CESTOPIS: VW Chrobák 2010 & Výlet na Ukrajinu

spolujízdy, afterpokecy, fotky a vše okolo
Zamčeno
Uživatelský avatar
Michal
pečené kolínko fóra flat4.org
Příspěvky: 2856
Registrován: 17 říj 2003
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

CESTOPIS: VW Chrobák 2010 & Výlet na Ukrajinu

Příspěvek od Michal »

Opět vás vítám při čtení tohoto občasníku. Dnes se spolu vydáme na Slovensko a Ukrajinu. Bude to výlet se vším všudy, s krásnými okamžiky i s momenty, které se budou jen stěží těžko chápat. Pohodlně se usaďte, jdeme na to.
Jako první naservíruji sraz brouků na Slovensku, který se konal pod názvem VW Chrobák. Setkání se konalo od pátku 30. 7. do neděle 1. 8. 2010 a bylo opravdu vydařené. Jako obvykle jsem se na cestu připravoval tak poctivě, že jsem málem zapomněl odjet. Nakonec jsem domov opouštěl kolem 23. hodiny a mířil směrem Hradec Králové, kde byl první Pit stop, neboli pít a jíst stop. Po odpočinkové půlhodince jsem opět vyrazil na cestu přes města Holice, Vysoké Mýto, Litomyšl, Svitavy, kde jsem udělal druhý Pit stop, tentokrát pít a spát stop. Po neveselém spaní, u kterého ne a ne se jedno oko zavřít, jsem si dal kafe a opět sešlápnul plyn a zapnul rádio. Projel jsem Olomoucí, Valašským Meziříčím až na Slovensko k Žilině.
Žíznivé oko na přístrojové desce se opět rozzářilo a tak se zase začal řešit benzín. Po načerpání dostatečného množství a vzpamatování se, že na Slovensku se platí eurem, jsem opět vyrazil. Tato cesta až do Rožmberku byla nejhezčím úsekem trasy. Silnice se vlnila kolem řeky Váh, až mě to dokonale uspalo a jen taktak přišlo vhod odpočívadlo.

Obrázek

Od Liptovského Mikuláše začala dálnice, takže krásy okresních silnic zmizely a musel jsem se spokojit se hyperrychlostní komunikací (takovou rychlost si brouk neumí už ani spočítat). To také znamenalo zastavit hned na první benzínové pumpě, koupit za 10 Euro 10ti denní dálniční známku a kafe na probuzení, jelikož tato rychlost potřebuje už notnou dávku soustředění.
Fofrstráda končila za Popradem, a tak mi zbývalo do Spišské Nové vsi něco kolem 20 kilometrů. Účastníci byli ubytovaní ve vesnici Hnilčík. Začalo pátrání, odkud se pojede na soutěže zručnosti a pak na následnou spanilou jízdu. Když jsem konečně našel ten správný směr na Hnilčík, potkal jsem celou kolonu brouků, jak se řítí z kopce dolů. Ihned jsem Griotku otočil a stíhal průvod tohoto plechového hmyzu. Po chvilce hrůzy jsem opět hejno uviděl. Celá kolona dojela do Spišské Nové vsi a zaplnila parkoviště na náměstí. Po přivítání, zaplacení registračního poplatku a nalepení samolepky, jsme se přesunuli na snídani, tj. kafe a koláček. Po nasycení všech vespolek, se všichni brouci i s posádkami přesunula na hřiště, kde se jela jízda zručnosti.

Obrázek

V neskutečném vedru jsem usnul spánkem spravedlivým, až jsem prošvihnul svůj čas startu. A tak jsem po závodech jel opět natankovat. Na programu byla spanilá jízda po blízkém okolí a to i v Národním parku Slovenský ráj.
Nejprve jsme se museli seřadit, aby se nikdo neztratil.

Obrázek

A pak se to vše dalo do pohybu.

