CESTOPIS : Neznámá země Evropy aneb další výlet s Griotkou
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS : Neznámá země Evropy aneb další výlet s Griotk
a je čas na odpočinek
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS : Neznámá země Evropy aneb další výlet s Griotk
30. den / 1. díl
Tento den byl jeden z nejhezčích z celého výletu, a proto ho rozdělím na dvě části. Už odjezd z města Hella byl úžasný – stále nás totiž doprovázela němým pohledem majestátní vulkán Hekla.
Furt jsem z ní nemohl spustit oči a tak jsme často zastavovali a fotili ji.
Prvním přírodním úkazem, který jsme ten den navštívili, byly Vestmannaeyjar (Ostrovy západních mužů).
Je to 15 ostrovů, kde v roce 1973 (vyrobení Griotky) vybuchla sopka Eldfell a donutila prchnout většinu lidí na pevninu. Byla to jedna z největších erupcí na Islandu. Trajekty jezdily každé 4 hodiny a začalo rozhodování, zda navštívit tyto monumentální ostrovy nebo se jen kochat pohledem na ně. Bohužel čas rozhodl za nás a donutil nás pouze zírat a fotit.
Poblíž tohoto přírodního úkazu byl další kukohled, a to vodopád Sjealandfoss. Jeho zajímavost je v tom, že se dá za ním procházet. Bohužel díky mrazivé noci a stínu byla cesta zledovatělá a tudíž neschůdná.
Ale pomalu bylo už znát, že se turistická sezóna blíží, turistů přibývalo a tudíž jsme museli déle čekat, než zmizí ze zorného úhlu fotoaparátu.
Posvačili jsme a koukli do mapy, co nás čeká za další krásy.
Nebylo to nic menšího než Eyjafjallajökull (ledovec ostrovních hor), která vybuchla 14. dubna 2010. Skoro jsme se trefili na tříleté výročí erupce.
Po cestě jsou vidět obrovská koryta po řekách a následných záplavách, které tyto erupce způsobily. Když fouká silný vítr, tak vás obklopí mračny jemného vulkanického popílku, díky němuž sotva vidíte. I tato událost nás často potkávala. Měl jsem obavy co na to vzduchový filtr a další nechanické části v broučkovi. A tak jsem si do malé petky vzal nějaký prach na památku. Pokračování 2. části již brzy. Pěkný podzimní den.
Tento den byl jeden z nejhezčích z celého výletu, a proto ho rozdělím na dvě části. Už odjezd z města Hella byl úžasný – stále nás totiž doprovázela němým pohledem majestátní vulkán Hekla.
Furt jsem z ní nemohl spustit oči a tak jsme často zastavovali a fotili ji.
Prvním přírodním úkazem, který jsme ten den navštívili, byly Vestmannaeyjar (Ostrovy západních mužů).
Je to 15 ostrovů, kde v roce 1973 (vyrobení Griotky) vybuchla sopka Eldfell a donutila prchnout většinu lidí na pevninu. Byla to jedna z největších erupcí na Islandu. Trajekty jezdily každé 4 hodiny a začalo rozhodování, zda navštívit tyto monumentální ostrovy nebo se jen kochat pohledem na ně. Bohužel čas rozhodl za nás a donutil nás pouze zírat a fotit.
Poblíž tohoto přírodního úkazu byl další kukohled, a to vodopád Sjealandfoss. Jeho zajímavost je v tom, že se dá za ním procházet. Bohužel díky mrazivé noci a stínu byla cesta zledovatělá a tudíž neschůdná.
Ale pomalu bylo už znát, že se turistická sezóna blíží, turistů přibývalo a tudíž jsme museli déle čekat, než zmizí ze zorného úhlu fotoaparátu.
Posvačili jsme a koukli do mapy, co nás čeká za další krásy.
Nebylo to nic menšího než Eyjafjallajökull (ledovec ostrovních hor), která vybuchla 14. dubna 2010. Skoro jsme se trefili na tříleté výročí erupce.
Po cestě jsou vidět obrovská koryta po řekách a následných záplavách, které tyto erupce způsobily. Když fouká silný vítr, tak vás obklopí mračny jemného vulkanického popílku, díky němuž sotva vidíte. I tato událost nás často potkávala. Měl jsem obavy co na to vzduchový filtr a další nechanické části v broučkovi. A tak jsem si do malé petky vzal nějaký prach na památku. Pokračování 2. části již brzy. Pěkný podzimní den.
