CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
Re: CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
pauza bude, ale musi nejdriv vybrat spravnou fotku z toho saunovani
VW T2b "Zoran" (1977)
Kdyby mi to stálo, jako mi to visí, koupil bych si velkostatek u nás v Lysý!
Kdyby mi to stálo, jako mi to visí, koupil bych si velkostatek u nás v Lysý!
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
Tak tedy vánoční pauza (fotka ze saunování bohužel žádná není)
Příjemné prožití vánočních svátků, pohodu (jak doma, tak v garáži), hodně dárků (i pro vaše plechové bráchy a sestry), dobrého jídla na svátečním stole (levný benzín do nádrží) a celkově si odpočiňte
jo a stálý úsměv všem
Příjemné prožití vánočních svátků, pohodu (jak doma, tak v garáži), hodně dárků (i pro vaše plechové bráchy a sestry), dobrého jídla na svátečním stole (levný benzín do nádrží) a celkově si odpočiňte
jo a stálý úsměv všem
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
14 den - 181 km
Po probuzení nás vítá slunečný den. Balíme ingredience potřebné na snídani a jdeme do kuchyňky si udělat čaj a kafíno. Po naplnění žaludku, jdeme opět zabalit stan a pak se projít podél jezera.
Než se rozloučíme s milým personálem, nakoupíme trička s finskými motivy v recepci. Když odjíždíme, všímáme si plakátu u vjezdu – tento víkend je zde sraz motorek (ale jakých, to už nerozluštíme). Dnešní etapa končí ve městě Lisalmi, kde se koná sraz vzduchem chlazených aut. Na mapě si označíme body, kterými projedeme (města Nurmes a Rautavaara) a vyrážíme. Pod koly Griotky ubíhá silnice jako, když jí pijeme.
Krajina je úchvatná, dech beroucí. Na oběd zastavujeme u nám neznámého rychlého občerstvení. Než se jdeme kouknout na denní nabídku, zastavujeme u nádherně udělaný motorky (asi jede na ten sraz).
Když odjížděl, spadlo mi maso z vidličky. Jedna zajímavost – Finové k hlavnímu jídlu pijí hodně mlíko. Raději to nezkoušíme a jedeme dál. Stále si lámeme hlavu, zda jsou v těchto hlubokých lesích nějaké houby. Po pár minutách v jedné z táhlých zatáček si všímáme hnědých fleků, které se nehejbou a tak zastavujeme, jdeme zjišťovat, co by to mohlo být.
K našemu překvapení jsou to nezvykle velké křemenáče a pravý hřiby. Griotku otáčím na přilehlé parkoviště a jdeme sbírat naší dnešní a zítřejší večeři. Když už je nemáme kam dávat, přestáváme znervózňovat místní řidiče, kteří neví, co tam lovíme.
Dvě plné tašky ukládáme do Griotky a vyrážíme do města Nurmes,
kde je k vidění skanzen Bomba.
Na parkovišti parkujeme vedle americké káry.
Po pár chvílích zjišťujeme, že i zde se koná sraz, tentokrát americký bouráky. Jdeme se projít po tomto nevelkém areálu domů, které byly vytvořeny bez jediného kusu hřebíku a jsou to stavení s typickou karelskou architekturou.
Opět ujídáme borůvky, kterých jsou všude mraky.
A jedeme dál. Odbočujeme směrem na Rautavaara. Plných 100 kilometrů jen lesy, občas nějaké auto.
Po projetí městečka se blíží náš cíl – Lisalmi.
Tam zastavujeme u nákupáku a jdeme doplnit zásoby jídla a pití (u vchodu parkuje krásná Ghia).
Bohužel alkohol prodávají v samostatné prodejně, kterou nacházíme opodál. Bereme pár kartónů piv, budou se hodit. Při odjezdu nás vítá duha.
A hurá do kempu, ke kolegům. Přijíždíme a zíráme na krásná auta, kterých je cca 40.
