Hanzelka, Zikmund, Elstner a další...čtení ke kávě
-
pulenejksicht
- ex beetleboy
- Příspěvky: 5894
- Registrován: 19 kvě 2004
- Bydliště: vwšudezdejší
-
Leer
- stálý inventář fóra flat4
- Příspěvky: 1668
- Registrován: 03 led 2003
- Bydliště: v březnu je nejkrásnější Vídeň
připojil bych se k prosbě axouna, taky nemám možnost to v sobotu sledovat a velice rád bych to shlédl 
Veteran car club Česká lípa - www.vcc-ceskalipa.cz
Hillary byl dobrej včelař. Jedna ze skvělých ikon starýho světa, kdy k chlapskýmu výkonu nestačí pouze zajít do outdoor shopu, zaplatit třiceti lidem megašišku, udělat si přestávku na cestě letadlem mezi kontinenty a večer o tom klábosit doma v trendy baru...
Čest jeho památce.
Čest jeho památce.
German Classic but Motorhead isn´t Hawkwind
-
axoun
- Der Österreicher a Pán Hřejivého archivu
- Příspěvky: 2776
- Registrován: 19 srp 2004
- Kontaktovat uživatele:
AMEN
a stejně tak čest památce těm, kterým se to před Hillarym nepovedlo, ale kteří to zkoušeli v košilích, pletených svetrech a větrovkách z celtoviny. Čas od času bývají ještě kolem šesti tisíc metrů n.m. nalezeni ve zmaržené podobě (s táním ledovců jich na nás nejspíš ještě pár vyjukne). Ten poslední z období kolem 30. let (pokud mne paměť nešálí) měl údajně pod tesilovýma pumpkama ohrnutý fusekle přes »pionýrky«.
a stejně tak čest památce těm, kterým se to před Hillarym nepovedlo, ale kteří to zkoušeli v košilích, pletených svetrech a větrovkách z celtoviny. Čas od času bývají ještě kolem šesti tisíc metrů n.m. nalezeni ve zmaržené podobě (s táním ledovců jich na nás nejspíš ještě pár vyjukne). Ten poslední z období kolem 30. let (pokud mne paměť nešálí) měl údajně pod tesilovýma pumpkama ohrnutý fusekle přes »pionýrky«.
správně - Irvine a Mallory. Na gymplu jsme založili Everest klub Křenová, bylo to v době, kdy Messner soupeřil s Kukuczkem, kdo dřív sleze všech 14 kousků, Sir Joseph si to férově rozdával s K2 a Psotka zemřel za slávu druhejch...axoun píše:AMEN
a stejně tak čest památce těm, kterým se to před Hillarym nepovedlo
Ale Irvine s Mallorym - ti byli na střeše určitě první a ti nás fascinovali ze všeho nejvíc ! I z důvodů, co napsal Ax. Nikdo už dnes stopro nezjistí, zda tam opravdu byli nebo ne, ale svět není jen o racionálních zjištěních. Ten je i o té víře a fantazii. A já věřím, že tam byli a že zemřeli až na cestě zpátky...
German Classic but Motorhead isn´t Hawkwind
Nedávno podnikli češi další expedici do světa, něco se najde na těchto stránkách i o historii cest do zapomenutých koutů světa....
http://www.transtrabant.cz/velka-cesta/
Jiní Brňáci jeli do Sýrie
http://www.zigulemdosyrie.borec.cz/
http://www.transtrabant.cz/velka-cesta/
Jiní Brňáci jeli do Sýrie
http://www.zigulemdosyrie.borec.cz/
-
axoun
- Der Österreicher a Pán Hřejivého archivu
- Příspěvky: 2776
- Registrován: 19 srp 2004
- Kontaktovat uživatele:
Se škodovkou kolem světa: 27 700 kilometrů za 97 dní
Před sedmdesáti lety cestovatel a dobrodruh Bohuslav Jan Procházka se spolujezdcem Jindřichem Kubiasem objeli zeměkouli. Sériový polokabriolet Škoda Rapid zvládl cestu bez významnější poruchy za 97 dní. Ve své době to byl jedinečný výkon, který zůstal dlouho nepřekonán.