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS : Neznámá země Evropy aneb další výlet s Griotk
30. den / 2. díl
Další místo, které bylo napsáno v itineráři, byl Skógafoss a blízký skanzen Skógar. První jsme se vydali do muzea, ve kterém nás provázel 80tiletý majitel.
Zaparkoval jsem vedle žebra velryby a šlo se zírat
Už při vchodu nás čekala krásně zrenovovaná loď a hodně dalších zajímavých věci jak na stěnách, tak i na zemi.
Jedna z nich byl i žaludek z velryby, který námořníci používali jako vak na vodu.
Bylo tam toho strašně moc.
Od starých knih, map, dřeva (naplaveného, jelikož vlastní již v té době neměli), obrazů a vycpaných zvířat (zde ovce s dvěma hlavami a jedním okem).
V další budově byla historie cestování v zimě, jak vznikaly záchranné chaty, celkově komunikace na ostrově.
Byla to krásná návštěva do historie a zároveň pomalý přechod do současnosti. Jako poslední byly k vidění tradiční drnové domky.
Ty jsou masakrojdní. Pak už se šlo na vodopád Skogafoss, který je vysoký 62 metrů a při slunečném počasí se u něj udělala dvojitá duha. O to více byl fotogenický a odpočinkový.
Bohužel tam bylo opět dost turistů, kteří narušovali naše focení. Po vydechnutí a nadechnutí vlhkého vzduchu z vodopádu jsme se přesunuli zpět ke Griotce a vydali se směrem k cílovému městu Vik.
Cesta větrná, ale poměrně krátká. A tak po ubytování jsme se zase šli projít po černé pláži a vychutnávat přímořské panorama, které zdobila skalní formace Dyrhólaey.
Je to přírodní rezervace, díky hnízdícím ptákům i vzácné flóře (tedy pokud jí ty ptáci nesežerou). Po procházce jsme se šli najíst a poté spokojeně unavený zalehli a snili, co nás čeká další den.
Krásný listopadový den
Další místo, které bylo napsáno v itineráři, byl Skógafoss a blízký skanzen Skógar. První jsme se vydali do muzea, ve kterém nás provázel 80tiletý majitel.
Zaparkoval jsem vedle žebra velryby a šlo se zírat
Už při vchodu nás čekala krásně zrenovovaná loď a hodně dalších zajímavých věci jak na stěnách, tak i na zemi.
Jedna z nich byl i žaludek z velryby, který námořníci používali jako vak na vodu.
Bylo tam toho strašně moc.
Od starých knih, map, dřeva (naplaveného, jelikož vlastní již v té době neměli), obrazů a vycpaných zvířat (zde ovce s dvěma hlavami a jedním okem).
V další budově byla historie cestování v zimě, jak vznikaly záchranné chaty, celkově komunikace na ostrově.
Byla to krásná návštěva do historie a zároveň pomalý přechod do současnosti. Jako poslední byly k vidění tradiční drnové domky.
Ty jsou masakrojdní. Pak už se šlo na vodopád Skogafoss, který je vysoký 62 metrů a při slunečném počasí se u něj udělala dvojitá duha. O to více byl fotogenický a odpočinkový.
Bohužel tam bylo opět dost turistů, kteří narušovali naše focení. Po vydechnutí a nadechnutí vlhkého vzduchu z vodopádu jsme se přesunuli zpět ke Griotce a vydali se směrem k cílovému městu Vik.
Cesta větrná, ale poměrně krátká. A tak po ubytování jsme se zase šli projít po černé pláži a vychutnávat přímořské panorama, které zdobila skalní formace Dyrhólaey.
Je to přírodní rezervace, díky hnízdícím ptákům i vzácné flóře (tedy pokud jí ty ptáci nesežerou). Po procházce jsme se šli najíst a poté spokojeně unavený zalehli a snili, co nás čeká další den.
Krásný listopadový den
Re: CESTOPIS : Neznámá země Evropy aneb další výlet s Griotk
to je uplná pohádka máje!
