Tak i ja se připojuji se svým reportem z dovolené spojené s výpravou na VW Chrobák.
Již dlouho dopředu byl strejdou Jackarem zpracován týdenní itinerář rozvržený v podstatě na hodiny.
Před startem jsem vyfasoval jednu kopii vyvedenou v Excelu, takze vše bylo nalinkované. Vyrážíme.
Den první - středa
Sraz je v 10:00 u McDonald´s na Jižní spojce a jede se směrem do Beskyd.
Cestu volí Jackarerova navigace a je to vskutku cesta pres všemožný zapadlý vesničky, místy jsem měl dojem že to bude minimalně o 200 km delší než po té dálnici Naštěstí jsme poměrne rozumně odpoledne dorazili do Prostřední Bečvy a ubytovali se ve velmi pěkném kempu s chatičkami.
Zpoždění oproti itineráři činilo cca 1 hodinu coz byla povolená odchylka, takze hurá nahoru na Pustevny a protáhnout nohy.
Dojít k Radegastovi je prostě povinnost, i když počasí hrozí průtrží. .... Kostel Cyrila a Metoděje je kousek dál, ale to dáme.
Přibaluju deštník a šusťákovku
A protože bez fotek je topic bezceny, zde je pár obrázků z tohoto dne.
CESTOPIS : VW Chrobak 2011 - delší trasou
CESTOPIS : VW Chrobak 2011 - delší trasou
... a vůbec !
Re: Cestopis : VW Chrobak 2011 - delší trasou
Den druhý - čtvrtek
Ráno budík na 7, rychlá snídaně, zabalit, palivo a nekteří aj olej doplnit, rychle dál, před námi dlouhá cesta a itinerář neuprosný
Když nás Jackova navigace poblíž Žiliny začala táhnout někam podezřele jinam než vedla státovka číslo 18, pojal jsem podezření že není neco v pořádku a požádal Elišku ať vezme do ruky mapu a vedoucího kolony radši hlídá. Zkratka byla delší o cca 40 km, ale nakonec jsme se na kýženou 18-tku smeřující do Liptovského Mikuláše vrátili podle mapy zpět. První plánovaná zastávka byla Prybilina a tamní skanzen.
Presněji Můzeum Liptovskej Dědiny.
Odtud jsme pokračovali do Tater, kde byl naší další zastávkou Starý Smokovec.
(Cestou jsem se nestacil divit jaky množství dřeva padlo při te velké vichřici co se před časem tamtuda prohnala, fakt děsný.)
Ve Smokovci jsme se svezli lanovkou na Hrebienok a dolů si to svištěli na horských kolobězkách. Bohužel jsem zapomněl v autě foťák, ale měl by z toho být nějaký pohyblivý obrázek u strejdy Jackarera.
Cilem dnešní cesty byla obec Kružlová kousek od Svidníku kde jsme meli zamluvený penzion.
Hned na križovatce za Svidníkem jsme okukovali památník s tanky ale to jsme ještě netušili co nás ještě čeká.
Po projetí asi dvou velmi "tmavych" vesnic a minutí dalšího tanku jsme dojeli k Udolí smrti kde z louky na nás těch tanků koukalo asi pět.
Paráda jsou v poli a volně přístupné, zítra je pořádně omrknem.
Mijím ceduli Kružlová a v tu ránu zapomínam na tanky, lehce se děsím a z úst se mi mimoděk dere: "penzion ? tady ? .... to si delaj prdel ?"
Dál silnice nevede a jsme tak trochu středem pozornosti místního obyvatelstva blíže nespecifikované menšiny (nerad bych dostal BAN ) v daných podmínkách tedy spíš většiny. Ptáme se po člověku s penzionem a jsme nasměrováni sjet z asfaltu a dvakrát doprava že to najdem ... z vysílačky se ozývá mírně rozrušená Dáda a hláší že z toho auta nevyleze a že chce pryč. Uvnitř Sršně začínáme řešit jak se tam složíme a že auto nenecháme bez dozoru, první hlídku že má Eliška.
Dvakrát doprava nacházíme starší ale vyfiknutý dům který ostře kontrastuje s okolím. Přichází majitel a ukazuje nám pěkně zařízený přízemní apartmán s posezením venku. Super, bydleni je luxus. A co auta ? Na zahradě stojí bazén, nedá se zajet ! Nevadí, během minuty parkujeme u souseda na téměř anglickém trávníku a za plotem.
Jak ukážou následující dny, přes počáteční zděšení je tohle nejkrásnejší bydlení které během dovolené máme k dispozici.