Mladoboleslavská Škoda na počátku třicátých let rozjížděla pásovou výrobu a Bohuslav Procházka se stal v zahraničí jejím neoficiálním, ale významným propagátorem. S lidovým čtyřválcem zvítězil v americkém Roosevelt Cupu, v roli polykače kilometrů křižoval Evropu i Ameriku.
S tehdy nejlevnějším modelem například vyrazil v roce 1934 do Říma, kde Československo hrálo finále mistrovství světa ve fotbale. Vykoupal se v moři a po pár hodinách už jel zpátky domů: Praha - Řím - Praha za 50 hodin čistého času.
V pětatřicátém roce zase jižní pěší stezkou vyšplhal s autem na Sněžku.
To však měl být teprve začátek. Bohuslav Procházka plánoval verneovskou cestu kolem světa za sto dní, kterou chtěl spojit s trasou legendární dálkové jízdy z roku 1908 Peking - Paříž, ale v opačném směru. Pro přípravu cesty zmobilizoval ministerstvo zahraničí, sovětské a čínské vyslanectví, americké autokluby a četné zahraniční organizace, jejichž byl členem. Postupně musel své plány korigovat - do Číny, Mongolska, na Sibiř ani do Kazachstánu jej nakonec nepustili.
Za spolujezdce si přibral Jindřicha Kubiase, pocházejícího z rodiny vambereckých velkouzenářů. Kromě zapůjčeného vozu si totiž celou cestu musel hradit sám, takže se mu bohatý partner náramně hodil.
Nic než bláto
Po půlročních přípravách 24. dubna 1936 oba muži vyjíždějí. Na autě mají jen minimální úpravy - sklopná sedadla a zvětšenou nádrž, která pojala sto litrů benzínu. S sebou si vezou rozhlasový přijímač, gumovou vanu a lehký kulomet - pro všechny případy.
Cesta vede přes Polsko, Východní Prusko a nezávislé pobaltské státy do SSSR. Tam je podle vzpomínek uvítalo bezedné bahno, arogance všemožných funkcionářů a policejní mašinérie. Cestovatelé byli například úřady přinuceni vzít na palubu průvodce místní turistické organizace, který o trase Moskva - Tula - Charkov - Rostov - Baku věděl ještě méně než oni. Protože neměli k dispozici žádnou mapu, k očekávaným třem tisícům kilometrů přibyla další problouděná tisícovka. Mužici se jim prý klaněli až k zemi, ale většinou je poslali na druhou stranu. Bohuslav Procházka žasnul nad ruskými "dorogami": cesta vedla tam, kde ji poslední kolchozník projel.
Rapid tonul v blátě, několikrát najel na skryté balvany tak, že přišel o listová pera. Přitom auto stále drželo vysoké tempo. Za sedm dní v takových podmínkách zvládlo 3260 kilometrů, průměrně tedy 460 kilometrů denně. A nejkrásnější zážitek z cesty po Sovětském svazu? Podle Procházky to byl kousek příhraniční asfaltky, u které byla jistota, že je konečně vyvede pryč ze země.
Země plná opiaV civilizovanějším Íránu chtěla posádka nahnat čas, který ztratila v Rusku. Dokoupila zásoby a vůz naplněný čokoládou, zavařeninami, galonem whisky a plechovkami s benzínem se prodíral pouštěmi i subtropickou krajinou. Kritické úseky ovládané loupeživými bandami posádka projížděla maximálním tempem, přikrčena a s kulometem na klíně. V Afghánistánu cestovatelé ztratili přední registrační značku, pak urazili výfuk, ale stále byli spokojeni. "Dokud nás bubínky brní, je to prima, jen aby nám to neztichlo!" pokřikovali na sebe.