"Mně se nesmí nikdo divit." (Pětišroub, 2016)
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS : Neznámá země Evropy aneb další výlet s Griotk
jojo, pohádka máje
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS : Neznámá země Evropy aneb další výlet s Griotk
31. den
Z města Vik jsme se vydali dál v naší pouti. Stále jsme jeli po území, které často ohrožují sopečné erupce. Proto to tam tak vypadalo. Stále poryvy větrů zvedala mračna prachu, občas silnice zmizela pod vulkanickým štěrkem.
Griotka vše zvládala a tak se mohlo pomalu pokračovat vpřed.
Stále bylo krásné počasí, které vykreslovalo úžasné vodopády (zde hlídací pejsek, který si nás oblíbil) a blízké majestátní hory.
Frčeli jsme stále dál, kolem města Kikrjubaejarklaustur, kde jsme si dali kafíčko a koukli do mapy na nejbližší zastávku – ta byla u splazu, který byl součástí ledovce Vatnajökull. Tam jsme si dali fotografickou pauzu. Byl sice vítr a zima, ale bylo hezky.
Blízko tohoto splazu je přírodní rezervace Skaftafell a dá se dojít k vodopádu Svartifoss, který je zasazen do čedičového sevření. Bohužel jsme na něj zapomněli a klidně jeli dál.
Až potom mi to došlo, ale na návrat nebylo ani pomyšlení. A tak jsme jeli k dalšímu skvostu – ledovcovému jezeru Jökulsárlón.
Cesta se vlnila kolem krásného členitého pobřeží a tak jsem zpomalil a pravým okem pozorovali tu nádheru. Občas jsme hodili levou čočkou na zasněžené hory, které taky lákaly svými svahy k jízdě na snowboardu.
Než jsme se dvakrát nadechli, tak jsme byli na místě. Jezero bylo zaplněno tajícími ledovci ze splazu, některé byly černé od sopečného prachu ze sopky Grímsvötn, který bouchnul před rokem v květnu.
Šli jsme se projít kolem jezera a vyhlíželi tuleně, kteří tam prý v omezeném počtu žijí. A zanedlouho se objevili – začali si hrát, občas se k nám i přiblížili, ale jinak je nic nezajímalo.
Jelikož počasí stále drželo, byla to nádherná hra barev, stínů a jak se pohyboval po laguně led, tak i stále nových ledových tvarů.
Dalo by se na to koukat hodiny. Ale my jsme museli dál – jet se ubytovat.
Naštěstí to nebylo daleko. Večerní rybička byla perlou za dalším žůžo dnem.
Z města Vik jsme se vydali dál v naší pouti. Stále jsme jeli po území, které často ohrožují sopečné erupce. Proto to tam tak vypadalo. Stále poryvy větrů zvedala mračna prachu, občas silnice zmizela pod vulkanickým štěrkem.
Griotka vše zvládala a tak se mohlo pomalu pokračovat vpřed.
Stále bylo krásné počasí, které vykreslovalo úžasné vodopády (zde hlídací pejsek, který si nás oblíbil) a blízké majestátní hory.
Frčeli jsme stále dál, kolem města Kikrjubaejarklaustur, kde jsme si dali kafíčko a koukli do mapy na nejbližší zastávku – ta byla u splazu, který byl součástí ledovce Vatnajökull. Tam jsme si dali fotografickou pauzu. Byl sice vítr a zima, ale bylo hezky.
Blízko tohoto splazu je přírodní rezervace Skaftafell a dá se dojít k vodopádu Svartifoss, který je zasazen do čedičového sevření. Bohužel jsme na něj zapomněli a klidně jeli dál.
Až potom mi to došlo, ale na návrat nebylo ani pomyšlení. A tak jsme jeli k dalšímu skvostu – ledovcovému jezeru Jökulsárlón.
Cesta se vlnila kolem krásného členitého pobřeží a tak jsem zpomalil a pravým okem pozorovali tu nádheru. Občas jsme hodili levou čočkou na zasněžené hory, které taky lákaly svými svahy k jízdě na snowboardu.
Než jsme se dvakrát nadechli, tak jsme byli na místě. Jezero bylo zaplněno tajícími ledovci ze splazu, některé byly černé od sopečného prachu ze sopky Grímsvötn, který bouchnul před rokem v květnu.
Šli jsme se projít kolem jezera a vyhlíželi tuleně, kteří tam prý v omezeném počtu žijí. A zanedlouho se objevili – začali si hrát, občas se k nám i přiblížili, ale jinak je nic nezajímalo.
