CESTOPIS: Řecko balkánskou cestou s T2b Westy
Napsal: 30 črc 2011
...byl začátek června a v Čechách se pomalu, ale jistě, začalo kazit počasí. Zazněla jasná otázka: „Kam letos na dovolenou?“ Je dobré, že nezaznívá otázka čím, protože to je jasné – opět s naší VW T2b Westfalia. Po nekonečných debatách a pohledech do map bylo určeno opět Řecko. Nicméně jsme nechtěli tak finančně nákladnou cestu jako minulý rok. Proto severní ŘECKO – Balkánskou cestou. Plán zněl od Soluně na východ – směr Turecko. A uvidíme, jak to dopadne, a kam dojedeme.
Dost často se mě někdo ptá na otázky typu: „A to tam jako dojede?, To pojedete měsíc, se to rozsype už na hranicích, atd.“ Na tyto otázky rád a s hrdostí sobě vlastní odpovídám, že rozhodně a když bude průser, vždy se nějak vyřeší. Zde v tomto lehkém cestopisu se ukáže, jak moc jsem měl pravdu a že rodina busařská je doopravdy rodinou každým coulem.
V den odjezdu jsem si vyčítal nějaké resty na Westy, ale již se dalo jen polemizovat a remcat…bylo pozdě. Věděl jsem, že přední náprava není ve 100% stavu, motor není seřízen a potřeboval by doladit. Ono toho bylo víc, ale nějak vždy ta větší závada zastíní ty menší.
Klasika, pátek ráno a odjezd na již čtvrtou dlouhou cestu s Westfálkou. Nakládání věcí až po strop a pokec s Westy…je to asi něco jako rituál. Asi to znáte, nevíte, co bude… 4000km před sebou a víte, že autu už dávno není 20 let…
Na časté otázky: „Jak tam dojedeme?“, odpovídám: „Pokud zvládneme D1, zvládneme všechno.“ A je to tak. Nevím, jak napsat slušně, že mě tato malebná panelová „dálnice“ prostě štve. Po dojetí do Brna začal být slyšet výfuk, který se na schodech prostě uklepal. Po dojetí na hranice se Slovenskem koncovka odpadla a vnitřní příčka výfuku se uvolnila tak, že zacpávala odvod zplodin z tlumiče.
Zpět k cestě. Na hranicích se Slovenskem kupujeme měsíční dálniční známku pro Slovensko a měsíční známku pro Maďarsko. Obojí vychází asi na 22 €. Po vydatných deštích přespáváme před Budapeští na odpočívadle u dálnice. Ráno vstáváme poměrně brzy a míříme směr Srbsko. Na hranicích s touto zvláštní zemí čekáme asi 2 hodiny, během kterých do nás nabourá turecký VW golf, naštěstí jsem namontoval na busíka tažné. Westy: Golf 1:0. Westy zcela bez škrábanců a golfík s dírou v předním nárazníku. Neřešíme a vjíždíme do Srbska.
2 hodinky na Srbských hranicích za znění hudby tureckých mešit...blb co tam děla disco nás nakonec lehce nabořil...
Vjezd do Srbska
Srbsko nás vítá dost nečekaně bandou dětí, která dělá nájezdy na auta a pokouší se vyloudit, co se dá. Celník je odhání, leč marně. Bylo docela komické pozorovat tento sisyfovský souboj jednoho celníka s asi dvacítkou plantážníků. Najíždíme na slušnou cestu a zjišťujeme, že silnice i po válce zničené zemi jsou mnohem lepší, než u nás. Jen za Westy platíme dost peněz na mýtném (cca 60 €). Místní předpis totiž říká, že pokud máte 1,3m nad osou přední nápravy karoserii, jste náklaďák. Kamarád Honza, který jel za námi s rodinou a přívěsem za osobním autem platil vždy polovinu. Jednoznačné je zjištění, že čím více jedete na jih země, tím je krásnější. Její rozmanitost je do očí bijící a popis by vystačil na samostatnou kapitolu. Přespáváme na konci Srbska na odpočívadle za dozoru toulajících se psů a místní policie – vše bez jediného problému.
Jamesův kámoš
Ráno vjíždíme do Makedonie.
Řízení se ujala Maty, chtěla vyzkoušet jaké to je řídit dlouhou cestu...ujela asi 400km na jeden zátah...
