Josefe, chtěl jsem mít přestávky gendrově vyvážený.....klidně se koukej, přestávky se díky analýze sledovanosti budou měnit.....Jozef píše:Budem musieť tento cestopis pozerať tajne, ak manželka zbadá aké fotky pozerám bude zle
CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
7.den – 0 km
Po přežití noci na ultraměkký posteli, jsme se vydali do velkoměsta. Vyzbrojili jsme se mapou, slovníkem, zásobami jídla a pití a především foťákem. V recepci jsme se zeptali na zajímavá místa, která bychom neměli minout – po 20. označení místa jsem ztratil vědomí. Jako první musíme přejít desetiproudou dálnici, na které se jezdí všemi rychlostmi.
Pak se ocitáme před nákupním centrem, kde je socha úderníka.
Pak scházíme do metra – jsou tam starý turnikety a i metro se moc nezměnilo.
U nás jezdilo 5 vozů, tady osm.
Po pár stanicích vycházíme v centru Moskvy a fotíme, co se dá, ikdyž nevíme co to je.
U Kremlu fotíme vstupní bránu
a jezdce na koni, který není nikdo jiný, než slavný ruský vojevůdce Georgij Sergejevič Žukov.
Jdeme v poznávací trase dál. Po cestě vidíme, jak se v Rusku převáží historické skvosty. Raději nad tím dál nepřemýšlíme a jdeme směle dál.
Míjíme pravoslavný kostel
a už máme před sebou samotný Kreml a mausoleum Lenina.
A pak už konečně vidíme hlavní památku Moskvy – chrám Vasila Blaženého. Je úžasný, akorát je tu hodně turistů. Nevadí. Fotíme, co se dá a stále se kocháme pohledem na tu krásu.
Potom pokračujeme k řece, kde si fotíme zajímavou ceduli
a další obrovské budovy, kterých je v Moskvě, resp. celém Rusku víc než dost.
Opět se ohlédnem na Vasila a šup pryč.
Pomalu se začínáme vracet a berem to přes dům módy a méně navštěvované oblasti.
Ještě vyfotíme Puškina a opět se vrháme do krtčí nory, kde se svezeme metrem do naší oblíbené zastávky.
V Moskvě mají přenádherné zastávky metra, hezky udržovaný, nic rozbitý, vše čistý…úžasný.
Ještě vyfotíme náš orientační bod, podle kterého poznáme, že jsme opravdu tam, kde máme být.
Griotka je bezpečně zaparkovaná a odpočívá před dalšími náročnými etapami.
Dobrou noc.
Po přežití noci na ultraměkký posteli, jsme se vydali do velkoměsta. Vyzbrojili jsme se mapou, slovníkem, zásobami jídla a pití a především foťákem. V recepci jsme se zeptali na zajímavá místa, která bychom neměli minout – po 20. označení místa jsem ztratil vědomí. Jako první musíme přejít desetiproudou dálnici, na které se jezdí všemi rychlostmi.
Pak se ocitáme před nákupním centrem, kde je socha úderníka.
Pak scházíme do metra – jsou tam starý turnikety a i metro se moc nezměnilo.
U nás jezdilo 5 vozů, tady osm.
Po pár stanicích vycházíme v centru Moskvy a fotíme, co se dá, ikdyž nevíme co to je.
U Kremlu fotíme vstupní bránu
a jezdce na koni, který není nikdo jiný, než slavný ruský vojevůdce Georgij Sergejevič Žukov.
Jdeme v poznávací trase dál. Po cestě vidíme, jak se v Rusku převáží historické skvosty. Raději nad tím dál nepřemýšlíme a jdeme směle dál.
Míjíme pravoslavný kostel
a už máme před sebou samotný Kreml a mausoleum Lenina.
A pak už konečně vidíme hlavní památku Moskvy – chrám Vasila Blaženého. Je úžasný, akorát je tu hodně turistů. Nevadí. Fotíme, co se dá a stále se kocháme pohledem na tu krásu.
Potom pokračujeme k řece, kde si fotíme zajímavou ceduli
a další obrovské budovy, kterých je v Moskvě, resp. celém Rusku víc než dost.
Opět se ohlédnem na Vasila a šup pryč.
Pomalu se začínáme vracet a berem to přes dům módy a méně navštěvované oblasti.