Jelikož počasí stále drželo, byla to nádherná hra barev, stínů a jak se pohyboval po laguně led, tak i stále nových ledových tvarů.
Dalo by se na to koukat hodiny. Ale my jsme museli dál – jet se ubytovat.
Naštěstí to nebylo daleko. Večerní rybička byla perlou za dalším žůžo dnem.
- Klemen Klemen
- Příspěvky: 137
- Registrován: 07 pro 2007
Re: CESTOPIS : Neznámá země Evropy aneb další výlet s Griotk
Michal, hvala for postcard that you sent to hroščklub
1960 type 2
1960 type 1
1960 type 1
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS : Neznámá země Evropy aneb další výlet s Griotk
Klemen, ni za kaj
relax time
relax time
Re: CESTOPIS : Neznámá země Evropy aneb další výlet s Griotk
Si z těch Tvých reklamních pauz asi udělám kalendář. Samej skvost
Výlet parádní!!!!!
Výlet parádní!!!!!
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS : Neznámá země Evropy aneb další výlet s Griotk
máchale, díky další reklamky ještě budou, tak bacha abys neměl kalendář o 25 měsících
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS : Neznámá země Evropy aneb další výlet s Griotk
32. den
Po vydatné snídani jsme se rozloučili s příjemným ubytováním na samotě u moře a vypluli po silnici směrem k městu Höfn. Ještě než jsme se tam dostali, zastavili jsme se po cestě na pár zajímavých místech.
Jedním z nich byl splaz z ledovce Vatnajökull. Zaujalo nás, že kousek od něj bydlí lidé. Adrenalin tu mají v krvi.
Někteří už adrenalinu moc neměli a utekli.
Silnice dále utíkala nekonečnými pláněmi a pomalu začal být cítit čím dál silnější protivítr. Proto jsem ve městě Höfn zašel povinně do horkých pramenů, sestřička si šla číst do restaurace. Když jsem se vrátil, uslyšel jsem známý zvuk – ano, správně byla to televize a dávali přímý přenos fotbalového utkání z Anglie. Objednali jsme si polévku a já začal lehce fandit rozhodčímu. V poločase jsme vyrazili natankovat. Čekal nás tam Porsche. Jelikož trpím všemi možnými komplexy, začal jsem být nevrlý a zádumčivý.
Raději jsme se přesunuli na vyhlídku k pobřeží a relaxovali tam.
Preventivně jsem okouknul Griotku, zda je všechno, jak má být, jenže. Našel jsem vymačkané pouzdro stabilizátoru – začal jsem hledat, co bych použil na jeho opravu a po pár minutách jsem našel pásek z umělé hmoty. Sice to nebylo dobově korektní, a hodně automechaniků by mi tím páskem svázalo ruce, ale účel to splnilo.
Testovací jízdou se potvrdili zlepšené jízdní vlastnosti a jelo se dál. Projeli jsme tunely, které nás zavedly k překrásnému pobřeží.
Bohužel silný vítr nám cestu hodně znepříjemňoval, hlavně všudy přítomný prach, který se zvedal z blízkých svahů.
Do cílové stanice nám chybělo pár fjordů, tedy hodně kilometrů. Následná zastávka ve městě Djúpivogur. Tam jsme přemýšleli, zda to ještě riskneme v tom uragánu. Griotka byla pro a tak jsme pomalu vyrazili. Díky zahrádce to s Griotkou házelo z pravého do levého pruhu jako s párátkem.
Do toho se ještě přidala špatná silnice
a také sněhové přeháňky a tak o zábavu bylo postaráno.
Po vyčerpávajícím boji jsme nakonec dorazili do hostelu, kde jsme byli sami. Sice měli dorazit další cestovatelé, ale asi to vzdali. Po večeři jsem se šel projít po pobřeží a relaxovat v ledovém větru. Našel jsem pár mušlí, které mi budou připomínat tento den. Hezkou slunečnou středu.
Po vydatné snídani jsme se rozloučili s příjemným ubytováním na samotě u moře a vypluli po silnici směrem k městu Höfn. Ještě než jsme se tam dostali, zastavili jsme se po cestě na pár zajímavých místech.
Jedním z nich byl splaz z ledovce Vatnajökull. Zaujalo nás, že kousek od něj bydlí lidé. Adrenalin tu mají v krvi.