Večer zvoní telefon, volá Homolka, že je na cestě a zda může přijet přespat. Pan majitel je sympatak a nic neni problem, dává nam k dispozici další pokoj. BTW Ve vsi mu patri jeste hospoda a obchod s potravinami.
Grilujeme, popíjíme Šariš a po 11-te přijíždí Homolka.
Ráno budík na 7, rychlá snídaně, zabalit, palivo a nekteří aj olej doplnit, rychle dál, před námi dlouhá cesta a itinerář neuprosný
Když nás Jackova navigace poblíž Žiliny začala táhnout někam podezřele jinam než vedla státovka číslo 18, pojal jsem podezření že není neco v pořádku a požádal Elišku ať vezme do ruky mapu a vedoucího kolony radši hlídá. Zkratka byla delší o cca 40 km, ale nakonec jsme se na kýženou 18-tku smeřující do Liptovského Mikuláše vrátili podle mapy zpět. První plánovaná zastávka byla Prybilina a tamní skanzen.
Presněji Můzeum Liptovskej Dědiny.
Odtud jsme pokračovali do Tater, kde byl naší další zastávkou Starý Smokovec.
(Cestou jsem se nestacil divit jaky množství dřeva padlo při te velké vichřici co se před časem tamtuda prohnala, fakt děsný.)
Ve Smokovci jsme se svezli lanovkou na Hrebienok a dolů si to svištěli na horských kolobězkách. Bohužel jsem zapomněl v autě foťák, ale měl by z toho být nějaký pohyblivý obrázek u strejdy Jackarera.
Cilem dnešní cesty byla obec Kružlová kousek od Svidníku kde jsme meli zamluvený penzion.
Hned na križovatce za Svidníkem jsme okukovali památník s tanky ale to jsme ještě netušili co nás ještě čeká.
Po projetí asi dvou velmi "tmavych" vesnic a minutí dalšího tanku jsme dojeli k Udolí smrti kde z louky na nás těch tanků koukalo asi pět.
Paráda jsou v poli a volně přístupné, zítra je pořádně omrknem.
Mijím ceduli Kružlová a v tu ránu zapomínam na tanky, lehce se děsím a z úst se mi mimoděk dere: "penzion ? tady ? .... to si delaj prdel ?"
Dál silnice nevede a jsme tak trochu středem pozornosti místního obyvatelstva blíže nespecifikované menšiny (nerad bych dostal BAN ) v daných podmínkách tedy spíš většiny. Ptáme se po člověku s penzionem a jsme nasměrováni sjet z asfaltu a dvakrát doprava že to najdem ... z vysílačky se ozývá mírně rozrušená Dáda a hláší že z toho auta nevyleze a že chce pryč. Uvnitř Sršně začínáme řešit jak se tam složíme a že auto nenecháme bez dozoru, první hlídku že má Eliška.
Dvakrát doprava nacházíme starší ale vyfiknutý dům který ostře kontrastuje s okolím. Přichází majitel a ukazuje nám pěkně zařízený přízemní apartmán s posezením venku. Super, bydleni je luxus. A co auta ? Na zahradě stojí bazén, nedá se zajet ! Nevadí, během minuty parkujeme u souseda na téměř anglickém trávníku a za plotem.
Jak ukážou následující dny, přes počáteční zděšení je tohle nejkrásnejší bydlení které během dovolené máme k dispozici.
Večer zvoní telefon, volá Homolka, že je na cestě a zda může přijet přespat. Pan majitel je sympatak a nic neni problem, dává nam k dispozici další pokoj. BTW Ve vsi mu patri jeste hospoda a obchod s potravinami.
Grilujeme, popíjíme Šariš a po 11-te přijíždí Homolka.
... a vůbec !
Re: Cestopis : VW Chrobak 2011 - delší trasou
Den třetí - pátek
Dnes před sebou nemáme mnoho kilometrů, takže se můžeme vic flinkat a nespěcháme. Pořádná snídaně na čerstvém vzduchu, kontrola celistvosti všech tří aut a pozvolné nakládání bagáže. Pan majitel nám přeje dobré ráno a že odjíždí pryč, tak jen at pry zabouchneme. Vyrážíme cca 500 metru do údolí smrti a hurá na tanky Obrazky mluví za vše
BTW Vsechny stojí na betonových panelech a je vidět že nátěr je pravidelně obnovován. Po procteni historických faktu a pozastavením se nad poctem padlých voljáků jedeme z Udolí smrti na "Duklu" k památníku.
Teprve tam si uvedomuju jak je ten monument velkej. Z fotek v ucebnici dejepisu nikdy tak mohutnej nevypadal.