Ještě vyfotíme Puškina a opět se vrháme do krtčí nory, kde se svezeme metrem do naší oblíbené zastávky.
V Moskvě mají přenádherné zastávky metra, hezky udržovaný, nic rozbitý, vše čistý…úžasný.
Ještě vyfotíme náš orientační bod, podle kterého poznáme, že jsme opravdu tam, kde máme být.
Griotka je bezpečně zaparkovaná a odpočívá před dalšími náročnými etapami.
Dobrou noc.
Re: CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
Ty jo a byli jste se podívat na vycpanýho Lenina?? Chytá už patinku??Michal píše:...a už máme před sebou samotný Kreml a mausoleum Lenina...
- Klemen Klemen
- Příspěvky: 137
- Registrován: 07 pro 2007
Re: CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
Ano Michal, sami hlapci za Pavlinku.... Give some Russian girls for us guys also
BTW: Nice report!
BTW: Nice report!
1960 type 2
1960 type 1
1960 type 1
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
Nebyli, nějak jsme ho úspěšně minuli Stále tam leží, nožky má nahoře, bojí se, bojí....venca101 píše:Ty jo a byli jste se podívat na vycpanýho Lenina?? Chytá už patinku??Michal píše:...a už máme před sebou samotný Kreml a mausoleum Lenina...
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
Break specialy for you, KlemenKlemen Klemen píše:Ano Michal, sami hlapci za Pavlinku.... Give some Russian girls for us guys also
BTW: Nice report!
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
Zapomněl jsem, že jsme se byli ještě večer projít po Moskvě. Opět jsme se projeli metrem
a zase jsme navštívili Kreml. V noci je to o dost hezčí a hlavně míň turistů….
Hrobka Lenina, která je otevřená pouze kolem poledne....tak alespoň fotka....
A jelikož začalo pršet, ukryli jsme se do nákupního centra, kde náhodou měli vystavený krásný auta.
Pak jsme cvakli pár fotek Vasila a okolí, a utíkali jsme spát, jelikož nás další den čekal přesun do dalšího města.
Dobrou noc.
a zase jsme navštívili Kreml. V noci je to o dost hezčí a hlavně míň turistů….
Hrobka Lenina, která je otevřená pouze kolem poledne....tak alespoň fotka....
A jelikož začalo pršet, ukryli jsme se do nákupního centra, kde náhodou měli vystavený krásný auta.
Pak jsme cvakli pár fotek Vasila a okolí, a utíkali jsme spát, jelikož nás další den čekal přesun do dalšího města.
Dobrou noc.
Re: CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
Ta kára z obchoďáku byla jak z Neználka ve Slunečním městě. A ta pauza taky nebyla špatná.
Jirka
Jirka
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
8. den – 278 km
Další den jsme se museli rozloučit s hlavním městem Ruska. Ale ještě jsme měli dluh ke Griotce – a tak jsme vzali Griotku k Vasilu Blaženému. Nejprve vše zabalit, opět naskládat, aby nebylo nikde volné místo a říct Griotce, jaký je plán cesty. Udělali jsme poslední fotku u velkolepého mrakodrapu a pomalu jsme se vydali ke Kremlu.
Než jsme se prokličkovali čtyřproudými ulicemi až do centra, viděli jsme mnoho kostelů a chrámů. Názvy ani cestu si už bohužel nevybavuju.
Díky Bohu, že nebyl žádný provoz a ke Kremlu jsme dojeli bez ztráty kytičky.
A začalo focení jak na módní prohlídce.
Po 10 minutách se naposledy koukneme na tuto architektonickou památku a pomalu opouštíme centrum. Po cestě zase vidíme obrovské budovy, které berou dech.
Bez dechu se úspěšně ztrácíme ve čtyřproudových ulicích.
Neztrácíme hlavu ani pneumatiky a pozorně sledujeme dění okolo a srovnáváme to s mapou. Bohužel se nedaří a tak se začínáme ptát kolemjdoucích i kolemjedoucích. Díky těmto zajížďkám objevujeme další čtvrti rozmanité Moskvy
a vidíme i nám známé tramvaje.
Po půlhodině úspěšně nacházíme správnou silnici a otevíráme nealkoholickou vodku.