Parkujeme trochu opodál, kde rozděláváme stan a po chvilce se jdeme projít mezi vwfanatiky.
zajímavá samolepka
pěkná sedačka
Vítá nás Ari a Pepi (další cizinec, který zavítal na sraz) a po chvilce taky organizátor Tuomo. Hned dáváme pifka na uvítanou, a pak ještě panáky, které zahřejí na těle i na duši. Než se setmí, udělám pár fotek. Pak rychle k vařiči, nakrájet houby a chleba a vychutnávat si v křesílkách další splněný sen.
Večer si jdeme poslechnout slavného finského kytaristu – Pepe Ahlqvist.
Dobrou noc.
Po probuzení nás vítá slunečný den. Balíme ingredience potřebné na snídani a jdeme do kuchyňky si udělat čaj a kafíno. Po naplnění žaludku, jdeme opět zabalit stan a pak se projít podél jezera.
Než se rozloučíme s milým personálem, nakoupíme trička s finskými motivy v recepci. Když odjíždíme, všímáme si plakátu u vjezdu – tento víkend je zde sraz motorek (ale jakých, to už nerozluštíme). Dnešní etapa končí ve městě Lisalmi, kde se koná sraz vzduchem chlazených aut. Na mapě si označíme body, kterými projedeme (města Nurmes a Rautavaara) a vyrážíme. Pod koly Griotky ubíhá silnice jako, když jí pijeme.
Krajina je úchvatná, dech beroucí. Na oběd zastavujeme u nám neznámého rychlého občerstvení. Než se jdeme kouknout na denní nabídku, zastavujeme u nádherně udělaný motorky (asi jede na ten sraz).
Když odjížděl, spadlo mi maso z vidličky. Jedna zajímavost – Finové k hlavnímu jídlu pijí hodně mlíko. Raději to nezkoušíme a jedeme dál. Stále si lámeme hlavu, zda jsou v těchto hlubokých lesích nějaké houby. Po pár minutách v jedné z táhlých zatáček si všímáme hnědých fleků, které se nehejbou a tak zastavujeme, jdeme zjišťovat, co by to mohlo být.
K našemu překvapení jsou to nezvykle velké křemenáče a pravý hřiby. Griotku otáčím na přilehlé parkoviště a jdeme sbírat naší dnešní a zítřejší večeři. Když už je nemáme kam dávat, přestáváme znervózňovat místní řidiče, kteří neví, co tam lovíme.
Dvě plné tašky ukládáme do Griotky a vyrážíme do města Nurmes,
kde je k vidění skanzen Bomba.
Na parkovišti parkujeme vedle americké káry.
Po pár chvílích zjišťujeme, že i zde se koná sraz, tentokrát americký bouráky. Jdeme se projít po tomto nevelkém areálu domů, které byly vytvořeny bez jediného kusu hřebíku a jsou to stavení s typickou karelskou architekturou.
Opět ujídáme borůvky, kterých jsou všude mraky.
A jedeme dál. Odbočujeme směrem na Rautavaara. Plných 100 kilometrů jen lesy, občas nějaké auto.
Po projetí městečka se blíží náš cíl – Lisalmi.
Tam zastavujeme u nákupáku a jdeme doplnit zásoby jídla a pití (u vchodu parkuje krásná Ghia).
Bohužel alkohol prodávají v samostatné prodejně, kterou nacházíme opodál. Bereme pár kartónů piv, budou se hodit. Při odjezdu nás vítá duha.
A hurá do kempu, ke kolegům. Přijíždíme a zíráme na krásná auta, kterých je cca 40.
Parkujeme trochu opodál, kde rozděláváme stan a po chvilce se jdeme projít mezi vwfanatiky.
zajímavá samolepka
pěkná sedačka
Vítá nás Ari a Pepi (další cizinec, který zavítal na sraz) a po chvilce taky organizátor Tuomo. Hned dáváme pifka na uvítanou, a pak ještě panáky, které zahřejí na těle i na duši. Než se setmí, udělám pár fotek. Pak rychle k vařiči, nakrájet houby a chleba a vychutnávat si v křesílkách další splněný sen.
