5.den – 280 km
Probouzíme se do slunečného dne a hned se jdeme nasnídat. Po zabalení všech věcí a kouknutí do mapy, kudy pofrčíme do Ruska, jdeme se přivítat s Griotkou. Vypadá trochu rozespale, ale když jí pošeptám, že dnes bude lítat po ruských silnicích, hned cítím, jak se všechny obvody naplňují energií – jen jí vypustit. Město Daugavpils opouštíme kolem půl desátý směrem k dalšímu lotyšskému městu Rezekné.
Postupně míjíme zajímavá místa např. vesničku Malinova (kupujeme si vzorově maliny),
další zajímavá vesnička s názvem Malta (už si nic raději nekupujeme).
Holt v Lotyšsku je všechno. Ve městě Rezekné do sebe házíme oběd.
Trochu se projdeme městem a nasedáme opět do Griotky.
Ne na dlouho. Za pár minut zjišťuju, že nám ulítla zástěrka.
Vrhám se pod auto u zastávky, kde mám fanynku – paní čekající na autobus. Kouká na mě jak na televizi v cizím jazyce. Po pár minutách vše opraveno, paní řikám nasvidáňa a letí se dál. Silnice se střídá od skákání 1cm na sedačkou až po 6cm.
Raději jsme se soustředili na krásy okolo silnice.
Za městem Ludza je odbočka, po které už není návratu – k hranicím s Ruskem.
Kontrolujeme cedule a se snižující se číslicí (počet kilometrů k přechodu) se zvyšuje stupeň nervozity.
Kamiony dávají tušit, že to bude dlouhé odpoledne.
Přijíždíme k lotyšské bráně a po chvilce čekání se přesouváme k celníkům.
Dostáváme list, který musíme doplnit razítky.
Začíná orientační běh. Po pár chvilkách nás to začíná bavit. Máme razítka v rekordním čase. Pak jen celníci nakouknou do kufru a do motoru a můžeme se přesunout na ruské území. Bohužel na ruské straně je to pomalejší a začínáme čekat.
Než dorazíme k ruským celníkům, trvá to přes hodinu.
Pak dostáváme v papír, který musíme vyplnit podle pasu a bez chyby. Jednu část si nechají na hranicích, druhá se odevzdá při odjezdu z ruské federace.
Pak opět čekání. Než se dostáváme k samotné celnici, je další hodina za námi. Pak opět vyplnit papír v azbuce a opět bez chyby, bez přepisu. Jinak znovu. Začínáme lehce tápat. Naštěstí po napsání pár slov, která ruština ještě neviděla, nám pomáhá Lotyška, která nám dává opsat svůj papír (nesmíme zapomenout napsat volkswagen místo audi) a dostáváme tajně i anglickou verzi pro příště. Ihned si jí celnice chytá a vyptává se, co nám povídala a dávala. Chtěl jsem po ní hodit pár piv, ale to by si nezasloužila. Opět jsme museli čekat, než na nás Marfuša kývla, aby nastala poslední část prohlídky. Kontrola pasů a otázka – máte s sebou nějaký alkohol? Máme zádumčivý výraz. Po pěti hodinách se dostáváme na ruské území. Při výjezdu od celnice jsem symbolicky trefil jámu od kamionů – vítejte v Rusku. Kolona kamionů měřila 3 kilometry.
Čeká nás ještě 150 kilometrů do města Velikyje Luki, kde přespíme. Silnice je opět v zajímavém stavu, ale větší část je úplně nová a tak upalujeme, co to dá. Velikyje Luki nás vítá už nočním životem. Silnice se mění v tankodrom. Hotel nacházíme po strastiplné cestě (ptáme se od taxikářů po policajty) a po zaparkování Griotky na hlídaném parkovišti, vyčerpaní usínáme.
foceno ráno
Dobrou noc.