Bohužel hodně aut jede naším směrem, a aniž bychom opustili Moskvu, popojíždíme v kolonách.
Potkáváme zde také nadšence do veteránů – otázka, zda je to v Rusku veterán.
Ale bylo to milý setkání. Po hodině zjišťujeme důvod zácpy – letiště ………
Sice se kolona trochu rozjela, ale díky množství měst a semaforů se zase vše opět zpomaluje.
Dáváme si tedy na chvilku pauzu na pumpě, doplňujeme zásoby a relaxujeme. V krámě na benzínce jsem zakoupil protiskluzovou podložku – pěkný dárek pro Griotku.
Opět nasedáme a vyrážíme do víru aut, který nás během mžiku vtáhnul. Do města Torzhok je to nějakých 200 kilometrů, uvidíme. Kolem silnice míjíme hodně pomníků, soch a památníků. Pár pro příklad:
Historie řeky Sestra by mě opravdu zajímala )
Zavzpomínám na sestřičku a říkám si, zda další most nebude přes řeku táta nebo máma….Počasí je jak na houpačce, chvilku svítí, chvilku prší…při jedné takové bouři se schováváme u benzínky, kde opravuju stěrače, a dáváme kafčo na zahřátí. Hned jak se vyjasní, odjíždíme. Po další hodině se ozývá žaludek, který chce doplnit. Hladový pohledy zachytí baráčky s nápisem kafe a s kuřatama na solárním kolotoči.
Majitel nás radostně přivítal a po objednání grilovaného kuřete nám donáší pití a nějaké ovoce k tomu. Zjišťujeme, že jsou to Ázerbájdžánci. Super hodný a milý lidi. Díky broučkovi jsou všichni venku a chtějí vše vidět a vědět – odkud jsme, kolik jsme najeli atd. Jelikož nám zbyla jedna láhev Becherovka Lemond, domlouváme se a dáváme ho našemu zachránci, který na lahev nevěřícně kouká a po pár minutách zaznívá: „Družba internacionalnja“ a stává se heslem našeho výletu. Při odjezdu se se všemi loučíme a ještě si nakoupíme ázerbajdžánskou limču s sebou. Po této příjemné zastávce se cesta krátí a lépe utíká. Ve městě Torzhok odbočujeme na město Kuvšinovo. Čeká nás 50 kilometrů silnicí 5. třídy.
Hned za městem nás zastavuje policie.
Při odevzdávání pasů a dalších dokladů je mi nějak divně, ale po otázce odkud jsme a vysílačkou vše sděluje kolegovi o deset metrů dál a hodně se u toho baví. A jelikož nás chtěl kolega policajt vidět, tak nám donáší doklady a přeje šťastnou cestu. Silnice s námi hází, musíme se vyhýbat hodně děrám, ostatní sokolíci to tu valí hlava nehlava, resp. tlumiče netlumiče. Projíždíme vesnicí Rashkino, kde je krásný kostel a pár domků.
A jedem dál. Město Kuvšinovo je opravdová silnice na konci světa. Všude staré dřevěné baráky, některé ještě stály, jiné se připravovaly na pád.
Hostel se nám podařilo najít až na potřetí, silnice tam už nevedla. Přijíždíme už za soumraku, parkujeme na parkovišti a jdeme se ubytovat. Pak jsme něco malého snědli a šli se projít po tomto zajímavém městě.
Byli jsme po této osmihodinové jízdě hodně vyčerpaní a tak jsme šli spát. Ještě jsme se rozloučili s Griotkou, o kterou jsem měl starosti, jelikož večer kolem ní přicházeli dělníci do nedaleké ubytovny a se zájmem si jí prohlíželi.
Dobrou noc.
Další den jsme se museli rozloučit s hlavním městem Ruska. Ale ještě jsme měli dluh ke Griotce – a tak jsme vzali Griotku k Vasilu Blaženému. Nejprve vše zabalit, opět naskládat, aby nebylo nikde volné místo a říct Griotce, jaký je plán cesty. Udělali jsme poslední fotku u velkolepého mrakodrapu a pomalu jsme se vydali ke Kremlu.
Než jsme se prokličkovali čtyřproudými ulicemi až do centra, viděli jsme mnoho kostelů a chrámů. Názvy ani cestu si už bohužel nevybavuju.