Obrázek

Cesta vedla přes nejrůznější povrchy silnic, a o to to bylo zajímavější. Kdyby někdo jel sám, určitě by na tuto silnici nenarazil.

Obrázek

Následující snímek nekomentuji – nechám to na Vás, abyste si udělali obrázek sami. Jen bych chtěl dodat, že jsem byl jeden z posledních, kdo projížděl a stále víc a víc slovenských spoluobčanů se shromažďovalo u této silnice 8. třídy.

Obrázek
(na tomto obrázku mě zarazil počet satelitů, prostě satelitní městečko)

Obrázek
(když jsem viděl, jak nese jedna osoba kolo v podpaží, hned jsem je počítal u Griotky)

Projížďka končila u vodní nádrže Palcmanská Maša. Po obědě jsem hned skočil do jezera, i když voda byla mega studená. Naštěstí začalo pršet, tak to nebylo až tak hrozný. Bohužel jsem se po osvěžení opět hodně zpotil při jízdě do kempu ve vesnici Hnilčík. Takový tankodrom jsem ještě neviděl…
Naštěstí kemp, resp. ubytovna a zázemí bylo perfektní. Ještě za světla jsem postavil stan a po celodenním a celonočním výletování jsem se šel umýt. Konečně jsem si mohl dát pifko. Dal jsem si nějaké jídlo, pivo, pivo… pak kolek deváté hodiny proběhla tombola, kde jsem vyhrál hasičák do auta, vyhlášení výsledků jízky zručnosti, nejvzdálenějšího účastníka, nejmladšího a nejstaršího účastníka a nejhezčí auta srazu. Pak už si toho moc nepamatuju.
Následující den jsem se začal rozhodovat, kam dál. Na výběr byly dvě varianty, a to buď jet na Ukrajinu a pak do Rumunska a dále přes Maďarsko do České republiky anebo se vrátit nějakou vyhlídkovou trasou zpět do Prahy. Opět zvítězila první rychlost nad zpátečkou a začal jsem plánovat, kudy nejlíp na východ. Naštěstí pár aut jelo směr Košice a Třebišov, tak jsem se s nimi spojil a udělali jsme menší kolonu.

Obrázek

Po cestě jsme dali oběd ve vesnici Malý Folkmar, která ležela u jezera a tak byl k jídlu i nádherný výhled. Po pár hodinách vydatného jídla a pití, jsme se s některými lidmi rozloučili, jelikož v Košicích odbočovali z naší trasy do svých domovů. A tak zůstaly jen tři auta – já, Turky a Čviro. První jsme zajeli k Turkymu, kde jsme dali kafe a pokecali o všem možném. Jeho dům se zahradou sousedí se stadionem a přes plot jsme se dívali na hospodu, kde visela cedule Šariš (slovenské pivo).

Obrázek

Pak jsme se rozloučili a se Čvirem jsme jeli do Trebišova, k němu domu. Opět jsme dali kafe, ukázal mi všechny auta, které renovuje, nebo bude, šílenec vzduchem chlazenej. Když jsme se loučili, tak mi dal na cestu domácí koláč, ten mi pak zachránil na Ukrajině život.
Pak už jsem zase pokračoval sám, směrem na Michalovce do Sobranců, kde jsem měl sraz s další významnou osobností z této automobilové scény, a to s Marošem. Přijel stylově na benzínku se svým vyvoněným Fénixem a pak se jelo na zahrádku na Kofolu. Po hodině jsme zajeli pro dalšího broukaře, kterého jsem neznal – Tomáše.