Přes indickou Bombaj a čajový ráj Cejlon se dostali do Singapuru, Hongkongu a Šanghaje. Unaveni zašli do opiového doupěte. "Nedivím se, že ačkoli v Šanghaji jest i trest smrti za druhé přistižení při kouření opia, přece se holdování této vášni rozrůstá," vzpomínal na své zážitky Bohuslav Procházka.
Japonskem projeli rychle a konstatovali, že motorismus je zde v plenkách. Nalodili se a zamířili k San Francisku. Před přístavem míjeli ostrov Alcatraz, kde si tehdy odpykával trest Al Capone.
Na kvalitních silnicích se Češi rozhodli překonat rychlostní rekord přesunu ze západního na východní pobřeží USA. Čtyřválec s objemem 1400 cm3 a výkonem 31 koní ujel 5300 kilometrů z Friska do New Yorku za necelých 105 hodin. Automobile Club of America na Procházkovu počest uspořádal recepci a Škoda měla reklamu, o jaké se jí nesnilo.
Prvního srpna 1936 se Bohuslav Procházka s Jindřichem Kubiasem vracejí do Prahy. Po 97 dnech a 27 700 kilometrech. Na objetí zeměkoule spotřebovali 2820 litrů benzínu a 66 litrů oleje.
Takový výkon se vinou železné opony nepodařilo po válce zopakovat ani mnohem slavnější cestovatelské dvojici Hanzelka - Zikmund.
Bohuslav Jan ProcházkaZa svým jménem rád uváděl přídomek "z Dubé", ale na slavný šlechtický rod se odvolával neoprávněně. Přesto to byl podle pamětníků velmi schopný, vytrvalý a noblesní muž činu.
Zkušenosti získával v jinonické waltrovce, dále na praxi ve francouzských a amerických automobilkách. Ve Spojených státech se i oženil. Stal se dopisovatelem tamního prestižního magazínu The Motor a jako manažer koncernu Penn Commercial Corporation se po šesti letech putování po světě vrátil do Československa. Doma zajišťoval prodej maziv, servisní a garážové techniky. Záhy investoval do "amerikánského autosanatoria" Autoclub Garage sídlícího v Praze na Smíchově. Ještě před vypuknutím války emigroval do USA, kde zůstal až do své smrti.
Zahynul v New Yorku za volantem, když jej smetl nákladní automobil... (ZDV)
S litrovým mladoboleslavským vozem Popular získal Bohuslav Procházka v roce 1935 v New Yorku cenný Rooseveltův pohár.
Za svým jménem rád uváděl přídomek "z Dubé", ale na slavný šlechtický rod se odvolával neoprávněně. Přesto to byl podle pamětníků velmi schopný, vytrvalý a noblesní muž činu.
Zkušenosti získával v jinonické waltrovce, dále na praxi ve francouzských a amerických automobilkách. Ve Spojených státech se i oženil. Stal se dopisovatelem tamního prestižního magazínu The Motor a jako manažer koncernu Penn Commercial Corporation se po šesti letech putování po světě vrátil do Československa. Doma zajišťoval prodej maziv, servisní a garážové techniky. Záhy investoval do "amerikánského autosanatoria" Autoclub Garage sídlícího v Praze na Smíchově. Ještě před vypuknutím války emigroval do USA, kde zůstal až do své smrti.
Zahynul v New Yorku za volantem, když jej smetl nákladní automobil... (ZDV)
S litrovým mladoboleslavským vozem Popular získal Bohuslav Procházka v roce 1935 v New Yorku cenný Rooseveltův pohár.
zdroj intermed
Před sedmdesáti lety cestovatel a dobrodruh Bohuslav Jan Procházka se spolujezdcem Jindřichem Kubiasem objeli zeměkouli. Sériový polokabriolet Škoda Rapid zvládl cestu bez významnější poruchy za 97 dní. Ve své době to byl jedinečný výkon, který zůstal dlouho nepřekonán.
Mladoboleslavská Škoda na počátku třicátých let rozjížděla pásovou výrobu a Bohuslav Procházka se stal v zahraničí jejím neoficiálním, ale významným propagátorem. S lidovým čtyřválcem zvítězil v americkém Roosevelt Cupu, v roli polykače kilometrů křižoval Evropu i Ameriku.