Díky Bohu, že nebyl žádný provoz a ke Kremlu jsme dojeli bez ztráty kytičky.
A začalo focení jak na módní prohlídce.
Po 10 minutách se naposledy koukneme na tuto architektonickou památku a pomalu opouštíme centrum. Po cestě zase vidíme obrovské budovy, které berou dech.
Bez dechu se úspěšně ztrácíme ve čtyřproudových ulicích.
Neztrácíme hlavu ani pneumatiky a pozorně sledujeme dění okolo a srovnáváme to s mapou. Bohužel se nedaří a tak se začínáme ptát kolemjdoucích i kolemjedoucích. Díky těmto zajížďkám objevujeme další čtvrti rozmanité Moskvy
a vidíme i nám známé tramvaje.
Po půlhodině úspěšně nacházíme správnou silnici a otevíráme nealkoholickou vodku.
Bohužel hodně aut jede naším směrem, a aniž bychom opustili Moskvu, popojíždíme v kolonách.
Potkáváme zde také nadšence do veteránů – otázka, zda je to v Rusku veterán.
Ale bylo to milý setkání. Po hodině zjišťujeme důvod zácpy – letiště ………
Sice se kolona trochu rozjela, ale díky množství měst a semaforů se zase vše opět zpomaluje.
Dáváme si tedy na chvilku pauzu na pumpě, doplňujeme zásoby a relaxujeme. V krámě na benzínce jsem zakoupil protiskluzovou podložku – pěkný dárek pro Griotku.
Opět nasedáme a vyrážíme do víru aut, který nás během mžiku vtáhnul. Do města Torzhok je to nějakých 200 kilometrů, uvidíme. Kolem silnice míjíme hodně pomníků, soch a památníků. Pár pro příklad:
Historie řeky Sestra by mě opravdu zajímala )
Zavzpomínám na sestřičku a říkám si, zda další most nebude přes řeku táta nebo máma….Počasí je jak na houpačce, chvilku svítí, chvilku prší…při jedné takové bouři se schováváme u benzínky, kde opravuju stěrače, a dáváme kafčo na zahřátí. Hned jak se vyjasní, odjíždíme. Po další hodině se ozývá žaludek, který chce doplnit. Hladový pohledy zachytí baráčky s nápisem kafe a s kuřatama na solárním kolotoči.
Majitel nás radostně přivítal a po objednání grilovaného kuřete nám donáší pití a nějaké ovoce k tomu. Zjišťujeme, že jsou to Ázerbájdžánci. Super hodný a milý lidi. Díky broučkovi jsou všichni venku a chtějí vše vidět a vědět – odkud jsme, kolik jsme najeli atd. Jelikož nám zbyla jedna láhev Becherovka Lemond, domlouváme se a dáváme ho našemu zachránci, který na lahev nevěřícně kouká a po pár minutách zaznívá: „Družba internacionalnja“ a stává se heslem našeho výletu. Při odjezdu se se všemi loučíme a ještě si nakoupíme ázerbajdžánskou limču s sebou. Po této příjemné zastávce se cesta krátí a lépe utíká. Ve městě Torzhok odbočujeme na město Kuvšinovo. Čeká nás 50 kilometrů silnicí 5. třídy.
Hned za městem nás zastavuje policie.
Při odevzdávání pasů a dalších dokladů je mi nějak divně, ale po otázce odkud jsme a vysílačkou vše sděluje kolegovi o deset metrů dál a hodně se u toho baví. A jelikož nás chtěl kolega policajt vidět, tak nám donáší doklady a přeje šťastnou cestu. Silnice s námi hází, musíme se vyhýbat hodně děrám, ostatní sokolíci to tu valí hlava nehlava, resp. tlumiče netlumiče. Projíždíme vesnicí Rashkino, kde je krásný kostel a pár domků.
A jedem dál. Město Kuvšinovo je opravdová silnice na konci světa. Všude staré dřevěné baráky, některé ještě stály, jiné se připravovaly na pád.
Hostel se nám podařilo najít až na potřetí, silnice tam už nevedla. Přijíždíme už za soumraku, parkujeme na parkovišti a jdeme se ubytovat. Pak jsme něco malého snědli a šli se projít po tomto zajímavém městě.