Obrázek

Společně jsme povečeřeli a kluci mi dali potřebné informace o cestování po Ukrajině. Jelikož Tomáš dříve pracoval na celnici, poradil mi nakoupit piva a nějaký jídlo pro celníky a rozměnit si na pěti Euro bankovky. Bohužel jsem zjistil, že nemám zelenou kartu nutnou pro cestování do ciziny. Naštěstí jsem na srazu vyhrál hasičák, který Ukrajinci vyžadují. Nakoupil jsem tedy 5 plechovek piva Kelt, nějaké buráky a chipsy. Tomáš mi ještě pověděl, že se služby mění kolem 21 a 7 hodiny a tudíž je hranice hodinu před a po uzavřená, takže ráno by to znamenalo podstatné zdržení. Rozhodl jsem se jet na noc a tak cca ve 22 hodin jsem se s doprovodem rozjel ke slovensko-ukrajinským hranicím. Naposledy jsem se zadíval na mizející zadní světla marošovýho Fénixe, pak jsem se otočil a stál před osvětlenou celnicí. Řekl jsem si hlavně žádnou paniku, drogy nemám, jen dobrou náladu. Slováci byli v klidu, jen si chtěli pokecat, zatím co si prověřovali data z pasu. Po patnácti minutách mě propustili a mohl jsem přejet na Ukrajinskou stranu. V noci se světlem šetřili, a tak jsem málem přejel chlápka se samopalem. Zabrzdil jsem a on mi dal papír, který musím na celnici vyplnit. Jel jsem tudíž dál až k budce, kde seděl Sergej s Marfušou. Hned na mě štěknul, ať mu dám pas, technický průkaz a řidičský průkaz. Další celníci pak chtěli vidět zavazadlový prostor, motor, vnitřek brouka, kde jsem jim měl ukázat číslo podvozku a otevřít všechna zavazadla. Piv na podlaze ani dalších věcí si nevšimli a mezitím Sergej už začal ťukat data to počítače. Vyplňoval jsem obdržený papír a občas pozoroval cvrkot okolo sebe. Přijel totiž offroad s maďarskou SPZkou a hned si s celníkama něco říkal a oni vytahovali z různých částí auta piva, jídlo a cigarety. Raději jsem opět dělal, že píšu, nebo by se mohli přesunout z jejich párty ke mně. Zarazilo mě, že na papíře jsem musel vyplnit místo, kam jedu. Mým cílem bylo Rumunsko a pak Maďarsko, ale to mi nebylo dovoleno tam vypsat. Tak jsem začal improvizovat – napsal jsem tam město Chust, ale ulici jsem nevěděl. Nato Sergej říkal – „Míšo, jmenuješ se tak, jak to, že nevíš ulici, kam jedeš“, mávajíc přitom s pasem, jako že by měla vypadnout bankovka. Dal jsem mu 5 Euro a on mi povídá: „Napiš tam Centralnaja 21“. Vše ostatní jsem doplnil a měl pak odevzdat při odjezdu dalšímu příslušníkovi s kalašnikovem. Rozloučil jsem se a po odložení papíru do rukou příslušníka se samopalem, jsem po hodině a čtvrt vjel na ukrajinské území.