S tehdy nejlevnějším modelem například vyrazil v roce 1934 do Říma, kde Československo hrálo finále mistrovství světa ve fotbale. Vykoupal se v moři a po pár hodinách už jel zpátky domů: Praha - Řím - Praha za 50 hodin čistého času.
V pětatřicátém roce zase jižní pěší stezkou vyšplhal s autem na Sněžku.
To však měl být teprve začátek. Bohuslav Procházka plánoval verneovskou cestu kolem světa za sto dní, kterou chtěl spojit s trasou legendární dálkové jízdy z roku 1908 Peking - Paříž, ale v opačném směru. Pro přípravu cesty zmobilizoval ministerstvo zahraničí, sovětské a čínské vyslanectví, americké autokluby a četné zahraniční organizace, jejichž byl členem. Postupně musel své plány korigovat - do Číny, Mongolska, na Sibiř ani do Kazachstánu jej nakonec nepustili.
Za spolujezdce si přibral Jindřicha Kubiase, pocházejícího z rodiny vambereckých velkouzenářů. Kromě zapůjčeného vozu si totiž celou cestu musel hradit sám, takže se mu bohatý partner náramně hodil.
Nic než bláto
Po půlročních přípravách 24. dubna 1936 oba muži vyjíždějí. Na autě mají jen minimální úpravy - sklopná sedadla a zvětšenou nádrž, která pojala sto litrů benzínu. S sebou si vezou rozhlasový přijímač, gumovou vanu a lehký kulomet - pro všechny případy.
Cesta vede přes Polsko, Východní Prusko a nezávislé pobaltské státy do SSSR. Tam je podle vzpomínek uvítalo bezedné bahno, arogance všemožných funkcionářů a policejní mašinérie. Cestovatelé byli například úřady přinuceni vzít na palubu průvodce místní turistické organizace, který o trase Moskva - Tula - Charkov - Rostov - Baku věděl ještě méně než oni. Protože neměli k dispozici žádnou mapu, k očekávaným třem tisícům kilometrů přibyla další problouděná tisícovka. Mužici se jim prý klaněli až k zemi, ale většinou je poslali na druhou stranu. Bohuslav Procházka žasnul nad ruskými "dorogami": cesta vedla tam, kde ji poslední kolchozník projel.
Rapid tonul v blátě, několikrát najel na skryté balvany tak, že přišel o listová pera. Přitom auto stále drželo vysoké tempo. Za sedm dní v takových podmínkách zvládlo 3260 kilometrů, průměrně tedy 460 kilometrů denně. A nejkrásnější zážitek z cesty po Sovětském svazu? Podle Procházky to byl kousek příhraniční asfaltky, u které byla jistota, že je konečně vyvede pryč ze země.
Země plná opiaV civilizovanějším Íránu chtěla posádka nahnat čas, který ztratila v Rusku. Dokoupila zásoby a vůz naplněný čokoládou, zavařeninami, galonem whisky a plechovkami s benzínem se prodíral pouštěmi i subtropickou krajinou. Kritické úseky ovládané loupeživými bandami posádka projížděla maximálním tempem, přikrčena a s kulometem na klíně. V Afghánistánu cestovatelé ztratili přední registrační značku, pak urazili výfuk, ale stále byli spokojeni. "Dokud nás bubínky brní, je to prima, jen aby nám to neztichlo!" pokřikovali na sebe.
Přes indickou Bombaj a čajový ráj Cejlon se dostali do Singapuru, Hongkongu a Šanghaje. Unaveni zašli do opiového doupěte. "Nedivím se, že ačkoli v Šanghaji jest i trest smrti za druhé přistižení při kouření opia, přece se holdování této vášni rozrůstá," vzpomínal na své zážitky Bohuslav Procházka.
Japonskem projeli rychle a konstatovali, že motorismus je zde v plenkách. Nalodili se a zamířili k San Francisku. Před přístavem míjeli ostrov Alcatraz, kde si tehdy odpykával trest Al Capone.