Cestou míjíme další tanky, děla i letadla. Cilem pátečního výletování už byla Zemplínská Šírava a hotel Slnava kde jsme byli velmi vřele přivítáni Kryštofem.
Na recepci jsme zaplatili ubytování a vyfasovali klíče. Respektive první vyfasoval klíč Jackarero a odešel omrknout pokoj.
Načež paní recepční domalovala (dopsala je totiz příliš rychlé pojmenování toho úkonu) ubytovací lístek a učet pro mě, ja převzal klíč a odcházel najít pokoj číslo 30. V chodbě jsem potkal tlemícího se Jackarera jak jde zpet proti mě. Ja vůl se jeste zeptal .... "Co je ?" .... To uz se Jack zlomil a že prej chce videt moji reakci. Nic netuše jsem otevřel dveře pokoje číslo 30 ... A kurva, asi časová smyčka, jakej je rok ???
Zatímco Jackarero obýval modrý budoár, ja obýval žlutý budoár .. oba toho jitě pamatovaly mnoho No co, to dáme, venku je peknej bazen ... V nasledujících dnech bylo ale fakt hnusně, takze bazen jsem osobne nevyzkousel.
Zbytek večera jsme se škodolibě bavili predstavou jak se bude tvářit Radka po otevření svého budoáru P.S. Guláš co kluci organizátoři připravili byl fakt výbornej, a ja mel konečně možnost poznat osobně i pár slovenských uživatelů Flatu.
Dny 4 až 6 budou následovat až zas budu mit čas a chuť
Dnes před sebou nemáme mnoho kilometrů, takže se můžeme vic flinkat a nespěcháme. Pořádná snídaně na čerstvém vzduchu, kontrola celistvosti všech tří aut a pozvolné nakládání bagáže. Pan majitel nám přeje dobré ráno a že odjíždí pryč, tak jen at pry zabouchneme. Vyrážíme cca 500 metru do údolí smrti a hurá na tanky Obrazky mluví za vše
BTW Vsechny stojí na betonových panelech a je vidět že nátěr je pravidelně obnovován. Po procteni historických faktu a pozastavením se nad poctem padlých voljáků jedeme z Udolí smrti na "Duklu" k památníku.
Teprve tam si uvedomuju jak je ten monument velkej. Z fotek v ucebnici dejepisu nikdy tak mohutnej nevypadal.
Cestou míjíme další tanky, děla i letadla. Cilem pátečního výletování už byla Zemplínská Šírava a hotel Slnava kde jsme byli velmi vřele přivítáni Kryštofem.
Na recepci jsme zaplatili ubytování a vyfasovali klíče. Respektive první vyfasoval klíč Jackarero a odešel omrknout pokoj.
Načež paní recepční domalovala (dopsala je totiz příliš rychlé pojmenování toho úkonu) ubytovací lístek a učet pro mě, ja převzal klíč a odcházel najít pokoj číslo 30. V chodbě jsem potkal tlemícího se Jackarera jak jde zpet proti mě. Ja vůl se jeste zeptal .... "Co je ?" .... To uz se Jack zlomil a že prej chce videt moji reakci. Nic netuše jsem otevřel dveře pokoje číslo 30 ... A kurva, asi časová smyčka, jakej je rok ???
Zatímco Jackarero obýval modrý budoár, ja obýval žlutý budoár .. oba toho jitě pamatovaly mnoho No co, to dáme, venku je peknej bazen ... V nasledujících dnech bylo ale fakt hnusně, takze bazen jsem osobne nevyzkousel.
Zbytek večera jsme se škodolibě bavili predstavou jak se bude tvářit Radka po otevření svého budoáru P.S. Guláš co kluci organizátoři připravili byl fakt výbornej, a ja mel konečně možnost poznat osobně i pár slovenských uživatelů Flatu.
Dny 4 až 6 budou následovat až zas budu mit čas a chuť
... a vůbec !
- firestorm69
- stálý inventář fóra flat4
- Příspěvky: 1090
- Registrován: 21 bře 2009
- Bydliště: Bratislava
Re: Cestopis : VW Chrobak 2011 - delší trasou
"Po projetí asi dvou velmi "tmavych" vesnic"
..podradiť a upalovať! Inak príjemné čítanie...