Na první křižovatce jsem odbočil směrem na Užhorod. Povrch silnice byl docela ucházející, a tak jsem si začal vychutnávat první kilometry. Objel jsem Užhorod po výpadovce a začal sledovat ukazatele na Mukačevo. Po dvouproudové silnici cesta ubíhala docela rychle. Kolem půlnoci jsem uviděl první světýlka a doufal, aby to nebyly chalupy na muřích nohách. Nakonec se objevilo předměstí již zmíněného města a za pár chvil jsem už projížděl po kostkách v centru. Bohužel jsem se ztratil a tak jsem se zeptal místní mládeže, kudy vede silnice do Chustu. Po chvíli ticha, mávnul lahváčem směrem mezi domy a pokynul, abych se s nimi napil, jsem raději opět zařadil a vyrazil do osvětlených ulic v centru Mukačeva.
A jelikož se mi docela chtělo spát, začal jsem pátrat po místě, kde bych přespal. Nastalo dilema, zda se vyspat někde ve tmě u lesa nebo pod světlama lamp. Vybral jsem druhou variantu a náhle, shodou okolností, jsem uviděl místo za benzínovou pumpou a rozestavěným autosalonem, kde by byla možnost přespat. V klidu jsem zaparkoval, a začal jsem se připravovat na spaní. Kouknul jsem k pumpě, chlapík pumpař mě šel zkontrolovat – koukli jsme na sebe, že o sobě víme. To samé se opakovalo s hlídačem u staveniště. A za 10 minut už jsem usnul.
Náhle mě probudilo klepání na okno. Bohužel jsem neviděl co se děje, protože okýnka byla zevnitř zamlžená. Vyskočil jsem a opatrně stáhnul okýnko. Venku stál prostorově významný policajt. Jeho pomocník seděl v džípu, v kterém přijeli, a jen koukal. Hned začalo vyslýchání, co tady dělám, kam jedu, proč tu jsem, kdo je Jan Tleskač…. Sotva jsem koukal, a tak jsem se jen blbě tvářil. Hned po mě chtěl pas, řidičák a technický průkaz, otevřít kufr, motor, stále koukal dovnitř, zda by něco nenašel. Vyndávaní věcí, prohlížel vše, co našel a tak došlo i na piva. „Ty jsi pil?“ povídá mi a hned začal naznačovat, že půjdu na krev. Ihned jsem si vzpomněl na Tomáše, co říkal, a tak jsem mu začal cpát pifka, buráky i chipsy. Bohužel na to nereagoval, byl to prostě neúplatný čestný a poctivý strážce zákona. Až jsem se své myšlence začal smát. Když mě spatřil, přitvrdil a začal vyzvídat, kolik mám u sebe peněz. Tvrzení, že jen 5 Euro, ho evidentně neuklidnilo. Vymyslel si pokutu ve výši 100 Euro, a že to budeme muset jet sepsat k nim na policejní stanici. Přesvědčování ať si vezme 5 Euro a piva se minulo účinkem a tak jsem přiznal všechny drobný, co jsem měl v kapse, tj. 18 Euro a piva k tomu. I to nestačilo a začalo opětovné vyndávání a prohrabování věcí. A už jsem pomalu začal chápat, co hledá – peníze. Po další půlhodině mu došla trpělivost a možná i možnosti kde jsou prachy a tak se mě zeptal, co mám v kapsách. Odpověděl jsem, že nic. Nevěřil a tak začalo šacování. Bohužel jsem peníze v postranní kapse měl a to celých
50 Euro. Konečně jsem pochopil, jak se tváří policajt, když najde Svatý Grál. Ihned se změnil v milého strážce zákona a dokonce mi poradil, kudy mám jet a kde můžu přespat. Nevěřil jsem mu ani slovo. Raději jsem se kouknul do mapy a pak pomalu odjel z místa incidentu.