Byli jsme po této osmihodinové jízdě hodně vyčerpaní a tak jsme šli spát. Ještě jsme se rozloučili s Griotkou, o kterou jsem měl starosti, jelikož večer kolem ní přicházeli dělníci do nedaleké ubytovny a se zájmem si jí prohlíželi.
Dobrou noc.
- vako
- mořský stařec flat4.org
- Příspěvky: 830
- Registrován: 07 úno 2005
- Bydliště: Kežmarok - Poprad
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
Michale.. najkrajsi a najlepsi cestopis, aky som kedy cital.. palec hore.. a stastnu cestu vam prajem
Blacksmith - Juniperus Hero
VWolkers
VWolkers
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
Vako, díky moc ať se dařívako píše:Michale.. najkrajsi a najlepsi cestopis, aky som kedy cital.. palec hore.. a stastnu cestu vam prajem
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
reklamní pauza
Re: CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
Kluci jsou již také zpět, tak vyrážíme ven z města. K našemu velikému překvapení se při výjezdu z parkoviště setkáváme s „ broukaři „ Michalem Kolaříkem a jeho přítelkyní, kteří míří na sraz brouků do Finska. , jsem našel na vwbusforu, cestopis z Ruska
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
Ruda s Peťkou cestopis krásně sepsali http://www.vwbusforum.net/viewtopic.php?f=19&t=8088
Bylo to nečekaný, a o to úžasnější setkání, kde se zase potvrdilo, že svět je opravdu malý.
Za dva dny budeme v Petrohradu, tak o tom bude určitě zmínka
Bylo to nečekaný, a o to úžasnější setkání, kde se zase potvrdilo, že svět je opravdu malý.
Za dva dny budeme v Petrohradu, tak o tom bude určitě zmínka
- Petasimi
- zasloužilý harcovník fóra flat4.org
- Příspěvky: 453
- Registrován: 12 dub 2006
- Bydliště: Prace
Re: CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
Výbornej cestopis. Dnes mě na něj upozornil Jirka Nešpor, to co je tady, jsem zhltl na posezení. Doufám, že to sem bude rychle přibývat, su celé nedočkavé
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
Díky Petasimi, dávám to sem, jak se dá....paměť je hrozná věc
Jirko, díky za dalšího čtenáře
Jirko, díky za dalšího čtenáře
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
9. den – 317 km
Bohužel jsem toho moc nenaspal, jelikož jsem čtyřikrát (1:30, 3:15, 5:00 a 6:30) kontroloval Griotku, zda je v pořádku. I přes tato opatření Griotka utrpěla zranění. Byl jsem hodně naštvanej, ale pachatele jsem už na místě činu nenašel. Jednalo se o poškrábaný přední blatník od kočky nebo kocoura, který si řekl, že si drápky obrousí o kvalitní německý plech. Co naplat, hlavně, že nechtěla ochutnat třeba kabely. Hurá opět do víru ruských silnic.
Nejprve se musíme vrátit přes Kuvšinovo zpět na hlavní tak, který nás dovede ještě k většímu tahu, který vede do Petrohradu. Cíl dnešní etapy byl blíž –Velkij Novgorod. Nejprve míjíme náměstí, které vyniká fontánou.
Okolo jsou nějaké krámky a o pár metrů dál je krásný dřevěný kostel, kam se upravují místní obyvatelé na nedělní mši.
Pomalu otáčíme koly a zíráme na dřevěné pastoušky. Charismatická vesnička. Po vjezdu na silnici, která vede do Torzhoku, opět skáčeme po silnici od krajnice ke krajnici.
Po pár kilometrech narážíme na zajímavou osadu a hned tam zatáčíme. Naskýtá se nám nezapomenutelný pohled na vesnici, kde se zastavil čas. Parkujem Griotku na začátku řady domů a jdem se projít.
Vítá nás místní blondýn s bílými tlapkami. Naznačuje nám, že dál je zaparkovaný Volkswagen.
Po pár krocích ho vidíme a jdeme se pokochat.
Je vidět, že se stěhuje a majitel nevychází a tak pokračujeme ve smutné exkurzi. Některé baráčky jsou shořelý, některý vybydlený a nechaný svému osudu.
Do jednoho z nich se dostáváme a představujeme si, jak se tady muselo asi žít.
