CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
19.den – 244 km
Tuto větrnou noc jsme přežili, i když s minimálním spánkem. Nic na nás ani na Griotku v noci nespadlo a tak se mohlo hledět do zářivých zítřků.
První na řadě byla snídaně. Bylo to trochu divoký, jelikož nás vítr a déšť soustavně otravoval a museli jsme jít snídat do stanu. Tam také vznikl další plán naší cesty – přes Rigu na Kaunas a po cestě najít další ubytování. Vyjíždíme s kamarádem větrem (neplést s větry po fazolích) opět na hlavní silnici, která vede do hlavního města Lotyšska. Moc se nám nechce pochodovat městem s deštníkem a tak dáváme přednost chození lesem. Zastavujeme na parkovišti, bereme tašky a nože a pouštíme se do stopování hub, kterých tu bude určitě hodně. Po pár hodinách jich povraždíme půlku tašky a můžeme jet dál.
V Rize trochu bloudíme a nakonec vybíráme silnici, která se nám zdá nejlepší.
Když mineme dvacátý kilometr, zastavujeme na oběd do místní restaurace, kde opět studujeme zajímavý jídelní lístek. Naštěstí mají jen tři jídla a tak objednáváme každý něco jinýho, necháme se překvapit. Bylo to luxusní. Po obědě zpět do Griotky a jedeme dál. Bohužel po desítkách kilometrech zjišťujeme, že jedeme opačným směrem, než jsme chtěli. Nedá se svítit a otáčíme. Bohužel dálnice v opačným směru je v horším stavu, takže kličkujeme jak se dá. A jsme zase v Rize.
Tentokrát musíme sledovat kamiony, kudy jedou do Litvy. Značení je kolem tohoto velkoměsta dost děsný. Jsme rádi, když to dalších 20 kilometrech vidíme ukazatele směr Kaunas.
Po cestě se nenecháme znervózňovat a opět se kocháme krásnou krajinou a pěknými pohledy na lotyšskou zemi.
Projeli jsme městem Bauska, kde se opět opravuje silnice (jako asi v celém Lotyšsku).
Opět nás čekají státní hranice a opět jsou poloprázdné.
Jak vždy mineme ceduli s povolenými rychlostmi a upalujeme dál.
Cílem je Pajiešmeniai. Je to malá vesnička kousek od města Panevéžys.
Když tam v poklidném tempu přijíždíme, vítá nás klidná vesnička s milými majiteli kempu.
(prospekt)
Po postavení stanu nás zvou na večeři v litevském stylu. Chvilku odoláváme, ale nakonec podlehneme a necháme se unést do příbytku, kde na nás čeká večeře. U stolu je mezinárodní složení, takže si prosvištíme hodně slovíček. Za naší maličkost přinášíme ke stolu pivo Švyturys. Naplnění a přepitý se dokolýbáme ke stolku s houbami a na další den si je nakrájíme, zbytek věnujeme našim hostitelům.
(před)
(po)
Aby nám slehlo, jdeme se projít do místního parku, kde se k nám přidává kotě. Pak už nás čekají jen spacáky a usínání se slepicemi za plotem.
čau dříve nazdar
Tuto větrnou noc jsme přežili, i když s minimálním spánkem. Nic na nás ani na Griotku v noci nespadlo a tak se mohlo hledět do zářivých zítřků.
První na řadě byla snídaně. Bylo to trochu divoký, jelikož nás vítr a déšť soustavně otravoval a museli jsme jít snídat do stanu. Tam také vznikl další plán naší cesty – přes Rigu na Kaunas a po cestě najít další ubytování. Vyjíždíme s kamarádem větrem (neplést s větry po fazolích) opět na hlavní silnici, která vede do hlavního města Lotyšska. Moc se nám nechce pochodovat městem s deštníkem a tak dáváme přednost chození lesem. Zastavujeme na parkovišti, bereme tašky a nože a pouštíme se do stopování hub, kterých tu bude určitě hodně. Po pár hodinách jich povraždíme půlku tašky a můžeme jet dál.