Makedonská pumpička na pneušky
Makedonie je zvláštní už jen názvem státu. U nás Makedonie je pro místní Skopje. A Makedonie je pro Řeky částí severního Řecka. S tímto se budeme setkávat na celé naší dovolené. Průjezd státem je za několik málo eur – asi 12. Konečně naše milované Řecko!
Dost často se mě někdo ptá na otázky typu: „A to tam jako dojede?, To pojedete měsíc, se to rozsype už na hranicích, atd.“ Na tyto otázky rád a s hrdostí sobě vlastní odpovídám, že rozhodně a když bude průser, vždy se nějak vyřeší. Zde v tomto lehkém cestopisu se ukáže, jak moc jsem měl pravdu a že rodina busařská je doopravdy rodinou každým coulem.
V den odjezdu jsem si vyčítal nějaké resty na Westy, ale již se dalo jen polemizovat a remcat…bylo pozdě. Věděl jsem, že přední náprava není ve 100% stavu, motor není seřízen a potřeboval by doladit. Ono toho bylo víc, ale nějak vždy ta větší závada zastíní ty menší.
Klasika, pátek ráno a odjezd na již čtvrtou dlouhou cestu s Westfálkou. Nakládání věcí až po strop a pokec s Westy…je to asi něco jako rituál. Asi to znáte, nevíte, co bude… 4000km před sebou a víte, že autu už dávno není 20 let…
Na časté otázky: „Jak tam dojedeme?“, odpovídám: „Pokud zvládneme D1, zvládneme všechno.“ A je to tak. Nevím, jak napsat slušně, že mě tato malebná panelová „dálnice“ prostě štve. Po dojetí do Brna začal být slyšet výfuk, který se na schodech prostě uklepal. Po dojetí na hranice se Slovenskem koncovka odpadla a vnitřní příčka výfuku se uvolnila tak, že zacpávala odvod zplodin z tlumiče.
Zpět k cestě. Na hranicích se Slovenskem kupujeme měsíční dálniční známku pro Slovensko a měsíční známku pro Maďarsko. Obojí vychází asi na 22 €. Po vydatných deštích přespáváme před Budapeští na odpočívadle u dálnice. Ráno vstáváme poměrně brzy a míříme směr Srbsko. Na hranicích s touto zvláštní zemí čekáme asi 2 hodiny, během kterých do nás nabourá turecký VW golf, naštěstí jsem namontoval na busíka tažné. Westy: Golf 1:0. Westy zcela bez škrábanců a golfík s dírou v předním nárazníku. Neřešíme a vjíždíme do Srbska.
2 hodinky na Srbských hranicích za znění hudby tureckých mešit...blb co tam děla disco nás nakonec lehce nabořil...
Vjezd do Srbska
Srbsko nás vítá dost nečekaně bandou dětí, která dělá nájezdy na auta a pokouší se vyloudit, co se dá. Celník je odhání, leč marně. Bylo docela komické pozorovat tento sisyfovský souboj jednoho celníka s asi dvacítkou plantážníků. Najíždíme na slušnou cestu a zjišťujeme, že silnice i po válce zničené zemi jsou mnohem lepší, než u nás. Jen za Westy platíme dost peněz na mýtném (cca 60 €). Místní předpis totiž říká, že pokud máte 1,3m nad osou přední nápravy karoserii, jste náklaďák. Kamarád Honza, který jel za námi s rodinou a přívěsem za osobním autem platil vždy polovinu. Jednoznačné je zjištění, že čím více jedete na jih země, tím je krásnější. Její rozmanitost je do očí bijící a popis by vystačil na samostatnou kapitolu. Přespáváme na konci Srbska na odpočívadle za dozoru toulajících se psů a místní policie – vše bez jediného problému.
Jamesův kámoš
Ráno vjíždíme do Makedonie.
Řízení se ujala Maty, chtěla vyzkoušet jaké to je řídit dlouhou cestu...ujela asi 400km na jeden zátah...
Makedonská pumpička na pneušky
Makedonie je zvláštní už jen názvem státu. U nás Makedonie je pro místní Skopje. A Makedonie je pro Řeky částí severního Řecka. S tímto se budeme setkávat na celé naší dovolené. Průjezd státem je za několik málo eur – asi 12. Konečně naše milované Řecko!