Přes ulici je telefonní budka (úplně nová), ale jak se k ní lidé dostávají je záhadou. Možná, že je to jen pro horních 5 lidí, kdo ví.
Jdeme dál a zíráme na kostel, který se opravuje…
Když se vracíme ke Griotce, zíráme na střechu, která je opravená koberci a různými látkami. Neskutečný.
A jelikož jsme zastavili u cedule „med“ jdeme pro med k místním usedlíkům. S paní nás vítá i její pejsek.
Po uskutečněném obchodu se loučíme. Bohužel paní zavírá vrata s pejskem na naší straně. Začínám lehce klepat na dveře a křičet „Sabáka is hýr“. Pejsek se přidává pohledem a paní po chvilce vykukuje a děkuje. Nasedáme s litrem medu a těšíme se, až si ho namažeme na chleba. Opět projíždíme vesnicí Rashkino, kde si fotíme kostel a věřící.
Po dosažení města Torzhok opět parkujeme a vydáváme se na trhy, které jsou poblíž silnice. Nic nás neoslovilo a tak si na náměstí koupíme jen něco malého k snědku a vjíždíme na hlavní silnici Moskva – Petrohrad. Bohužel po pár metrech nás vítá kolona, která díky opravám na silnici, postupuje šnečím tempem.
(chtěli bychom mít tento skateboard)
(pomník svatým).
Opět jsou tu úseky, kde není asfalt, jen šotolina. Naštěstí těchto úseku je míň a po cca 20 kilometrech jedeme rychlejším tempem dál. A protože je po cestě hodně vesnic s dřevěnými baráčky i dalšími zajímavostmi, fotoaparát ani nevypínáme. Na jednom z náměstí u silnice cvakáme Lenina, konečně víme, jak vypadal.
počasí je všelijaké
Projíždíme městem Vyšnij Voloček a pokračujeme po E105. Do cílového města - Velkij Novgorod.
Adresu sice máme, ale nedaří se nám nalézt guesthouse, který jsme měli zamluvený. Ptám se kolemjdoucích a nikdo tu adresu nezná. Začínám být zádumčivý a zkouším zajet po nezpevněné cestě do areálu, kde jsou zaparkovány kamióny a odhozené železné harampádí. A k překvapení všech, tedy nás dvou, je ubytování na světě.
Raději se ještě v recepci zeptáme, zda je to opravdu to, co hledáme. Kluk říká vysněné „da“ a oslavy mohou začít. Pokoj je super, bohužel na Griotku nevidím. Snad se vyspím. Po prosezených hodinách se jdeme zaslouženě projít po městě. Instinktivně jdeme k vodě a hned narážíme na krásné podvečerní panoramata umocněné kotvící lodí.
Přejdeme přes most do pevnosti, kde je pravoslavný klášter Jurjev
a pomník Tisícíletí Rusi.
Po protažení kostí jsme dostali hlad a na zpáteční cestě jsme se zastavili v místní hospodě, kde venku grilovali čerstvé ryby. Hned mi to krásně pošimralo nos a už jsme si objednávali místní delikatesu. Jen taktak jsme se dovalili domů, kde jsme Griotce pohladili přední kapotu a popřáli jí hezké sny a šli taky spát.
Bohužel jsem toho moc nenaspal, jelikož jsem čtyřikrát (1:30, 3:15, 5:00 a 6:30) kontroloval Griotku, zda je v pořádku. I přes tato opatření Griotka utrpěla zranění. Byl jsem hodně naštvanej, ale pachatele jsem už na místě činu nenašel. Jednalo se o poškrábaný přední blatník od kočky nebo kocoura, který si řekl, že si drápky obrousí o kvalitní německý plech. Co naplat, hlavně, že nechtěla ochutnat třeba kabely. Hurá opět do víru ruských silnic.
Nejprve se musíme vrátit přes Kuvšinovo zpět na hlavní tak, který nás dovede ještě k většímu tahu, který vede do Petrohradu. Cíl dnešní etapy byl blíž –Velkij Novgorod. Nejprve míjíme náměstí, které vyniká fontánou.
Okolo jsou nějaké krámky a o pár metrů dál je krásný dřevěný kostel, kam se upravují místní obyvatelé na nedělní mši.