V Rize trochu bloudíme a nakonec vybíráme silnici, která se nám zdá nejlepší.
Když mineme dvacátý kilometr, zastavujeme na oběd do místní restaurace, kde opět studujeme zajímavý jídelní lístek. Naštěstí mají jen tři jídla a tak objednáváme každý něco jinýho, necháme se překvapit. Bylo to luxusní. Po obědě zpět do Griotky a jedeme dál. Bohužel po desítkách kilometrech zjišťujeme, že jedeme opačným směrem, než jsme chtěli. Nedá se svítit a otáčíme. Bohužel dálnice v opačným směru je v horším stavu, takže kličkujeme jak se dá. A jsme zase v Rize.
Tentokrát musíme sledovat kamiony, kudy jedou do Litvy. Značení je kolem tohoto velkoměsta dost děsný. Jsme rádi, když to dalších 20 kilometrech vidíme ukazatele směr Kaunas.
Po cestě se nenecháme znervózňovat a opět se kocháme krásnou krajinou a pěknými pohledy na lotyšskou zemi.
Projeli jsme městem Bauska, kde se opět opravuje silnice (jako asi v celém Lotyšsku).
Opět nás čekají státní hranice a opět jsou poloprázdné.
Jak vždy mineme ceduli s povolenými rychlostmi a upalujeme dál.
Cílem je Pajiešmeniai. Je to malá vesnička kousek od města Panevéžys.
Když tam v poklidném tempu přijíždíme, vítá nás klidná vesnička s milými majiteli kempu.
(prospekt)
Po postavení stanu nás zvou na večeři v litevském stylu. Chvilku odoláváme, ale nakonec podlehneme a necháme se unést do příbytku, kde na nás čeká večeře. U stolu je mezinárodní složení, takže si prosvištíme hodně slovíček. Za naší maličkost přinášíme ke stolu pivo Švyturys. Naplnění a přepitý se dokolýbáme ke stolku s houbami a na další den si je nakrájíme, zbytek věnujeme našim hostitelům.
(před)
(po)
Aby nám slehlo, jdeme se projít do místního parku, kde se k nám přidává kotě. Pak už nás čekají jen spacáky a usínání se slepicemi za plotem.
čau dříve nazdar
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
20.den – 394 km
Poslední noc byla super, spali jsme jak kdyby nás v Litvě do vody hodili. Po ranní hygieně si chceme jít dělat snídani na vařiči, ale jsme místními přehlasováni, a tak bereme kafe do domu, kde ho uděláme všem kafechtivým. Po snídani uvaříme čaj do konvice a jdeme se pomalu zabalit, jelikož nás čeká dlouhá cesta.
Rozloučili jsme se s milými hostiteli a vyrazili směrem k obchodu, kde jsme chtěli nakoupit litevské pivo navečer a nějaké drobnosti domů.
Po naplnění dalšího volného místa v Griotce, roztáčíme kola do města Panevéžys a pak dále směr Šiauliai.Kousek od tohoto nevyslovitelného názvu města se má nacházet kopec s nevídaným množstvím křížů všech tvarů a velikostí. Jedeme pěkně podle předpisů a vychutnáváme si klidnou jízdou litevský venkov.
setkání veteránů
Jak se začne blížit oné město (ani napsat už ho nedokážu), začínáme vyndávat mapu a pozorně sledovat ukazatele.
Ukazatele vidíme, ale kopec ne...po pár chvílích narážíme na placené parkoviště se suvenýry. Zastavujeme a jdeme vstříc větší sbírce křížů.
A je to opravdový skvost. Je to velmi zajímavé, až neskutečný, jaké množství tvarů a velikostí je zde nashromážděno. A když jdete mezi nimi úzkými uličkami, to je teprve nářez.
V místě stál podle archeologických nálezů z počátku 90. let 20. století v blízkosti dnešního pahorku ve 14. století hrad livonských rytířů. První kříže byly na místě vztyčeny v první polovině 19. století na památku obětí polského listopadového povstání z roku 1831, které tam byly pohřbeny. Jako další byly na tomto místě pohřbeny oběti dalšího polského povstání, povstání lednového z roku 1863.