Někteří už adrenalinu moc neměli a utekli.
Silnice dále utíkala nekonečnými pláněmi a pomalu začal být cítit čím dál silnější protivítr. Proto jsem ve městě Höfn zašel povinně do horkých pramenů, sestřička si šla číst do restaurace. Když jsem se vrátil, uslyšel jsem známý zvuk – ano, správně byla to televize a dávali přímý přenos fotbalového utkání z Anglie. Objednali jsme si polévku a já začal lehce fandit rozhodčímu. V poločase jsme vyrazili natankovat. Čekal nás tam Porsche. Jelikož trpím všemi možnými komplexy, začal jsem být nevrlý a zádumčivý.
Raději jsme se přesunuli na vyhlídku k pobřeží a relaxovali tam.
Preventivně jsem okouknul Griotku, zda je všechno, jak má být, jenže. Našel jsem vymačkané pouzdro stabilizátoru – začal jsem hledat, co bych použil na jeho opravu a po pár minutách jsem našel pásek z umělé hmoty. Sice to nebylo dobově korektní, a hodně automechaniků by mi tím páskem svázalo ruce, ale účel to splnilo.
Testovací jízdou se potvrdili zlepšené jízdní vlastnosti a jelo se dál. Projeli jsme tunely, které nás zavedly k překrásnému pobřeží.
Bohužel silný vítr nám cestu hodně znepříjemňoval, hlavně všudy přítomný prach, který se zvedal z blízkých svahů.
Do cílové stanice nám chybělo pár fjordů, tedy hodně kilometrů. Následná zastávka ve městě Djúpivogur. Tam jsme přemýšleli, zda to ještě riskneme v tom uragánu. Griotka byla pro a tak jsme pomalu vyrazili. Díky zahrádce to s Griotkou házelo z pravého do levého pruhu jako s párátkem.
Do toho se ještě přidala špatná silnice
a také sněhové přeháňky a tak o zábavu bylo postaráno.
Po vyčerpávajícím boji jsme nakonec dorazili do hostelu, kde jsme byli sami. Sice měli dorazit další cestovatelé, ale asi to vzdali. Po večeři jsem se šel projít po pobřeží a relaxovat v ledovém větru. Našel jsem pár mušlí, které mi budou připomínat tento den. Hezkou slunečnou středu.
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS : Neznámá země Evropy aneb další výlet s Griotk
33. den
Ráno jsme se probudili a koukali z okna, jak vlaje vlajka v rytmu vichřice. Vítr do toho dával opravdu vše. Po snídani jsme se opět vydali k moři a obdivovali krásy zdejšího fjordu a hor, které se vypínaly, až jim kameny praskaly.
Protáhli jsme si prosezené kosti a po nějaké té hodince se vrátili ke Griotce, která byla zaparkovaná v závětří. Rozloučili jsme se a vydali se opět do boje s větrem. Cílové město bylo Reydafjördur. Po cestě bylo několik fjordů, na které jsem se těšil. Je to zajímavý jet po jedné straně a za hodinu po druhé a vidět, kudy jsme se frčeli (hlavně ty hory, které z dálky vypadají úžasně).
Počasí opět neskutečný, jen ten nepříjemný vítr…. Minuli jsme městečka nebo spíše vesnice Breiddalsvik a Stódvarfjörfur, kde byl hezký přístav. Lovit s nimi velryby musí být dobrodrůžo.
A směle vpřed. Byl to den, kdy jsme stále koukali okolo sebe, kochali se a fotili.
Na konci fjordu, před městem Fáskrúdsfjördur, jsme uhnuli podle ukazatele vlevo a mířili k dlouhému tunelu, který vyústil v dalším fjordu, kde byl náš cíl.
Našli jsme hostel a ubytovali jsme se v podkroví, kde byl krásný výhled na moře. Rozhodl jsem se pokračovat dále v cestě do města Eskifjördur. Stále jsem se potýkal se špatnou viditelností, díky nárazovým sněžným vichřicím.
Jediné co jsem uviděl, byl bazén a tak jsem si tam skočil a ohřál kosti. Na zpáteční cestě už bylo počasí zase moudřejší. Udělal jsem závěrečnou fotku a šel si do hostelu udělat rybku.