Na kvalitních silnicích se Češi rozhodli překonat rychlostní rekord přesunu ze západního na východní pobřeží USA. Čtyřválec s objemem 1400 cm3 a výkonem 31 koní ujel 5300 kilometrů z Friska do New Yorku za necelých 105 hodin. Automobile Club of America na Procházkovu počest uspořádal recepci a Škoda měla reklamu, o jaké se jí nesnilo.
Prvního srpna 1936 se Bohuslav Procházka s Jindřichem Kubiasem vracejí do Prahy. Po 97 dnech a 27 700 kilometrech. Na objetí zeměkoule spotřebovali 2820 litrů benzínu a 66 litrů oleje.
Takový výkon se vinou železné opony nepodařilo po válce zopakovat ani mnohem slavnější cestovatelské dvojici Hanzelka - Zikmund.
Bohuslav Jan ProcházkaZa svým jménem rád uváděl přídomek "z Dubé", ale na slavný šlechtický rod se odvolával neoprávněně. Přesto to byl podle pamětníků velmi schopný, vytrvalý a noblesní muž činu.
Zkušenosti získával v jinonické waltrovce, dále na praxi ve francouzských a amerických automobilkách. Ve Spojených státech se i oženil. Stal se dopisovatelem tamního prestižního magazínu The Motor a jako manažer koncernu Penn Commercial Corporation se po šesti letech putování po světě vrátil do Československa. Doma zajišťoval prodej maziv, servisní a garážové techniky. Záhy investoval do "amerikánského autosanatoria" Autoclub Garage sídlícího v Praze na Smíchově. Ještě před vypuknutím války emigroval do USA, kde zůstal až do své smrti.
Zahynul v New Yorku za volantem, když jej smetl nákladní automobil... (ZDV)
S litrovým mladoboleslavským vozem Popular získal Bohuslav Procházka v roce 1935 v New Yorku cenný Rooseveltův pohár.
Za svým jménem rád uváděl přídomek "z Dubé", ale na slavný šlechtický rod se odvolával neoprávněně. Přesto to byl podle pamětníků velmi schopný, vytrvalý a noblesní muž činu.
Zkušenosti získával v jinonické waltrovce, dále na praxi ve francouzských a amerických automobilkách. Ve Spojených státech se i oženil. Stal se dopisovatelem tamního prestižního magazínu The Motor a jako manažer koncernu Penn Commercial Corporation se po šesti letech putování po světě vrátil do Československa. Doma zajišťoval prodej maziv, servisní a garážové techniky. Záhy investoval do "amerikánského autosanatoria" Autoclub Garage sídlícího v Praze na Smíchově. Ještě před vypuknutím války emigroval do USA, kde zůstal až do své smrti.
Zahynul v New Yorku za volantem, když jej smetl nákladní automobil... (ZDV)
S litrovým mladoboleslavským vozem Popular získal Bohuslav Procházka v roce 1935 v New Yorku cenný Rooseveltův pohár.
zdroj intermed
-
mlok
- zasloužilý harcovník fóra flat4.org
- Příspěvky: 492
- Registrován: 11 led 2006
- Bydliště: Podlesí u Příbrami
kráása! 
sním o tom každou nocí, naložit do buse náhradní motor, lehkej kulomet, dva měsíce volna a jet kamsi na východ...
co se týče těch škodováckých modelů, myslim si, že to v ty přechodový roky lepili podle toho, co bylo zrovna na skladu... takže věřím, že do káry rapid dali motor z popoláru (místo 1300 jen 1000ccm) a do techničáku napsali popular...
sním o tom každou nocí, naložit do buse náhradní motor, lehkej kulomet, dva měsíce volna a jet kamsi na východ...
co se týče těch škodováckých modelů, myslim si, že to v ty přechodový roky lepili podle toho, co bylo zrovna na skladu... takže věřím, že do káry rapid dali motor z popoláru (místo 1300 jen 1000ccm) a do techničáku napsali popular...
