V pátek ráno jsme se vydali směr Slovensko na 10,5-týho VW chrobáka.
A jsme téměř v cíli. V itineráři máme napsáno, že v obci Hnilčík se máme dát doprava a že uvidíme cedule kam máme jet. A nekecali. Na kandelábru je napsáno "Po konec asfaltu"
. Tak jedeme po úzké klikaté cestě a na konci asfaltu zahlédneme šipku 40m.
Tak jedeme, koukáme napravo, nalevo a nikde nic.
Zastavíme, voláme a za chvíli se dovídáme, že to není 40m ale 400m. Déšť umyl nulu a my přehlédli konturu psanou tužkou
.
Chata je tak krásně zašitá, že do poslední chvíle není z cesty vidět.
Krásné místo, přátelské přivítání, kotel guláše a točené pivo. Co víc si přát.
Snad aby vydrželo počasí, ale sluníčko se ráno dere skrz stromy a tak to vypadá nadějně.
Jedeme na výlet do Gelnice.
Stará radnice, v současnosti banické muzeum.
Po obědě se trháme a jedeme na privátní výlet. Byla to opravdu pohodová jízda. Asi 20km před námi jel policejní vůz, který nebylo kde předjet.
Zastávka u přehrady Palcmanská Maša.
Výhled na kopce kolem Dobšiné.
Dobšinský kopec kde se jezdí závody do vrchu
http://dobsinskykopec.com/
Nemohli jsme si nechat ujít zkušební projížďku. Bohužel mě v té chvíli začal stávkovat foťák.
V neděli po ránu se vydáváme na zpáteční cestu.
Tentokrát policii vystřídal kombajn, ale brzda provozu to byla stejná.
Pohled na přehradu z kopce.
Směr Poprad.
Vysoké Tatry na dohled.
Závěr cesty už taková pohoda nebyla. Po přejetí Makova se počasí začalo kazit a mezi Val.Mez. a Hranicemi nás chytil plavák, že jsme si připadali, že jedeme korytem řeky.
No hlavně, že nás netrefil žádný strom nebo větev. Najeto 1256 km .
Každý celek se skládá z detailů.