Večer si jdeme poslechnout slavného finského kytaristu – Pepe Ahlqvist.
Dobrou noc.
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
15. den – 24 km
Tento den se snažíme žít 25 hodin – finský sraz je pro nás něco jako pro astronomy objevení komety – jiskříme celý víkend. A jelikož zjišťujeme, že se zde dají vracet plechovky, hned nenápadně vrháme do okolních popelnic (ale o tom jsem vlastně psát nechtěl). Ráno se se všemi zdravíme a dívame se na progaram ve finštině, co nás vlastně čeká. I když tomu nerozumíme, určitě to bude něco mimořádného. A nepleteme se. Za pár chvil odjíždíme na spanilou jízdu.
Všichni skáčou do aut a už se kolona dává do pohybu ven z kempu.
Pak projíždíme krásnou přírodou
až na konec silničky, kde nás navádí organizátor zabočit do lesa – poprvé jedu s Griotkou lesem, kde není žádná cesta, a kličkujeme mezi stromy. Ostatní jedou také. Konečně brouci létají lesem. Přijíždíme na místo, kde nestačím zírat. Parkuju Griotku mezi stromy a letím fotit – dle fotek poznáte, co mě tak rozrušilo.
Pěkný skanzen. Fotil jsem co se dalo, ale atmosféra se zachytit nedá. Poslední fotka, kde je Griotka s ponorkama
a už se přesouváme na další zastávku a to do dílny vw nadšenců na kafíno. Cestou se opět kocháme neskutečnou finskou krajinou a zákoutími města Iisalmi.
Dílna je u točny železných ořů. Zaparkujeme na kolejích a jdeme na kafíčko a nějakou tu sladkost.
(momentka)
Nasáváme atmosféru a opět naplno zahříváme foťák.
A jelikož doba pokročila, je čas se vrátit do kempu a doplnit tekutiny i něco do žaludku. Při vjezdu do kempu sice trochu sprchlo, ale nic divokýho.
Děti si zahrály s autíčky na dráze (který autíčko bude dřív dole, vyhrává)
a kdo chtěl, šel si zahrát volejbal. Byli jsme nanominováni a tak jsme hráli, lítali a házeli rybky do písku. Odměnou bylo finský pifko a zážitek ze hry. Pak jsme si odpočinuli a prošli se opět kolem zaparkovaných vwček. Vše pilně dokumentovali.
(luxusní gril)
Součástí areálu bylo i místo, kde byly vytesaný věco ze dřeva – vše na prodej.
A jak se stmívalo, udělali jsme rychle houby a přesunuli se do hlavního stanu, kde bylo vyhlášení výsledků a večerní zábava.
Dali jsme si finskou alkoholovou specialitu a nasávali atmosféru. Za hodinku jsme se přesunuli ven
a bavili se venku do pozdních hodin.
Dobrou.
Tento den se snažíme žít 25 hodin – finský sraz je pro nás něco jako pro astronomy objevení komety – jiskříme celý víkend. A jelikož zjišťujeme, že se zde dají vracet plechovky, hned nenápadně vrháme do okolních popelnic (ale o tom jsem vlastně psát nechtěl). Ráno se se všemi zdravíme a dívame se na progaram ve finštině, co nás vlastně čeká. I když tomu nerozumíme, určitě to bude něco mimořádného. A nepleteme se. Za pár chvil odjíždíme na spanilou jízdu.
Všichni skáčou do aut a už se kolona dává do pohybu ven z kempu.
Pak projíždíme krásnou přírodou
až na konec silničky, kde nás navádí organizátor zabočit do lesa – poprvé jedu s Griotkou lesem, kde není žádná cesta, a kličkujeme mezi stromy. Ostatní jedou také. Konečně brouci létají lesem. Přijíždíme na místo, kde nestačím zírat. Parkuju Griotku mezi stromy a letím fotit – dle fotek poznáte, co mě tak rozrušilo.