Obrázek

Byl jsem tak nasranej, že jsem už nedokázal usnout, když jsem pak na pár chvil zastavil na odpočívadle před benzinovou pumpou, která jsem uviděl po cca 20 kilometrech cesty. Byla proto nutná změna plánu trasy, místo pokračování do Rumunska se musí jet zpátky, jelikož rozpočet byl poznamenán nenadálým výdajem. Cíl – město Chust – zůstal nezměněn. Kolem páté ranní jsem dojel k obrovskému nápisu XYCT.
Po několika minutovém koukání, kde to vlastně jsem, mi došlo, že je to Chust a začalo slavení koláčem od Čvira. Po této vydatné snídani jsem naskočil do auta a jel vstříc městu Chust. Jelikož bylo ještě hodně brzo, bylo v ulicích málo lidí i aut. Super.

Obrázek

Jel jsem pomalu a postupně se učil ve městě trochu orientovat a zároveň jedním okem koukal po benzínové pumpě, jelikož se opět rozsvítilo žíznivé oko. Ty byly seřazeny na samém konci města. Bohužel se nedalo platit kreditní kartou ani na jedné z nich. A tak jsem jel zpátky a tentokrát koukal po bankomatu. Ten byl umístěn v centru, kam se autem nedalo vjet. A tak jsem nechal Griotku v jedné ulici a šel si pro hřivny. Po menších komplikacích jsem se nakonec peněz dočkal, i když jsem pak s hrůzou trnul, proč karta nechce ven. A tak jsem si vzpomněl na heslo: Když to nejde silou, tak to půjde ještě větší silou. Několikrát jsem praštil do tlačítek a ono to fungovalo. Sebral jsem kartu a rychle se ztratil v davu. Pak jsem zajel natankovat. Hodně mě překvapilo, kolik mají druhů benzínů na výběr (od oktanového čísla 87 až po 97). Pěkně páchly a tak jsem pak musel jet se staženýma oknama. Dal jsem si chipsy a šel se projít kolem nemocnice, která se nacházela naproti nádraží. Když jsem k ní zatáčel, odjížděla zrovna linka č. 3 (viz obrázek níže).

Obrázek

Procházka to byla příjemná, super vzduch, divoká příroda. Došel jsem až na mýtinu, kde byl výhled na Chust. Bohužel byla vidět jen továrna, opuštěný sklad a pár rodinných domků. A tak jsem pokračoval ve špacíru. Prošel jsem kolem rozestavěného komplexu budov a pak i nakouknul do hlavní budovy nemocnice.

Obrázek

Pohled byl zajímavý, trochu smutný. V jedné z chodeb byla otevřená ordinace a v ní sestřička očkovala holčičku. Na chodbě stáli další adepti na štípanec. Raději jsem šel dál, jelikož by si mě mohli splést a zahrnout do fronty. Bylo krásné ráno a tak jsem se šel natáhnout na chvíli do auta, než naberu kurz směr Praha. Po hodince odpočinku a nohách nahoře, jsem opět vyrazil na cestu. Probouzející se město a stále více lidí – díky této kombinaci jsem se rozhodl co nejkratší cestou odjet pryč. Jel jsem pomalu, abych si prohlídnul cvrkot města a aby do mě nikdo nešťouchnul. Začínal krásný slunný den a tak jsem se kochal. Protože cestou do Chustu jsem díky tmě viděl jen silnici, o to víc jsem teď hltal okolní přírodu. Stejně se nedalo jet rychle, silnice představovala testovací dráhu na tlumiče. Hned za městem jsem zastavil u trhu s ovocem a zeleninou. Hned Griotku obsypala hromada dětí, křičící „Žuk, žuk“. Za chvíli jsem pochopil, že žuk je v ukrajinštině brouk. Koupil jsem si kilo rajčat, po jejichž snědení jsem neměl do večera hlad. Opravdová lahůdka. Jen mimochodem – podél silnice bylo spousty trakařů s melouny. Nechápu, proč se musí tahat draze ze Španělska, když je máme „za rohem“. Po několika dalších zastávkách na občerstvení a nalezení samolepky UA, kterou jsem si nalepil na okno, jsem se přiblížil k Mukačevu. Při vjezdu do města mě opět překvapila hustá doprava a v centru trhy. A proto jsem nevědomky dojel až k nádraží, kde jsem zmateně koukal kudy dál. Ujal se mě jeden Sergej s Fordem Sierra, který mě vyvedl na hlavní silnici směrem k hranicím. Opět jsem projel kolem Užhorodu a po odbočení doprava jsem se opět vyloupnul před mužíkem se samopalem. Následovala stejná procedura jako při vjezdu, až na jednu drobnost – za okýnkem seděla Marfuša (čti paní asi 50 let, hnáty křivé pod parukou Marfuša) a jen si prohlídla opět číslo karoserie a obsah kufru, ani úplatek nechtěla, a nechala mě odjet na Slovenskou stranu hranic. Po dvaceti minutách mě čekala další prohlídka a počítání, kolik jsem projel kilometrů a zda nevyvážím nějaké litry benzínu přes čáru.