Krásný den a klídek
Ráno jsme se probudili a koukali z okna, jak vlaje vlajka v rytmu vichřice. Vítr do toho dával opravdu vše. Po snídani jsme se opět vydali k moři a obdivovali krásy zdejšího fjordu a hor, které se vypínaly, až jim kameny praskaly.
Protáhli jsme si prosezené kosti a po nějaké té hodince se vrátili ke Griotce, která byla zaparkovaná v závětří. Rozloučili jsme se a vydali se opět do boje s větrem. Cílové město bylo Reydafjördur. Po cestě bylo několik fjordů, na které jsem se těšil. Je to zajímavý jet po jedné straně a za hodinu po druhé a vidět, kudy jsme se frčeli (hlavně ty hory, které z dálky vypadají úžasně).
Počasí opět neskutečný, jen ten nepříjemný vítr…. Minuli jsme městečka nebo spíše vesnice Breiddalsvik a Stódvarfjörfur, kde byl hezký přístav. Lovit s nimi velryby musí být dobrodrůžo.
A směle vpřed. Byl to den, kdy jsme stále koukali okolo sebe, kochali se a fotili.
Na konci fjordu, před městem Fáskrúdsfjördur, jsme uhnuli podle ukazatele vlevo a mířili k dlouhému tunelu, který vyústil v dalším fjordu, kde byl náš cíl.
Našli jsme hostel a ubytovali jsme se v podkroví, kde byl krásný výhled na moře. Rozhodl jsem se pokračovat dále v cestě do města Eskifjördur. Stále jsem se potýkal se špatnou viditelností, díky nárazovým sněžným vichřicím.
Jediné co jsem uviděl, byl bazén a tak jsem si tam skočil a ohřál kosti. Na zpáteční cestě už bylo počasí zase moudřejší. Udělal jsem závěrečnou fotku a šel si do hostelu udělat rybku.
Krásný den a klídek
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS : Neznámá země Evropy aneb další výlet s Griotk
34. den
Dnes byl na programu výlet kolem jezera Lögurinn opředený bájí, která vypráví o obludě z hlubin. Proto jsem si ráno dal zase rybku a těšil se na setkání třetího, pardon, čtvrtého druhu. Vyrazili jsme do města Egilsstadir, které bylo vzdáleno nějakých 30 kilometrů (kruh po Islandu se uzavřel). Hned na začátku začala silnice stoupat a přibývat sníh.
Okolní hory se skláněly nad vínovým bobkem, který frčel pod nimi. Ve městě jsme zastavili u nákupního centra a šli nakoupit na cestu zásoby. Když jsem nastartoval a chtěl odjet, slyším křik a koukám – maminka řve a dítě utíká ke Griotce. Tak jsem řval taky (povzbuzoval) a otevřel jsem dveře, aby se měl kde schovat. Když si sednul, začal vše prozkoumávat.
Dal jsem mu pak obrázek broučka, odevzdal do povolaných rukou a vydali se směrem k jezeru a vodopádu Hengifoss. Kolem jezera Lögurinn je nevětší zalesněná plocha na Islandu.
Konečně jsme se projeli lesem – byl to krásný pocit.
Nikdy jsem si nemyslel, že mi budou stromy tak chybět. Pomalým otáčením kol jsme pokračovali po hlavní silnici dál, až jsme dorazili k parkovišti, odkud jsme museli jít pěšky k vodopádu. Kousek od Griotky se váleli sobi, kteří se nenechali vyrušit obtížným hmyzem.
A tak se mohlo vyrazit. Celý kaňon byl zasazen v čedičové skále a byly tam dva vodopády – menší, který nebyl zamrzlý
a větší, který byl díky ledu poloviční.
V průvodci bylo napsáno, že vodopád je hlučný, jak když startuje Boeing. No, tohle byl tak volnoběh u Griotky. Šlo se tedy zpět a po zpáteční cestě jsem poslouchal vodopád Hengifoss. Projeli jsme opět Egilsstadirem a sněhovým královstvím do našeho třicátého čtvrtého domova – města Reydafjördur.
Večer jsem si zas zajel do bazénu
a po cestě si užíval závěrečných dní na Islandu.
Slunce v uších.