Pěkný skanzen. Fotil jsem co se dalo, ale atmosféra se zachytit nedá. Poslední fotka, kde je Griotka s ponorkama
a už se přesouváme na další zastávku a to do dílny vw nadšenců na kafíno. Cestou se opět kocháme neskutečnou finskou krajinou a zákoutími města Iisalmi.
Dílna je u točny železných ořů. Zaparkujeme na kolejích a jdeme na kafíčko a nějakou tu sladkost.
(momentka)
Nasáváme atmosféru a opět naplno zahříváme foťák.
A jelikož doba pokročila, je čas se vrátit do kempu a doplnit tekutiny i něco do žaludku. Při vjezdu do kempu sice trochu sprchlo, ale nic divokýho.
Děti si zahrály s autíčky na dráze (který autíčko bude dřív dole, vyhrává)
a kdo chtěl, šel si zahrát volejbal. Byli jsme nanominováni a tak jsme hráli, lítali a házeli rybky do písku. Odměnou bylo finský pifko a zážitek ze hry. Pak jsme si odpočinuli a prošli se opět kolem zaparkovaných vwček. Vše pilně dokumentovali.
(luxusní gril)
Součástí areálu bylo i místo, kde byly vytesaný věco ze dřeva – vše na prodej.
A jak se stmívalo, udělali jsme rychle houby a přesunuli se do hlavního stanu, kde bylo vyhlášení výsledků a večerní zábava.
Dali jsme si finskou alkoholovou specialitu a nasávali atmosféru. Za hodinku jsme se přesunuli ven
a bavili se venku do pozdních hodin.
Dobrou.
- udeeska
- stálý inventář fóra flat4
- Příspěvky: 7226
- Registrován: 31 led 2009
- Bydliště: Usti n.L.-Seattle WA
Re: CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
Jako vzdy nadhera . A jakypak je pribeh uskladnenych ponorek?
Vwase nocni sichta...
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
Bohužel to nevím, jsou z blízkého okolí, ale čeká je zářivá budoucnostudeeska píše:Jako vzdy nadhera . A jakypak je pribeh uskladnenych ponorek?
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
16.den – 242 km
Dnes nás čeká loučení s finskýma kolegama a upalování na jih – domů. Ráno si dáváme vydatnou snídani, abychom viděli na cestu. Pak ještě rotujeme se stanem než se nám ho podaří složit dojakštakš formy. Po této náročné operaci se jdeme projít opět po kempu a po douškách nasávat poslední dojmy z finskýho vw srazu.
Nasávat jako nasávat ne jako nasávat. Snad nebudeme za nasávače. Postupně se začínají všichni balit a odjíždět zpět do svých domovů. Ještě se naobědváme a koukneme do mapy, kudy to vlastně máme jet. Nakonec je trasa dána – na Koupio a pak Jyväskylä.
Když zahříváme Griotku, jdeme se rozloučit se zbylými posádkami. Nu a je tu odjezd. V nákupním centru v Iisalmi dokoupíme zásoby, vrátíme plechovky a vyrážíme. Bohužel se opět kazí počasí, takže stěrače zahajují paniku a lítají sem a tam. Kilometry pěkně ubíhají a krajinou si to zas Griotka pěkně žene. A jelikož nás po cestě přepadá chuť na kafe, stavíme na benzínce a po natankování si vaříme kafe, abychom načerpali novou sílu jako Griotka. Kafe má 95 okatnů, a tak nás ani nemrzí cena 1,66 Euro za litr.
V Kuopiu zastavujeme u největší kouřové suně ve Finsku – nazývá se Jätkänkämppä a rekord je myslím 106 lidí.
Po této zajímavé zastávce letíme dál do Jyväskyly.
Podle průvodce tam má být hezký kemp. Po pár hodinách hledání se dozvídáme, že kemp byl před šesti lety zrušen. A tak hledáme dál. Další možnost jet směrem na Tampere. Po pár kilometrech na nás mává ukazatel na neznámý kemp. Proč ne, cesta je trochu horší - šplháme pomalu, ale jistě.