Obrázek

Na Slovensku jsem si dal kafe a natáhnul se zaslouženě u pumpy. Po hodině zewlingu jsem se vydal do Michalovců, kde jsem se opět setkal s Marošem, a dali řeč. Další cesta mě čekala přes Košice, Rožňavu do Brezna. Tam jsem v supermarketu nakoupil piva a dárky domů a pokračoval vesele dál. Jelikož už se stmívalo, začal jsem hledat místo k přenocování. Objevil jsem parkoviště, bohužel v blízkosti hlavní silnice, ale zase jsem tam byl sám, takže klídek na vaření a připravování se na spaní. Chvíli jsem ještě poslouchal muziku, díval se na fotky a vzpomínal na Ukrajinu. I když jsou tam nepříjemní policajti, celkově má podkarpatská rus super elektrizující atmosféru.
Spalo se mi docela dobře, občas jsem slyšel nějaký kamiony, co projely, ale jinak jsem se hodně a vydatně vyspal. Ráno jsem si udělal čaj, prohřál Griotku a vyrazil směle do dalšího dne. Bohužel se počasí trochu kazilo a tak jsem musel vyndat z tašky nějaký mikiny navíc.
Ráno byl slabý provoz, a tak cesta ubíhala náramně. Itinerář cesty byl následující – Banská Bystrica, Zvolen, Žiar nad Hronom, Prievidza a Trenčín. Tam byla zastávka a protáhnutí kostí v centu města. Na území České republiky cesta pokračovala směrem Uherské Hradiště, Brno, Náměšť nad Oslavou, Třebíč.

Obrázek

Mezi Třebíčí a Náměští nad Oslavou mě zastavil kamarád z fotbalu, který jel v protisměru a mával na mě. Na pumpě jsme dali něco k pití a k jídlu a pokecali jsme o všem možném. Po hodině jsme se rozloučili a odvalili jsme se každý svým směrem. Pokračoval jsem dále, směr Telč, Jindřichův Hradec a Veselí nad Lužnicí. Následovala poslední část cesty, a to do Tábora a přes Benešov do Prahy.
Na Ukrajině někdy příště na viděnou.
Naposledy upravil(a) Michal dne 12 dub 2011, celkem upraveno 1 x.

Uživatelský avatar
soe2
stálý inventář fóra flat4
Příspěvky: 3440
Registrován: 16 kvě 2005
Bydliště: ostrava
Kontaktovat uživatele:

Re: VW Chrobák 2010 (Slovensko) & Výlet na Ukrajinu

Příspěvek od soe2 »

no...krása...jen škoda, že je to tam takové zprzněné tou dobou minulou....to v litvě už není...tam je to do pohody...
s chrobákom nikdy nezostárňeš.....
Ferda projel - Lotyšsko,Litvu,Polsko,Německo,Slovensko, Rakousko,Slovinsko a Chorvatsko
2vw Mekky (Grossglockner a Wolfsburg) splněny

Uživatelský avatar
Leer
stálý inventář fóra flat4
Příspěvky: 1668
Registrován: 03 led 2003
Bydliště: v březnu je nejkrásnější Vídeň

Re: VW Chrobák 2010 (Slovensko) & Výlet na Ukrajinu

Příspěvek od Leer »

odpolední káva a cestopísek ..... máš z 1 :D
Veteran car club Česká lípa - www.vcc-ceskalipa.cz

Uživatelský avatar
BUTCH bus
stálý inventář fóra flat4
Příspěvky: 1605
Registrován: 16 čer 2009
Bydliště: Nedaleko Samby

Re: VW Chrobák 2010 (Slovensko) & Výlet na Ukrajinu

Příspěvek od BUTCH bus »

Hustý!
A já se s tim dycky tak plánuju... [smilie=fun_84.gif]
OndraS

Uživatelský avatar
Kůča
stálý inventář fóra flat4
Příspěvky: 2660
Registrován: 05 úno 2010
Bydliště: Teplice

Re: VW Chrobák 2010 (Slovensko) & Výlet na Ukrajinu

Příspěvek od Kůča »

Teda přečetl jsem to jednim dechem.Pěknej vejlet,a dobrodružství. :wink:
Až mě za to doma vyhoděj,tak budu kempovat celoročně.