Doporučuju navštívit toto velmi zajímavé místo.
Pokračujeme v cestě na Kelmé a pak na dálnici, která vede do města Kaunas.
Po cestě dáme oběd, který jak jinak houbový. V příjemném stínu lesa a v křesílkách relaxujeme a připravujeme se na delší část cestovatelského dne. Překážek na silnici moc není a úspěšně najíždíme na fofrdráhu. Je to cca 100 kilometrů do Kaunasu. Po cestě potkáváme i jednoho veterána, který jede a zároveň nejede.
Díky dálnici se nám kilometry naskakují jako na hracím automatu. A je tu Kaunas.
Bohužel nemáme čas se kouknout do centra a odbočujeme na Varšavu.
Bohužel po pár kilometrech nás zastavuje kolona – alespoň máme čas se protáhnout a dočerpat energii zabalenou na cestu.
Po půl hodině se zácpa uvolňuje. U města Marjampole si zavzpomínáme, jak jsme před 14 dny tady odbočovali, a prcháme k polským hranicím.
Opět je průjezd hladký, akorát potkáváme dvě hlídky, co se dívají dalekohledy na pásy.
Úspěšně přijíždíme do kempu Gulubijewo, kde to už dobře známe.
Rychle vybudujeme stan a ukuchtíme poslední houby, které sníme na břehu jezera. Vše zalijeme kvalitním litevským pivkem.
Máme i pomocníka, který za společnost požaduje kousek bakšiše, který na noc dostává.
Večer se jdeme projít kolem jezera a trochu i do města, jelikož je nám po houbách trochu těžko.
Dobrou noc
Poslední noc byla super, spali jsme jak kdyby nás v Litvě do vody hodili. Po ranní hygieně si chceme jít dělat snídani na vařiči, ale jsme místními přehlasováni, a tak bereme kafe do domu, kde ho uděláme všem kafechtivým. Po snídani uvaříme čaj do konvice a jdeme se pomalu zabalit, jelikož nás čeká dlouhá cesta.
Rozloučili jsme se s milými hostiteli a vyrazili směrem k obchodu, kde jsme chtěli nakoupit litevské pivo navečer a nějaké drobnosti domů.
Po naplnění dalšího volného místa v Griotce, roztáčíme kola do města Panevéžys a pak dále směr Šiauliai.Kousek od tohoto nevyslovitelného názvu města se má nacházet kopec s nevídaným množstvím křížů všech tvarů a velikostí. Jedeme pěkně podle předpisů a vychutnáváme si klidnou jízdou litevský venkov.
setkání veteránů
Jak se začne blížit oné město (ani napsat už ho nedokážu), začínáme vyndávat mapu a pozorně sledovat ukazatele.
Ukazatele vidíme, ale kopec ne...po pár chvílích narážíme na placené parkoviště se suvenýry. Zastavujeme a jdeme vstříc větší sbírce křížů.
A je to opravdový skvost. Je to velmi zajímavé, až neskutečný, jaké množství tvarů a velikostí je zde nashromážděno. A když jdete mezi nimi úzkými uličkami, to je teprve nářez.
V místě stál podle archeologických nálezů z počátku 90. let 20. století v blízkosti dnešního pahorku ve 14. století hrad livonských rytířů. První kříže byly na místě vztyčeny v první polovině 19. století na památku obětí polského listopadového povstání z roku 1831, které tam byly pohřbeny. Jako další byly na tomto místě pohřbeny oběti dalšího polského povstání, povstání lednového z roku 1863.
Doporučuju navštívit toto velmi zajímavé místo.
Pokračujeme v cestě na Kelmé a pak na dálnici, která vede do města Kaunas.
Po cestě dáme oběd, který jak jinak houbový. V příjemném stínu lesa a v křesílkách relaxujeme a připravujeme se na delší část cestovatelského dne. Překážek na silnici moc není a úspěšně najíždíme na fofrdráhu. Je to cca 100 kilometrů do Kaunasu. Po cestě potkáváme i jednoho veterána, který jede a zároveň nejede.