Když vystoupáme na samý vrchol hory, kde je krásný výhled na všechny strany, hledáme místo, kam rozložit stan.
Nakonec stavíme naše 1+0 vedle srubu na anglickým trávníku.
Večerní procházka po vrcholku hory je krásným, zážitkem. Škoda, že není zima – hned bychom využili vlek.
Dobrou.
Dnes nás čeká loučení s finskýma kolegama a upalování na jih – domů. Ráno si dáváme vydatnou snídani, abychom viděli na cestu. Pak ještě rotujeme se stanem než se nám ho podaří složit dojakštakš formy. Po této náročné operaci se jdeme projít opět po kempu a po douškách nasávat poslední dojmy z finskýho vw srazu.
Nasávat jako nasávat ne jako nasávat. Snad nebudeme za nasávače. Postupně se začínají všichni balit a odjíždět zpět do svých domovů. Ještě se naobědváme a koukneme do mapy, kudy to vlastně máme jet. Nakonec je trasa dána – na Koupio a pak Jyväskylä.
Když zahříváme Griotku, jdeme se rozloučit se zbylými posádkami. Nu a je tu odjezd. V nákupním centru v Iisalmi dokoupíme zásoby, vrátíme plechovky a vyrážíme. Bohužel se opět kazí počasí, takže stěrače zahajují paniku a lítají sem a tam. Kilometry pěkně ubíhají a krajinou si to zas Griotka pěkně žene. A jelikož nás po cestě přepadá chuť na kafe, stavíme na benzínce a po natankování si vaříme kafe, abychom načerpali novou sílu jako Griotka. Kafe má 95 okatnů, a tak nás ani nemrzí cena 1,66 Euro za litr.
V Kuopiu zastavujeme u největší kouřové suně ve Finsku – nazývá se Jätkänkämppä a rekord je myslím 106 lidí.
Po této zajímavé zastávce letíme dál do Jyväskyly.
Podle průvodce tam má být hezký kemp. Po pár hodinách hledání se dozvídáme, že kemp byl před šesti lety zrušen. A tak hledáme dál. Další možnost jet směrem na Tampere. Po pár kilometrech na nás mává ukazatel na neznámý kemp. Proč ne, cesta je trochu horší - šplháme pomalu, ale jistě.
Když vystoupáme na samý vrchol hory, kde je krásný výhled na všechny strany, hledáme místo, kam rozložit stan.
Nakonec stavíme naše 1+0 vedle srubu na anglickým trávníku.
Večerní procházka po vrcholku hory je krásným, zážitkem. Škoda, že není zima – hned bychom využili vlek.
Dobrou.
- vako
- mořský stařec flat4.org
- Příspěvky: 830
- Registrován: 07 úno 2005
- Bydliště: Kežmarok - Poprad
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
Michale parada..ja to cele prezivam, ako by som to sam jazdil......... Feeeeest
Blacksmith - Juniperus Hero
VWolkers
VWolkers
- Sam
- vintage patolog
- Příspěvky: 15201
- Registrován: 24 říj 2003
- Bydliště: nowhere
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
Dovolím si jednu nesoutěžní otázku. Poznáte z jakého roku je vyrobena nádrž která slouží jako grill.... ?
May/1955 Ovali (typ 1/13)
Aug/1950 Brezel (typ 11c)
Jan/1950 Brezel (typ 11a)
Jul/1948 Brezel (typ 11)
Jul/1965 P912
Aug/1950 Brezel (typ 11c)
Jan/1950 Brezel (typ 11a)
Jul/1948 Brezel (typ 11)
Jul/1965 P912
Re: CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
Stará. Jinak by ses tak blbě neptal:-D
"Mně se nesmí nikdo divit." (Pětišroub, 2016)
- Sam
- vintage patolog
- Příspěvky: 15201
- Registrován: 24 říj 2003
- Bydliště: nowhere
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
Nemyslím tu poslední reklamní pauzu, ptám se na nádržPětišroub píše:Stará. Jinak by ses tak blbě neptal:-D
May/1955 Ovali (typ 1/13)
Aug/1950 Brezel (typ 11c)
Jan/1950 Brezel (typ 11a)
Jul/1948 Brezel (typ 11)
Jul/1965 P912
Aug/1950 Brezel (typ 11c)
Jan/1950 Brezel (typ 11a)
Jul/1948 Brezel (typ 11)
Jul/1965 P912
Re: CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
Typnu..................1950?