Dnes byl na programu výlet kolem jezera Lögurinn opředený bájí, která vypráví o obludě z hlubin. Proto jsem si ráno dal zase rybku a těšil se na setkání třetího, pardon, čtvrtého druhu. Vyrazili jsme do města Egilsstadir, které bylo vzdáleno nějakých 30 kilometrů (kruh po Islandu se uzavřel). Hned na začátku začala silnice stoupat a přibývat sníh.
Okolní hory se skláněly nad vínovým bobkem, který frčel pod nimi. Ve městě jsme zastavili u nákupního centra a šli nakoupit na cestu zásoby. Když jsem nastartoval a chtěl odjet, slyším křik a koukám – maminka řve a dítě utíká ke Griotce. Tak jsem řval taky (povzbuzoval) a otevřel jsem dveře, aby se měl kde schovat. Když si sednul, začal vše prozkoumávat.
Dal jsem mu pak obrázek broučka, odevzdal do povolaných rukou a vydali se směrem k jezeru a vodopádu Hengifoss. Kolem jezera Lögurinn je nevětší zalesněná plocha na Islandu.
Konečně jsme se projeli lesem – byl to krásný pocit.
Nikdy jsem si nemyslel, že mi budou stromy tak chybět. Pomalým otáčením kol jsme pokračovali po hlavní silnici dál, až jsme dorazili k parkovišti, odkud jsme museli jít pěšky k vodopádu. Kousek od Griotky se váleli sobi, kteří se nenechali vyrušit obtížným hmyzem.
A tak se mohlo vyrazit. Celý kaňon byl zasazen v čedičové skále a byly tam dva vodopády – menší, který nebyl zamrzlý
a větší, který byl díky ledu poloviční.
V průvodci bylo napsáno, že vodopád je hlučný, jak když startuje Boeing. No, tohle byl tak volnoběh u Griotky. Šlo se tedy zpět a po zpáteční cestě jsem poslouchal vodopád Hengifoss. Projeli jsme opět Egilsstadirem a sněhovým královstvím do našeho třicátého čtvrtého domova – města Reydafjördur.
Večer jsem si zas zajel do bazénu
a po cestě si užíval závěrečných dní na Islandu.
Slunce v uších.
- martin_100
- stálý inventář fóra flat4
- Příspěvky: 2565
- Registrován: 01 srp 2007
- Bydliště: Rybnice
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS : Neznámá země Evropy aneb další výlet s Griotk
Obrázek lesa hrubě kontrastuje s tvrzením kamarádky co na islandu strávila skoro půl roku. Tvrdila že když se na islandu ztratíš v lese stačí si stoupnout a rozhlídnout se Její fotky lesa byly taky jiný.... les sahal maximálně do pasu normálně rostlý středoevropanky
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS : Neznámá země Evropy aneb další výlet s Griotk
je to tak, Martine. Tam je hodně druhů lesů
hězký pondělí
hězký pondělí
- martin_100
- stálý inventář fóra flat4
- Příspěvky: 2565
- Registrován: 01 srp 2007
- Bydliště: Rybnice
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS : Neznámá země Evropy aneb další výlet s Griotk
ovšem tuto je hezkej les
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS : Neznámá země Evropy aneb další výlet s Griotk
35. den
Poslední den na Islandu jsme zahájili snídaní s půlkilovou rybou (naštěstí už mrtvou) a místními vydatnými jogurty. Pak zabalit vše potřebné, dát stranou věci, které si vezmeme s sebou na trajekt a užít si poslední kilometry na této vulkanické půdě. Čekaly na nás dva průsmyky – jeden do města Egilsstadir a druhý do přístavu Seydisfjördur.
Když jsme se řítili do prvního kopce, potkali jsme odhrnovač sněhu. No potkali, museli jsme se mu zeširoka vyhnout, aby nás neodhodil stranou.
Pak lehkým skluzem do města, kde jsme se šli naposled vyválet do bazénů a zavzpomínat na celý „Iceland tour“.
Ve tři hodiny byl odjezd trajektu, a tak jsme po obědě pomalým otáčením kol, vyrazili na posledních 30 kilometrů. Pomalu jsme stoupali k zamračenému nebi a při tom se nám naskytnul nádherný pohled na jezero Lögurinn.
Silnice začala mizet pod sněhem a ledem a tak si Griotka musela dávat pozor na neznačené ledové díry, a že jich bylo.
Nebylo nic vidět, pouze žluté tyče, značící silnici.