Díky dálnici se nám kilometry naskakují jako na hracím automatu. A je tu Kaunas.
Bohužel nemáme čas se kouknout do centra a odbočujeme na Varšavu.
Bohužel po pár kilometrech nás zastavuje kolona – alespoň máme čas se protáhnout a dočerpat energii zabalenou na cestu.
Po půl hodině se zácpa uvolňuje. U města Marjampole si zavzpomínáme, jak jsme před 14 dny tady odbočovali, a prcháme k polským hranicím.
Opět je průjezd hladký, akorát potkáváme dvě hlídky, co se dívají dalekohledy na pásy.
Úspěšně přijíždíme do kempu Gulubijewo, kde to už dobře známe.
Rychle vybudujeme stan a ukuchtíme poslední houby, které sníme na břehu jezera. Vše zalijeme kvalitním litevským pivkem.
Máme i pomocníka, který za společnost požaduje kousek bakšiše, který na noc dostává.
Večer se jdeme projít kolem jezera a trochu i do města, jelikož je nám po houbách trochu těžko.
Dobrou noc
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
21. den – 334 km
Ráno nás probudil náš hlídač, který chtěl už snídat. Nedalo se než uposlechnout a pohromadě posnídat. Pak už obvyklý sled událostí – sbalit stan, dotankovat vodu, připravit foťáky a toaleťáky a zahřát Griotku.
Odjíždíme.
Čeká nás cesta přes celé Polsko až do kempu, kde jsme už jednou přenocovali. Cesta ubíhá dobře.
Bohužel ve městě Bialystok (asi) špatně odbočujeme a nejdeme do Varšavy po dálnici, ale po okresce. Díky tomu se čas příjezdu prodlužuje.
Alespoň uvidíme polský venkov a projedeme komunikace I. a II. třídy.
Lomža
veterán
vzpomínka na Ikarusy
Vesnice v Polsku jsou rozmístěny v malých vzdálenostech, a proto se musí jet brzda plyn, aby to byl pořádný adrenalin. Vše skončilo až ve Varšavě, kde nás hodně zpomalily kolony.
odbočit na Záchod?
Nakonec jsme se přeci jen dostali na už známou dálnici,
která vedla směrem k Piotrków Trybunalski, kde byl už námi prověřený kemp. Tam jsme chtěli přespat. Jenže….po příjezdu k vratům kempu jsme nevěřili vlastním očím – zavřeno. Co teď? Jedeme zpět do vesnice a ptáme se krakovskym dialektem s kdaňským přízvukem kde se nachází nejbližší kemp. Ochotná paní prodavačka si vyděšeně, ale mile navádí do 3 kilometru vzdáleného kempu. Na bráně vyplníme vstupní dokumenty, zaplatíme a jedeme vybírat místo na stanování.
Při stavění otevřeme polské pifko Laško a Lech. Po procházce na písečné pláži u krásného jezera se jdeme najíst do bistra.
Dáváme si candáta.
Sotva ho dojídáme, musíme si dát na trávení další kolo polských piv. Mňam.
Pěkný den
Ráno nás probudil náš hlídač, který chtěl už snídat. Nedalo se než uposlechnout a pohromadě posnídat. Pak už obvyklý sled událostí – sbalit stan, dotankovat vodu, připravit foťáky a toaleťáky a zahřát Griotku.
Odjíždíme.
Čeká nás cesta přes celé Polsko až do kempu, kde jsme už jednou přenocovali. Cesta ubíhá dobře.
Bohužel ve městě Bialystok (asi) špatně odbočujeme a nejdeme do Varšavy po dálnici, ale po okresce. Díky tomu se čas příjezdu prodlužuje.
Alespoň uvidíme polský venkov a projedeme komunikace I. a II. třídy.
Lomža
veterán
vzpomínka na Ikarusy
Vesnice v Polsku jsou rozmístěny v malých vzdálenostech, a proto se musí jet brzda plyn, aby to byl pořádný adrenalin. Vše skončilo až ve Varšavě, kde nás hodně zpomalily kolony.
odbočit na Záchod?