- Sam
- vintage patolog
- Příspěvky: 15201
- Registrován: 24 říj 2003
- Bydliště: nowhere
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
No jistě... 1949-1952Andy píše:Typnu..................1950?
May/1955 Ovali (typ 1/13)
Aug/1950 Brezel (typ 11c)
Jan/1950 Brezel (typ 11a)
Jul/1948 Brezel (typ 11)
Jul/1965 P912
Aug/1950 Brezel (typ 11c)
Jan/1950 Brezel (typ 11a)
Jul/1948 Brezel (typ 11)
Jul/1965 P912
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
Díky mocvako píše:Michale parada..ja to cele prezivam, ako by som to sam jazdil......... Feeeeest
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
17.den – 243 km
Horský vzduch (čti málo kyslíku v zaprděnym stanu) nás nutí vstát dříve než obvykle. A jelikož s nadmořskou výškou klesá teplota, hned dáváme vařit vodu na čaj a kafe. Balíme se do více a více vrstev a za chvíli vypadáme jak myšelíni. Po snídani ještě doplníme vodu na cestu, sbalíme stan a opět koukáme do mapy, kudy nejrychleji do Helsinek. Po pár chvil nacházíme trasu přes města Jansa a Lahti. Bohužel po cestě toho moc není a počasí taky tak nějak proti nám. Když sušíme stan, přijede paní majitelka do srubů na kontrolu. Čekáme nadávky ve finštině a jsme připraveni jí klást slovní odpor v češtině. Žádná slovní přestřelka se nekonala, jelikož po našel pozdravu paní příjemně odpověděla a přívětivě se usmívala. Pomalu vše dobalíme a startujeme vstříc další etapě.
Opět najíždíme na silnici směr město Jamsa.
Za pár chvil městem projíždíme
a napojujeme se na dálnici, která směřuje do hlavního města Finska – Helsinek.
Počasí je opět proměnlivé, ale jsme rádi, že není horší.
Doprava houstne a my se opět připravujeme na bojový úkol – najít kemp na dnešní noc. Naštěstí jsou v Helsinkách pěkně značeny všechny odbočky, a tak naše další přechodné bydliště nacházíme poměrně brzo. Vybíráme si místo, kde není moc lidí a v noci bude snad klid.
Ukuchtíme si večeři a rozhodneme se zůstat v kempu a zajít do sauny.
Dobrou noc.
Horský vzduch (čti málo kyslíku v zaprděnym stanu) nás nutí vstát dříve než obvykle. A jelikož s nadmořskou výškou klesá teplota, hned dáváme vařit vodu na čaj a kafe. Balíme se do více a více vrstev a za chvíli vypadáme jak myšelíni. Po snídani ještě doplníme vodu na cestu, sbalíme stan a opět koukáme do mapy, kudy nejrychleji do Helsinek. Po pár chvil nacházíme trasu přes města Jansa a Lahti. Bohužel po cestě toho moc není a počasí taky tak nějak proti nám. Když sušíme stan, přijede paní majitelka do srubů na kontrolu. Čekáme nadávky ve finštině a jsme připraveni jí klást slovní odpor v češtině. Žádná slovní přestřelka se nekonala, jelikož po našel pozdravu paní příjemně odpověděla a přívětivě se usmívala. Pomalu vše dobalíme a startujeme vstříc další etapě.
Opět najíždíme na silnici směr město Jamsa.
Za pár chvil městem projíždíme
a napojujeme se na dálnici, která směřuje do hlavního města Finska – Helsinek.
Počasí je opět proměnlivé, ale jsme rádi, že není horší.