Začal nás jemně tlačit čas, ale rychleji se dát nedalo. A proto jsem začal dělat i fotky. Proč se nervovat.
Po několika kilácích se vynořilo městečko Seydisfjördur a v něm trajekt Nörrona.
Jakmile ho uviděl mozek, dal signál žaludku. Ten se začal instinktivně houpat, tím pádem pigmentace kůže začala zelenat. Od té doby mi nebylo valně. Zaparkoval jsem tedy Griotku (té se moc nechtělo) v pruhu, který mi pánové v budce ukázali, a šlo se vyřizovat potřebné náležitosti pro nalodění.
Zase jsme dostali žlutý lístek za přední sklo.
Pak jsme naposledy nasáli islandský vzduch. Kolona aut se dala do pohybu a zastavila se až uvnitř Nörrony.
Vzali jsme si potřebné věci do kajuty a šli se koukat na vzdalující se břeh jednoho z nejúžasnějších ostrovů na světě.
Byl to krásně strávený měsíc. Doufám, že se sem někdy vrátím. Pak jsme ještě cvakli pár snímků na památku a šlo se zewlovat po parníku.
Po večeři, která byla zase houpavá a žaludek na ní byl připraven, jsme dali kafe a pozorovali noční moře. Pak jsme zalezli do kajuty a zkoušeli usnout. Další den byly na pořadu opět Faerské ostrovy.
Poslední den na Islandu jsme zahájili snídaní s půlkilovou rybou (naštěstí už mrtvou) a místními vydatnými jogurty. Pak zabalit vše potřebné, dát stranou věci, které si vezmeme s sebou na trajekt a užít si poslední kilometry na této vulkanické půdě. Čekaly na nás dva průsmyky – jeden do města Egilsstadir a druhý do přístavu Seydisfjördur.
Když jsme se řítili do prvního kopce, potkali jsme odhrnovač sněhu. No potkali, museli jsme se mu zeširoka vyhnout, aby nás neodhodil stranou.
Pak lehkým skluzem do města, kde jsme se šli naposled vyválet do bazénů a zavzpomínat na celý „Iceland tour“.
Ve tři hodiny byl odjezd trajektu, a tak jsme po obědě pomalým otáčením kol, vyrazili na posledních 30 kilometrů. Pomalu jsme stoupali k zamračenému nebi a při tom se nám naskytnul nádherný pohled na jezero Lögurinn.
Silnice začala mizet pod sněhem a ledem a tak si Griotka musela dávat pozor na neznačené ledové díry, a že jich bylo.
Nebylo nic vidět, pouze žluté tyče, značící silnici.
Začal nás jemně tlačit čas, ale rychleji se dát nedalo. A proto jsem začal dělat i fotky. Proč se nervovat.
Po několika kilácích se vynořilo městečko Seydisfjördur a v něm trajekt Nörrona.
Jakmile ho uviděl mozek, dal signál žaludku. Ten se začal instinktivně houpat, tím pádem pigmentace kůže začala zelenat. Od té doby mi nebylo valně. Zaparkoval jsem tedy Griotku (té se moc nechtělo) v pruhu, který mi pánové v budce ukázali, a šlo se vyřizovat potřebné náležitosti pro nalodění.
Zase jsme dostali žlutý lístek za přední sklo.
Pak jsme naposledy nasáli islandský vzduch. Kolona aut se dala do pohybu a zastavila se až uvnitř Nörrony.
Vzali jsme si potřebné věci do kajuty a šli se koukat na vzdalující se břeh jednoho z nejúžasnějších ostrovů na světě.
Byl to krásně strávený měsíc. Doufám, že se sem někdy vrátím. Pak jsme ještě cvakli pár snímků na památku a šlo se zewlovat po parníku.
Po večeři, která byla zase houpavá a žaludek na ní byl připraven, jsme dali kafe a pozorovali noční moře. Pak jsme zalezli do kajuty a zkoušeli usnout. Další den byly na pořadu opět Faerské ostrovy.
- lišák
- stálý inventář fóra flat4
- Příspěvky: 5297
- Registrován: 08 bře 2003
- Bydliště: ResselStadt
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS : Neznámá země Evropy aneb další výlet s Griotk
Kdyby se někdo rozhodl udělat žebříček best of topiců, tak hlasuji pro to, aby tento byl hodně nahoře.
Každý celek se skládá z detailů.