Nakonec jsme se přeci jen dostali na už známou dálnici,
která vedla směrem k Piotrków Trybunalski, kde byl už námi prověřený kemp. Tam jsme chtěli přespat. Jenže….po příjezdu k vratům kempu jsme nevěřili vlastním očím – zavřeno. Co teď? Jedeme zpět do vesnice a ptáme se krakovskym dialektem s kdaňským přízvukem kde se nachází nejbližší kemp. Ochotná paní prodavačka si vyděšeně, ale mile navádí do 3 kilometru vzdáleného kempu. Na bráně vyplníme vstupní dokumenty, zaplatíme a jedeme vybírat místo na stanování.
Při stavění otevřeme polské pifko Laško a Lech. Po procházce na písečné pláži u krásného jezera se jdeme najíst do bistra.
Dáváme si candáta.
Sotva ho dojídáme, musíme si dát na trávení další kolo polských piv. Mňam.
Pěkný den
Naposledy upravil(a) Michal dne 05 bře 2015, celkem upraveno 1 x.
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
22. den - 403 km
Díky noční bouřce ráno vše sušíme a u kafe si opakujeme plán cesty.
Dnes již přejedeme hranice naší vlasti a dáme si český pivo. Vyrážíme.
Vyfotíme si ceduli kempu, který se nachází u vesnice Bronislawow. Je to tam parádní, kdo pojedete kolem, určitě si tam dejte výborný rybky a vykoupejte se v krásném jezeře s písečnými plážemi.
Po okresce dojedeme k fofrdálnici, na které jsme nejpomalejší (kamaráda šneka sotva předjedeme).
U Wroclawi si zase vyfotíme most a jedeme dál.
Čeká nás na hranice 121 kilometrů.
Dálnice se pak změní v silnici první třídy. A protože cesta utíká pomalu, fotíme, co se dá:
traktor,
kostel,
les,
cedule (Koleiny),
cedule (Wypadki)
a mraky.
Ještě projet pod mostem
a je tu státní hranice Polsko – Česká republika.
A jsme doma.
Projedeme Náchod, Hradec Králové, Pardubice a poblíž Chrudimi zaparkujeme – cíl předposlední etapy.
Zítra nás čeká závěrečný díl naší cesty po Evropě.
Pěkný večer.
Díky noční bouřce ráno vše sušíme a u kafe si opakujeme plán cesty.
Dnes již přejedeme hranice naší vlasti a dáme si český pivo. Vyrážíme.
Vyfotíme si ceduli kempu, který se nachází u vesnice Bronislawow. Je to tam parádní, kdo pojedete kolem, určitě si tam dejte výborný rybky a vykoupejte se v krásném jezeře s písečnými plážemi.
Po okresce dojedeme k fofrdálnici, na které jsme nejpomalejší (kamaráda šneka sotva předjedeme).
U Wroclawi si zase vyfotíme most a jedeme dál.
Čeká nás na hranice 121 kilometrů.
Dálnice se pak změní v silnici první třídy. A protože cesta utíká pomalu, fotíme, co se dá:
traktor,
kostel,
les,
cedule (Koleiny),
cedule (Wypadki)
a mraky.
Ještě projet pod mostem
a je tu státní hranice Polsko – Česká republika.
A jsme doma.
Projedeme Náchod, Hradec Králové, Pardubice a poblíž Chrudimi zaparkujeme – cíl předposlední etapy.
Zítra nás čeká závěrečný díl naší cesty po Evropě.
Pěkný večer.
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
poslední přestávka
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
23. den – 120 km
Na závěr nás čekala cesta do Prahy – bohužel hlavně po dálnici. Než bude dálnice, tak si ještě trochu zakroutíme volantem, pak už to bude jen rovně, místy lehce doprava nebo doleva.
Počasí nějak nepřálo, zataženo a na dálnici se rozpršelo úplně.
Stěrače jely opět na plný výkon, moderní auta nám dávala sodu, jelikož jim soudruzi zapomněli namontovat zástěrky.
