6. den – 263 km
Ráno se jdeme projít do centa Perugie.
Navštěvujeme náměstí VI. Novembre, kterému vévodí katedrála a před ní je Fontana Maggiore.
Další náměstí v pořadí je Piazza Dante, u kterého je vchod k etruské studni. Bohužel ráno je ještě zavřeno, a tak jdeme koukat na další památky. Zastavujeme se u Arco Etrusco, což je někdejší hlavní brána etruského města (spodní část je etruská a pochází ze 3 stol. př. n. l. a horní část je římská).
Malými uličkami se proplétáme zpět na náměstí,
kde nás přepadá hlad a zacházíme do jednoho z mnoha barů, kde dáme kafčo a nějakej dlabanec.
Po nasycení se pomalým krokem vracíme na hotel, kde vyrovnáme závazky, poodnášíme zavazadla do Griotky a vyrážíme do Sieny. Je to jedno z nejkrásnějších měst Itálie. Potkáváme kamion, na kterém se reklama na Titanic, tak snad se někde po cestě nepotopíme.
Šťastně přijíždíme do Sieny, kde hledáme nějaké místečko pro naše malé autíčko.
Bohužel jsou všechny parkoviště placeny (2€/hod), nakonec se na nás usměje štěstí a nacházíme flek kousek od centra. A jde se zírat.
Než dojdeme na hlavní náměstí – Il Campo, dáváme si dobroty v podobě místní pizzy. A je tu svažující se náměstí ve tvaru mušle, které je centrem města od 14. století.
Podle legendy Sienu založil Remův syn a symbol vlčice krmící Romula a Rema je v Sieně všudypřítomný stejně jako v Římě. Ve skutečnosti je Siena etruského původu a v 1. století př. n. l. zde Římané zřídili vojenskou kolonii Sena Iulia.
Naše další kroky míří k Dómu. Po cestě koukáme do výloh, které olizujeme s nadějí, že alespoň na chvilku ucítíme chuť italských specialit.
Další zajímavostí jsou telefony, které tam dali místo veřejného WC.
A je tu Dóm. Jeden z velkolepých italských gotických chrámů. Stavba začala roku 1196 a hotová byla až koncem 14. století.
Chvilku si sedneme na schody a odpočíváme na sluníčku. Hodiny už poskočily a je čas se pomalu začít vracet ke Griotce.
Dáváme ještě jednu pizzu, na náměstí Il Campo se naposled letmo rozloučíme a šup ke Griotce.
Je celá, ani nijak nepotlučená, a tak vyrážíme do Bologni. Míjíme Florencii a po A1 dojedeme až do Bologni. V hotelu už na nás čekají, a když vidí, s jakým krásným autem jsme přijeli, zdraví nás o to víc. Hned vedle je restaurace, takže volba je jasná. Opět pizza. Při placení jsem trochu rozčarován z ceny. Ptám se majitele na ceny jednotlivých jídel a on mi je sděluje. Říkám mu, že v anglickém menu, které jsme obdrželi, je cena jiná, cca o 2€ vyšší. Ukazuji mu to a on mi vysvětluje, že ceny bohužel neaktualizovali spolu s italskými menu. Nenabízí žádnou slevu a říkám mu, ať jde do prdele (italsky vaffanculo – doporučuji naučit se, nepomáhá to, ale cítíte se líp). Pak už jen procházka a hup do postele. Dobrou.