Ctvrtek rano VWita opet zavelel v 9:00 odjezd. Stavame driv, kolem 7:30 tak nejak nezavisle na sobe, a ejhle, vsichni mame stejny napad -> jdeme se koupat !!! Po tom desti, rano voda byla velmi osvezujici, a konstatuji, ze bych klidne zde zustal cely tyden.
Vyrazime smerem Kals am Grossglockner, ceka nas streka cca 240 Km, pres takova znama mesta jako Dachstein, Bischofshofen, Zell am See, Kaprun, a nakonec Mittersilu (kousicek od Kitzbuhelu). Auticko jede jak po masle [smilie=driving.gif], kocham se rizenim, chvalim Rakusaky, jake maji dobre silnice, jak je maji dobre oznacene, jak maji posekane louky, svezi ranni vitr cechra moje "haro", no proste parada.
Jenze po cca 40Km se ze zadu ozyva to zname, ridicem uplne nenavidene
"Tati, ja chci curat" [smilie=bricks1.gif] a ja jsem zpet v reale. Tak tedy stavime, vyzenu radeji celou posadku ven, aby se vycurali kdyz uz tak vsichni. Mezi tim kolona pomalu ale jiste mizi v dali a my se (jak jinak bez mapy) vzapeti uspesne ztracime. Kupujeme mapku v takovem malebnem solno-hornickem mestecku Hallstatt primo pod Dachsteinem, kde se snad nachazi nejuzsi tunel, kterym jsem kdy autem jel. Kupuji mapu na cerpacce, ptam se prodavajici, kde se vubec nachazim, otacim 11m soupravu o 180 stupnu, a uzkym tunelem se vydavam zpet na krizovatku, kde jsme spatne odbocili. Mezitim jsme se telefonicky spojili s vedouci skupinkou a zjistili smer jizdy. Zacina stihaci jizda, ale tem Rakouskym kopcum nikdy konce. V tu chvili jsem ale jeste nevedel, ze tyhle kopce kolem Dachsteinu jsou slaby odvar, co nas jeste ke konci dne ceka.
Sjizdime tedy do udoli, nabirame smer Bischofshofen, za kterym mijime na cerpacce nasi CZ vypravu. Nezastavuji, jedu skoro kilem, auto jede jak splaseny po tech kopcich. Zastavuji v Zell am See kde tankujeme plnou (od Vysaku spotreba 13l/100Km) a nakupujeme pred vystupem.
Nakup, vzadu jsou videt kopce kam za chvili vyrazime
Rikam sobe, uz jen 60 Km, to preci dame, je to jen 60 Km jak od nas do Caslavi, jak nic, mam preci nejvykonnejsi VW vzduchem seriove vyrabeny motor... Dojizdi nas zbytek, serazujeme se na parkovisti a vyrazime smerem na obavany tunel. Jedeme malebnym udolickem, opet obdivuji jak maji vsude posekano, na kazdem druhem rohu je klasicky Alpsky pension, proste parada. Fakt jsem se citil jak Hrusinsky ve filmu Vesnicko ma strediskova - Opet jste se kochal pane doktore ?
Tak a ted teprve zacina ten napinavy pribeh. Silnice pozvolna zacina stoupat, zatim radim na 3. kvuli pomalejsim predemnou. Po asi 2-3 minutach, podrazuji na 2., a drzim pul plynu, tocim kolem 3.500 otacek. Za chvilku zacinaji klesat otacky, pridavam tedy plyn, ktery je ted uz na podlaze a otacky spadli na 2.600 a tam i zustali (uz vim kde je max. kroutak), dokud se mi teplota oleje nevysplhala na 125 stupnu. Vydrzelo to takhle celych 20 minut a musel jsem zastavit, otevrit motor, vypustit deti na 20 minut ven.
Po ceste potkavame spoustu ponorek, ktere maji obrovskou vyhodu zabudovanych redukci, maji v tech kopcich vyhodu mnohem lepsich prevodovych pomeru, jenze... 412 proste jede i s Eribou i do takoveho kopce.
Vyrazime, projizdime tunelem (1.682 m n.m.), na druhem konci (asi 5 Km) nas ceka mytne a take zbytek CZ vypravy.
Uf... jeden kopec mame za sebou. Ale ted zacina zatezkavaci zkouska brzd, takze stejnym prevodovym stupnem z kopce, motor toci > 4.000, chladi se na 75 stupnu... po par Km uhybame z hlavni do leva a pro zmenu opet zaciname prudce stoupat do Kalsu cca 13-14 Km.
Prijezd do Kalsu kolem 14:30
Sraz na poli, kde nebyli zachody ani obcerstveni, ale zato tam byl mistni zemedelec, ktery snad 2x do roka mocuvkou hnoji sve pole, ktere bylo cca 200m nad nami, takze si dovedete prestavit tu intenzivni vuni/smrad... jako by nemohl pockat do 17h nez vsichni odjedeme. No nic... rozhoduji, ze odejeme driv, slunicko pali cim dal vic, vedro je nesnesitelne, jedine co me uspokojuje, jsou mraky tech nadhernych barevnych aut kolem. Odprahneme Eribu a vyrazime na spanilku na foceni na Lucknerhaus 1.984 m n.m. , pod jizni stranou Grossglockneru.
Delame spolecne foto ucastniku
Delame spolecne foto CZ vypravy
Po te odjizdime smerem dolu, ja jedu pro Eribu, zbytek jede do nedalekeho luxusniho noveho kempu.
Zakladni tabor #3
Vecer grilovacka, nejake to jeste porad studene pivko, vinko, pokec a pak na zaver i popijeni s klukama ze Slovinska. V 00:00 se zavrel senk s lahvovym tretinkovym pivem a jdeme spat... Rano nas opet ceka brzky odjezd v 9:00.
Zitra dopisu sobotu a snad i nedeli...
nez na nas uderil VELMI NEPRIJEMNY PAN . Kolem pulnoci jsme se s Ovalisimem bavili na ukor nejake hystericke zarlive ceske pubertalni turistky, ktera snad zbudila 1/2 kempu, (rozhovor vypadal asi nasledovne -> co ze ? s kym ze chrapal ? co ze delal ? ja jsem takova pi...) Pak jsme u toho dosrkli pivko/vinko a sli spat.
jsme nedockavi 