Za chvilku jsme v Praze, odbočíme na Jižní spojku a jedeme domů.
Tak kam příště? Moc místa už tam není
Chtěl bych tímto poděkovat spolujezdkyni a zároveň navigátorce a Griotce za bezproblémový chod a všem lidem, které jsem potkal a poznal v průběhu cesty.¨
Díky i vám, že jste byli trpělivými čtenáři
Snad někdy u podobného cestopisu na shledanou
Na závěr nás čekala cesta do Prahy – bohužel hlavně po dálnici. Než bude dálnice, tak si ještě trochu zakroutíme volantem, pak už to bude jen rovně, místy lehce doprava nebo doleva.
Počasí nějak nepřálo, zataženo a na dálnici se rozpršelo úplně.
Stěrače jely opět na plný výkon, moderní auta nám dávala sodu, jelikož jim soudruzi zapomněli namontovat zástěrky.
Za chvilku jsme v Praze, odbočíme na Jižní spojku a jedeme domů.
Tak kam příště? Moc místa už tam není
Chtěl bych tímto poděkovat spolujezdkyni a zároveň navigátorce a Griotce za bezproblémový chod a všem lidem, které jsem potkal a poznal v průběhu cesty.¨
Díky i vám, že jste byli trpělivými čtenáři
Snad někdy u podobného cestopisu na shledanou
- SO 545
- vw pozitiv
- Příspěvky: 4893
- Registrován: 27 říj 2004
- Bydliště: vych.slovensko-Sobrance
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
vdaka.
a to okno vymen za ciste /kamarat to tak robi so stitom na moto/ a mozes zacat od znova
a to okno vymen za ciste /kamarat to tak robi so stitom na moto/ a mozes zacat od znova
SYSTEM CONTROL
http://www.vwolkers.com" onclick="window.open(this.href);return false; Mrtvy muž
http://www.vwolkers.com" onclick="window.open(this.href);return false; Mrtvy muž
Re: CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
Super čtení a já děkuji za podělení zážitku.
jak říká Hydraulik,já jsem jen Béčko
Re: CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
Michale.... děkujeme... fest fajně se to tu četlo...
Díky ešte jednou...
Díky ešte jednou...
Postoupil jsem do vyššího levelu....
- martin_100
- stálý inventář fóra flat4
- Příspěvky: 2566
- Registrován: 01 srp 2007
- Bydliště: Rybnice
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
Krásnej trip ale chtělo by to fotku spolujezdkyně bo bez fotek je spolujezdkyně bezcenná
Re: CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
SO 545 mne v tom predbehlSO 545 píše:a to okno vymen za ciste ... a mozes zacat od znova
Jo a pridam k Martinovy: Tento topic je bez fotek spolujezdkyne bezcenny ale jinak jo, diky, bylo to moc fajn
- udeeska
- stálý inventář fóra flat4
- Příspěvky: 7226
- Registrován: 31 led 2009
- Bydliště: Usti n.L.-Seattle WA
Re: CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
nespi treba spolujezdkyne zavesena v kruzich a nesmi se videt v zrcadle
Vwase nocni sichta...
Re: CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
Great job, great route, great cestopis !!! Respect, Michal !!!!
- liba
- stálý inventář fóra flat4
- Příspěvky: 1028
- Registrován: 08 srp 2010
- Bydliště: Black Village u Vodňan
Re: CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
Moc pěkné čtení na dobrou noc
Re: CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
Ďakujeme ,dobre sa to číta a inšpiruje
Re: CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
Klobouk dolů. Už jenom představa, že všechny potřebné věci naskládám do brouka (občas na víkendové akce, kde jedu ve dvou, beru přívěs k busovi), je pro mě neskutečná. Super fotky, super komentář. Doufám, že tato reportáž live bude ozdobou Jarního Podmitrova. Nachystejte si deky, když se Michal rozmluví, nelze ho zastavit. Předloni byl Island plánovaný na 60 minut a "beseda" trvala přes 3 hodiny i při teplotě kolem nuly. Letos zatopíme.
Jirka
Jirka