Konečně jsem se dostal k tomu abych něco napsal
Nejprve bych chtěl poděkovat Vám všem za účast, 26 VW je slušné číslo na místní sraz
Dále bych poděkovat klukům regulovčíkům na motorkách za pomoc při udržení kolony pohromadě. Příště pro vás seženeme vesty POŘADATEL.
Pak opět Vám, za snězení čtyř a půl bochníků chleba, pěti lahví okurek a hlavně sedmi a půl kilo uzeného
Nakonec všem co pomohli s listem účastníka, samolepkou a všem ochotným lidem na zastaveních během trasy.
Neměl jsem nějak čas moc fotit
http://vw1303.rajce.idnes.cz/Potkali_se ... 8.5._2016/
Mnohem lepší fotky od Lenky
http://vw1303.rajce.idnes.cz/Potkali_se ... 6_-_Lenka/
Kolem půl deváté se to začalo pomalu sjíždět. Přivítání, pokec, rozdání listu s trasou a info o srazu.
Na začátku proběhla vzpomínka na pana Františka Hoška z Čáslavi. Účastník několika srazů bohužel loni na podzim zemřel. Brouk byl jeho jediné auto za celý život a dle sousedů vypadal jako když vyjel z továrny. Třeba se brouk někdy, někde ukáže.
Pak následoval odjezd z Kolína směrem k Poděbradům. Skrz Poděbrady na Hradec a pak do prava. V zatáčce naše koně pod kapotou potkávají koně pod sedlem a probíhá intenzivní mávačka. A skrz vesničky do Libice nad Cidlinou.
Zde máme první zastávku na místě bývalého hradiště Slavníkovců, které je známe z učebnic dějepisu.
V 9.století zde vzniká hradiště které postupně získává moc politickou, finanční a vojenskou. Rod Slavníkovců míří výše což se nebílí Přemyslovcům kteří také myslí na ovládnutí českého státu. Postupné rozpory a střety vyvrcholily roku 995 ozbrojeným vpádem a vyvražděním Slavníkovců.Poté Slavníkovci mizí z dějin. Hradisko Libice nezaniklo, ale patřilo nadále k důležitým střediskům sjednocených Čech. Na vyvraždění hradiště se podílel rod Vršovců, kteří se pak v Libici usídlili a vládli zde. Ovšem po čase se pro svůj sílící vliv a moc stali nepohodlní pro Přemyslovce. Tak roku 1108 je rod Vršovců pro domnělý zrádný čin vyvražděn a také mizí z dějin.
Dnes je na místě hradiště pomník a základy kostela, brány a panského sídla.
Kousek od hradiště je památník o jehož původu se zmíním trochu více.
Další krvavá událost se stala nedaleko odsud 28.12. 1944
Až do poloviny roku 1944 se území dnešní České republiky, které leželo v hlubokém týlu nacisty okupované Evropy, letecká válka až na výjimky v podstatě nedotkla.Situace se změnila poté, co se české země dostaly do operačního prostoru americké 15. letecké armády, která měla základny v jižní Itálii. Obyvatelé Cech a Moravy tak mohli nejen často sledovat kondenzační pásy bombardovacích svazu směrujících na cíle v Německu a Polsku a vzdušné souboje, ale nálety byla postižena i česká a moravská města.
Od února 1945 se začali v rostoucí míře na českém nebi objevovat tzv. hloubkaři - spojenecké (resp. americké) stíhací letouny, které útočily na pozemní cíle - na nepřátelská letiště a především na železniční a silniční dopravu. V češtině se vžilo také označení kotlář, protože útoky byly namířeny v prvé řade proti kotlům parních lokomotiv.
V případe objektu, které evidentně sloužily nebo podle úsudku pilota by mohly sloužit vojenským účelům (lokomotivy, nákladní a cisternové vozy, plošinové vozy s vojenskou technikou, výtopny apod.), hloubkaři útočili obvykle bez varování. Pokud šlo o osobní vlak, přeletěli trat nebo nad ním zakroužili, aby upozornili na svou přítomnost, a tak vlaková četa a cestující měli čas vystoupit a uchýlit se do bezpečí. Nebylo to samozřejmě pravidlem (někdy strojvedoucí okamžitě nezastavil - bránil mu ve výhledu např. les nebo byla špatná viditelnost), obětí hloubkových útoku se odhadem staly stovky lidí, nejvíce mezi německými uprchlíky (tzv. národními hosty).
Doslova v masakr se změnil útok dvou (případně čtyř až pěti podle některých zdrojů) stíhaček na jedoucí osobní vlak č. 805 mezi stanicemi Libice nad Cidlinou a Velký Osek 28. prosince 1944 asi ve 12.35 hodin. Hloubkaři sice přeletěli nad tratí, aby jako obvykle dali strojvedoucímu signál k okamžitému zastavení, ale on se z důvodu, o němž lze dnes jen spekulovat, rozhodl jej ignorovat, a tak cestující nemohli vlak včas opustit a schovat se do bezpečí. Podle jedné hypotézy měl snad strojvedoucí v úmyslu odpojit lokomotivu, aby snížil riziko, že budou zasaženy i vagony za ní. To se mu však nepodařilo. Podle pamětníků útočil P-51 Mustang, ovšem podle archívů to byla stíhačka P-47 Thunderbolt Faktem zůstává, že vzápětí byla prostřílena nejen samotná lokomotiva, ale také služební vůz a čtyři vagony. Bilance útoku byla tragická: na místě nebo později na následky zranění zemřelo 26 (jiné zdroje 28) lidí a dalších 62 bylo převezeno do nemocnic v Nymburce, Městci Králové a Kolíne.
Pak nastal čas vyrazit dále. Naším cílem byla Žehuň. Na hrázi rybníka potkáváme moto sraz starých Jaw a Pionýrů. Rybník byl založen roku 1492 a s vodní plochou 258 ha je největším rybníkem Středočeského kraje a devátým největším rybníkem v České Republice. S délkou pět a půl kilometrů je i jedním z nejdelších.
Po zaparkování na návsi se setkáváme s Paní Tvrdíkovou která nám bude dělat průvodce. Paní je 88 let a 50 let dělala kronikářku, takže si dokážete představit co všechno o Žehuni ví. Ví úplně všechno, až se tak rozpovídala, že jsem ji pák musel utnout abychom mohli jet dál.
Cestou skrz ves nám povyprávěla jak u nich bydleli národní hosté (odsunutí němci) pak rudá armáda, jak se po roce 1948 stal z fungujícího soukromého mlýna nefungující mlýn nás všech. A tak jsem se pomalu dostali k našemu cíli v Žehuni a tím byl kostel s kostnicí. Někteří šli na prohlídku interiéru kostela, někteří na věž a nakonec do kostnice. Čas poskočil a bylo nutné jet dál.
Další přejezd byl do Chlumce nad Cidlinou kde bylo na programu uzené a prohlídka zámku. Po svačince šel někdo do zámku a někdo jen tak do parku či restaurace.
Posledním bodem naší cesty bylo muzeum veteránů v Radovesnici II
K vidění by traktory, motorky, Lišák našel i nějaký ten benzínový stojan, a další pěkné staré věci.
Zde proběhlo ukončení a rozloučení. A pokud nás ukecáte tak se možná zase za rok Potkáme ...