..podradiť a upalovať! Inak príjemné čítanie...
carpe diem
- Milosak_1
- stálý inventář fóra flat4
- Příspěvky: 3735
- Registrován: 15 říj 2007
- Bydliště: Eribov 412
- Kontaktovat uživatele:
Re: Cestopis : VW Chrobak 2011 - delší trasou
Tak to si s jmenovanou sestavou dokazu zive predstavit Jsem se malem pochcal smichyHerbie píše:Zbytek večera jsme se škodolibě bavili predstavou jak se bude tvářit Radka po otevření svého budoáru
Pokracuj a i klidne prehanej, ja si to v nedeli poslechnu zive... a nemuzu se dockat
Komu se nechce, hledá důvod.
Kdo chce, hledá způsob.
Kdo chce, hledá způsob.
Re: Cestopis : VW Chrobak 2011 - delší trasou
Den čtvrtý - sobota
Probouzíme se do zataženého šedivého rána. No pecka, to bude něco.
Po nezbytných procedůrách jako je ranní cigaretka a s tim související úkony jdeme k autu a čekáme na seřazení kolony.
Kryštof stojí u výjezdu z areálu a gestikuluje na ostatní že tedy jako odjíždíme. Většina účastníku ho zdařile ignoruje a debatuje v hloučcích.
Nakonec se to přecijen pohne a auta se řadí. Dělejte, už mám hlad. Kolona se přesouvá do Michalovců k obchodnímu centru Zemplín kde je zajištěna snídaně. Baštíme párečky a posloucháme pokyny z ampliónu. Dvojice hudebníků do nás valí jeden hit za druhým. Na živo a myslím že jim to fakt šlo.
Venku se mezitím slušně rozpršelo (dalo by se to říct expresivněji a bylo by to přesnější). Sledujeme jízdu zručnosti a když jsme dostatečně promočení, schováváme se do auta. Odvolávám rádiový klid a doumlouvám se vysílačkou s posádkou Jackarero-Dáda co dál. Výlet na Morské oko sabotujeme a zkusíme se vydat na Ukrajinu navštívit kamaráda co bydlí nedaleko od hranic. Odbočujeme tedy jinam a s námi jede ještě Vincent a Homolka. Při sledování nepohybující fronty před hraničních přechodem se rozmýšlíme zda se na to nevybodnout. Padá návrh na návtěvu nějaké příjemne hospody v Michalovcich a gáblík. Většina je pro, pouze Jackarero prohlašuje že zkusí jiný hraniční přechod a že tam prostě jede. Zpětně jsem rád že jsem od návštěvy UK upustil.
Dle Jackarerova vyprávění byly kontroly skutečně důkladné, čekání několikahodinové a v mém případě bych asi uz taky auto tedka mit nemusel. Zbytek dne a večera jsme strávili klasických srazovým klábosením u piva.
Eliška ukořistila cenu pro nejvzdálenějšího účastníka srazu (Ústí nad Labem) aj v tombole jsme něco vyhráli.
Probouzíme se do zataženého šedivého rána. No pecka, to bude něco.
Po nezbytných procedůrách jako je ranní cigaretka a s tim související úkony jdeme k autu a čekáme na seřazení kolony.
Kryštof stojí u výjezdu z areálu a gestikuluje na ostatní že tedy jako odjíždíme. Většina účastníku ho zdařile ignoruje a debatuje v hloučcích.
Nakonec se to přecijen pohne a auta se řadí. Dělejte, už mám hlad. Kolona se přesouvá do Michalovců k obchodnímu centru Zemplín kde je zajištěna snídaně. Baštíme párečky a posloucháme pokyny z ampliónu. Dvojice hudebníků do nás valí jeden hit za druhým. Na živo a myslím že jim to fakt šlo.
Venku se mezitím slušně rozpršelo (dalo by se to říct expresivněji a bylo by to přesnější). Sledujeme jízdu zručnosti a když jsme dostatečně promočení, schováváme se do auta. Odvolávám rádiový klid a doumlouvám se vysílačkou s posádkou Jackarero-Dáda co dál. Výlet na Morské oko sabotujeme a zkusíme se vydat na Ukrajinu navštívit kamaráda co bydlí nedaleko od hranic. Odbočujeme tedy jinam a s námi jede ještě Vincent a Homolka. Při sledování nepohybující fronty před hraničních přechodem se rozmýšlíme zda se na to nevybodnout. Padá návrh na návtěvu nějaké příjemne hospody v Michalovcich a gáblík. Většina je pro, pouze Jackarero prohlašuje že zkusí jiný hraniční přechod a že tam prostě jede. Zpětně jsem rád že jsem od návštěvy UK upustil.
Dle Jackarerova vyprávění byly kontroly skutečně důkladné, čekání několikahodinové a v mém případě bych asi uz taky auto tedka mit nemusel. Zbytek dne a večera jsme strávili klasických srazovým klábosením u piva.
