Jedli a pili jsme si dobře, spali jsme v dobrých kempech, absolvovali jsme i Garbojamu s výletem do Krakowa a celé jsme to pořídili s veškerými výdaji cca za 8.000 Kč na osobu. Pokud teda nepočítám svoje cigarety.
Příští rok asi nikam Vendelínem nikam daleko nepojedu, ale láká mě na rok 2018 cesta do Norska, kterou absolvoval Maroš.
Noc propršela, ráno se ale vyčasilo. Našli jsme další letáček – Muzeum Židovské kultury. Hodili jsme to do navigace a vyrazili. Úžasná stavba, úžasná expozice, excelentní exponáty. Vřele doporučuji k návštěvě. Pak hurá směr Krakow. U pumpy jsme si dali výborné grilované kuřátko. Našli jsme S7 a jeli po ní. Cestou opět spousta rozestavěných úseků dálnic. Při příjezdu do Krakowa velká kolona, tak jsme odbočili po místních cestách směrem na letiště Jana Pavla II., v jehož blízkosti se Garbojama koná. Plánovali jsme přijet na místo v 18, nebýt kolony kvůli opravě, tak jsme to stihli, přijeli jsme ale o 10 minut později. Měli jsme startovní číslo 143. Krásným bonbónkem posledního dne naší výpravy po Polsku (Garbojama je samostaná akce bylo pozvání od Arteka na večeři do místní koliby, jejíž součástí bylo také krásné vystoupení krásných krojovaných děvčat.
Garbojama proběhla klasicky, zajeli jsme si autobusem na výlet do Krakowa, prožili sraz a v neděli dojeli šťastně domů. Po cestě zpět jsme ještě navštívili Mirka Bergera, velkého VW Guru a učinili tam velkou poklonu nad tím, do jaké kondice se mu podařilo Vendelína dostat.
Z Krakowa jsem myslel, že mám nějaké fotky, ale někde se ztratily v Matrixu... Najdu-li, doplním.
Na závěr:
- Cestou jsme se s Kamilem ani jednou neporvali.
- Neměli jsme ani jednu poruchu na Vendelínovi.
- Průměrná spotřeba za 2400 km byla těsně nad 10 litrů/100 km.
- Naše spotřeba alkoholu byla těsně pod tuto hranici.
- Jedli a pili jsme si dobře, spali jsme v dobrých kempech, absolvovali jsme i Garbojamu s výletem do Krakowa a celé jsme to pořídili s veškerými výdaji cca za 8.000 Kč na osobu. Pokud teda nepočítám svoje cigarety.
Příští rok asi nikam Vendelínem nikam daleko nepojedu, ale láká mě na rok 2018 cesta do Norska, kterou absolvoval Maroš.
- Milan NM
- mořský stařec flat4.org
- Příspěvky: 736
- Registrován: 25 pro 2015
- Bydliště: SK-Nove Mesto nad Vahom
Re: 2016 S Vendelínem k moři
Vendelin ,velmi krasny cestopis