Pomalu otáčíme koly a zíráme na dřevěné pastoušky. Charismatická vesnička. Po vjezdu na silnici, která vede do Torzhoku, opět skáčeme po silnici od krajnice ke krajnici.
Po pár kilometrech narážíme na zajímavou osadu a hned tam zatáčíme. Naskýtá se nám nezapomenutelný pohled na vesnici, kde se zastavil čas. Parkujem Griotku na začátku řady domů a jdem se projít.
Vítá nás místní blondýn s bílými tlapkami. Naznačuje nám, že dál je zaparkovaný Volkswagen.
Po pár krocích ho vidíme a jdeme se pokochat.
Je vidět, že se stěhuje a majitel nevychází a tak pokračujeme ve smutné exkurzi. Některé baráčky jsou shořelý, některý vybydlený a nechaný svému osudu.
Do jednoho z nich se dostáváme a představujeme si, jak se tady muselo asi žít.
Přes ulici je telefonní budka (úplně nová), ale jak se k ní lidé dostávají je záhadou. Možná, že je to jen pro horních 5 lidí, kdo ví.
Jdeme dál a zíráme na kostel, který se opravuje…
Když se vracíme ke Griotce, zíráme na střechu, která je opravená koberci a různými látkami. Neskutečný.
A jelikož jsme zastavili u cedule „med“ jdeme pro med k místním usedlíkům. S paní nás vítá i její pejsek.
Po uskutečněném obchodu se loučíme. Bohužel paní zavírá vrata s pejskem na naší straně. Začínám lehce klepat na dveře a křičet „Sabáka is hýr“. Pejsek se přidává pohledem a paní po chvilce vykukuje a děkuje. Nasedáme s litrem medu a těšíme se, až si ho namažeme na chleba. Opět projíždíme vesnicí Rashkino, kde si fotíme kostel a věřící.
Po dosažení města Torzhok opět parkujeme a vydáváme se na trhy, které jsou poblíž silnice. Nic nás neoslovilo a tak si na náměstí koupíme jen něco malého k snědku a vjíždíme na hlavní silnici Moskva – Petrohrad. Bohužel po pár metrech nás vítá kolona, která díky opravám na silnici, postupuje šnečím tempem.
(chtěli bychom mít tento skateboard)
(pomník svatým).
Opět jsou tu úseky, kde není asfalt, jen šotolina. Naštěstí těchto úseku je míň a po cca 20 kilometrech jedeme rychlejším tempem dál. A protože je po cestě hodně vesnic s dřevěnými baráčky i dalšími zajímavostmi, fotoaparát ani nevypínáme. Na jednom z náměstí u silnice cvakáme Lenina, konečně víme, jak vypadal.
počasí je všelijaké
Projíždíme městem Vyšnij Voloček a pokračujeme po E105. Do cílového města - Velkij Novgorod.
Adresu sice máme, ale nedaří se nám nalézt guesthouse, který jsme měli zamluvený. Ptám se kolemjdoucích a nikdo tu adresu nezná. Začínám být zádumčivý a zkouším zajet po nezpevněné cestě do areálu, kde jsou zaparkovány kamióny a odhozené železné harampádí. A k překvapení všech, tedy nás dvou, je ubytování na světě.
Raději se ještě v recepci zeptáme, zda je to opravdu to, co hledáme. Kluk říká vysněné „da“ a oslavy mohou začít. Pokoj je super, bohužel na Griotku nevidím. Snad se vyspím. Po prosezených hodinách se jdeme zaslouženě projít po městě. Instinktivně jdeme k vodě a hned narážíme na krásné podvečerní panoramata umocněné kotvící lodí.
Přejdeme přes most do pevnosti, kde je pravoslavný klášter Jurjev
a pomník Tisícíletí Rusi.
Po protažení kostí jsme dostali hlad a na zpáteční cestě jsme se zastavili v místní hospodě, kde venku grilovali čerstvé ryby. Hned mi to krásně pošimralo nos a už jsme si objednávali místní delikatesu. Jen taktak jsme se dovalili domů, kde jsme Griotce pohladili přední kapotu a popřáli jí hezké sny a šli taky spát.
Re: CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
Podle spztky a barvy vozu to zdanlive vypada jako ex Vaahaa