Doprava houstne a my se opět připravujeme na bojový úkol – najít kemp na dnešní noc. Naštěstí jsou v Helsinkách pěkně značeny všechny odbočky, a tak naše další přechodné bydliště nacházíme poměrně brzo. Vybíráme si místo, kde není moc lidí a v noci bude snad klid.
Ukuchtíme si večeři a rozhodneme se zůstat v kempu a zajít do sauny.
Dobrou noc.
- Michal
- pečené kolínko fóra flat4.org
- Příspěvky: 2856
- Registrován: 17 říj 2003
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
Re: CESTOPIS: SUOMI východní cestou aneb Griotka zase v akci
18.den – 251 km
Ranní probuzení je krutý, jelikož musíme stihnout trajekt, který odplouvá v 10 hodin. Když připravujeme snídani, začíná lehce poprchávat a tak zase zádumčivě hledíme k obloze, zda to přestane nebo bude další deštivý den. Opět vše naházíme do Griotky a vyrážíme přes centrum do přístavu, kde nás čeká nalodění.
Bohužel cestu hledáme trochu komplikovaně, tak musíme párkrát porušit i pravidla silničního provozu. Nakonec se přeci jen dostáváme před společnost Wiking line, kde se jdeme zeptat, z jakého terminálu trajekt odplouvá. Hned jak zjistíme potřebnou informaci, letíme ke Griotce a …..zjišťujeme, že máme za stěračem papírek. Je to pokuta, a to za 60 Euro. Hned upozorňujeme kolegy z Německa, kteří zaparkovali vedle nás, ať si dají pozor, že se zde rozdávají pokuty.
Bohužel nemáme čas to řešit, jelikož za 10 min se uzavírá brána k terminálu.
Vaří to v nás všemi barvami. Je to kaňka na jinak úžasném Finsku. No nic, nalodit a rychle fuč.
(naše loď)
Při parkování nás trochu rozveselí pohled na krásnou Westfálku.
Dáváme se do řeči a vyměňujeme si cestovatelské žážitky. Pak rychle zpěcháme na palubu, abychom viděli odjezd a mohli si vyfotit Helsinky z moře.
Je moc pěkný, jak takový kolos projíždí mezi malými ostrůvky.
Začínáme mít hlad, a tak cestou do restaurace se projedeme po horní palubě, kde nacházíme i záchod pro psy a kočky.
Tady mají opravdu vše. V restauraci do sebe hodíme oběd a jdeme odpočívat v závětří (na zádi).
(obrázek na lodi)
Konečně se vyjasnilo a hltáme sluneční paprsky, co to dá.
Po dvou hodinách připlouváme do hlavního města Estonska – Tallinnu.
Vítá nás zamračené počasí, a když vyjíždíme z lodi, tak se bouřka projeví v plné síle. Sotva vidíme, kudy máme jet. Zastavujeme na parkovišti a čekáme, až to přejde.
Bubnování do střechy nás dokonale uspí, ale i zase probudí. Bohužel se mrak zastavil a přichází další pokus odjet. Po kilometru opět zastavujeme, díky ohromnému množství vody na silnici - opět není nic vidět. Zastavujeme, zamykáme Griotku u bufetu a jdeme na čaj a polívku. Je to nekonečný čekání. Rozhodujeme se vyjet a nějak to dopadne. Vody je čím dál víc, díry v silnici nejsou vidět, občas i stěrače nestíhají. Když vyjíždíme z Tallinnu, déšť ustává a máme už jen špinavý sklo od před námi jedoucích aut. Po cestě vidíme zajímavé ukazatele, např. tento:
Silnice je jako víno, polosuchá.
S bočním větrem přijíždíme k lotyšským hranicím (vše opuštěno).
Rychle projíždíme, zapamatujeme si rychlostní limity a upalujeme dál.
Po cestě zastavujeme v blízké vesnici, kde nakupujeme jídlo na večer.
Míjíme krásný kostel a napojujeme se opět na hlavní silnici.
Po desítkách kilometrů odbočujeme k pobřeží. Hned se mění povrch a raději jedeme pomaleji.