Eliška ukořistila cenu pro nejvzdálenějšího účastníka srazu (Ústí nad Labem) aj v tombole jsme něco vyhráli.
... a vůbec !
Re: Cestopis : VW Chrobak 2011 - delší trasou
Den pátý - neděle
Zemplínská Šírava nás opět uvítala optimismem nabitým ránem. Pomalu balíme a stěhujeme věci do auta, opět chčije.
Loučíme se s ostatními a vyrážíme dál dle itineráře. Ještě dáváme tip na ubytování v Liptovkém Jánu Andymu, OB a M.K.
Cestou zpět na západ potkáváme hezkou restauraci s nepřehlédnutelným poutačem. Na tachometru jsou samé sedmičky a navíc je akorát čas na oběd. První plánovanou zastávkou je Slovenský Ráj a Prielom Hornádu. http://www.slovensky-raj.sk/?objekt&oid=155" onclick="window.open(this.href);return false;
Moc krasná oblast. Bohužel díky vydatným dešťům předcházejících dní je všude rozbahněno.
Lide co nás míjejí jsou zvláštně flekatí a na nohou mají unifikovanou hnědou obuv.
Naše turistické vybavení (tim myslim to, které nemáme) nám nedovoluje absolvovat delší výlet,
proto zůstává jen u krátké procházky a protažení kostí. Ze Slovenského ráje pokračujeme dál na západ do Liptovského Jána, kde chceme navtívit tamní termální pramen.
Na okraji vesnice, či chcete-li městečka mimochodem plného všemožných penziónků, je volně přístupný pramen (kaďa) o teplote cca 30 stupnu
Holky protestují že to smrdí a že do toho nejdou. Uplně cítím jak je to léčivý V hotelu Poludnica máme zajištěný nocleh. Je to stara budova která jistě pamatuje mnoho výjezních zasedání členů ROH
Pani riaditelka nam hlási ze uz se tam byli ubytovat se tremi takovymi auty jako mame my, a ze zrovna odjeli do aquaparku Tatralandia.
Vecer se vsichni scházíme v hotelové restauraci kde se o nas vzorne starají (jen to pivo neumeli vychladit). Andy si poroučí dvojitou porci halušek.
Kuchař mu dopřává ještě něco málo navíc a když to Andy spořádá, informujího, že zbaštil 700g halušek a že se sázeli jestli to zvládne nebo ne
Příjemě nacpání upadáme do peřin.
Zemplínská Šírava nás opět uvítala optimismem nabitým ránem. Pomalu balíme a stěhujeme věci do auta, opět chčije.
Loučíme se s ostatními a vyrážíme dál dle itineráře. Ještě dáváme tip na ubytování v Liptovkém Jánu Andymu, OB a M.K.
Cestou zpět na západ potkáváme hezkou restauraci s nepřehlédnutelným poutačem. Na tachometru jsou samé sedmičky a navíc je akorát čas na oběd. První plánovanou zastávkou je Slovenský Ráj a Prielom Hornádu. http://www.slovensky-raj.sk/?objekt&oid=155" onclick="window.open(this.href);return false;
Moc krasná oblast. Bohužel díky vydatným dešťům předcházejících dní je všude rozbahněno.
Lide co nás míjejí jsou zvláštně flekatí a na nohou mají unifikovanou hnědou obuv.
Naše turistické vybavení (tim myslim to, které nemáme) nám nedovoluje absolvovat delší výlet,
proto zůstává jen u krátké procházky a protažení kostí. Ze Slovenského ráje pokračujeme dál na západ do Liptovského Jána, kde chceme navtívit tamní termální pramen.
Na okraji vesnice, či chcete-li městečka mimochodem plného všemožných penziónků, je volně přístupný pramen (kaďa) o teplote cca 30 stupnu
Holky protestují že to smrdí a že do toho nejdou. Uplně cítím jak je to léčivý V hotelu Poludnica máme zajištěný nocleh. Je to stara budova která jistě pamatuje mnoho výjezních zasedání členů ROH
Pani riaditelka nam hlási ze uz se tam byli ubytovat se tremi takovymi auty jako mame my, a ze zrovna odjeli do aquaparku Tatralandia.
Vecer se vsichni scházíme v hotelové restauraci kde se o nas vzorne starají (jen to pivo neumeli vychladit). Andy si poroučí dvojitou porci halušek.
Kuchař mu dopřává ještě něco málo navíc a když to Andy spořádá, informujího, že zbaštil 700g halušek a že se sázeli jestli to zvládne nebo ne
Příjemě nacpání upadáme do peřin.
... a vůbec !