Uživatelský avatar
Jan
stálý inventář fóra flat4
Příspěvky: 2224
Registrován: 11 úno 2008
Bydliště: Červené Pečky
Kontaktovat uživatele:

Re: VW Chrobák 2010 (Slovensko) & Výlet na Ukrajinu

Příspěvek od Jan »

Parádní počteníčko. =D>
Nejkrásnější pohled na svět je od volantu VW ...

VW Brouk Kolín www.vwbroukkolin.cz
Beskydsport Kempík (1981)
VW Brouk 1303 "Čert" (1975)

Uživatelský avatar
SO 545
vw pozitiv
Příspěvky: 4893
Registrován: 27 říj 2004
Bydliště: vych.slovensko-Sobrance
Kontaktovat uživatele:

Re: VW Chrobák 2010 (Slovensko) & Výlet na Ukrajinu

Příspěvek od SO 545 »

Michal pekne napisane ale naposledy na Ukrajinu nikdy neber vacsie peniaze ako 10 eurovky :wink:

Je to cestovatel to sa musi uznat. =D>
SYSTEM CONTROL
http://www.vwolkers.com" onclick="window.open(this.href);return false; Mrtvy muž

Uživatelský avatar
soe2
stálý inventář fóra flat4
Příspěvky: 3440
Registrován: 16 kvě 2005
Bydliště: ostrava
Kontaktovat uživatele:

Re: VW Chrobák 2010 (Slovensko) & Výlet na Ukrajinu

Příspěvek od soe2 »

tak příště až na Krym....co??
na to sie trzeba opytacz Filipa z BB :)
s chrobákom nikdy nezostárňeš.....
Ferda projel - Lotyšsko,Litvu,Polsko,Německo,Slovensko, Rakousko,Slovinsko a Chorvatsko
2vw Mekky (Grossglockner a Wolfsburg) splněny

Uživatelský avatar
aircooled
aircooled kecálek
Příspěvky: 706
Registrován: 19 říj 2010

Re: VW Chrobák 2010 (Slovensko) & Výlet na Ukrajinu

Příspěvek od aircooled »

=D> Si kaskadér Majkle.
ExBruno

Uživatelský avatar
Knofel
zasloužilý harcovník fóra flat4.org
Příspěvky: 263
Registrován: 13 bře 2011
Bydliště: Co by kamenem dohodil od Ostravy
Kontaktovat uživatele:

Re: VW Chrobák 2010 (Slovensko) & Výlet na Ukrajinu

Příspěvek od Knofel »

Odvaha ti očividně nechybí ;-) Já bych do toho asi sám nešel... Jinak super článek! :)

Uživatelský avatar
Skid
stálý inventář fóra flat4
Příspěvky: 2002
Registrován: 25 dub 2007
Bydliště: Veselí nad Lužnicí a Pha
Kontaktovat uživatele:

Re: VW Chrobák 2010 (Slovensko) & Výlet na Ukrajinu

Příspěvek od Skid »

luxusni vypraveni pred spanim. A az priste pojedes pres Veseli, tak se muzes stavit. ;-)
VW Brouk alias Walda (1956)
VW Brouk 1600i "Black Frog" (1996)
VW T2a "Tommy" (1970)

Uživatelský avatar
udeeska
stálý inventář fóra flat4
Příspěvky: 7223
Registrován: 31 led 2009
Bydliště: Usti n.L.-Seattle WA

Re: VW Chrobák 2010 (Slovensko) & Výlet na Ukrajinu

Příspěvek od udeeska »

Muj kamos jezdi na kamionu,tak znam z vypraveni,ale mas odvahu,ja bych tam nejel ledatak
s Haklem :mrgreen: .Peknej pribeh :wink:
Vwase nocni sichta...

Zamčeno