Říká se, že poslední 30 kilometrů je nejnebezpečnějších. Přijíždíme do kempu a po nahlášení se u majitelů, stavíme stan, který má tendenci uletět. Proto, před něj parkujeme Griotku.
Po večeři se jdeme projít po pláži.
Dobrou noc.
Ranní probuzení je krutý, jelikož musíme stihnout trajekt, který odplouvá v 10 hodin. Když připravujeme snídani, začíná lehce poprchávat a tak zase zádumčivě hledíme k obloze, zda to přestane nebo bude další deštivý den. Opět vše naházíme do Griotky a vyrážíme přes centrum do přístavu, kde nás čeká nalodění.
Bohužel cestu hledáme trochu komplikovaně, tak musíme párkrát porušit i pravidla silničního provozu. Nakonec se přeci jen dostáváme před společnost Wiking line, kde se jdeme zeptat, z jakého terminálu trajekt odplouvá. Hned jak zjistíme potřebnou informaci, letíme ke Griotce a …..zjišťujeme, že máme za stěračem papírek. Je to pokuta, a to za 60 Euro. Hned upozorňujeme kolegy z Německa, kteří zaparkovali vedle nás, ať si dají pozor, že se zde rozdávají pokuty.
Bohužel nemáme čas to řešit, jelikož za 10 min se uzavírá brána k terminálu.
Vaří to v nás všemi barvami. Je to kaňka na jinak úžasném Finsku. No nic, nalodit a rychle fuč.
(naše loď)
Při parkování nás trochu rozveselí pohled na krásnou Westfálku.
Dáváme se do řeči a vyměňujeme si cestovatelské žážitky. Pak rychle zpěcháme na palubu, abychom viděli odjezd a mohli si vyfotit Helsinky z moře.
Je moc pěkný, jak takový kolos projíždí mezi malými ostrůvky.
Začínáme mít hlad, a tak cestou do restaurace se projedeme po horní palubě, kde nacházíme i záchod pro psy a kočky.
Tady mají opravdu vše. V restauraci do sebe hodíme oběd a jdeme odpočívat v závětří (na zádi).
(obrázek na lodi)
Konečně se vyjasnilo a hltáme sluneční paprsky, co to dá.
Po dvou hodinách připlouváme do hlavního města Estonska – Tallinnu.
Vítá nás zamračené počasí, a když vyjíždíme z lodi, tak se bouřka projeví v plné síle. Sotva vidíme, kudy máme jet. Zastavujeme na parkovišti a čekáme, až to přejde.
Bubnování do střechy nás dokonale uspí, ale i zase probudí. Bohužel se mrak zastavil a přichází další pokus odjet. Po kilometru opět zastavujeme, díky ohromnému množství vody na silnici - opět není nic vidět. Zastavujeme, zamykáme Griotku u bufetu a jdeme na čaj a polívku. Je to nekonečný čekání. Rozhodujeme se vyjet a nějak to dopadne. Vody je čím dál víc, díry v silnici nejsou vidět, občas i stěrače nestíhají. Když vyjíždíme z Tallinnu, déšť ustává a máme už jen špinavý sklo od před námi jedoucích aut. Po cestě vidíme zajímavé ukazatele, např. tento:
Silnice je jako víno, polosuchá.
S bočním větrem přijíždíme k lotyšským hranicím (vše opuštěno).
Rychle projíždíme, zapamatujeme si rychlostní limity a upalujeme dál.
Po cestě zastavujeme v blízké vesnici, kde nakupujeme jídlo na večer.
Míjíme krásný kostel a napojujeme se opět na hlavní silnici.
Po desítkách kilometrů odbočujeme k pobřeží. Hned se mění povrch a raději jedeme pomaleji.
Říká se, že poslední 30 kilometrů je nejnebezpečnějších. Přijíždíme do kempu a po nahlášení se u majitelů, stavíme stan, který má tendenci uletět. Proto, před něj parkujeme Griotku.
Po večeři se jdeme projít po pláži.
Dobrou noc.